‚Užívej každého druhu modlitby a úpěnlivé prosby‘
„Při každé příležitosti se budete v duchu dále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby. A proto zůstaňte bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou za všechny svaté.“ — Efezanům 6:18.
1. a) Za koho chceme vždy považovat Jehovu Boha, když se k němu přibližujeme v modlitbě? b) Jaké jsou čtyři základní druhy modlitby?
STVOŘITEL, Jehova Bůh, není pouhá neosobní První příčina, ale skutečná, cítící osoba. Vidí a slyší. Chceme ho považovat vždy za takového, když se k němu přibližujeme v modlitbě. Boží slovo nám radí, abychom to činili „každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:18) Co to zahrnuje? Jsou čtyři základní druhy modlitby — chvála, díkůvzdání, prosebná žádost a úpěnlivá prosba.
CHVÁLIT BOHA MODLITBOU
2, 3. Co je nejvznešenějším druhem modlitby? Jmenuj některé z důvodů, proč je Jehova takových modliteb hoden.
2 Chvála je jistě ušlechtilým, vznešeným druhem modlitby. Patří proto stvořiteli pro jeho vlastnosti a přednosti. Jako „svrchovaný Pán Jehova“ nemá sobě rovného v autoritě. (2. Sam. 7:28) Protože nemá počátek ani konec, je Jehova nesrovnatelný „Král věčnosti“. (1. Tim. 1:17) Je tak skvělou osobou, že ho žádný člověk nemůže spatřit a zůstat naživu. (2. Mojž. 33:20) Nejvyšší nemá sobě rovného, je nekonečný v moci a moudrosti, naprosto spravedlivý a je zosobněním nesobecké lásky. (2. Mojž. 32:4; Job 37:23; 37:22, „KB“; Řím. 11:33; 1. Jana 4:8) Učinil všechny věci a patří mu tedy celý vesmír. (1. Mojž. 1:1, 31; Žalm 50:10) Pokud jde o jméno a slávu, nemá soupeře. Jen on může právem říci: „PROKÁŽI, ŽE JSEM.“ Pouze on má jméno, které je chápáno jako „působí, aby nastalo“. (2. Mojž. 3:14; 6:3) Jen on může právem prohlásit: „Ke komu mne připodobníte, nebo s kým mne srovnáte, abychom si byli podobní?“ „Já jsem ten Božský, a není žádný jiný Bůh, ani nikdo jako já.“ — Iz. 46:5, 9.
3 Takový Bůh, který nemá nikoho srovnatelného, sobě rovného nebo soupeře, si jistě zaslouží chválu nade všechny. Proto jsme vhodně povzbuzováni v mnoha desítkách případů od 2. Mojžíšovy 15:11 až po Zjevení 19:6, abychom chválili Jehovu. V souladu s tím můžeme nejen stále chválit Nejvyššího ve svých modlitbách, ale také ve svých běžných rozhovorech můžeme zaměřovat pozornost spíše k němu než k vlastní osobě. Vždyť nemáme nic, co jsme nedostali, a odděleně od něho nemůžeme dokázat vůbec nic. — Žalm 127:1; 1. Kor. 4:7.
PŘINÁŠET JEHOVOVI DÍKŮVZDÁNÍ
4, 5. Co říkají různí pisatelé Bible o našem přinášení díků Jehovovi? Jmenuj některé z mnoha důvodů, proč to máme činit.
4 S chválou Jehovy úzce souvisí přinášení díků. Je jedině správné, když vyjadřujeme ocenění pro všechno, co již Jehova udělal, dělá a ještě pro nás udělá. Pisatelé žalmů si zřejmě byli zvláště vědomi, jak vhodné je vyjadřovat díky Jehovovi. Vždy znovu čteme výroky jako: „Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodné skutky vůči lidským synům.“ (Žalm 107:8, 15, 21, 31) Podobně nám radí Pavel, abychom předkládali „úpěnlivé prosby spolu s díkůvzdáním“. Ano, máme „vždy vzdávat díky za všechno našemu Bohu a Otci“. — Fil. 4:6; Ef. 5:20.
5 Kolik je věcí, za něž bychom denně měli vyjadřovat vděčnost našemu nebeskému Otci! Jsme mu dlužni poděkování za všechny tělesné a hmotné věci, které dostáváme a jež činí život nejen možným, ale také příjemným. (Jak. 1:17) Oceňujeme všechna duchovní požehnání, která Jehova vylévá na své služebníky — dobrodiní Kristovy oběti, Božího slova a jeho ducha, křesťanský sbor a dar modlitby? Oceňujeme požehnání scházet se se spoluvěřícími, přednost sloužit potřebám druhých a podivuhodnou naději na království? Jestliže ano, potom vyjadřujme svou vděčnost modlitbou. Pravda, vždycky si nepřipomeneme nebo nevypočítáme všechno, co pro nás Bůh udělal. Ale měli bychom pociťovat totéž, co kdysi žalmista: „Žehnej Jehovovi, má duše, a nezapomínej na všechno jeho konání.“ — Žalm 103:2.
VZNÁŠET K JEHOVOVI PROSEBNÉ ŽÁDOSTI
6. Jaké tři hlavní oblasti zahrnují naše prosebné žádosti a oč bychom se podle Ježíše měli modlit v prvé řadě?
6 Je skutečně velkou útěchou, že můžeme přicházet k Jehovovi s „volností řeči“, když mu přednášíme své prosebné žádosti. (Žid. 4:16; 1. Jana 3:21) Jak znázornil Ježíš ve své vzorové modlitbě, zahrnují naše prosebné žádosti většinou tři oblasti — prosba o to, aby zvítězila spravedlnost, prosba o naše duchovní potřeby a prosba o naše tělesné potřeby. Ježíš nám vhodně řekl, abychom se nejprve modlili za posvěcení Jehovova jména, za příchod jeho království a aby se děla jeho vůle na zemi. Ježíš sám se modlil: „Otče, oslav své jméno.“ (Mat. 6:9, 10; Jan 12:28) V takových prosebných žádostech má být také zahrnuto, aby Jehova dával zdar práci svých služebníků na zemi a aby podporoval ty, kdo podstupují strádání a zkoušky pro jeho jméno. (Žalm 118:25) Ani bychom neměli přehlížet Pavlovu radu, abychom se modlili za osoby ve vysokém postavení, „abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností“. — 1. Tim. 2:2.
7, 8. O jaký druh osobních věcí bychom dále mohli prosit Jehovu?
7 V našich modlitbách by se měl projevovat také vážný zájem o náš duchovní stav. To znamená, že bychom měli prosit našeho nebeského Otce za odpuštění svých hříchů. „Jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého.“ (1. Jana 1:8 až 2:1) Měli bychom se také chtít modlit o Božího ducha a abychom jej nezarmucovali. (Luk. 11:13; Ef. 4:30) V situaci, kdy jsme zkoušeni, nás Písmo povzbuzuje, abychom prosili o moudrost. (Jak. 1:5–8) Navíc se můžeme modlit, aby Jehova požehnal naší svaté službě, včetně našeho kázání a vyučování. Takové modlitby uznávají zásadu, že zatímco my můžeme sázet a zalévat, Bůh dává věcem vzrůst, dává jim zdar. — 1. Kor. 3:7.
8 Dále nezapomínejme ve svých prosebných žádostech k Bohu na neshody, které snad máme s některým křesťanským bratrem, s manželským druhem nebo s jiným členem rodiny. V takových chvílích může vzniknout sklon přerušit s takovou osobou všechny styky — snadná, ale nemoudrá a sobecká cesta. Místo toho bychom se měli modlit o vedení a sílu vyřešit těžkosti, které snad vznikly. Žádejme také o pomoc ve schopnosti odpouštět a zapomenout na různá příkoří, abychom nezahořkli a nepěstovali v sobě pocit ukřivděnosti. — Mat. 6:12.
9, 10. Jaký základ máme v Písmu, abychom prosili Jehovu o své hmotné či tělesné potřeby?
9 Ježíš ukázal, že kromě duchovních věcí smíme Jehovu prosit o denní chléb, o své hmotné potřeby. (Mat. 6:11) Ano, můžeme se obracet na Jehovu s každou z našich potřeb, a to každodenně. To se shoduje s dalšími Ježíšovými slovy v jeho Kázání na hoře: „Nebuďte úzkostliví, pokud jde o zítřek; zítřek se o sebe postará. Každý den má dost vlastních starostí.“ — Mat. 6:34, „Nová anglická bible“.
10 Jsme nezaměstnaní? Pak můžeme prosit Jehovu Boha, aby požehnal a řídil naše snahy nalézt zaměstnání. Jsme nemocní? Mohli bychom se modlit o moudrost, sílu a vytrvalost, abychom se s naším neštěstím vyrovnali nejlepším možným způsobem. Je opravdovou útěchou vědět, že můžeme svěřovat Jehovovi všechny své úzkosti právě tak, jak čteme: „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Fil. 4:6) Ve všech těchto případech se ovšem modlíme s podmínkou — ‚Bude-li to Boží vůle‘, tak, jako se modlil Ježíš v Getsemanské zahradě. — Mat. 26:39; 1. Kor. 4:19; Jak. 4:15.
S ÚPĚNLIVOU PROSBOU
11–13. a) Co znamená vznášet úpěnlivé prosby k Jehovovi a v jakých záležitostech je to velmi vhodné? b) Jak to dokládá zážitek malého chlapce?
11 Je nám řečeno, abychom se modlili „každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:18) Proč se kromě prosebných žádostí mluví ještě o úpěnlivých prosbách? Protože úpěnlivá prosba jde trochu dále než prosebná žádost. Je to zvlášť opravdová, vážná modlitba, procítěná snažná prosba. Úpěnlivá prosba je definována jako „pokorná a opravdová žádost“. V původním jazyku v Křesťanských řeckých písmech se tohoto slova vždy užívá ve vztahu k Bohu. Podtrhuje tedy skutečnost, že kromě vytrvalosti v modlitbě je třeba, abychom ji brali opravdu vážně. Všechny naše prosebné žádosti pochopitelně nejsou úpěnlivými prosbami. Ale naše modlitby by měly obsahovat i ty. Čteme dokonce, že Ježíš obětoval „úpěnlivé prosby. . . se silnými výkřiky a slzami. . . a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. (Žid. 5:7) Podobně když slyšíme, že naši bratři jsou krutě pronásledováni, bylo by vhodné předkládat Jehovovi nejen prosebné žádosti, ale i úpěnlivé prosby, aby jim dal sílu vydržet a zvrátit záměr pronásledovatelů. — Srovnej 2. Kor. 1:8–11.
12 Když se obracíme k Jehovovi o pomoc v našem zápasu s tělem, je správné předstupovat před něho s úpěnlivými prosbami. (Řím. 7:15–24; 1. Kor. 9:27) Máme problém s ovládáním svých myšlenek nebo temperamentu? Pak, kromě napravení křivdy, kterou jsme snad způsobili, měli bychom pokorně žádat neboli úpěnlivě prosit Jehovu o pomoc. Co když se problém týká jídla nebo pití? Opět je vhodné úpěnlivě prosit Jehovu o přispění a také si zajistit pomoc rodinných příslušníků a případně starších sboru.
13 Když jsou děti dobře poučovány, umějí i ony vznášet úpěnlivé prosby k Jehovovi a jsou vyslyšeny. Jeden desetiletý chlapec například napsal Společnosti Strážná věž: „20. listopadu ve tři hodiny odpoledne ke mně přistoupili na školním dvoře dva hoši, jeden z nich mi položil nůž na krk a vyhrožoval mi zabitím. Modlil jsem se k Jehovovi, a v tu chvíli jelo kolem policejní auto a hoši utekli.“
JEDNAT ODPOVÍDAJÍCÍM ZPŮSOBEM
14, 15. Jak máme jednat ve shodě se svými modlitbami a jaké příklady z Písma můžeme pro to uvést?
14 Když se modlíme k Jehovovi, měli bychom být samozřejmě ochotni, abychom pro to i sami něco udělali. Král David nejen úpěnlivě prosil Boha v časech velké tísně, ale také prakticky jednal. (2. Sam. 15:31 až 17:14) Jiní věrní služebníci Jehovovi, jako Jákob, jednali podobně. (1. Mojž. 32:9–21) Ano, naše skutky by měly být ve shodě s našimi žádostmi.
15 Modlíme se o svůj denní chléb? Pak musíme být ochotni pracovat, protože „jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí“. (Mat. 6:11; 2. Tess. 3:10) Modlíme se, abychom nebyli uvedeni do pokušení? Pak musíme dbát, abych se vědomě nedostávali do choulostivých situací. (Mat. 6:13) Modlíme se za pokoj mezi sebou? Pak musíme o pokoj usilovat. (Žalm 122:6–9; 1. Petra 3:11) To znamená, že si musíme dát pozor, abychom druhé zbytečně neuráželi nebo zbytečně nevyvolávali sporné otázky. Měli bychom se bránit nevhodné přecitlivělosti. Modlíme se za vzrůst Božího díla? Pak bychom měli mít „mnoho práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Modlíme se o moudrost? Pak musíme také využívat všech prostředků, které Bůh opatřil k získání moudrosti. — Jak. 1:5–8; Žalm 119:105; 2. Tim. 3:16; Žid. 10:23–25.
MŮŽEME ZLEPŠIT JAKOST SVÝCH MODLITEB?
16, 17. Jak můžeme zlepšit jakost svých modliteb, aby zůstávaly vřelé a měly smysl?
16 Naše modlitby ukazují, do jaké míry duchovně smýšlíme. Můžeme zlepšit jakost svých modliteb? A pokud ano, jak? V prvé řadě musíme brát své modlitby vážně a musíme se vyjadřovat ze srdce. Když budeme více uvažovat o Boží dobrotě a milující laskavosti, když budeme na Boha myslet jako na milujícího Otce, který se zároveň pevně zastává toho, co je správné, dokážeme vložit do modliteb větší vřelost a cit. Vždyť opravdu chceme mluvit k Bohu ze srdce, pokorně! Musíme se proto chránit, abychom neodbývali modlitby ve spěchu. Ostatní věci snad můžeme zanedbat, modlitbu však nikdy.
17 Jakost svých modliteb můžeme zlepšit i tím, že nebudeme vždy a znovu používat stejná slova a fráze. (Mat. 6:7) Takové opakování může způsobit, že modlitby postrádají skutečný cit a smysl. Slova naučená zpaměti budou daleko spíše vycházet z hlavy než ze srdce. Především ti křesťané, kteří denně pronášejí rodinné modlitby, by si měli na to dát pozor. Každodenní užívání stejných slov způsobuje, že mysli posluchačů bloudí. Časté uvažování o myšlenkách Písma a pěstování většího ocenění pro Jehovovu nezaslouženou laskavost vůči nám může přispět k tomu, že naše modlitby zůstanou vřelé a budou mít smysl.
PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ODMĚNA
18. Proč může ten, jehož modlitby neodpovídají božským požadavkům na přijatelnost, usoudit, že jeho prosebné žádosti byly vyslyšeny?
18 Modlitba je způsob uctívání prováděný po celém světě. Mnoho osob věří, že Bůh vyslýchá jejich modlitby, dokonce i když jejich prosebné žádosti nesplňují božské požadavky na modlitbu. Jak lze vysvětlit tento zdánlivý rozpor? Jednak to může být způsobeno pouhým zákonem pravděpodobnosti. Říká se například, že všichni vojáci v zákopech se modlí. Protože většina z nich zpravidla přežije, přežijící mohou snadno usoudit, že Bůh vyslyšel jejich modlitby. Nebo to může být shoda okolností. Jindy to lze vysvětlit na základě psychosomatiky neboli účinku mysli na tělo.
19. Jaké svědectví máme, že Jehova Bůh vyslýchá modlitby těch, kdo jsou opravdu jeho lidem a kdo splňují jeho požadavky na modlitbu?
19 Ti, kdo odpovídají božským požadavkům na modlitbu, však mají nepopiratelné svědectví, že Bůh skutečně vyslýchá jejich modlitby. Vidí, že Jehovovo požehnání spočívá na jejich společných i osobních snahách. V důsledku toho ‚z maličkého se stane tisíc a z nepatrného mocný národ‘. (Iz. 60:22) V odpověď na jejich modlitby zařídil Jehova věci tak, že ‚jakákoli zbraň vytvořená proti nim nebude mít úspěch‘. — Iz. 54:17.
20. Jakými různými způsoby vyslýchá Jehova upřímné prosebné žádosti, které jsou k němu vznášeny?
20 Jehova používá svých nebeských i pozemských služebníků, aby vyslýchal upřímné prosebné žádosti, které jsou k němu vznášeny. Někdy je to anděl, kdo vede věci tak, aby člověk, jenž v modlitbě hledá Boha, byl navštíven někým z Jehovových služebníků. (Srovnej Sk. 10:30–33; 17:26, 27.) Pak také Jehova odpovídá na mnoho modliteb prostřednictvím svých pozemských nástrojů. Může vložit do mysli některého ze svých služebníků, aby prokázal lásku nebo nějaký milosrdný skutek osobě, která to skutečně potřebuje a zaslouží si to. Nebo může odpověď na naši modlitbu přijít skrze studium Božího slova, při procházení některé publikace založené na Bibli, nebo skrze něco, nač nás upozorní starší ve sboru. To proto, že modlitby Jehovových služebníků často žádají o duchovní osvícení nebo o moudrost v řešení určité situace.
21. Jmenuj některý nepřímý užitek z modlitby.
21 Navíc můžeme z modlitby získat nepřímý užitek. Samotný fakt, že jsme složili své břemeno před Jehovou, naším nebeským Otcem, nám pomáhá, že se mu cítíme blíže. Když mu vyjádříme ocenění chválou a díkůvzdáním, pomáhá nám to, abychom byli spokojenější s vlastním údělem. Když s vážností úpěnlivě prosíme Jehovu, pomáhá nám to, jsme pokornými a spoléháme spíše na něho než na vlastní rozum a sílu. (Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:13) A když se modlíme, je naše mysl samozřejmě obrácena k budujícím věcem. (Fil. 4:4–8) Když například v noci nemůžeme spát, bylo by rozhodně mnohem lepší modlit se za zájmy království a o duchovní věci, než se trápit či znepokojovat, připomínat si křivdy, stavět vzdušné zámky nebo nechat mysl, aby se točila kolem tělesných věcí. Ano, chceme ‚uvrhnout všechnu svou úzkostlivou starost na Jehovu, protože o nás pečuje‘. Jestliže nic neskrýváme před svým nebeským Otcem, pomůže nám to zkoumat sebe sama a přispěje to k tomu, že se s ním stále důvěrněji sbližujeme. — 1. Petra 5:7; 2. Kor. 13:5.
22. Co to znamená brát své modlitby vážně a jakou pak můžeme mít důvěru?
22 Vskutku, modlitba, která obsahuje chválu, díkůvzdání a úpěnlivé prosby, je drahocennou předností, a velmi nám prospěje, budeme-li brát své modlitby vážně. Modlitby ukazují, že opravdu máme víru. Chceme tedy vždy jednat v souladu se svými modlitbami, nikdy je nechceme odbývat ve spěchu, vždy se chceme snažit o zlepšení jejich kvality a nikdy je nenecháme klesnout v pouhé mechanické opakování slov. Když budeme takto jednat, získáme nepřímý užitek a můžeme mít důvěru, že nás Jehova Bůh odmění tím, že vyslyší modlitby, které jsou v souladu s jeho vůlí.