16. a) Co se stalo ostatním z křesťanského sboru? b) Jak se dívali na své hmotné věci?

¹⁶ Štěpánovo umučení bylo signálem k další vlně rozhořčeného pronásledování.

„V ten den povstalo velké pronásledování sboru, který byl v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů byli rozptýleni v krajích Judeje a Samařska.“ (Sk. 8:1)

Umlčelo to však tehdejší Jehovovy svědky? To byl skutečně další satanův pokus, jak přerušit činnost Božích služebníků. Museli opustit domy a majetek. Měli však správný názor na hmotné věci. Velmi se v tom podobali křesťanům, jimž později napsal apoštol Pavel: „Projevili jste totiž soucit s těmi, kteří byli ve vězení, a s radostí jste snesli plenění svého majetku, protože jste věděli, že vy sami máte lepší a nepomíjející vlastnictví.“ — Žid. 10:34.

17, 18. a) Jak poznáváme z jednání Filipa a jiných rozptýlených křesťanů způsob k působení proti satanovým metodám? b) Jaká požehnání poskytuje Jehova?

¹⁷ Učedníci si byli plně vědomi toho, že musí být dále věrnými svědky Boha a Krista. Proto „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“. (Sk. 8:4) Filip šel do města Samaří, kde dále směle mluvil slovo a přinášel lidem mnoho radosti. Brzy se k němu připojili další věřící a do Jeruzaléma bylo zasláno poselství informující apoštoly, že Samaří přijalo Boží slovo. Petr a Jan tam šli, na Samaritány sestoupil svatý duch a byl tam založen křesťanský sbor. — Sk. 8:5–8, 14–17, 25; 9:31.

¹⁸ Tito křesťané v prvním století zaujímali správný postoj. Modlili se, aby jim Jehova stále pomáhal, aby směle mluvili Boží slovo. A s pomocí jeho ducha to dělali a Bůh jim žehnal. Jak říká zpráva, „Jehovova ruka byla. . . s nimi“! — Sk. 11:19–21.

SMĚLE MLUVIT V DNEŠNÍ DOBĚ

19. Jaké máme důkazy, že Jehova Bůh a Kristus jsou s křesťanskými svědky v dnešní době?

¹⁹ Po celá staletí jednal Ježíš podle svého slibu: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:20) Nyní, kdy jsme dospěli do té doby, jsme vděčni za to, že více než 2 000 000 svědků směle mluví Jehovovo slovo! A náš Bůh tak požehnal dílu těchto „rybářů lidí“, že „toto dobré poselství o království“ se stalo známým na všech kontinentech po celé tváři země, dokonce i v Antarktidě. Proniklo do odlehlých horských oblastí a na malé ostrůvky rozseté v sedmi mořích. (Mat. 24:14) Ano, svědecké dílo se dostalo do každého národa, „až do nejvzdálenější části země“, a to vše bylo způsobeno Jehovovým duchem. — Sk. 1:8; Zach. 4:6.

20. Jak ďábel projevil odpor těm, kteří nesou Boží slovo? Mohou jeho zástupci zastavit toto dílo?

²⁰ Podle předpovědi Božího slova projevuje ďábel hněv, protože ví, že má krátký čas. Dále odporuje svědeckému dílu. (Zjev. 12:12, 17) Ďábel a ti, které podvedl, nenávidí svědky Jehovovy, protože tito křesťané „nejsou částí světa“. Mnozí z nich byli v pronásledování rozehnáni ze svých domovů. Stovky jich postihla násilná smrt, jako se to stalo Štěpánovi v prvním století našeho letopočtu. (Zjev. 17:6; 20:4) Ale ukázalo se, že toto dílo je Boží. Lidé je nebyli schopni zmařit, neboť praví Boží otroci dále směle mluví jeho slovo. Tímto způsobem překonali, ano zmařili ďáblovy plány. — Srovnej Efezským 6:11, 12; Jakuba 4:7; 1. Petra 5:8, 9.

21. a) Jaké dílo má být v dnešní době konáno podle Jehovovy vůle? b) Proč chceme dokončit práci, která nám byla uložena? Jak můžeme dále směle mluvit slovo?

²¹ Dnes ‚rybářské‘ dílo království dále pokračuje přes vzrůstající odpor. A dále se na něm projevuje Jehovovo požehnání. Jen v posledním služebním roce svědkové Jehovovi s radostí viděli, jak se 113 672 nových osob dalo pokřtít. Jak šťastní jsou tito lidé, že mohou také mluvit Jehovovo slovo! To je práce, kterou nám Bůh dnes dává. Všichni, kteří se oddali Jehovovi, mají mít v srdci přání pilně se účastnit tohoto díla, protože to je jejich úkol. (1. Kor. 9:16) Podněcuje tě tvé srdce k tomu, abys směle mluvil Jehovovo slovo? Poměry na světě se dále zhoršují a my bychom měli být rozhodnuti dále ohlašovat dobré poselství o království, dokud tato práce nebude skončena. Když vzrůstá odpor, nedáme se odradit. Pamatujeme na to, že Ježíš nejen začal práci, kterou mu Jehova uložil, ale také ji skončil. (Jan 17:4) Připravil nás na to, abychom čelili nenávisti světa. Buďme jako on a jako apoštolové a jiní křesťané v prvním století. V plné víře hledejme Jehovovu pomoc, když děláme to, co podle jeho vůle máme dělat. Kéž stále vyjadřujeme společnou modlitbu: „A nyní, Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ — Sk. 4:29.

Zprávy a jejich hlubší význam

Žádný vývoj v těle matky

● V jedné době se evolucionisté přikláněli k tzv. „teorii opakování“. Tato teorie tvrdila, že dítě v mateřském lůně prochází celou vývojovou historií lidstva. Ačkoli byla tato teorie odmítnuta většinou evolucionistů, pokračující pochybnosti o její platnosti mohou být dále rozptýleny vyvinutím nových předporodních přístrojů, jako je ultrazvukový snímač nebo miniaturní mikroskop, které se vkládají do dělohy k zachycení vývinu dítěte. To, jak uvádí „United Press International“, „překonalo mnohé mýty o lidském vývoji“.

Tisková agentura napsala: „Vyšetřovací metody jako fetoskopie a ultrazvukové snímače, které umožňují reprodukovat tvar nenarozeného plodu, ukázaly, že člověk neprochází úplnou evolucí života od primitivního jednobuněčného organismu přes vodní tvory podobné rybě až k člověku. . . Každý stupeň ve vývoji plodu je specificky lidský.“

„Anglikánská pomatenost“

● Když biskup v Torontě vysvětloval nedávné rozhodnutí anglikánských biskupů v Kanadě ordinovat za kněze přijaté homosexuály, prohlásil, že „jsme se realisticky postavili ke skutečnosti, že během celých dějin církve stáli v úřadě lidé s homosexuálním zaměřením“. Biskupové však ve svém rozhodnutí prohlásili, že noví homosexuální kněží, aby mohli být ordinováni, musí slíbit, „že se budou zdržovat sexuálních činů s osobami stejného pohlaví“.

„To je povedené!“ poznamenal torontský „Sun“ v článku „Anglikánská pomatenost“. „A jak vůbec biskupové zamýšlejí poznat, že se podle toho někdo řídí?. . . Není divu, že církev ztratila podporu mas. Homosexualita je ‚skutečností‘, jak zdůrazňuje církev. Ale tou je i krvesmilstvo, zneužívání dětí, zvířeckost. Má náboženství jít tak daleko, aby projevovalo velkorysost a uznalost tím, že povolává za služebníky ty, kteří trpí zvláštními posedlostmi, vášněmi, úchylkami? Anglikánská církev si to zřejmě myslí. Šílenství. . .“