S VÍROU A VYTRVALOSTÍ

16. Které texty ukazují důležitost víry při modlitbě?

¹⁶ Jinou nutnou podmínkou, aby nás Jehova vyslyšel, je přicházet k němu s vírou. Tuto podmínku modlitby nám Boží slovo připomíná vždy znovu. Ježíš řekl: „Budete-li mít víru velikosti hořčičného zrna. . . nic pro vás nebude nemožné.“ (Mat. 17:20) V Židům 11:6 je nám řečeno, že Bohu se mohou líbit jenom ti, kdo věří, že nejen existuje, ale také že odměňuje ty, „kdo ho vážně hledají“. Učedník Jakub napsal: „Ať však stále žádá ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, nedostane od Jehovy nic.“ — Jak. 1:6, 7.

17. Jakou naději nám dávají Písma ohledně vytrvalosti v modlitbě?

¹⁷ Aby byly naše prosby vyslýchány, musíme také v modlitbě vytrvávat. Měli bychom si přát, aby se nám modlitba stala návykem. Bible nás napomíná: „Vytrvale udržujte zvyk modlit se.“ (Řím. 12:12, „Nový zákon v moderní angličtině“, J. B. Phillips) Ježíš tuto stránku modlitby opětovně zdůrazňoval. Ve svém Kázání na hoře řekl: „Neustále proste a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ (Mat. 7:7) Ve svém podobenství o vdově, která dosáhla spravedlnosti od soudce, jenž se nebál ani Boha, ani neuznával lidi, zdůraznil Ježíš také důležitost vytrvalosti v modlitbě. (Luk. 18:1–8) Jestliže skutečně vážně něco žádáme od Jehovy Boha, budeme ‚vytrvávat v modlitbě‘ a ‚ustavičně se modlit‘. — Řím. 12:12; 1. Tess. 5:17.

18. Jaké věci by nám neměly zabírat čas k modlitbě?

¹⁸ S vytrvalostí v modlitbě úzce souvisí snaha najít si na ni čas. Neměli bychom být nikdy natolik zaměstnaní, abychom se nemohli modlit. Jistě, jsou nutné životní záležitosti — naše denní zaměstnání, jídlo, péče o vlastní tělo, spánek —, které zabírají většinu ze 24 hodin našeho dne. Ale není také mnoho jiných věcí, které nám zabírají víc času, než by měly? K takovým věcem může patřit čtení novin, sledování televize, sportovní činnost a jiné formy rekreace a uvolnění. Jestliže nemáme opravdové ocenění pro přednost modlitby, můžeme zjistit, že ji zanedbáváme, protože nám takové věci berou čas, který bychom jí mohli věnovat.

PŘÍLEŽITOSTI K MODLITBĚ

19. Jmenuj některé příležitosti k modlitbě.

¹⁹ Máme skutečně mnoho možností a příležitostí se modlit. Abychom se ‚ustavičně modlili‘, modlíme se při každé příležitosti — když ráno vstáváme, když večer uléháme, před jídlem a během nočního bdění. (Viz Žalm 5:3; 5:4, „KB“; 92:1, 2; 92:2, 3, „KB“; 119:147–149, 164; 1. Tim. 4:4, 5.) Možná, že máme vážné problémy, prožíváme období napětí nebo musíme na sebe vzít vážnou odpovědnost; možná, že máme promluvit před křesťanským posluchačstvem nebo bránit svou víru před vládními úředníky. To jsou jistě situace, kdy máme svěřit své starosti Jehovovi. Ano, „všímej si ho [Boha] na všech svých cestách, a on sám urovná tvé stezky“. (Přísl. 3:6) Navíc, kdykoli obdržíme nějaké zvláštní požehnání, zejména je-li nečekané nebo vřele vytoužené, měla by naše srdce překypovat vděčností k Jehovovi. Nepotřebujeme však žádné zvláštní důvody. Naše srdce a mysl nás mohou pohnout k vyjádření vděčnosti v kterékoli době.

20. Co lze říci o našem tělesném postoji při modlitbě?

²⁰ Vzhledem k tomu, že kterákoli doba je vhodná k modlitbě, znamená to snad, že bychom při modlitbě neměli myslet na svůj tělesný postoj? Jistě, Bible nepředpisuje pro modlitbu žádnou určitou polohu těla, jako například klanět se nebo spínat ruce. Ale čteme o osobách, jež se modlily vestoje, vkleče nebo s tváří na zemi či s rozpřaženýma rukama. (Viz 1. Mojž. 24:26, 48; 1. Král. 8:22, 42, 44, 54; Neh. 2:1–4; Marek 11:25.) To by naznačovalo, že je vhodné, pokud to lze, zaujmout při modlitbě uctivý postoj. Například při sborovém shromáždění můžeme povstat a sklonit hlavy. Taková změna tělesného postoje nám také může pomoci soustředit se na modlitbu, která je za nás pronášena. Zdá se, že modlitba vkleče je zvláště vhodná pro soukromou modlitbu. (Srovnej Dan. 6:10; Fil. 2:9, 10.) Jestliže ležíme na lůžku a modlíme se před spaním, měli bychom dbát apoštolské výzvy, abychom při modlitbě „zůstali bdělí“, pozorní a při smyslech. — Ef. 6:18.

21. Jak se musíme modlit, aby nás Bůh vyslyšel?

²¹ Modlitba k Jehovovi je skutečně něco, co chceme brát vážně. Jak bychom měli být vděční, že se můžeme přibližovat ke svému nebeskému Otci s důvěrou, že nás kdykoli slyší! Samozřejmě záleží na tom, abychom k němu přistupovali s vírou, skrze pravého prostředníka, ve správném rozpoložení mysli, a pak vytrvávali v modlitbě a nikdy neměli tolik práce, abychom se nemohli modlit. A máte-li děti, učte je trpělivě důležitosti modlitby jak slovem, tak dobrým příkladem.

‚Užívej každého druhu modlitby a úpěnlivé prosby‘

„Při každé příležitosti se budete v duchu dále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby. A proto zůstaňte bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou za všechny svaté.“ — Efezanům 6:18.

1. a) Za koho chceme vždy považovat Jehovu Boha, když se k němu přibližujeme v modlitbě? b) Jaké jsou čtyři základní druhy modlitby?

STVOŘITEL, Jehova Bůh, není pouhá neosobní První příčina, ale skutečná, cítící osoba. Vidí a slyší. Chceme ho považovat vždy za takového, když se k němu přibližujeme v modlitbě. Boží slovo nám radí, abychom to činili „každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:18) Co to zahrnuje? Jsou čtyři základní druhy modlitby — chvála, díkůvzdání, prosebná žádost a úpěnlivá prosba.

CHVÁLIT BOHA MODLITBOU

2, 3. Co je nejvznešenějším druhem modlitby? Jmenuj některé z důvodů, proč je Jehova takových modliteb hoden.

² Chvála je jistě ušlechtilým, vznešeným druhem modlitby. Patří proto stvořiteli pro jeho vlastnosti a přednosti. Jako „svrchovaný Pán Jehova“ nemá sobě rovného v autoritě. (2. Sam. 7:28) Protože nemá počátek ani konec, je Jehova nesrovnatelný „Král věčnosti“. (1. Tim. 1:17) Je tak skvělou osobou, že ho žádný člověk nemůže spatřit a zůstat naživu. (2. Mojž. 33:20) Nejvyšší nemá sobě rovného, je nekonečný v moci a moudrosti, naprosto spravedlivý a je zosobněním nesobecké lásky. (2. Mojž. 32:4; Job 37:23; 37:22, „KB“; Řím. 11:33; 1. Jana 4:8) Učinil všechny věci a patří mu tedy celý vesmír. (1. Mojž. 1:1, 31; Žalm 50:10) Pokud jde o jméno a slávu, nemá soupeře. Jen on může právem říci: „PROKÁŽI, ŽE JSEM.“ Pouze