„Tvrdě pracujeme a namáháme se“

„Tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Timoteovi 4:10.

1–3. Proč je vhodné, aby dnes křesťané věnovali pozornost svému postoji k práci?

RÁD tvrdě pracuješ? Oceňuješ hodnotné úsilí a výkony? Pokud ano, lišíš se od mnoha dnešních lidí.

² Možná, že sis všiml, že zatímco leniví lidé bývali vždycky, nechuť k práci jako by dnes rostla. (Přísl. 20:4; 19:24; 2. Tess. 3:11) Vidíme to v radách jako ‚Jen klid, nepřetrhni se‘. To, co začíná pouhou nechutí k namáhavé práci, může snadno přerůst v nechuť k práci vůbec.

³ Jako křesťané nepochybně cítíme, že nemáme takového ducha. Bylo by ovšem nerealistické cítit se imunní, když ve světě obecně převládá takový přístup. Prospěje nám, jestliže pravidelně zkoumáme svůj názor na práci, protože takový názor může ovlivnit náš podíl na křesťanské činnosti, která je důležitá pro Boha.

JAKÉ PRACOVNÍKY NAPODOBOVAT

4. Jak důležitá je práce?

⁴ Mnoho lidí, kteří pozorovali život a jeho hodnoty, mluvilo o důležitosti práce. Německý státník Karl W. von Humboldt řekl: „Práce je pro člověka stejně nutná jako jídlo a spánek.“ Již jen tento samotný fakt dává mnohým důvod, aby byli pilní a produktivní. Křesťané ovšem mají další důvod, proč pěstovat ocenění pro tvrdou práci: Mají příklad k následování v Jehovovi a Ježíši Kristu. — Ef. 5:1; 1. Kor. 11:1.

5, 6. Jaký příklad, pokud jde o práci, nám dali Jehova a Ježíš?

⁵ Celý vesmír — od bázeň vzbuzujícího termonukleárního Slunce po něžného motýla — dosvědčuje, že Bůh pracuje. Všechno viditelné stvoření jsou jeho „díla“. Také jeho stálá ochrana a vedení jeho služebníků jsou „díla“, která bychom měli oceňovat. (Žalm 145:4–6, 10; 8:4–9; 8:5–10, „KB“) I jeho Syn tvrdě pracuje. Ježíš zanechal řemeslo tesaře v jednom galilejském městečku a putoval stovky kilometrů horkým prašným venkovem, aby pomáhal lidem — uzdravoval, kázal, učil. (Mat. 4:17, 23–25; Luk. 8:1; 9:57, 58) Přestože byl dokonalý, býval po dlouhé a těžké práci unavený a hladový. — Mat. 21:18; Mar. 1:32, 35; 6:32–34; Jan 4:3–6, 34.

⁶ Můžeme si tedy být jisti, že ani Bůh ani Ježíš nemají postoj ‚jít cestou nejmenšího odporu‘. Kristus prohlásil: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) Vysvětlil vlastně, že jeho „díla“ — jež vykonával s Boží podporou — svědčila, že má Boží schválení. (Jan 10:25, 38) To není bez vztahu k našemu životu. Splnění všech našich biblicky založených nadějí závisí na tom, co Ježíš vykonal jako tvrdě pracující ctitel Boha.

7. Jaký by měl být náš přístup, když uvažujeme o svém názoru na práci?

⁷ Každý z nás může a měl by uvažovat o tom, jaký máme názor na práci a jakým způsobem ji konáme. Nemusíme v tom být přísně kritičtí a žádat od sebe přehnaně mnoho. Všichni máme hranice svých fyzických možností nebo jiné omezující okolnosti. Ježíšův životní běh nám také ukazuje, že je správné, těšíme-li se z odpočinku, uvolnění, příjemného společenství a jistého pohodlí. (Mar. 6:31; Luk. 5:29; 7:34; Jan 2:2–10; 12:2, 3) Ale právě naše nedokonalost, která zesiluje potřebu odpočinku, nás ovšem může svést, abychom odpočinek přeháněli, jak to zdůrazňují biblická varování před leností. Pravda je, že jako hlad dává jídlu lepší chuť, tak je po tvrdé práci odpočinek a uvolnění tím příjemnější. — Kaz. 2:24; 5:12, 18.

8, 9. Kdy by měli křesťané tvrdě pracovat?

⁸ Slovo „práce“ nám může připomenout zejména světskou práci, kterou mnozí z nás vykonávají proto, aby si vydělali na životní potřeby. Biblická rada ukazuje, že bychom v ní měli být svědomití, pilní. (Přísl. 10:4; 22:29) To by mělo platit i o našich domácích povinnostech, ba i o našem studiu ve škole, protože všechny stránky našeho života mohou zrcadlit zdokonalování, které v nás nastává uplatňováním křesťanských zásad. Apoštol Pavel napsal: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví.“ — Kol. 3:23, 24.

⁹ Soustřeďme se však nyní na jednu zvláštní součást života křesťana — na to, jak chválí Boha tím, že káže a učí. Tato práce je životně důležitá, protože jejím prostřednictvím můžeme ‚zachránit jak sebe, tak ty, kteří nám naslouchají‘. — 1. Tim. 4:16.

10, 11. Jaké máme zvláštní důvody, abychom tvrdě pracovali při šíření křesťanské víry?

¹⁰ Všimni si, že Pavel nenaznačil, že křesťan se má zajímat jen o svou vlastní záchranu. Měl by se starat o to, aby i ostatní přijali Ježíše Krista a pěstovali zbožnou oddanost, která „má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Tim. 4:8) Když se zmínil o této vyhlídce, napsal Pavel:

„Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se, neboť jsme vložili svou naději v živého Boha, který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných.“ — 1. Tim. 4:10.

¹¹ Pomysli na to! Záchrana od Boha — věčný život ve štěstí — je otevřena „lidem všeho druhu“. Ale kdo bude nakonec zachráněn? Jenom „věrní“, ti, kdo si vypěstují víru a budou ji projevovat. Apoštol to oceňoval, a proto nebylo možné, aby se nenamáhal, aby si žil celkem normálním životem a občas, když by se mu to hodilo, s několika lidmi promluvil o této možné záchraně. Ne! Vyhlídka, že by se jiní mohli dozvědět o křesťanském poselství a přijít na cestu záchrany, byla pro Pavla tak působivá, tak nesmírně důležitá, že ‚tvrdě pracoval a namáhal se‘. Cítíš to také tak? Uvažuj osobně o průběhu své činnosti za poslední měsíc nebo půlrok. Je z ní patrné — nejen tobě, ale také ostatním, včetně Boha — že tvrdě pracuješ a namáháš se?

TVRDĚ PRACOVAT PŘI ŠÍŘENÍ POSELSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ

12. Jaký vztah mají skutky k záchraně?

¹² Křesťané vědí, že nemohou být zachráněni prostě tím, že budou vykonávat jisté skutky, jako by si jimi vysluhovali spravedlnost a záchranu. (Řím. 3:28) Přesto je pravda, že máme-li opravdovou víru, budeme činit skutky, k nimž víra povede. (Jak. 2:18–26) Proto je vhodné, abychom s modlitbou přemýšleli o své víře a o svých skutcích.

13. Co měli podle Ježíšových slov dělat jeho učedníci po jeho smrti?

¹³ Když „tvrdě pracujeme a namáháme se“ jako Pavel, můžeme se podílet na splňování prorocké pravdy, kterou vyslovil Ježíš. Pomysli: můžeš přispět k tomu, aby se Ježíšova slova prokázala jako pravdivá. Která slova? Byla vyřčena v odpověď na Filipovu žádost „Ukaž nám Otce“. (Jan 14:8) Ježíš řekl:

„Kdo viděl mne, viděl také Otce, . . . Co vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, která já konám; a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ — Jan 14:9, 10, 12.

14, 15. Myslil snad Ježíš podle Jana 14:12, že jeho následovníci budou konat větší zázraky? Proč?

¹⁴ Jak mohli Ježíšovi učedníci konat větší skutky než on? Mohl bys být schopen podílet se na takových větších skutcích? Bible odhaluje, že Bůh dal některým křesťanům moc konat zázraky jako vyhánění ďáblů, uzdravování nemocných a v několika případech kříšení mrtvých. To mělo ukázat, že nyní jedná s křesťanským sborem a žehná mu. (Sk. 3:2–8; 5:12–16; 9:36–40; 16:16–18) Ale byly tyto skutky větší, než jaké konal Ježíš? Ten uzdravoval všechny, kdo k němu přišli, a některé dokonce i na dálku, zázračně krmil tisíce lidí, křísil mrtvé a ovládal přírodní síly. (Mat. 8:5–16, 23–27; 14:14–33; Jan 11:39–44) Navíc měly zázračné dary, které projevovali někteří křesťané, skončit neboli pominout. (1. Kor. 13:8–10) Jak tedy měli křesťané konat větší skutky než Ježíš?

¹⁵ Ježíš mluvil to, co si přál jeho Otec. Své největší, nejtrvalejší dobro vykonal nikoli svými zázraky, ale svým podivuhodným učením o království.a (Luk. 4:32, 43) Když byl Ježíš vzkříšen, pověřil své následovníky, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a učili je‘. (Mat. 28:19, 20) Ano, křesťané měli provádět ohromnou svědeckou práci. Měla být většího rozsahu než Ježíšovo kázání, trvat déle a dostat se k daleko více lidem. Tak měli konat skutky větší než on.

16. Měla Ježíšova práce skončit jeho smrtí a odchodem do nebe?

¹⁶ Kazatelská a učitelská práce pro království, kterou konal Ježíš, neměla končit jeho smrtí a odchodem do nebe. Odtud měl dál vést důležité výchovné tažení, ale měl to činit prostřednictvím svých následovníků. Lukáš říká, že Ježíš před svým odchodem do nebe řekl učedníkům víc „o Božím království“. (Sk. 1:3) Nakonec jim řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenějších částí země.“ — Sk. 1:8.

17, 18. Jak začali v den letnic 33 n. l. Ježíšovi následovníci plnit jeho slova o větších skutcích?

¹⁷ Zakrátko začali konat větší skutky než Ježíš. V den letnic 33 n. l. vylil Ježíš svatého ducha na 120 učedníků čekajících v Jeruzalémě. Co potom dělali? Rozhojňovali potravu? Učili lidi zemědělství? Nebo uzdravovali nějaké nemocné? Ne, začali mluvit o „nádherných Božích věcech“. (Sk. 2:1–11) Pak vydal apoštol Petr tak přesvědčivé svědectví, že tisíce jeho posluchačů přijaly Krista.

¹⁸ Musel to být velký úkol už jen pokřtít tolik nových věřících za jediný den. Snad se rozešli k rybníčkům po celém městě. Na konci dne podali učedníci zřejmě zprávu o tom, co bylo vykonáno, protože zpráva říká, že „ti, kteří jeho slovo srdečně přijali, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. Z pouhých 120 vzniklo za jediný den víc než 3 000 (přírůstek víc než 2 500 procent). (Sk. 1:15; 2:41) Začali opravdu konat skutky větší než Ježíš.

19. Byla to jen práce pro apoštoly anebo starší ve sborech?

¹⁹ Někteří křesťané si dnes ovšem mohou myslet: ‚Já nejsem žádný Petr nebo Pavel. Cožpak to nebyli lidé takového druhu, že dokázali konat skutky větší než Ježíš?‘ To je závažná otázka. Kniha Skutků ukazuje, že apoštolové, zvláštní evangelisté a duchovní starší ve sborech se opravdu zabývali kázáním království. Ale všimni si historického faktu, o němž vypráví učedník Lukáš: „Povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ (Sk. 8:1) A co dělali tito rozptýlení křesťané, mladí i staří, muži i ženy? „Ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova.“ (Sk. 8:4) Ano, všichni kázali.

20. Proč je dnes zvlášť důležité, abychom přemýšleli, jak se podílíme na splňování Jana 14:12?

²⁰ Praví křesťané dnes pokračují v kázání a učení, které Ježíš započal a v němž pokračovali jejich bratři a sestry z prvního století. Současné události, které jsou splněním biblického proroctví, nám ovšem ukazují, že Bůh brzy přivodí konec dnešního zkaženého systému věcí, a tím ukončí dnešní kázání „dobrého poselství o království“. (Mat. 24:14) Proto se každý z nás může ptát: ‚Podílím se dnes plně na životně důležité práci, o níž Ježíš mluvil u Jana 14:12? Pracuji tvrdě a namáhám se? Až tato práce skončí, budu spokojen, že jsem se na ní plně podílel?‘

KOLIK BŮH OČEKÁVÁ?

21–23. Jak můžeme znovu zkoumat své okolnosti?

²¹ Když se uspokojivě podílíme na křesťanském kazatelském díle, neměli bychom přehlížet platné biblické závazky vzhledem k rodině, příbuzným, zaměstnání nebo škole. (1. Tim. 5:8) Bůh by ani nechtěl, abychom se cítili provinile, když dbáme o tyto závazky; měli bychom to dělat radostně. Někdy ale můžeme přezkoumat svůj čas a činnosti.

²² Mnohým z nás by prospělo vyrovnané zkoumání sebe samých a sebekázeň. Možná, že by pomohlo vynechání různých nepodstatných činností, které slouží k udržování dobré životní úrovně.

²³ Nikdo by neměl kritizovat, co v této oblasti dělají jiní. Důležité je zkoumat, zda my sami ještě stále projevujeme živé ocenění pro to, že se můžeme podílet na konání větších skutků, než konal Ježíš.

24. Jaký dobrý příklad nám dala chudá vdova?

²⁴ Možná, že dáváme všechno, co můžeme, i když je to méně než mohou dávat druzí vzhledem k jejich zdraví a okolnostem. Ale samo množství není měřítkem. Vzpomeň na Ježíšovu pochvalnou poznámku o chudé vdově, která přispěla dvěma mincemi ‚nepatrné ceny‘. Tyto mince (lepta) měly hodnotu asi jedné čtyřiašedesátiny denní mzdy. Kolik je to v hodnotě země, kde žiješ? Ježíš přesto její jednání schválil, protože „vhodila všechno, co měla, své celé živobytí“. (Mar. 12:41–44) I my si můžeme být jisti takovým schválením, dáváme-li všechno, co máme — jestliže tvrdě pracujeme a namáháme se — ve svědecké práci.

25. Co udělala Marie pro Ježíše krátce před jeho smrtí?

²⁵ Můžeme si také připomenout, jak Lazarova sestra Marie pomazala Ježíše drahocenným vonným olejem. Někteří učedníci si stěžovali, protože olej měl cenu 300 denárů. Když počítáme i sabaty a svátky, bylo to tolik, kolik vydělával dělník za celý rok. Kolik vyděláváš za rok ty nebo některý člen tvé rodiny? (Jan 12:3–8; Mat. 20:2) Ježíš o Mariině snaze řekl:

„Prokázala mi znamenitý skutek. . . Udělala, co mohla. Předem vykonala to, že pomazala mé tělo vonným olejem kvůli pohřbu. Vpravdě vám říkám: Kdekoli bude po světě kázáno dobré poselství, bude se také vyprávět, co udělala tato žena, ve vzpomínce na ni.“ Mar. 14:6–9.

26, 27. V čem byla Marie příkladná?

²⁶ Povšimni si slov: „Udělala, co mohla.“ Neexistuje žádné svědectví, že Marie měla moc konat zázraky; když vznikl křesťanský sbor, nemohla být ani apoštolem, ani starším; a nemohla snad ani daleko putovat s „dobrým poselstvím“. Ale „udělala, co mohla“. Jaký to má smysl? V některých jazycích výraz „dělej, co můžeš“ má nádech ‚nepředři se‘, ‚nenamáhej se‘. To ovšem Ježíš vůbec neměl na mysli. Marie se skutečně vydala. Někteří překladatelé Bible přeložili ta slova: „Udělala všechno, co mohla“, nebo „Udělala vše, co bylo v její moci udělat“. — C. K. Willims, W. Barclay.

²⁷ Toto plné vydávání sebe samé bylo Mariiným trvalým úsilím, ne pouze jednorázovou příhodou. Už dříve ukázala Marie, kde je její srdce, když seděla Ježíši u nohou a naslouchala jeho učení. (Luk. 10:38–42) Nyní pokračovala v podpoře tohoto vynikajícího kazatele Ježíše. A zajímavé je, že Ježíš spojil Mariin čin se světaširým kazatelským dílem, když řekl, že kdekoli se bude šířit „dobré poselství“, bude se mluvit i o ní. Měla o kázání zájem. Ježíš až do své smrti rovněž.

28. Jakým druhem náboženství je křesťanství? Co to pro nás znamená?

²⁸ Jsme jako ty dvě ženy, které daly všechno, co měly? Máme hluboký zájem o kazatelské dílo, které zahájil Ježíš, když byl na zemi, a které dnes prostřednictvím křesťanů pokračuje po celém světě? Měli bychom mít. Bůh jej má. Když započalo křesťanství v den letnic roku 33 n. l. , bylo náboženstvím svědecké činnosti, a Bůh je podporoval svým duchem. Činí to dodnes, protože se nezměnil. Je „živý Bůh“ v tom, že sám žije, a také nabízí život všem svým pravým ctitelům. Tak by křesťanství dnes mělo být, a také stále je, náboženstvím svědecké činnosti. Křesťané tedy mají všechny důvody, aby byli nadšenými pracovníky ve službě Bohu, „který je zachráncem lidí všeho druhu, zvláště věrných“. — 1. Tim. 4:10.

‚Věnovat se svatému dílu dobrého poselství‘

„Píši vám. . . pro nezaslouženou laskavost, která mi byla dána od Boha, abych byl veřejným služebníkem Krista Ježíše pro národy a věnoval se svatému dílu Božího dobrého poselství.“ — Římanům 15:15, 16.

1, 2. Proč jsou naše řeč a chování důležité?

ČLOVĚK získává pověst na základě svého jednání a řeči. Druzí často dělají závěry o takovém člověku a jeho zásadách podle toho, co ho vidí dělat a co ho slyší říkat. Král Šalomoun napsal: „Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý.“ — Přísl. 20:11, „EP“; Mat. 7:16–20.

² Co to pro tebe jako křesťana znamená? Neměli by ostatní z našeho chování a řeči rozpoznat, že sloužíme pravému Bohu, Jehovovi? Bible nás ujišťuje, že Bůh je svatý a čistý, že jeho zásady jsou spravedlivé a působí k dobru. (Iz. 6:3; Job 34:10; 5. Mojž. 32:4) Jestliže opravdu přejímáme Boží vlastnosti, mělo by to být patrné z našeho života. — Ef. 5:1.

3, 4. a) Jaký účinek mělo uctívání a dějiny Izraele? b) Jak by mělo na ostatní působit, když pozorují křesťanství?

³ Když se pravé uctívání projevuje v lidském životě, mohou být příznivě ovlivněny i jiné osoby. Jistý čas například jednal Jehova především s Izraelity. Řekl jim: „Ať se prokážete svatými, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ (3. Mojž. 19:2; srovnej 2. Mojž. 19:5, 6.) Zákony ohledně potravy, hygieny i mravnosti, které Bůh dal Izraeli, chránily je od mnoha znečišťujících praktik, které byly běžné u okolních národů. Mnoho cizinců vidělo, jak úspěšná je cesta pravého uctívání a jak Bůh vede a ochraňuje Izrael. To na ně zapůsobilo, a mnohé to pohnulo, aby sami uctívali Jehovu. — 1. Král. 8:41, 42; 10:1; Rút 1:6.

⁴ Stejně dobrý účinek se projevuje, jestliže praví křesťané žijí v souladu s Božími směrnicemi. Životní změny a „znamenité chování“ křesťanů přiměje některé očité svědky, aby „oslavovali Boha“. (1. Petra 2:12, 15; 3:1, 2; Tit. 2:7, 8; 1. Tess. 4:11, 12) Bible však objasňuje, že křesťanství se nesoustřeďuje pouze na čistý mravní život a na rozvíjení znamenité osobnosti, která zrcadlí „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23; Ef. 4:22–24) Tyto rysy křesťanství jsou důležité, a přesto existuje jedinečná práce, kterou má konat ten, kdo chce být pravým Ježíšovým následovníkem.

‚SVATÉ DÍLO DOBRÉHO POSELSTVÍ‘

5. a) Co je pro nás ještě důležité, jak ukazuje Ježíšův příklad? b) Proč je tato činnost důležitá?

⁵ Jako chlapec a později jako dokonalý muž ctil Ježíš svého nebeského Otce. Ježíšův způsob života a jeho osobnost daly znamenitý příklad ostatním a pohnuly mnoho pozorovatelů, aby oslavovali Boha. (Luk. 2:49, 52) Jakmile byl Ježíš pokřtěn, „začal své dílo“ a usilovně procházel a „kázal dobré poselství o království“. (Luk. 3:23; Mat. 4:17, 23) Vyškolil dokonce i jiné, aby se na tomto díle podíleli, a vysílal je učit lidi. (Luk. 10:1, 8, 9) Zprvu jeho učení a činění učedníků probíhalo jen mezi Židy. Později se však dílo mělo rozšířit, jak vysvětlil Pavel v Římanům 15:8, 9, protože Boží vůlí bylo, aby všechny národy světa obdržely pomoc a mohly Boha oslavovat.

6, 7. Jaké „svaté dílo“ konal apoštol Pavel?

⁶ Pavel sám aktivně pro to pracoval. V Římanům 15:16 se nazval „veřejným služebníkem Krista Ježíše pro národy“. Co tato ‚služba‘ zahrnovala? Dodal, že se věnuje „svatému dílu Božího dobrého poselství, aby se ta oběť, totiž tyto národy, prokázala jako přijatelná“. Co to znamená?

⁷ Římanům 15:16 je jediné místo v Bibli, kde se vyskytuje řecké sloveso (hierourgounta), které znamená ‚pracovat ve svaté věci nebo se jí věnovat‘.a Pavel tím říkal, že se činně věnuje svatému neboli posvátnému dílu, že totiž lidem z národů káže Boží dobré poselství, křesťanské poselství. Ti, kdo poselství přijali a stali se křesťany, byli jako oběť učiněná Bohu, oběť, kterou Jehova schválil a požehnal svým duchem. — Řím. 1:1, 16.

8. Jak konal Pavel svou práci mezi Židy?

⁸ Jak vykonával Pavel a jiní toto „svaté dílo Božího dobrého poselství“, kázání křesťanského poselství? „Dobré poselství“ mohlo zachraňovat životy, a tak chtěli dosáhnout co největšího počtu lidí. Občas mohl Pavel, sám Žid, oslovovat Židy shromážděné v synagógách. (Sk. 13:14–42; 14:1; 18:4) Mohl však on a jiní křesťané dosáhnout většiny „národů“, Nežidů?

9. Jakých způsobů mohli užívat raní křesťané, aby pomohli Nežidům?

⁹ Křesťané mohli k lidem mluvit na veřejných prostranstvích, třeba na tržišti. (Sk. 17:17–22) Přesto je nepravděpodobné, že by dosáhli prakticky všech, kdyby činili jen to. Jak to bylo s návštěvou domovů lidí, jak to dělali Ježíšovi učedníci, když je Ježíš vyslal kázat po městech? (Mat. 10:5–13; Luk. 9:2–6) I raní křesťané užívali tohoto způsobu, když se nadšeně ‚věnovali svatému dílu‘ šíření křesťanství mezi všemi lidmi.

10. Jaké máme důkazy, že se kázalo dům od domu, aby byli nalezeni nevěřící a mohli obdržet pomoc?

¹⁰ To vidíme z Pavlových poznámek k mužům, kteří byli staršími efezského sboru. Když mluvil o svém předchozím kázání, jímž je seznamoval s křesťanstvím, řekl Pavel: „Nezanedbával jsem mezi vámi kázání o těch věcech, které byly dobré pro vaše duše, a učil jsem v ulicích a dům od domu. Tak jsem svědčil jak Židům, tak Aramejcům [neboli pohanům] o pokání vůči Bohu a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:20, 21, přel. ze syrštiny Georgem M. Lamsou)b Pavel tu jasně mluvil o svém úsilí kázat těmto mužům, když byli ještě nevěřící a potřebovali kát se a uvěřit v Ježíše. Pavel chodil do domů takových nevěřících. Neměl důvod k zábranám, aby kázal cizincům, protože konal „svaté dílo“, které Bůh schvaloval a jemuž žehnal.

11. a) Jak dnes konají křesťané toto „svaté dílo“? b) Proč je důležité podílet se na kázání dům od domu?

¹¹ I v moderních dobách svědkové Jehovovi aktivně svědčí dům od domu. Je to prvořadý způsob, jak vejít do styku s lidmi a kázat Boží pravdu. Každý křesťan, který cítí svůj závazek a přednost oznamovat „dobré poselství“, bude ovšem využívat každé vhodné příležitosti, aby svědčil — příbuzným, spolužákům, spolupracovníkům, sousedům i neznámým lidem v příležitostném rozhovoru. Tak i v zemích, kde krajní odpor rozvášněných náboženských živlů nebo policejního státu znemožňuje veřejné kázání dům od domu, nebo tam, kde by takový způsob kázání nebyl moudrý, dělají křesťané dál, co mohou, aby svědčili těmito ostatními způsoby. Ale ve všech zemích, kde nedochází k takovým krajnostem, Jehovovi svědkové systematicky navštěvují každý dům. To vede k ‚důkladnému svědectví‘ a k tomu, že vejdou do styku s mnoha lidmi, kteří by se jinak s pravými křesťany ani nesetkali a neslyšeli by „dobré poselství“. — Sk. 4:19, 20; 20:21; srovnej Ezechiela 9:3, 4.

ÚČINNÝ ZPŮSOB SVĚDECTVÍ?

12–14. Co naznačuje, že kázání dům od domu může být účinné?

¹² Je však tato evangelizační metoda dosud účinným způsobem, jak se ‚věnovat svatému dílu dobrého poselství‘? Důkazy svědčí, že ANO! V roce 1977 otiskl časopis „Social Compass“ článek „Svědkové Jehovovi v Japonsku“ od britského sociologa Bryana Wilsona. Napsal, že svědkové jsou „mnohem soustředěnější na evangelizační práci než kterékoli jiné“ z „nových náboženství“ v Japonsku. Provedl také průzkum, který odhalil:

„Většina [58,3 procenta] těch, kdo se stali svědky, prohlašují, že jejich zájem byl poprvé vzbuzen návštěvou v domácnosti“, vykonanou jedním ze svědků Jehovových.

¹³ I nábožní lidé, kteří odmítají přijmout učení založené na Bibli, které šíří svědkové Jehovovi, uznávají účinnost evangelizace dům od domu, jak ji provádějí svědkové. Čteme:

„Možná, že [církve] příliš zanedbávají to, co je právě hlavním zaměstnáním svědků — návštěvy v domácnosti, které patří do apoštolské metodologie prvotní církve. Zatímco se církve v nemálo případech omezují na. . . kázání uvnitř svých shromaždišť, [svědkové] se drží apoštolské metody chodit dům od domu.“ — „El Catholicismo“, Bogotá, Kolumbie, 14. září 1975.

‚Katolíci by měli následovat vedení Jehovových svědků v evangelizaci; to bylo řečeno účastníkům prvního národního sjezdu o evangelizaci.‘ — Minneapoliská „Tribune“, 29. srpna 1977.

¹⁴ Evangelizace dům od domu je natolik význačným rysem svědků Jehovových, že v mnoha zemích majitel domu otevře dveře a řekne: „Vy musíte být určitě svědek Jehovův.“ I kdyby se už vůbec nic neřeklo o Bibli, bylo učiněno něco dobrého. Bylo tak upozorněno na svaté jméno Boha, které si zaslouží, aby bylo posvěcováno. A majiteli domu se vtisklo, že jsou tu Boží služebníci s Božím poselstvím. (Mat. 6:9; Iz. 12:4; Ezech. 33:6–9, 29) Jak ale ukazují výše uvedené citáty, výsledky jsou často mnohem větší.

15. Jak se koná toto účinné dílo na některých místech, kde jsou překážky?

¹⁵ Svědectví jednotlivým lidem v domácnostech je natolik užitečné a účinné, že svědkové vynakládají velké úsilí, aby se i za těžkých podmínek snažili navazovat tímto způsobem styk s lidmi. Tak to bylo v jedné africké zemi, kde úřady zakázaly činnost založenou na Bibli. Místní křesťané věděli, že tato metoda evangelizace je cenná a že by měli ‚poslouchat Boha jako panovníka spíše než člověka‘ a uplatňovat Ježíšovu radu, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Sk. 5:29; Mat. 10:16, 17) Co tedy měli dělat?

Mohli to zařídit tak, že si několik z nich rozdělilo dlouhou ulici nebo oblast podle domovních čísel. Jeden měl všechny domy končící dvojkou (2, 12, 22, 32 atd.) a mohl je navštěvovat v libovolném pořadí, kdy chtěl. Jiný měl domy končící trojkou (3, 13 atd.) a mohl je navštěvovat jiný den. Tak mohlo být vydáno důkladné svědectví.

Lze užívat i jiných postupů. Jeden křesťan může mít košíček vajec nebo ovoce a nabízet je domácím na prodej, ale za vyšší cenu než na trhu. Mnoho neprodá, ale zavede se mnoho rozhovorů o vysokých cenách, obtížích dnešního života a pak, bude-li se to jevit příhodné, o naplnění biblických proroctví.

Nebo křesťan, který potřebuje zeleninu, může využít nákup jako prostředek k seznámení s lidmi na svém „území“. Než půjde na trh, může navštívit domy se zahradou a chtít kupovat zeleninu. Ať koupí nebo ne, často je možný rozhovor s použitím biblických myšlenek.

Těmito způsoby se křesťané vyhnuli pronásledování politickými násilníky, kteří předtím znepokojovali ty, kdo kázali dům od domu. A v obci bylo zároveň vydáno důkladné svědectví.

16. Jak jinak se mohou svědkové přizpůsobit, aby dál účinně používali tuto metodu kázání?

¹⁶ Jinde je snad třeba přizpůsobit se jinak. V minulých letech bylo například běžné navštěvovat domácnosti dopoledne, kdy byli mnozí lidé doma. Jestliže se podmínky změní a většina je dnes tou dobou v práci, značí to, že metoda kázání je neúčinná? Ne, vždyť jak jinak přijdeme do styku s každým — v každém domě a bytě — a dáme mu příležitost, aby měl užitek z „dobrého poselství“? Možná, že je potom lépe konat návštěvy odpoledne nebo v podvečer, když jsou členové rodiny doma. Cílem je dosáhnout co nejvíce osob a pomoci jim. — Srovnej Skutky 16:13.

17. Když pamatujeme na Pavlův příklad, jak bychom se mohli osobně přizpůsobit při konání tohoto díla?

¹⁷ Apoštol Pavel byl ochotný přizpůsobit své způsoby a přístup, aby vyhovovaly posluchačstvu. Řekl: „Činím všechno pro dobré poselství, abych měl na něm spoluúčast s jinými.“ (1. Kor. 9:19–23) Podobná přizpůsobivost prospěje i dnes. Co když například žiješ v oblasti, kde většina lidí ztratila zájem o náboženství a Bibli? Přizpůsobíš tomu svůj přístup?

Jeden svědek v Belgii vypráví: ‚Mívám v ruce otevřenou Bibli, ale neuvádím hned, že z ní čtu. Řeknu: „Když jsem čekal, až přijdete ke dveřím, díval jsem se, co je tu psáno. . . ‚Šťastní jsou mírní, protože ti zdědí zemi.‘ (Mat. 5:5) Myslíte, že jsou mezi námi ještě nějací mírní lidé?“ Pokaždé vznikne rozhovor a později je Bible snáze přijímána.‘

DÍLO, KTERÉMU BŮH ŽEHNÁ

18. Jaké máme důvody, abychom věřili, že Bůh se zajímá o ‚svaté dílo dobrého poselství‘?

¹⁸ Křesťané po celé zemi se silně zajímají o „svaté dílo Božího dobrého poselství“. Jehova Bůh také. Pavel řekl, že ti, kteří se stali křesťany tím, že se podílel na této práci, jsou jako oběť přijatelná Bohu, jenž na ně vylévá svého ducha. — Řím. 15:16.

19. Jak může být toto dílo účinné, i když většina nenaslouchá?

¹⁹ Bůh stále uznává toto dílo a žehná mu, a to včetně důležité práce dům od domu, když hledáme lidi, abychom jim pomohli. Tak například jistý duchovní v Marylandu, který navštěvuje sbory rozlehlé oblasti, přijal pozvání, aby doprovázel jednoho křesťana na návštěvu, kde se vedlo biblické studium. Vypráví:

„Zeptal jsem se paní domu, co ji vedlo ke studiu Bible se svědky Jehovovými. Řekla, že mívala ve zvyku náhodně otevřít Bibli, ukázat prstem na verš a přečíst si jej. Zřídka však rozuměla tomu, co četla.

Jednou byla velmi stísněna vážnými rodinnými problémy. Opět otevřela Bibli a vybrala si verš. Nerozuměla mu a ve své tísni a zklamání se rozplakala. Modlila se k Bohu, aby jí poslal někoho, kdo jí pomůže, aby porozuměla jeho Slovu. Sotva prosbu vyřkla, zazvonil zvonek. Otevřela a tam stála svědkyně, která začala:‚Chtěla byste rozumět Bibli?‘ Majitelka domu ji vtáhla dovnitř a okamžitě bylo zahájeno pravidelné studium.“

20–23. Jaká požehnání mohou vyplynout z většího podílu na kazatelském díle dům od domu?

²⁰ Dobré účinky mohou vzejít i tehdy, když se zdá, že většina lidí, s nimiž se setkáváme, odmítá přinášené „dobré poselství“.

V jedné vesničce v Jižní Africe chodila jedna dospívající dívka v sobotu odpoledne dveře ode dveří. Nesetkávala se s příznivou reakcí, protože jedna náboženská organizace vytvořila v obci značné předsudky proti křesťanským snahám svědků Jehovových pomáhat lidem. Jedny dveře po druhých se před ní rychle zavíraly. Zdálo se to marné.

Nevěděla však, že ji oknem z druhé strany ulice sledují zvědavé oči. Starší žena pozorovala vytrvalost svědkyně navzdory nepřátelským reakcím. Tato křesťanka se viditelně lišila od jiných mladých.

Když došla k domu starší ženy, ta ji pozvala dovnitř. Přestože dívka mluvila hlavně anglicky a žena jazykem afrikaans, byly schopny domluvit se o důležitém biblickém poselství pro naši dobu. Později ještě zájem roznítil afrikaansky mluvící služebník a starší žena radostně souhlasila s pravidelným studiem Božího Slova.

²¹ Boží požehnání „svatého díla dobrého poselství“ lze skutečně cítit mnoha způsoby. Cestující služebník, který navštěvuje sbory v území Nového Orleánsu v Louisianě, napsal: „Evangelizační duch sílí. Posledních osm či devět sborů, které jsem navštívil, tráví mnoho času v kazatelské službě. S tímto zvýšeným úsilím se daří nalézat stále více lidí, kteří mají zájem o ‚dobré poselství‘. A protože bratři a sestry pilněji oznamují ‚dobré poselství‘, projevuje se ve sborech skutečně více duch pokoje a radosti.“

²² Takový pokoj a radost rostou i v osobním a rodinném životě křesťanů, kteří energicky káží „dobré poselství“ a pociťují Boží požehnání. Jistě, v životě zůstanou vždy nějaké problémy a starosti. Uvědomujeme si, že tu budou tak dlouho, dokud jsme nedokonalí a dokud trvá tento špatný systém věcí. Ale čím víc se křesťan zaměstnává „svatým dílem Božího dobrého poselství“, tím plnější, bohatší, šťastnější bude jeho život. (Sk. 20:35) To není pouhá teorie, to je skutečnost. Platilo to o apoštolu Pavlovi a platí to o miliónech dnešních svědků Jehovových. Bude to platit i o tobě.

²³ Jiní si rovněž povšimnou, jakým druhem křesťana jsi. Budou tě pozorovat, jak se podílíš na práci kázání „dobrého poselství“. Uvidí pokoj a radost, které tato i jiné křesťanské činnosti vnášejí do tvého života. Uvědomí si, kolika způsoby zrcadlíš křesťanskou osobnost a „ovoce ducha“. (Ef. 4:24; Gal. 5:22, 23) Ano, mnoha jiným ukážeš, že úspěšně sloužíš svatému Bohu.

24. Jak se můžeš cítit, když máš plný podíl na tomto díle?

²⁴ Když Pavel promluvil o tom, jak se věnovat „svatému dílu Božího dobrého poselství“, dodal: „Proto mám příčinu k jásání v Kristu Ježíši, jde-li o věci, jež se týkají Boha.“ (Řím. 15:17) Pracujme tedy všichni jako křesťané tak, abychom se mohli podobně radovat v Kristu Ježíši.

[Poznámky pod čarou]

Moudré přísloví

„ČEST, tu budou vlastnit moudří, kdežto hloupí vyvyšují zneuctění.“ — Přísloví 3:35.

Člověk, který projevuje pravou moudrost, často obdrží čest, kterou nevyhledával. Nehledaná čest k němu přichází, protože druzí vidí, že jedná v souladu s poznáním, je chápavý a je příkladnou osobností. (Přísl. 12:8; 22:29) Je to proto, že hledá božskou moudrost a drží se jí. (Jak. 3:13, 17) Jak odlišné je to s „hloupými“! Dávají přednost věcem, které nepřinášejí pravou nebo trvalou čest, ale které pro ně nakonec skončí zneuctěním. Pro svou hloupost nepředvídají, jaké budou výsledky. Jak ohromný je rozdíl mezi ‚moudrým‘ a ‚hloupým‘!

„Přinášet ovoce v každém dobrém díle“

SVĚDKOVÉ Jehovovi se řídí biblickými radami, jež byly osvětleny v předcházejících článcích, a proto se jim skutečně daří „přinášet ovoce v každém dobrém díle“. (Kol. 1:10) Nejen horlivě káží a učí, ale podávají také zprávu o své činnosti pro radost ostatních kazatelů království.

Mají pro to dobrý podklad v Písmu. Například ve Skutcích 2:41 čteme, že v důsledku burcujícího proslovu apoštola Petra i kázání jiných učedníků „ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší“. Krátce nato vedlo další horlivé kázání k vzrůstu počtu učedníků na „asi pět tisíc“. (Sk. 4:4) A když byli pokřtěni nově obrácení křesťané v Efezu, Bible říká: „Všech dohromady bylo asi dvanáct mužů.“ — Sk. 19:2–7.

POVZBUDIVÝ RŮST

Služební rok 1980 svědků Jehovových, který začal 1. září 1979 a skončil 31. srpna 1980, byl skutečně dobrý. Ve světě byl zaznamenán celkový růst o 3,7 procenta v počtu těch, kdo káží poselství o království. Je to hřejivý pocit, když vidíme, jak v jedné zemi za druhou je patrný vzrůst, zatímco loni se projevoval pokles. Například v Paraguayi vloni dílo zaznamenalo pokles o 11 procent, bezpochyby vlivem rostoucích obtíží se zákony. A tento rok se projevil v díle 13procentní vzrůst, který více než vynahradil loňský úbytek. Na Filipínách trval pokles několik let a nyní mají 2procentní vzrůst. Korea měla loni pokles o 1 procento, kdežto letos má 6 procentní vzrůst. Uruguay postoupila od 2procentního poklesu z loňského roku k letošnímu vzrůstu o 9 procent.

Mnohé jiné země měly lepší vzrůst než loni. Tak v Bolívii byl loni vzrůst o 1 procento, kdežto v tomto roce byl vzrůst o 7 procent. I ve Spojených státech byl vloni vzrůst o 1 procento, ale letošní vzrůst byl o 4 procenta. Podobně Jamajka měla vloni jednoprocentní vzrůst, a letos zaznamenala 11 procent. Venezuela, která v minulém roce hlásila tříprocentní vzrůst, hlásí letos 9 procent. Japonsko, které mělo vloni úžasný desetiprocentní vzrůst, jej letos zlepšilo na 11 procent.

V Belgii projevují pozoruhodnou horlivost italští svědkové a mají výborné výsledky. Dnes je tam 31 italských sborů celkem s 2 500 svědky. To znamená, že každý stý Ital v Belgii je svědkem. Ve skutečnosti svědek málokdy potká Itala, který by neměl souseda, přítele nebo příbuzného, jenž je svědkem.

ZKUŠENOSTI Z POLE

Zvláště osvěžující jsou zprávy o zkušenostech, které měli svědkové v kazatelském díle. Sjezdové odznaky, které nosili svědkové v Irsku, upoutaly pozornost šesti alkoholiků, kteří žili v chatrčích v parku. Jeden z nich projevil opravdový zájem a obdržel knihu „Život má skutečně smysl“. Další biblické rozhovory s ním vedly k tomu, že zcela přestal pít alkohol.

Když se tento muž obeznámil s biblickými zásadami, viděl, že je třeba pracovat; opatřil si proto zaměstnání. Zároveň se odstěhoval z parku a najal si byt. Jeho zjev se zcela změnil, když si zkrátil vlasy a koupil si oblek. Potom byl předvolán k soudu pro dříve spáchaný přestupek, ale vypadal tak úctyhodně, že mu soudce vyměřil podmíněný rozsudek a pochválil jeho vzhled.

Když se bývalý alkoholik účastnil v Dublinu sjezdu svědků „Božská láska“, navštívil své příbuzné, kteří mu předtím zakázali vstup do domu. Nevěřili svým očím, že je to skutečně týž člověk. Nyní se pravidelně účastní shromáždění svědků a stále káže policistům, soudním úředníkům a lidem ve svém zaměstnání.

Následující zkušenost zažil jeden svědek z Argentiny. „Chodil jsem dům od domu a jeden muž se mě zeptal, jestli patřím k svědkům Jehovovým. Zprvu jsem váhal, protože jsem si nebyl jistý jeho pohnutkou a dílo je zde podrobeno zákonným omezením. Když se však dozvěděl, že jsem svědek, požádal, abych s ním studoval Bibli. Vše bylo domluveno. Vrátil jsem se ještě téhož dne a začali jsme studovat knihu „Pravda, která vede k věčnému životu“. Za týden přečetl tuto biblickou pomůcku celou a začal číst Bibli. Ptal jsem se ho, proč chce se mnou studovat Bibli, a on řekl, že důvodem je veliká změna, kterou učinil v životě jeden manželský pár v sousedství. Byli před rozchodem, protože spolu nemohli vyjít. Začali studovat Bibli se svědky Jehovovými, a jak se jejich život výrazně změnil! Nyní spolu znamenitě vycházejí. Tento muž se ihned rozhodl změnit své náboženství a nyní vyučuje své děti tomu, co se učí sám.“

„Přinášet ovoce v každém dobrém díle“ znamená projevovat i lásku ostatním křesťanům. Jeden bratr v Evropě se dočetl ve „Strážné věži“ z 15. dubna 1978 (angl.) o panamském svědkovi, který přišel o obě ruce. Napsal místní odbočce Společnosti, že by postiženému bratru rád opatřil mechanické ruce a že zaplatí všechny náklady. Vše bylo uskutečněno v Mexiku. Postižený bratr byl tamními bratry radostně přijat. Teď se vrátil domů a představte si jeho radost, když může vzít do „ruky“ tužku a napsat své jméno, což nemohl udělat už více než 30 let!

Povzbudivý dopis o práci svědků Jehovových obdržela rakouská odbočka Společnosti. Zněl:

„Dlouho jsem uvažoval, mám-li tento dopis napsat. Vím, že chodíte dům od domu, abyste nosili lidem ‚dobré poselství‘. Umím si představit, že to není vždycky uspokojivá práce, když každý den stojíte proti zatvrzelým lidem a nemáte ztrácet horlivost a přátelskost. Někteří z vás si možná pomyslí, že lidé nejsou vděční, a proto bych vám rád poděkoval, že jste za mnou někoho poslali. Nebýt vaší kazatelské činnosti, šel bych bez nejmenší pochyby širokou cestou. (Mat. 7:13, 14) Díky vám jsem však dostal příležitost poznat Boží vůli. Proto bych chtěl říci jedno: získat lásku a upřímnou vděčnost jednoho člověka stojí za tisíc zavřených dveří. S velkým obdivem pro vaši práci. . .“

MLÁDEŽ PŘINÁŠÍ OVOCE

Následující zkušenost z ostrova Jamajky ukazuje, že ovoce Boží chvály mohou přinášet i malé děti: Otec šel vyzvednout svého pětiletého synka ze školy. Nemohl ho najít. Rozhodl se tedy, že počká, až si ho chlapec najde sám. Za chvíli si všiml houfu dětí opodál a byl zvědav, co dělají. Šel se podívat a uprostřed objevil svého chlapce, jak jim káže ze svého výtisku „Mojí knihy biblických příběhů“.

Jedna mladistvá svědkyně našla ve škole dolarovou bankovku a odevzdala ji učiteli. Krátce na to byly ukradeny nějaké peníze a učitel varoval, že bude potrestána celá třída, pokud se peníze nevrátí; celá třída ovšem s výjimkou mladistvé svědkyně, protože učitel věděl, že dítě svědků peníze jistě nevzalo.

VÍTĚZSTVÍ PŘED ZÁKONEM

„Přinášet ovoce v každém dobrém díle“ má i jiné stránky. Apoštol Pavel psal svému milovanému sboru ve Filippi: „Je naprosto správné, abych si to o vás všech myslel, protože vás mám v srdci. Vždyť se všichni se mnou podílíte na nezasloužené laskavosti, jak na mých vězeňských poutech, tak na obhajobě a zákonném utvrzování dobrého poselství.“ (Fil. 1:7) Některá vítězství před zákonem nepochybně umožnilo i to, že svědkové Jehovovi dbají napomenutí apoštola Pavla, které je zaznamenáno v 1. Timoteovi 2:1, 2: „Vybízím tedy především, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení; abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností.“

O tom vypráví dopis z Bangi ve Středoafrické republice, datovaný 1. října 1979. 27. září tam státní rozhlas veřejně oznámil, že zákaz svědků Jehovových z 19. srpna 1976 se ruší a že svědkové mají opět právo svobodně kázat po celém území Středoafrické republiky. Bylo radostné zejména to, že výnos vydala vláda stará teprve jediný týden.

V dubnu 1980 se dostalo zákonného uznání dílu svědků Jehovových v Zairu. Asi měsíc předtím dosáhli svědkové Jehovovi významného vítězství před zákonem v Turecku. V předcházejícím roce bylo 42 svědků zbaveno obvinění z porušení zákona o oddělení církve od státu. Generální prokurátor se odvolal a případ se dostal před Nejvyšší turecký odvolací soud. Ten vynesl rozsudek ve prospěch svědků. Protože je to Nejvyšší soud, jsou všechny ostatní soudy vázány jeho rozhodnutím. Mezi jiným konstatoval:

„Nastanou-li jednoho dne věci, kterým obvinění věří, a nad světem bude ustavena Boží vláda, pak nezabrání takovým událostem trestat obviněné pro jejich víru. Jestliže je však jejich očekávání jen výmysl a prázdná víra, pak jejich víra nemůže uškodit našemu laickému státnímu uspořádání.“ To je jistě moudré rozhodnutí, které připomíná to, co řekl Gamaliel o raných křesťanech a jejich učení, jak je zaznamenáno ve Skutcích 5:34–40.

Všechny takové zprávy a zkušenosti skutečně osvěžují jako „chladná voda na unavenou duši“. (Přísl. 25:25) Ukazují také, že Jehova je věrný svému slibu, a když všichni přinášíme svůj „desátý díl“, abychom tak řekli, do domu jeho uctívání, bohatě nám požehná. (Mal. 3:10) Kéž se všichni oddaní křesťané podobně snaží a pamatují že „kdo seje hojně, také hojně sklidí“. — 2. Kor. 9:6.