Být svědky až do nejvzdálenější části země

1. Jaký byl jeden z nejdramatičtějších okamžiků v dějinách lidstva?

BYL to bezpochyby jeden z nejdramatičtějších okamžiků v dějinách lidstva. Nikdy nebylo loučení dojemnější. Boží Syn se chystal opustit své následovníky na zemi, aby už nikdy nebyl u nich viditelně přítomen v těle. Byl čas jen na jedinou otázku, na jedinou odpověď. Námět posledního rozhovoru měl ovlivňovat Kristovy následovníky až do konce nynějšího systému věcí!

2. Jaká byla poslední otázka, jež byla položena Ježíši, než opustil navždy zemi? Proč nás jeho odpověď velmi zajímá?

² Poslední otázka, kterou Ježíšovi položili jeho učedníci, zněla: „Pane, obnovíš v tomto čase království v Izraeli?“ Z jaké pohnutky se vlastně ptali, o tom se můžeme jen dohadovat. Ať očekávali cokoli, jedno je jasné: chtěli vědět, kdy se splní Boží předsevzetí ohledně království. Kdo je za to může kárat? Nebyli jistě ani první ani poslední, kdo projevovali netrpělivost a chtěli být konečně osvobozeni. Ježíšova odpověď, jeho poslední slova předtím, než navždy opustil zemi, jsou pro nás dnes krajně důležitá.

KRISTOVO POVĚŘENÍ NA ROZLOUČENOU

3, 4. a) Jak odpověděl Ježíš? b) Jaké dvojí poučení dal Ježíš svým učedníkům?

³ Ježíš odpověděl: „Není vaše věc, abyste poznali časy nebo období, která Otec ustanovil ve své pravomoci, ale přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ Zpráva dodává: „A když to dořekl, zatímco přihlíželi, byl vyzdvižen a oblak jej uchvátil z jejich dohledu.“ — Skutky 1:6–9.

⁴ Smysl Ježíšových slov na rozloučenou byl dvojí. Nejprve taktně, ale pevně svým učedníkům naznačil, že časový plán uskutečňování Jehovových předsevzetí není jejich věcí. Tak potvrdil, co již řekl ve svém proroctví o závěru systému věcí. (Mat. 24:36; Mar. 13:32–37) Potom jim ukázal, co bude od té chvíle jejich věcí. Měli být křesťanskými svědky nejprve v Jeruzalémě, kde měli prozatím zůstat, jak jim bylo řečeno (Sk. 1:4), pak v celé Judeji a Samařsku a nakonec „do nejvzdálenější části země“. K tomu obdrží „moc“ prostřednictvím svatého ducha.

5. Kdy přišla na Ježíšovy učedníky „moc“ a k čemu je pohnula?

⁵ Ta „moc“ na ně přišla o půl druhého týdne později o letnicích. Apoštolové a jiní učedníci zůstali poslušně v Jeruzalémě a v onen sváteční den „byli všichni pohromadě na stejném místě“. Náhle „všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, jak jim dával duch, aby se vyjadřovali“. Nevydávali nějaké nesrozumitelné blábolení, ale mluvili „o nádherných Božích věcech“. — Skutky 2:1, 4, 11.

„V JERUZALÉMĚ“

6. Jak začali tito pomazaní křesťané plnit své pověření, ale kdo jim odporoval?

⁶ Tito nově pomazaní křesťané ihned začali plnit pověření, které přijali od vzkříšeného Krista. Nejprve kázali „v Jeruzalémě“; ne však bez odporu. Náboženští a světští vůdci se proti nim spikli a prohlásili:

„Co s těmi lidmi uděláme? Protože se skutečně skrze ně přihodilo pozoruhodné znamení [uzdravení chromého], které je zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma, a my to nemůžeme popřít. Nicméně, aby se to nerozšířilo dále mezi lidi, pohrozme jim, aby již nemluvili na základě toho jména [Ježíš] s vůbec žádným člověkem.“ — Sk. 4:16, 17.

7. a) Jak reagovali Kristovi učedníci? b) Jak opatřil náboženský odpůrce důkaz, že raní křesťané věrně plnili své pověření?

⁷ Kristus řekl: „Budete mi svědky“. Židovský sanhedrin raným křesťanům hrozil, „aby již nemluvili na základě tohoto jména“. Koho uposlechli? Uctivě řekli svým pronásledovatelům: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:18–20) Svědčili dál. Přestože byli apoštolové uvězněni, po zázračném osvobození v noci „vstoupili za rozbřesku do chrámu a začali vyučovat“. (Sk. 5:17–21) Jaká horlivost! A opět byli zatčeni.

„Přivedli je tedy a postavili v sále sanhedrinu. Velekněz se jich vyptával a řekl: ‚Výslovně jsme vám přikázali, abyste dále nevyučovali na základě toho jména, a přece, podívejme se, naplnili jste Jeruzalém svým učením.‘ “ (Sk. 5:27, 28)

Tento náboženský hodnostář nevědomky dosvědčil skutečnost, že tito raní křesťané věrně plnili první část Kristova pověření. Byli jeho horlivými svědky „v Jeruzalémě“.

8. Jak ‚naplnili‘ tito křesťané ‚Jeruzalém svým učením‘ a jakých dosáhli výsledků?

⁸ Když je zbičovali a nařídili jim, „aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména“, tito křesťané „odešli ze sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby nesli pohanu pro jeho jméno“. Vůbec nebyli zastrašeni, „a každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši“. (Sk. 5:40–42) Všimněte si, že „dále“ svědčili „dům od domu“. („Překlad nového světa“, „Nová mezinárodní verze“) Tak se jim, třebaže jich byl malý počet, podařilo ‚naplnit Jeruzalém svým učením‘. Tato metoda přinesla skvělé výsledky. „Boží slovo tím dále rostlo a v Jeruzalémě se velmi zvyšoval počet učedníků.“ — Sk. 6:7.

DÁL DO SAMAŘSKA A JUDEJE

9. Za jakých okolností se svědecká práce rozšířila do Judeje a Samařska?

⁹ Tím se však raní křesťané nemohli spokojit. Měli být Kristovými svědky také „v celé Judeji a Samařsku“. Právě jejich horlivost v plnění první části jejich pověření je vlastně dovedla ke splnění druhé části jejich křesťanského díla. Odpor proti jejich svědectví v Jeruzalémě vyvrcholil náboženskou vraždou Štěpána, a to uvedlo do pohybu vlnu pronásledování sboru křesťanských svědků v Jeruzalémě. Cílem tohoto násilného odporu bylo umlčet tyto Kristovy svědky. Místo toho však jen dále povzbudilo svědeckou práci a rozšířilo ji právě tam, kam chtěl Ježíš. „Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ A co dělali tito rozptýlení křesťané v oněch oblastech? „Procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova.“ — Sk. 7. kapitola; 8:1, 4.

10. Co udělali apoštolové, když slyšeli, že „Samaří přijalo Boží slovo“? Jakého ‚klíče‘ použil Petr?

¹⁰ Brzy došla zpráva k ‚apoštolům v Jeruzalémě‘, že „Samaří přijalo Boží slovo“. Apoštolové využili příležitosti a vyslali dva ze svého středu, Petra a Jana, aby upevnili dobrou práci vykonanou těmito rozptýlenými křesťany, k nimž patřil i evangelista Filip. Petr použil přednosti, kterou mu dal Kristus, a otevřel Samaritánům cestu, aby se stali duchem zplozenými, pomazanými křesťany, kteří jsou povoláni, aby se s Kristem podíleli na „nebeském království“. (Mat. 16:18, 19; Sk. 8:14–17) Zpráva ve Skutcích pokračuje: „Když vydali důkladné svědectví a domluvili Jehovovo slovo. . . oznamovali dobré poselství mnoha samařským vesnicím.“ (Sk. 8:25) Tolik o Samařsku.

11. Jaké máme důkazy, že „celá Judea“ obdržela znamenité svědectví?

¹¹ Pokud jde o Judeu, mnoho Judejců bezpochyby bylo přítomno v Jeruzalémě o letnicích a přijalo znamenité svědectví nově pomazaných křesťanů, a to v prvé řadě Petrovo. (Sk. 2:9, 14–36) Víme také, že předtím, než vypukla vlna pronásledování křesťanů v Jeruzalémě, „z měst kolem Jeruzaléma se scházelo množství a přinášeli nemocné a znepokojované nečistými duchy a úplně všichni byli uzdravováni“. (Sk. 5:16) Všichni tito obyvatelé Judeje přijali svědectví o Ježíši. Lukáš napsal o období po Pavlově obrácení: „Sbor po celé Judeji, Galileji a Samařsku skutečně vstoupil do pokojného období a byl budován.“ (Sk. 9:31) Asi patnáct let nato mohl Pavel napsat křesťanům v Tessalonice: „Bratři, stali jste se tedy napodobiteli Božích sborů, které jsou v Judeji.“ (1. Tess. 2:14) Nelze popřít, že raní křesťané horlivě plnili své pověření, které obdrželi od Krista, aby byli jeho svědky „v Jeruzalémě a v celé Judeji a Samařsku“.

„AŽ NA SÁM KONEC ZEMĚ“

12. Jak byla o letnicích zaseta semena dalšího rozšíření?

¹² Ježíšovo pověření šlo ovšem ještě dál. Prohlásil: „Budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk. 1:8, „Ekum. překl.“) Existují důkazy, že o Kristově jménu se svědčilo Židům v diaspořea již záhy, dokonce před rokem 36 n. l. — před rokem, kdy Petr opět užil přednosti, kterou obdržel od Krista, tentokrát aby otevřel království neobřezaným pohanům. (Mat. 16:18, 19; Sk. 10. kapitola) Tři tisíce Židů a proselytů, kteří se stali pokřtěnými křesťany o letnicích 33 n. l., to nebyli pouze obyvatelé Jeruzaléma a Judeje. Mnozí přišli z tak odlehlých míst jako Parthsko, Médie, Elam a Mezopotámie (novodobý Irán a Irák), Malá Asie (novodobé Turecko), severní Afrika a Itálie. (Sk. 2:8–11) Když se tito nově obrácení křesťané vrátili do domovských zemí na třech kontinentech Asie, Afriky a Evropy, bezpochyby svědčili o Kristově jménu přinejmenším jiným Židům a proselytům ve svých zemích. Tak bylo semeno dalšího rozšíření zaseto hned o letnicích.

13. Co naznačuje, že bylo záhy vydáváno křesťanské svědectví za hranicemi Judeje a Samařska?

¹³ Navíc čteme ve Skutcích 11:19: „Ti, kdo byli rozptýleni soužením, jež povstalo pro Štěpána [někdy po letnicích, ale před obrácením Pavla v roce 34 nebo 35 n. l.], prošli až do Fénicie, Kypru a Antiochie [Syrské], ale nemluvili slovo k nikomu než pouze k Židům.“ To poskytuje nezvratný důkaz, že ještě předtím, než se kázání rozšířilo mezi Nežidy, svědčilo se o Kristu daleko za hranicemi Judeje a Samařska.

14. Kde zřejmě začalo soustavné vydávání svědectví mezi neobřezanými? Vysvětli to.

¹⁴ Jakmile použil Petr v roce 36 n. l. dalšího z „klíčů nebeského království“, aby otevřel příležitosti království neobřezaným, byla otevřena cesta, aby se křesťanské svědectví dostalo ke všem národům, ano „až na sám konec země“. („EP“) Soustavné svědectví mezi neobřezanýni pohany se zřejmě rozvinulo nejdříve v Syrské Antiochii, v té době třetím největším městě světa po Římě a Alexandrii. Jak se to stalo? Někdy po roce 36 n. l. , ale před rokem 44 n. l. , „byli však mezi nimi někteří muži [křesťané] z Kypru a Kyréné [v severní Africe], kteří přišli do Antiochie a začali hovořit s řecky mluvícími lidmi a oznamovali dobré poselství o Pánu Ježíši. Jehovova ruka byla nadto s nimi a velký počet těch, kteří se stali věřícími, se obrátil k Pánu.“ — Sk. 11:20, 21.

15. a) Co učinil jeruzalémský sbor v této nové situaci a proč byla jejich volba rozumná? b) Co dělal Pavel několik předcházejících let? c) Proč je případ raného sboru v Antiochii zvláště zajímavý?

¹⁵ Horlivá kazatelská činnost těchto křesťanů z Kypru a Kyréné mezi Nežidy měla Jehovovo požehnání. „Sbor, který byl v Jeruzalémě,“ vyslal zvláštního zástupce na sever do Sýrie, aby zvládl tuto novou situaci. Vyvolili Barnabáše, který byl sám řecky mluvící Žid z Kypru. Když povzbudil tyto nové Kristovy učedníky, vydal se Barnabáš do Tarsu pro Pavla, který sám právě strávil několik let tím, že oznamoval „dobré poselství o víře“ v Sýrii a Kilikii, nyní jihovýchodním Turecku. (Srovnej Skutky 9:26–30 s Galatským 1:18–23.) „Tak se stalo, že se celý rok [pravděpodobně asi 45 n. l.] s nimi shromažďovali [Barnabáš a Pavel] ve sboru [nyní složeném z Židů i pohanů] a vyučovali značný zástup. V Antiochii to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni křesťané.“ — Sk. 11:22–26.

16, 17. a) Jak se svědecká práce šířila ze Syrské Antiochie? b) Jaké proroctví citovali Pavel a Barnabáš na ospravedlnění své činnosti? Na koho toto proroctví původně platilo? c) Jak to osvětlují Skutky 1:8?

¹⁶ Asi na deset let se stala Syrská Antiochie středem, z něhož byla pod vedením svatého ducha prováděna intenzívní misionářská činnost. (Sk. 13:1–4; 14:26; 15:35, 36; 18:22, 23) Pavel podnikl s různými spolumisionáři tři rozsáhlé svědecké výpravy, jež rozšířily křesťanství po celé Malé Asii a Řecku. Kázali Krista Židům i pohanům. Při jedné příležitosti Pavel a Barnabáš ospravedlňovali tento postup skupině rozhořčených Židů slovy:

„Bylo nezbytné, abychom Boží slovo nejprve pověděli vám. Poněvadž je od sebe odstrkujete a nepovažujete se za hodné věčného života, podívejte se, obracíme se k národům. Jehova nám to vskutku přikázal těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě jako světlo národům, abys byl k záchraně až do končiny země.‘ “

Lukáš dodává: „Když to uslyšeli ti z národů, začali se radovat a oslavovat Jehovovo jméno a všichni, kdo byli správně nakloněni k věčnému životu, uvěřili.“ — Sk. 13:46–48.

¹⁷ Tím, že Pavel a Barnabáš citovali proroctví o mesiášském služebníku (Iz. 42:6; 49:6) a uplatnili je na vlastní činnost, ukázali, že oni a jejich křesťanští druhové skutečně „zastupují Krista“, kterého Jehova pověřil, aby přinesl „světlo“ a „záchranu“ do „končin země“. Kristus naproti tomu pověřil své následovníky, aby byli jeho svědky „do nejvzdálenější části země“. — 2. Kor. 5:20; Sk. 1:8; srovnej Izaiáše 49:5–9 s Lukášem 2:25–32.

DLOUHODOBÉ POVĚŘENÍ

18. Co víme o snahách raných křesťanů být svědky „až do nejvzdálenější části země“?

¹⁸ Jak jsme viděli, kniha Skutků ukazuje horlivost, s níž se apoštolové a raní křesťané snažili plnit pověření ke svědecké službě, které jim dal Kristus, a to v Jeruzalémě, Judeji, Samařsku a pokud bylo možno „až na sám konec země“. Víme například, že apoštol Petr věrně svědčil o Kristu směrem na východ až po Babylón a že Pavel svědčil směrem na západ až po Itálii a možná až po Španělsko. — 1. Petra 5:13; Sk. 28. kapitola; Řím. 15:23–28.

19. Co však ukazuje, že Kristův poslední příkaz platí až podnes? Jaká vyvstává otázka?

¹⁹ Je však zcela zjevné, že Kristovo pověření při rozloučení, aby byli svědky „do nejvzdálenější části země“, sahalo ještě dále. Podle Ježíšova vlastního proroctví šlo dál za apoštolskou dobu a dosahovalo až do „závěru systému věcí“. (Mat. 24:3, 14) Bylo ovšem velmi povzbuzující, že jsme sledovali znamenitý příklad raných křesťanů, a naše víra tím jistě byla posílena. Nyní vyvstává otázka: Kdo dnes pokračuje v dobrém díle započatém apoštoly a jakými prostředky se stali svědky pro Krista a jeho nebeského Otce doslova až „do nejvzdálenější části země“? To uvidíme v následujícím článku.

Jděte a čiňte učedníky!

1, 2. a) Jak během času nabýval výraz „nejvzdálenější končiny země“ nového rozsahu? b) Jak ukázal Ježíš, že křesťanské pověření svědčit neskončí u křesťanů prvního století?.

JEŽÍŠOVO pověření být svědky až do nejvzdálenější části země (Sk. 1:8), které dal svým učedníkům před svým odchodem do nebe, neskončilo z časového i zeměpisného hlediska u prvních křesťanů. Vykonali znamenitou práci a rozšířili „dobré poselství“ tak daleko, kam až mohli: „do celého světa“ nebo ‚v celém stvoření pod nebem‘ své doby. (Kol. 1:5, 6, 23) Jak ale plynul čas, nabývaly tyto výrazy nového rozsahu; stále přibývající obyvatelstvo se šířilo po šesti světadílech a nesčetných ostrovech doslova „do nejvzdálenější části země“.

² Ježíš si to dobře uvědomoval. Pro dobro všech svých učedníků — nejen křesťanů z prvního století, ale všech křesťanů v proudu času, a zejména křesťanů žijících na zemi během „závěru systému věcí“ — řekl vzkříšený Ježíš:

„Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ — Mat. 28:18–20.

3. Jakou práci mají vykonat pomazaní křesťané podle jednoho učence?

³ Zde je důkaz pro všechny, kdo jej potřebují, že pověření, které dal Kristus svým učedníkům v den svého nanebevstoupení, nebylo zcela splněno v prvním století našeho letopočtu. Mělo být plněno až do „závěru systému věcí“. Kým? Zajímavě píše o Skutcích 1:8 profesor F. F. Bruce: „Jako byl Ježíš Sám při svém křtu pomazán Svatým Duchem a mocí, tak měli být nyní pomazáni i Jeho následovníci a měli nabýt schopnosti pokračovat v Jeho práci. Touto prací mělo být vydávání svědectví — námět, jenž vyniká v apoštolském kázání v celých Skutcích (srov. kap. 2:32; 3:15; 5:32; 10:39; 13:31; 22:15, atd.). Jeden SZ [starozákonní] prorok povolal Izrael, aby byli Božími svědky ve světě (Iz. 43:10; 44:8); úkol, který Izrael jako národ nesplnil, vzal na sebe Ježíš jako dokonalý Služebník Pána a předal jej svým učedníkům.“

4. Odkdy plní ostatek toto pověření? Proč to vyžadovalo velkou víru?

⁴ Ano, pověření být svědky až na konec země a činit učedníky z lidí všech národů v tomto „závěru systému věcí“ přešlo na pomazaný ostatek duchovního izraele, který je kolektivně Jehovovým „služebníkem“ a jeho „svědky“. (Iz. 43:10–12) Věrně plní toto pověření, a to zejména od roku 1919. Jak by však mohlo těch pár tisíc duchem zplozených křesťanů dosáhnout miliard lidí roztroušených „do nejvzdálenější části země“? Bylo třeba ohromné víry, aby si vůbec představili, že se ujmou takového úkolu.

5. Jaké prostředky pomáhají novodobým křesťanům šířit svědectví až do končin země?

⁵ Přečti si znovu novodobé dějiny svědků Jehovových a uvidíš, že jedním z hlavních prostředků používaných pro šíření poselství o království bylo rozšiřování časopisů, totiž „Strážné věže“ a přidruženého časopisu „Probuďte se!“ (dříve „Zlatý věk“, pak „Útěcha“). Tyto biblické časopisy byly a jsou rozšiřovány doslova po miliardácha ve více než 100 jazycích a do všech čtyř stran světa.

‚JÍZDA‘

6, 7. a) Jak je pomazaný ostatek znázorněn v 9. kapitole Zjevení a co má k dispozici? b) Co to zobrazuje? c) Jakou poznámku učinila o tomto proroctví kniha „Potom je ukončeno Boží tajemství“?

⁶ V 9. kapitole Zjevení je pomazaný ostatek symbolizován „čtyřmi anděly“ neboli posly, propuštěnými ze zajetí Velikého Babylóna „u velké řeky Eufratu“. (Verše 14, 15) Tito osvobození poslové mají k dispozici „vojska jízdy“ čítající „dvě myriády myriád“ čili 200 000 000, jež jsou v symbolické řeči užívána k ‚zabití‘ velkého dílu lidstva. (Verše 16–19) „Koně“ v tomto vidění zobrazují prostředky, kterých pomazaný ostatek užívá, aby zveřejnil Jehovovy soudní výroky zaměřené především proti křesťanstvu, nejprovinilejší části „Velikého Babylóna“ (světové říše falešného náboženství).

⁷ Kniha „Potom je ukončeno Boží tajemství“ (angl.) vysvětluje toto ohromující vidění: „Útok těchto symbolických ‚koní‘ značně zesílil, když začaly být časopisy Společnosti Strážná věž nabízeny na ulicích, od domu k domu, od obchodu k obchodu.“ (Str. 246, 247) A tak, přestože tito symboličtí ‚koně‘ zahrnují knihy, brožury a traktáty, nepochybně časopisy sehrály a dále hrají důležitou úlohu v šíření svědectví o království „do nejvzdálenější části země“.

8. Jak také pomazaný ostatek uposlechl Kristova příkazu ‚jít a činit učedníky‘?

⁸ Pomazaný ostatek nejen vedl horlivě a odvážně tuto symbolickou jízdu proti baštám falešného náboženství, ale dbal i Kristova příkazu ‚jít, činit učedníky z lidí všech národů a křtít je‘. Od roku 1935 stále více osob četlo zveřejněné soudní výroky proti světové říši falešného náboženství a uposlechlo božského příkazu, aby ‚vyšlo‘ z „Velikého Babylóna“. (Zjev. 18:1–4) Oddali se Jehovovi Bohu a byli pokřtěni „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. Protože jim „Strážná věž“ a „Probuďte se!“ pomohly, sami se připojili k pomazanému ostatku v rozšiřování těchto znamenitých časopisů po celém světě, ano, „do končin země“. — Iz. 49:6.

JSI AKTIVNÍM ZVĚSTOVATELEM „DOBRÉHO POSELSTVÍ“?

9. Co je povinností každého křesťana?

⁹ Příkaz být svědky „do nejvzdálenější části země“ a „činit učedníky z lidí všech národů“ se vztahuje na všechny, kdo se prohlašují za křesťany. Všichni oddaní svědkové Jehovovi by tedy měli být hluboce a ze srdce odhodláni podílet se na splňování tohoto požehnaného pověření.

10. a) Nač by měli pamatovat členové „velkého zástupu“? b) Jaký však je postoj některých?

¹⁰ Jsi-li členem „velkého zástupu“ popsaného ve Zjevení 7:9–17, pamatuj, že chceš-li „vyjít z velkého soužení“, musíš „neustále“ volat: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ Nesmíš ustat v tom, abys Jehovovi prokazoval „dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. Poslední dobou však někteří zaujali postoj, že stačí jednou za rok navštívit Památnou slavnost, udržovat krok se soudobým biblickým poznáním tím, že čtou publikace Společnosti Strážná věž, čas od času se zúčastní shromáždění a nechávají svítit své světlo pouze tím, že vedou dobrý život a občas vydají svědectví, když se jim naskytne příležitost.

11. Může být křesťanské pověření plněno pouze tak, že vedeme dobrý život? Jak tedy jinak?

¹¹ Stačí to však? Jak by bylo vydáno křesťanské svědectví „do nejvzdálenější části země“, kdyby raní křesťané a novodobý pomazaný ostatek pouze zůstali tam, kde byli, a vedli dobrý život? Aby mohli ‚činit učedníky z lidí všech národů‘, museli nejprve „JÍT“! Ano, museli vyjít a svědčit „od domu k domu“ a v „domovech lidí“. (Sk. 5:42, „Překlad nového světa“, „Dnešní anglická verze“) Toto veřejné svědectví je neoddělitelnou součástí naší „svaté služby“.

12. Nač možná někteří zapomněli, ale k čemu jsou teď povzbuzováni?

¹² Kde stojíš ty? Jsi zvěstovatelem království, který nalézá vnitřní radost v oznamování „dobrého poselství“ a také Jehovových soudů prostřednictvím symbolických „koní“, a to zejména časopisů Společnosti? Jestliže jsi zpomalil nebo docela ustal, je to tím, že jsi ztratil ze zřetele duchovní význam této činnosti, totiž pomáhat pomazanému ostatku plnit pověření „oznamovat rok dobré vůle ze strany Jehovy a den pomsty ze strany našeho Boha“? (Iz. 61:1, 2, 5) Potom je nejvyšší čas, abys takovou radost znovu nalezl tím, že se budeš pilně zaměstnávat službou Jehovovi.

DĚLÁ TI POTÍŽE VYJADŘOVÁNÍ?

13, 14. a) Proč se mnozí zdržují svědecké služby dům od domu? b) Jaké praktické rady jim mohou pomoci překonat plachost?

¹³ Možná, že je ti zatěžko svědčit dům od domu, protože se plynně nevyjadřuješ. Nebo snad patříš mezi milióny těch, kdo oceňují čtení časopisů Společnosti a váží si schůzek se svědky Jehovovými v jejich sálech království, ale kdo se nikdy nezúčastnil svědectví dům od domu, protože se obávají, že nebudou vědět, co říci. Plně si uvědomuješ, že svědectví musí být vydáno „do nejvzdálenější části země“ a že musí být činěni učedníci z „lidí všech národů“, ale necítíš se prostě schopný hovořit s lidmi u jejich vlastních dveří. Víš, že bys to měl dělat, a splňuješ též biblické požadavky, ale cítíš, že nemůžeš. Srdce máš plné ocenění pro pravdu Božího slova, ale nohy tě prostě odmítají nést k prvním dveřím, protože se bojíš, že nenajdeš potřebná slova. Co potom můžeš dělat?.

¹⁴ Mohl bys začít tím, že si vezmeš Bibli a znovu si přečteš Římanům 10:8–15. Když to uděláš, měla by ti vjet do nohou touha jít a „oznamovat dobré poselství o dobrých věcech“. Pak se modli k Jehovovi o sílu — ano, modli se k „tomu, kdo propůjčuje sílu“. (Fil. 4:13; srovnej Sk. 1:8.) Když potom příště přijdeš do sálu království nebo na studium knihy v místním sboru, požádej některého z křesťanských starších, aby tě seznámil se svědkem, který má nějaké zkušenosti s předkládáním „dobrého poselství“ dům od domu. Tento zvěstovatel království nebude očekávat, že budeš hned od začátku zavádět s majiteli domů rozhovory založené na Bibli. Nejspíš ti navrhne, abyste strávili chvíli společně a uvažovali o posledních číslech „Strážné věže“ a „Probuďte se!“, než spolu půjdete dům od domu a začnete tyto znamenité časopisy nabízet veřejnosti.

15. Proč je práce s časopisy ideálním způsobem, jak získat zkušenosti ve svědecké službě dům od domu a jak zavádět domácí biblická studia?

¹⁵ Svědecká služba s pomocí časopisů, to je ideální způsob, jak začít, nebo znovu začít pilně pracovat na kázání a činění učedníků. Je to bezpochyby jedna z nejsnazších a nejlepších cest, jak vyjít mezi lidi a získat zkušenosti ve svědecké službě dům od domu. Každé číslo přináší nové náměty k rozmluvě. Navíc, když znovu navštívíš lidi, kteří časopis přijali, brzy budeš mít seznam těch, které můžeš pravidelně navštěvovat s nejnovějšími čísly. Postupně se s těmito lidmi seznámíš. Takové články jako série „Uvažoval jsi někdy. . . ?“ (v „Probuďte se!“) ti umožní, abys zahájil rozhovor, a dokonce i zavedl biblické studium. Přečti majiteli bytu první odstavec, polož první tištěnou otázku (podtitulek) a nech ho odpovědět, než budeš číst další odstavec a případně uvedené texty Písma. Pak přikroč k další otázce (podtitulku) a tak pokračuj, dokud bude mít majitel bytu čas. Proč to nezkusit? Budeš se divit, jakou radost a zbožné uspokojení pocítíš, když budeš pravidelně přinášet Jehovovi takovou „svatou službu“. — Zjev. 7:15.

MLADÍ KŘESŤANÉ, POBÍDNĚTE TY „KONĚ“!

16. Jaké texty ukazují, že se to týká i mladých křesťanů?

¹⁶ Odpovědnost být „svědky. . . do nejvzdálenější části země“ spočívá na všech křesťanech, mladých i starých. Prorocký 110. žalm říká o Kristu:

„Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel!‘ Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti, z lůna svítání máš svůj zástup mladých mužů jako krůpěje rosy.“ (Žalm 110:2, 3)

Jiný mesiášský žalm mluví o „pannách“, které budou „družkami“ Kristovy nevěsty. (Žalm 45:13, 14; 45:14, 15, „KB“) Oba tyto texty se dají uplatnit jak na pomazaný ostatek, tak i na „velký zástup“, k němuž patří „mladí muži“ a „panny“. I vy se tedy musíte ‚dobrovolně nabídnout‘ a být věrnými „družkami“ a „druhy“ těm z pomazané třídy nevěsty, kteří ještě zůstávají na zemi a jsou také znázornění „čtyřmi anděly“, kteří řídí „vojska jízdy“ proti satanově světové náboženské říši. — Zjev. 9:15–19; 21:2, 9.

17. Jak přináší mnoho znamenitých mladých mužů a žen „svatou službu“?

¹⁷ Mnoho takových mladých mužů a žen přináší „svatou službu“ v brooklynském ústředí svědků Jehovových a v 97 odbočkách po celém světě. Tam ochotně plní různé úkoly přímo spojené s přípravou a rozesíláním symbolických „koní“ — publikací, které jednak obsahují soudní výroky týkající se „dne pomsty ze strany našeho Boha“, ale také přinášejí utěšující pravdy o „roce dobré vůle ze strany Jehovy“. (Iz. 61:1, 2) Všichni tito ochotní mladí lidé se nejen podílejí na přípravě „koní“ pro použití v kazatelské službě, ale účastní se i přímo této služby a ve velkém rozsahu tyto „koně“, a to zejména časopisy, používají.

18. a) Jak prokazují jiní mladí křesťané, že jsou horlivými druhy a družkami ostatku? b) Jak hodnotí král a jeho „bratři“ jejich horlivost?

¹⁸ Jiní mladí křesťané se „dobrovolně nabízejí“ a stávají se horlivými druhy a družkami pomazaného ostatku v „průkopnické službě“ tím, že věnují nejméně 1 000 hodin ročně veřejné svědecké práci. Král Ježíš Kristus a jeho pomazaní „bratři“, kteří jsou dosud na zemi, si velmi váží horlivosti těchto mladých křesťanů. — Srovnej Matouše 25:34–40.

19. Jaké povzbuzení je dáno všem ostatním mladým křesťanům?

¹⁹ Ve sborech Jehovova lidu je však ještě mnoho tisíc jiných „mladých mužů“ a „panen“. Nabízíte se dobrovolně v den Kristovy vojenské síly? Nebo dovolíte symbolickým „koním“, aby se vršily ve vašem pokoji nebo odpočívaly ve vaší aktovce? Pobídněte ty koně! Vycházejte do pole, když skončí škola, nebo ve volný den uprostřed týdne (kde existuje takové opatření), o sobotách a nedělích a o různých prázdninách během roku. Pomocná průkopnická služba vám dává báječnou příležitost ‚dobrovolně se nabídnout‘ ke „svaté službě“. — A práce s časopisy je způsob křesťanského svědectví, jenž je zvlášť vhodný pro mladé. Stačíte na něj a může přinést znamenité výsledky.

AKTIVNÍMI SVĚDKY AŽ DO KONCE

20, 21. a) Jaké pověření dal Kristus křesťanům 1. století a těm, kteří žijí v „posledních dnech“? b) Co ukazuje svědectví profesora historie? c) Jak používají pro tento účel svědkové Jehovovi časopisů?

²⁰ Raným křesťanům Ježíš řekl: „Budete mi svědky. . . do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Křesťanům žijícím v „posledních dnech“ neboli v „čase konce“ řekl prorocky: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a potom přijde konec.“ — Mat. 24:14; Dan. 12:4; 2. Tim. 3:1.

²¹ Židovský velekněz, zarytý nepřítel raných křesťanů, s lítostí přiznal: „Podívejme se! Naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ (Sk. 5:28) Ve své knize „I tito věří“ (angl.) napsal profesor historie Charles Braden: „Svědkové Jehovovi doslova pokryli zemi svým svědectvím. . . Je opravdu možno říci, že žádná jednotlivá náboženská skupina na světě neprojevila víc horlivosti a vytrvalosti ve snaze šířit dobré poselství o království než svědkové Jehovovi.“ Přestože jich bylo v roce 1919 jen několik tisíc, pomazaný ostatek přijal výzvu. „Mocí“ svatého ducha a s rostoucí pomocí stále se rozšiřujícího „velkého zástupu“ svých společníků skutečně „doslova pokryli zemi svým svědectvím“. Od roku 1919 do roku 1980 rozšířili tito křesťané přes čtyři a tři čtvrtě miliardy výtisků „Strážné věže“ a jejího přidruženého časopisu („Zlatý věk“, „Útěcha“, nyní „Probuďte se!“).

22. Co ukazují skutečnosti? K čemu jsme tedy pobízeni?

²² Tyto dva znamenité křesťanské časopisy byly a jsou důležitým prostředkem jak pro svědeckou službu konanou do končin země, tak pro činění „učedníků z lidí všech národů“. (Mat. 28:19, 20) Skutečnosti ukazují, že musí být vykonáno ještě mnoho svědecké práce. Na „koně“ tedy, vy všichni věrní křesťanští svědkové! Uveďte je do pohybu a vyjeďte s nimi do „pole“! Ať Jehova v příštích dnech dál žehná intenzívnímu používání „Strážné věže“ a „Probuďte se!“

[Poznámka pod čarou]

[Tabulka na straně 27]

PŘEHLED CELOSVĚTOVÉHO ROZŠIŘOVÁNÍ PUBLIKACÍ

Roky Traktáty, brožury Časopisy Knihy Celkem

1879–1918

419 078 170 (včetně časopisů) 9 894 056 428 972 226

1918

102 775 13 140 256 609 372 524

1919–1980

2 322 888 592 4 767 784 340 450 642 739 7 541 315 671

Celkem

2 742 069 537 4 767 797 480 460 793 404 7 970 660 421

Žalmy

Radost z účasti na pravém uctívání

ÚČASTNIT se s jinými pravého uctívání je pro oddané služebníky Nejvyššího zdrojem nevýslovné radosti. Síla jejich citu je patrná ze Žalmu 122, v jehož úvodních slovech čteme: „Radoval jsem se, když mi říkali: ‚Pojďme k domu Jehovovu.‘ “ (Verš 1) Již jen myšlenka na cestu k Jehovově svatyni vyvolala v žalmistovi pocit radosti a pokoje.

Podtitulek připisuje 122. žalm Davidovi. Překlad „Septuaginta“ však vynechává slovo „Davidův“. Vzhledem k tomu a k některým slovům užitým v žalmu docházejí mnozí odborníci k závěru, že tento žalm napsal někdo jiný než David. Jestliže však přijmeme nadpis, který je v hebrejském textu, můžeme Žalmu 122 bez obtíží rozumět.

Bohabojný David se velmi radoval, když chodil k Jehovovu domu, aby se účastnil uctívání. Jak velkou měl radost, je vidět z jeho jednání, když byla na horu Sión přenášena svatá truhla. Bible nám říká: „David tančil dokola před Jehovou celou svou silou.“ On a „celý dům Izraele přinášeli Jehovovu truhlu s radostným vykřikováním“. — 2. Sam. 6:14, 15.

Z následujících slov je však patrné, že Žalm 122 měl bezpochyby vyjadřovat city kteréhokoli ctitele, který vystupoval k Jehovově svatyni. Čteme: „Naše nohy stály v tvých branách, Jeruzalémě. Jeruzalém je vystavěn jako město, které se spojilo v jedno, k němuž vystoupily kmeny, kmeny Jah, jako připomínka Izraeli, aby vzdával díky jménu Jehovovu.“ (Žalm 122:2–4) Tento žalm tedy znázorňuje, jak ctitelé přicházeli z míst mimo Jeruzalém a pak se zastavovali, jakmile vstoupili branami, aby pohlédli na město. Jaký pohled je vítal? Jeruzalém je „město, které se spojilo v jedno“. Domy byly postaveny těsně u sebe, jako by byly ‚spojeny v jedno‘. Tak bývalo ve starověku uspořádáno město. Jestliže bylo takové město celistvé a obklopené silným opevněním, bylo možné je hájit snadněji než velkou, rozlehlou metropoli. Obránci města nemuseli hájit rozlehlé území, přičemž by určité části byly zranitelné, kdyby nepřítel zaútočil. Jeruzalém byl kromě toho obklopen horami a na východě, jihu a západě strmými údolími, čímž byl prostor pro výstavbu velmi omezen. Obyvatelé města žili těsně u sebe a byli na sobě závislí, pokud jde o pomoc a ochranu. Tato tělesná blízkost mohla dobře znázorňovat duchovní jednotu celého národa, když se všechny izraelské kmeny shromáždily k uctívání. To, že ‚vzdávali díky jménu Jehovovu‘, znamenalo, že děkovali Nejvyššímu, jehož toto jméno zastupovalo.

Jeruzalém byl nejen střediskem pravého uctívání, ale město bylo také sídlem vlády. Žalmista pokračuje: „Tam jsou totiž soudní trůny, trůny pro dům Davidův.“ (Žalm 122:5) Jako hlavní město byl Jeruzalém místem nejvyššího soudu. Král David zaujímal postavení soudce