1. Král. 8:22; Neh. 2:1–5; Jon. 2:1, 2) Budeme si možná přát zaujímat takový postoj, který nám pomůže k soustředění, ale důležité je, abychom upřímně toužili přiblížit se k Bohu v modlitbě. Můžeme to činit kdykoli, na kterémkoli místě a za jakýchkoli okolností. — Ef. 6:18.

SPRÁVNÁ CESTA SDĚLOVÁNÍ

Jehova Bůh ustanovil cestu, jak se k němu můžeme přiblížit. Ježíš vysvětlil: „Já jsem cesta. . . Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — Jan 14:6.

Mnozí lidé upřímně věří, že jejich modlitba bude účinná, pokud se modlí ve jménu některého „svatého“ nebo ve jménu Ježíšovy pozemské matky, Marie. Jestliže však opravdu chceme, aby „náš Otec“ vyslyšel naše modlitby, jistě bychom měli použít cesty, kterou ustanovil on. Je to jediný prostředek, jak se můžeme přiblížit k Bohu. Ježíš o tom řekl: „Poprosíte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu.“ — Jan 16:23.

NEMÁ SE STÁLE OPAKOVAT

Když Ježíš pronesl vzorovou modlitbu, chtěl snad přimět své následovníky, aby opakovali přesně jeho slova, kdykoli se budou modlit k Bohu? Uvedl svou modlitbu výrokem: „Budete se tedy modlit takto“, nikoli ‚těmito slovy‘. (Mat. 6:9) Při jiné příležitosti řekli jeho následovníci Ježíšovi: „Pane, nauč nás modlit se.“ Ježíš přednesl modlitbu obsahující podobné myšlenky jako vzorová modlitba, ale použil jiná slova. Řekl: „Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Dej nám náš chléb pro den podle denní potřeby. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen; a nepřiváděj nás do pokušení.“ Vzorová modlitba byla tedy příkladem způsobu, jak bychom se měli modlit. Ukazuje nám, o jaké věci se máme modlit a v jakém vzájemném vztahu jsou tyto věci, pokud jde o důležitost. — Luk. 11:1–4.

Poslouchal by tedy Bůh modlitby, které by byly předčítány z modlitební knihy? Kdybys měl dítě, byl bys rád, kdyby s tebou mluvilo jen slovy, která by četlo z knihy připravené někým jiným? Nebo bys byl raději, kdyby s tebou mluvilo z vlastního srdce? Jehova Bůh jistě dává přednost tomu, abychom s ním mluvili ze srdce, a ne z nějaké modlitební knihy. Král David řekl: „Vylijte před [Bohem] své srdce.“ (Žalm 62:8; 62:9, „KB“) A kromě toho nás Ježíš varoval: „Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž.“ — Mat. 6:7.

V SOULADU S BOŽÍ VŮLÍ

Apoštol Jan nám řekl: „Takovou. . . máme důvěru [v Boha], že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5 :14) Zde je další požadavek, který musíme splnit, jestliže chceme, aby Bůh slyšel naše modlitby. Naše modlitby by měly být v souladu s Boží vůlí. A když se modlíme, měli bychom si být také jisti, že jednáme v souladu se svými modlitbami.

Kornélius, italský vojenský důstojník v prvním století, „neustále. . . prosil Boha“. Jehova vyslyšel jeho modlitbu a opatřil mu pomoc, aby se mohl dovědět více o božské vůli. Chceš, aby Bůh vyslyšel tvé modlitby? Pak čti Bibli a zjisti, jaká je Boží vůle, aby jí tvé modlitby mohly odpovídat. Pod Božím vedením ti svědkové Jehovovi rádi poskytnou stejnou pomoc, jakou apoštol Petr poskytl Kornéliovi. — Sk. 10:2–5.

„Ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou.“ (Fil. 4:6, 7) Stále pros — nejprve o věci, které souvisejí s Bohem: o jeho jméno, království a vůli. Potom pros o věci, jež souvisejí s tvými osobními potřebami a s potřebami lidí v tvém okolí. Čiň to v souladu se slovy, která řekl Ježíš ve vzorové modlitbě. Přizpůsob se Božímu požadavku ohledně modlitby, a kéž Jehova příznivě vyslyší tvé modlitby.

Dobrý úmysl nestačí

LÉKAŘI to skutečně mysleli dobře. Vždyť jejich pacient byl nejvýznamnější občan jejich nově zrozené země. Lékaři svědomitě provedli tehdejší léčebnou proceduru — pouštění žilou. Ale místo aby pomohli, ve skutečnosti urychlili smrt svého významného amerického pacienta, George Washingtona.

Lékaři v tehdejší době se stejně pohotově uchylovali k pouštění žilou, jako dnes mnozí nařizují krevní transfúzi, která nezřídka ve skutečnosti pacientům ublíží. Potvrzuje to pravdivost úsloví: ‚Dobrý úmysl nestačí‘.

Obraťme se však od světské historie k historii biblické. Apoštol Matouš ve zprávě svého evangelia zaznamenal případ, který přináší totéž poučení.

Ježíš Kristus se kdysi zeptal svých apoštolů, za koho jej považují. Petr odvážně prohlásil: „Ty jsi ten Kristus, Syn živého Boha.“ Ježíš Petra pochválil za tento výrok. Ale když Kristus řekl svým učedníkům, že bude muset mnoho trpět a že bude v Jeruzalémě usmrcen, bylo to tak neočekávané, že Petr vzal Ježíše stranou a domlouval mu: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš mu odpověděl: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Mat. 16:13–23) Petr zřejmě neměl dost poznání ani porozumění. Dobře to myslel, ale to nestačilo.

JE NEZBYTNĚ NUTNÉ POROZUMĚNÍ A VYROVNANOST

Nestačí jen dobře něco myslet. Musíme také mít poznání, osvícení a porozumění. Apoštol Pavel proto řekl svým milovaným spolukřesťanům ve Filipech: „Za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojnila přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitějších věcech, a tak [abyste] byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání.“ — Fil. 1:9–11.

Ano, chceme-li skutečně působit dobro jiným, a zvlášť těm, které milujeme, nestačí, abychom to jen dobře mysleli, ale naše cítění musí být v rovnováze s moudrostí a dobrým úsudkem. To zejména potřebují otcové a matky.

Rodiče se často v jednání se svými dětmi dávají vést jen cítěním a laskavostí, a nemyslí dostatečně na to, jak to zapůsobí na jejich