o osobách, jež se modlily vestoje, vkleče nebo s tváří na zemi či s rozpřaženýma rukama. (Viz 1. Mojž. 24:26, 48; 1. Král. 8:22, 42, 44, 54; Neh. 2:1–4; Marek 11:25.) To by naznačovalo, že je vhodné, pokud to lze, zaujmout při modlitbě uctivý postoj. Například při sborovém shromáždění můžeme povstat a sklonit hlavy. Taková změna tělesného postoje nám také může pomoci soustředit se na modlitbu, která je za nás pronášena. Zdá se, že modlitba vkleče je zvláště vhodná pro soukromou modlitbu. (Srovnej Dan. 6:10; Fil. 2:9, 10.) Jestliže ležíme na lůžku a modlíme se před spaním, měli bychom dbát apoštolské výzvy, abychom při modlitbě „zůstali bdělí“, pozorní a při smyslech. — Ef. 6:18.

21. Jak se musíme modlit, aby nás Bůh vyslyšel?

²¹ Modlitba k Jehovovi je skutečně něco, co chceme brát vážně. Jak bychom měli být vděční, že se můžeme přibližovat ke svému nebeskému Otci s důvěrou, že nás kdykoli slyší! Samozřejmě záleží na tom, abychom k němu přistupovali s vírou, skrze pravého prostředníka, ve správném rozpoložení mysli, a pak vytrvávali v modlitbě a nikdy neměli tolik práce, abychom se nemohli modlit. A máte-li děti, učte je trpělivě důležitosti modlitby jak slovem, tak dobrým příkladem.

‚Užívej každého druhu modlitby a úpěnlivé prosby‘

„Při každé příležitosti se budete v duchu dále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby. A proto zůstaňte bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou za všechny svaté.“ — Efezanům 6:18.

1. a) Za koho chceme vždy považovat Jehovu Boha, když se k němu přibližujeme v modlitbě? b) Jaké jsou čtyři základní druhy modlitby?

STVOŘITEL, Jehova Bůh, není pouhá neosobní První příčina, ale skutečná, cítící osoba. Vidí a slyší. Chceme ho považovat vždy za takového, když se k němu přibližujeme v modlitbě. Boží slovo nám radí, abychom to činili „každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:18) Co to zahrnuje? Jsou čtyři základní druhy modlitby — chvála, díkůvzdání, prosebná žádost a úpěnlivá prosba.

CHVÁLIT BOHA MODLITBOU

2, 3. Co je nejvznešenějším druhem modlitby? Jmenuj některé z důvodů, proč je Jehova takových modliteb hoden.

² Chvála je jistě ušlechtilým, vznešeným druhem modlitby. Patří proto stvořiteli pro jeho vlastnosti a přednosti. Jako „svrchovaný Pán Jehova“ nemá sobě rovného v autoritě. (2. Sam. 7:28) Protože nemá počátek ani konec, je Jehova nesrovnatelný „Král věčnosti“. (1. Tim. 1:17) Je tak skvělou osobou, že ho žádný člověk nemůže spatřit a zůstat naživu. (2. Mojž. 33:20) Nejvyšší nemá sobě rovného, je nekonečný v moci a moudrosti, naprosto spravedlivý a je zosobněním nesobecké lásky. (2. Mojž. 32:4; Job 37:23; 37:22, „KB“; Řím. 11:33; 1. Jana 4:8) Učinil všechny věci a patří mu tedy celý vesmír. (1. Mojž. 1:1, 31; Žalm 50:10) Pokud jde o jméno a slávu, nemá soupeře. Jen on může právem říci: „PROKÁŽI, ŽE JSEM.“ Pouze on má jméno, které je chápáno jako „působí, aby nastalo“. (2. Mojž. 3:14; 6:3) Jen on může právem prohlásit: „Ke komu mne připodobníte, nebo s kým mne srovnáte, abychom si byli podobní?“ „Já jsem ten Božský, a není žádný jiný Bůh, ani nikdo jako já.“ — Iz. 46:5, 9.

³ Takový Bůh, který nemá nikoho srovnatelného, sobě rovného nebo soupeře, si jistě zaslouží chválu nade všechny. Proto jsme vhodně povzbuzováni v mnoha desítkách případů od 2. Mojžíšovy 15:11 až po Zjevení 19:6, abychom chválili Jehovu. V souladu s tím můžeme nejen stále chválit Nejvyššího ve svých modlitbách, ale také ve svých běžných rozhovorech můžeme zaměřovat pozornost spíše k němu než k vlastní osobě. Vždyť nemáme nic, co jsme nedostali, a odděleně od něho nemůžeme dokázat vůbec nic. — Žalm 127:1; 1. Kor. 4:7.

PŘINÁŠET JEHOVOVI DÍKŮVZDÁNÍ

4, 5. Co říkají různí pisatelé Bible o našem přinášení díků Jehovovi? Jmenuj některé z mnoha důvodů, proč to máme činit.

⁴ S chválou Jehovy úzce souvisí přinášení díků. Je jedině správné, když vyjadřujeme ocenění pro všechno, co již Jehova udělal, dělá a ještě pro nás udělá. Pisatelé žalmů si zřejmě byli zvláště vědomi, jak vhodné je vyjadřovat díky Jehovovi. Vždy znovu čteme výroky jako: „Ať lidé vzdávají díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodné skutky vůči lidským synům.“ (Žalm 107:8, 15, 21, 31) Podobně nám radí Pavel, abychom předkládali „úpěnlivé prosby spolu s díkůvzdáním“. Ano, máme „vždy vzdávat díky za všechno našemu Bohu a Otci“. — Fil. 4:6; Ef. 5:20.

⁵ Kolik je věcí, za něž bychom denně měli vyjadřovat vděčnost našemu nebeskému Otci! Jsme mu dlužni poděkování za všechny tělesné a hmotné věci, které dostáváme a jež činí život nejen možným, ale také příjemným. (Jak. 1:17) Oceňujeme všechna duchovní požehnání, která Jehova vylévá na své služebníky — dobrodiní Kristovy oběti, Božího slova a jeho ducha, křesťanský sbor a dar modlitby? Oceňujeme požehnání scházet se se spoluvěřícími, přednost sloužit potřebám druhých a podivuhodnou naději na království? Jestliže ano, potom vyjadřujme svou vděčnost modlitbou. Pravda, vždycky si nepřipomeneme nebo nevypočítáme všechno, co pro nás Bůh udělal. Ale měli bychom pociťovat totéž, co kdysi žalmista: „Žehnej Jehovovi, má duše, a nezapomínej na všechno jeho konání.“ — Žalm 103:2.

VZNÁŠET K JEHOVOVI PROSEBNÉ ŽÁDOSTI

6. Jaké tři hlavní oblasti zahrnují naše prosebné žádosti a oč bychom se podle Ježíše měli modlit v prvé řadě?

⁶ Je skutečně velkou útěchou, že můžeme přicházet k Jehovovi s „volností řeči“, když mu přednášíme své prosebné žádosti. (Žid. 4:16; 1. Jana 3:21) Jak znázornil Ježíš ve své vzorové modlitbě, zahrnují naše prosebné žádosti většinou tři oblasti — prosba o to, aby zvítězila spravedlnost, prosba o naše duchovní potřeby a prosba o naše tělesné potřeby. Ježíš nám vhodně řekl, abychom se nejprve modlili za posvěcení Jehovova jména, za příchod jeho království a aby se děla jeho vůle na zemi. Ježíš sám se modlil: „Otče, oslav své jméno.“ (Mat. 6:9, 10; Jan 12:28) V takových prosebných žádostech má být také zahrnuto, aby Jehova dával zdar práci svých služebníků na zemi a aby podporoval ty, kdo podstupují strádání a zkoušky pro jeho jméno. (Žalm 118:25) Ani bychom neměli přehlížet Pavlovu radu, abychom se modlili za osoby ve vysokém postavení, „abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností“. — 1. Tim. 2:2.