bratři jsou krutě pronásledováni, bylo by vhodné předkládat Jehovovi nejen prosebné žádosti, ale i úpěnlivé prosby, aby jim dal sílu vydržet a zvrátit záměr pronásledovatelů. — Srovnej 2. Kor. 1:8–11.

¹² Když se obracíme k Jehovovi o pomoc v našem zápasu s tělem, je správné předstupovat před něho s úpěnlivými prosbami. (Řím. 7:15–24; 1. Kor. 9:27) Máme problém s ovládáním svých myšlenek nebo temperamentu? Pak, kromě napravení křivdy, kterou jsme snad způsobili, měli bychom pokorně žádat neboli úpěnlivě prosit Jehovu o pomoc. Co když se problém týká jídla nebo pití? Opět je vhodné úpěnlivě prosit Jehovu o přispění a také si zajistit pomoc rodinných příslušníků a případně starších sboru.

¹³ Když jsou děti dobře poučovány, umějí i ony vznášet úpěnlivé prosby k Jehovovi a jsou vyslyšeny. Jeden desetiletý chlapec například napsal Společnosti Strážná věž: „20. listopadu ve tři hodiny odpoledne ke mně přistoupili na školním dvoře dva hoši, jeden z nich mi položil nůž na krk a vyhrožoval mi zabitím. Modlil jsem se k Jehovovi, a v tu chvíli jelo kolem policejní auto a hoši utekli.“

JEDNAT ODPOVÍDAJÍCÍM ZPŮSOBEM

14, 15. Jak máme jednat ve shodě se svými modlitbami a jaké příklady z Písma můžeme pro to uvést?

¹⁴ Když se modlíme k Jehovovi, měli bychom být samozřejmě ochotni, abychom pro to i sami něco udělali. Král David nejen úpěnlivě prosil Boha v časech velké tísně, ale také prakticky jednal. (2. Sam. 15:31 až 17:14) Jiní věrní služebníci Jehovovi, jako Jákob, jednali podobně. (1. Mojž. 32:9–21) Ano, naše skutky by měly být ve shodě s našimi žádostmi.

¹⁵ Modlíme se o svůj denní chléb? Pak musíme být ochotni pracovat, protože „jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí“. (Mat. 6:11; 2. Tess. 3:10) Modlíme se, abychom nebyli uvedeni do pokušení? Pak musíme dbát, abych se vědomě nedostávali do choulostivých situací. (Mat. 6:13) Modlíme se za pokoj mezi sebou? Pak musíme o pokoj usilovat. (Žalm 122:6–9; 1. Petra 3:11) To znamená, že si musíme dát pozor, abychom druhé zbytečně neuráželi nebo zbytečně nevyvolávali sporné otázky. Měli bychom se bránit nevhodné přecitlivělosti. Modlíme se za vzrůst Božího díla? Pak bychom měli mít „mnoho práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Modlíme se o moudrost? Pak musíme také využívat všech prostředků, které Bůh opatřil k získání moudrosti. — Jak. 1:5–8; Žalm 119:105; 2. Tim. 3:16; Žid. 10:23–25.

MŮŽEME ZLEPŠIT JAKOST SVÝCH MODLITEB?

16, 17. Jak můžeme zlepšit jakost svých modliteb, aby zůstávaly vřelé a měly smysl?

¹⁶ Naše modlitby ukazují, do jaké míry duchovně smýšlíme. Můžeme zlepšit jakost svých modliteb? A pokud ano, jak? V prvé řadě musíme brát své modlitby vážně a musíme se vyjadřovat ze srdce. Když budeme více uvažovat o Boží dobrotě a milující laskavosti, když budeme na Boha myslet jako na milujícího Otce, který se zároveň pevně zastává toho, co je správné, dokážeme vložit do modliteb větší vřelost a cit. Vždyť opravdu chceme mluvit k Bohu ze srdce, pokorně! Musíme se proto chránit, abychom neodbývali modlitby ve spěchu. Ostatní věci snad můžeme zanedbat, modlitbu však nikdy.

¹⁷ Jakost svých modliteb můžeme zlepšit i tím, že nebudeme vždy a znovu používat stejná slova a fráze. (Mat. 6:7) Takové opakování může způsobit, že modlitby postrádají skutečný cit a smysl. Slova naučená zpaměti budou daleko spíše vycházet z hlavy než ze srdce. Především ti křesťané, kteří denně pronášejí rodinné modlitby, by si měli na to dát pozor. Každodenní užívání stejných slov způsobuje, že mysli posluchačů bloudí. Časté uvažování o myšlenkách Písma a pěstování většího ocenění pro Jehovovu nezaslouženou laskavost vůči nám může přispět k tomu, že naše modlitby zůstanou vřelé a budou mít smysl.

PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ODMĚNA

18. Proč může ten, jehož modlitby neodpovídají božským požadavkům na přijatelnost, usoudit, že jeho prosebné žádosti byly vyslyšeny?

¹⁸ Modlitba je způsob uctívání prováděný po celém světě. Mnoho osob věří, že Bůh vyslýchá jejich modlitby, dokonce i když jejich prosebné žádosti nesplňují božské požadavky na modlitbu. Jak lze vysvětlit tento zdánlivý rozpor? Jednak to může být způsobeno pouhým zákonem pravděpodobnosti. Říká se například, že všichni vojáci v zákopech se modlí. Protože většina z nich zpravidla přežije, přežijící mohou snadno usoudit, že Bůh vyslyšel jejich modlitby. Nebo to může být shoda okolností. Jindy to lze vysvětlit na základě psychosomatiky neboli účinku mysli na tělo.

19. Jaké svědectví máme, že Jehova Bůh vyslýchá modlitby těch, kdo jsou opravdu jeho lidem a kdo splňují jeho požadavky na modlitbu?

¹⁹ Ti, kdo odpovídají božským požadavkům na modlitbu, však mají nepopiratelné svědectví, že Bůh skutečně vyslýchá jejich modlitby. Vidí, že Jehovovo požehnání spočívá na jejich společných i osobních snahách. V důsledku toho ‚z maličkého se stane tisíc a z nepatrného mocný národ‘. (Iz. 60:22) V odpověď na jejich modlitby zařídil Jehova věci tak, že ‚jakákoli zbraň vytvořená proti nim nebude mít úspěch‘. — Iz. 54:17.

20. Jakými různými způsoby vyslýchá Jehova upřímné prosebné žádosti, které jsou k němu vznášeny?

²⁰ Jehova používá svých nebeských i pozemských služebníků, aby vyslýchal upřímné prosebné žádosti, které jsou k němu vznášeny. Někdy je to anděl, kdo vede věci tak, aby člověk, jenž v modlitbě hledá Boha, byl navštíven někým z Jehovových služebníků. (Srovnej Sk. 10:30–33; 17:26, 27.) Pak také Jehova odpovídá na mnoho modliteb prostřednictvím svých pozemských nástrojů. Může vložit do mysli některého ze svých služebníků, aby prokázal lásku nebo nějaký milosrdný skutek osobě, která to skutečně potřebuje a zaslouží si to. Nebo může odpověď na naši modlitbu přijít skrze studium Božího slova, při procházení některé publikace založené na Bibli, nebo skrze něco, nač nás upozorní starší ve sboru. To proto, že modlitby Jehovových služebníků často žádají o duchovní osvícení nebo o moudrost v řešení určité situace.

21. Jmenuj některý nepřímý užitek z modlitby.

²¹ Navíc můžeme z modlitby získat nepřímý užitek. Samotný fakt, že jsme složili své břemeno před Jehovou, naším nebeským Otcem, nám pomáhá, že se mu cítíme blíže. Když mu vyjádříme ocenění chválou a díkůvzdáním, pomáhá nám to, abychom byli spokojenější s vlastním údělem. Když s vážností úpěnlivě prosíme Jehovu, pomáhá nám to, jsme pokornými a spoléháme spíše na něho než na vlastní rozum a sílu. (Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:13) A když se modlíme, je naše mysl samozřejmě obrácena k budujícím věcem. (Fil. 4:4–8) Když například v noci nemůžeme spát, bylo by rozhodně mnohem lepší modlit se za zájmy království a o duchovní věci, než se trápit či znepokojovat, připomínat si křivdy, stavět vzdušné zámky nebo nechat mysl, aby se točila kolem tělesných věcí. Ano, chceme ‚uvrhnout všechnu svou úzkostlivou starost na Jehovu, protože o nás pečuje‘. Jestliže nic neskrýváme před svým nebeským Otcem, pomůže nám to zkoumat sebe sama a přispěje to k tomu, že se s ním stále důvěrněji sbližujeme. — 1. Petra 5:7; 2. Kor. 13:5.

22. Co to znamená brát své modlitby vážně a jakou pak můžeme mít důvěru?

²² Vskutku, modlitba, která obsahuje chválu, díkůvzdání a úpěnlivé prosby, je drahocennou předností, a velmi nám prospěje, budeme-li brát své modlitby vážně. Modlitby ukazují, že opravdu máme víru. Chceme tedy vždy jednat v souladu se svými modlitbami, nikdy je nechceme odbývat ve spěchu, vždy se chceme snažit o zlepšení jejich kvality a nikdy je nenecháme klesnout v pouhé mechanické opakování slov. Když budeme takto jednat, získáme nepřímý užitek a můžeme mít důvěru, že nás Jehova Bůh odmění tím, že vyslyší modlitby, které jsou v souladu s jeho vůlí.

Žalmy

Co pro tebe znamená spravedlivá vláda?

JAK by bylo žádoucí panství, které se vyznačuje činným zájmem o všechny poddané! Jistě by bylo pro obyvatele Země osvěžující úlevou, kdyby mohla být odstraněna chudoba, útisk a nespravedlnost.

V žalmu 72, který byl zřejmě psán Davidem (verš 20), nalézáme popis panství, které tyto požadavky splní. Je to Boží království Ježíše Krista. Předobrazem tohoto panství byla mírumilovná a požehnaná vláda krále Šalomouna v době, kdy byl věrným služebníkem Jehovy Boha. S poukazem na první splnění uvádí nadpis 72. žalmu: „O Šalomounovi“.

Úvodní verš zjevuje, že spravedlivé panství nemůže existovat bez věčných zásad božského práva. Čteme: „Dej, Bože, svá vlastní soudcovská rozhodnutí králi a svou spravedlnost královu synu.“ (Žalm 72:1) Tato slova tlumočí toužebnou žádost, aby král, až bude rozhodovat, vynášel Jehovovy rozsudky. Kromě toho spravedlnost, kterou se vyznačuje pravý Bůh, by měla být poskytnuta královu synu.

Výraz „králův syn“ se hodí jak na Šalomouna, tak na Ježíše Krista. Šalomoun byl synem krále Davida, zatímco Ježíš je Synem velkého Krále Jehovy Boha. (Iz. 33:22) Pokud jde o Šalomouna, jeho poddaní poznali, „že je v něm Boží moudrost, aby vykonával soudcovská rozhodnutí“. (1. Král. 3:28) A Ježíš Kristus řekl: „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mne poslal.“ Jan 5:30.

Aby mohla kvést spravedlnost, musí mít ovšem všichni lidé užitek z nestranného vykonávání práva. Žalmista pokračuje: „Ať se zastává záležitostí tvého [Božího] lidu se spravedlností a tvých postižených se soudcovským rozhodnutím. Ať hory přinášejí lidu mír, a též pahorky, skrze spravedlnost. Ať soudí postižené z lidu, zachrání [osvobodí od utiskování] syny chudého a ať rozdrtí podvodníka.“ (Žalm 72:2–4) Je-li právo vykonáváno nestranně vůči všem, včetně postižených a chudých a jejich potomstva, výsledkem je mír a bezpečí. Nikdo nemusí žít ve strachu, že bude podveden nebo že mu bude upíráno jeho právo. Když hory a pahorky, které vévodí krajině, „přinášejí