řečeno, a osobně uplatňovat inspirovanou radu. Studium Bible s pomocí jedné či dvou základních pomůcek biblického studia nestačí, aby člověk plně poznal Boží Slovo. Písma předkládají mnohem, mnohem víc pro naše duchovní pozvednutí a posilnění.

14. S kým by se měli noví věřící shromažďovat a proč?

¹⁴ Dobré společenství v křesťanském sboru je pro náš duchovní pokrok také důležité. Nejvíce žádoucími společníky jsou duchovně smýšlející spoluvěřící, osoby, které rády hovoří o Božím slově a mají hluboký zájem o pomoc druhým. Timoteovi, který byl starším v křesťanském sboru, napsal apoštol Pavel: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch posledních nádob, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo. Proto utíkej před žádostmi, které jsou vlastní mládí, ale usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce.“ (2. Tim. 2:20–22) Tak apoštol přirovnal sbor ve své době k domu, kde jsou nádoby všeho druhu. Bylo-li třeba pro staršího, aby se vyhýbal ‚nectným nádobám‘ a nečinil z nich své důvěrné druhy, je to jistě mnohem důležitější pro duchovní děti, jejichž ‚vnímavost není ještě vycvičena k rozlišování mezi správným a nesprávným‘. (Žid. 5:14) Jsou mnohem náchylnější dostat se pod rozkladný vliv. — Srovnej 2. Petra 2:18.

15. Jak lze poznat dobré společníky?

¹⁵ To neznamená, že bychom měli hledět s podezřením na členy sboru. Není těžké poznat dobré společníky. Ježíš Kristus řekl: „Ústa mluví z hojnosti srdce.“ (Luk. 6:45) Je zřejmé, že ti, jejichž vyjadřování nás skutečně povzbuzuje „k lásce a znamenitým skutkům“ (Žid. 10:24), jsou věrně oddaní přátelé. Styk s nimi může přispět k dosažení křesťanské zralosti.

16. Jak dokazujeme křesťanskou víru?

¹⁶ Protože začátek našeho křesťanského života je projevem víry, měla by celá naše životní cesta zrcadlit neotřesitelnou víru v Jehovu Boha a jeho Syna. Taková víra je dokazována skutky, které jsou s ní v souladu. Učedník Jakub napsal: „Staňte se však činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ (Jak. 1:22) Žádá se od nás víc než jen uctivě naslouchat na sborových shromážděních a s oceněním dávat komentáře. Je třeba uplatňovat všechny Boží rady, a to vyžaduje skutky, činnost, ochotnou reakci na duchovní, citové a hmotné potřeby jiných. Vyžaduje to, abychom se také podíleli na velkém kazatelském díle, které musí být dokonáno dříve, než přijde „konec“. — Jak. 1:27; 1. Jana 3:16; Mat. 24:14, 21, 22.

17. Jaké otázky si můžeme klást vzhledem k Ježíšovu podobenství o rozsévači?

¹⁷ V souladu s Ježíšovým podobenstvím o rozsévači bychom se my, pokřtění učedníci Ježíše Krista, chtěli prokázat jako ‚znamenitá půda‘. „Slovo království“, jež bylo zaseto do našich srdcí, by mělo nést plody. Chápeme se každé příležitosti vydat svědectví a tak nést plody v podobě výroků o Božím království? (Mat. 13:3–9, 18–23) V souladu se Zjevením 22:1, 2, kde je část Jehovova životodárného opatření přirovnána ke stromům rodícím ovoce každý měsíc, vyvíjíme cílevědomé úsilí, aby neuplynul žádný měsíc, aniž bychom měli podíl na objasňování své víry druhým? Důležitá je také naše snaha dosáhnout srdcí našich nevěřících příbuzných a známých svědectvím, jež je podepřeno dobrým příkladem křesťanského života. I když se nedopouštíme kompromisů ve věcech, o nichž víme, že jsou správné, nebylo by snad dobré vyhnout se v širší rodině zbytečně velkým sporům ohledně narozenin, svátků a podobně? Není mnohem lepší soustředit se za vhodných okolností na sdělování kladných, budujících myšlenek z Písma? Naše laskavost, opravdový zájem a ochota pomoci může často vydat mocnější svědectví než mnoho slov. — Srovnej Římanům 12:17–21.

18. Proč je obšťastňující být křesťanským učedníkem?

¹⁸ Být křesťanským učedníkem nese s sebou skutečně vážné odpovědnosti. Ale jak obšťastňující je náš život! I dnes nám přináší pokoj mysli a srdce vědomí, že máme schválení svého nebeského Otce a jeho Syna. Náš život je cílevědomě zaměřen na snahu přispět k věčnému blahu druhých lidí. S důvěrou vyhlížíme ‚život, který má přijít‘, věčný šťastný život v Božím spravedlivém novém pořádku. (1. Tim. 4:8) Naše víra, která je tak nezbytná, abychom se stali oddanými, pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, může vést k této velkolepé budoucnosti.

Po získání „víry“ dále činit pokroky

„Připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ — 2. Petra 1:5–7.

1. Co činí poklad opravdu cenným a jak to lze znázornit?

CENNÝ poklad, který zůstane zakopán v zemi, neslouží žádnému užitečnému účelu. Málo se liší od balvanu zakrytého vrstvou hlíny. Ale poklad může přinést užitek svému majiteli, a dokonce i jiným. Lze ho použít k pomoci nemocným a potřebným, nebo jej lze moudře investovat. Kde se jedná o velkou peněžní částku, lze vytvořit pracovní příležitosti a tak umožnit mnoha lidem, aby si vydělali na živobytí. Skutečně, je-li poklad využit produktivně, získává na ceně.

2. Jaký drahocenný majetek získali podle 2. Petra 1:1 křesťané?

² Duchovní poklad, který je v majetku Božích služebníků, přináší ještě větší možnosti ke konání dobra. Ve svém druhém dopise křesťanům mluví apoštol Petr o tomto drahocenném pokladu. Tento dopis začíná slovy: „Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kteří získali víru stejnou výsadou jako my skrze spravedlnost našeho Boha a zachránce Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:1) „Víra“, totiž víra nezbytná pro věčný život, byla oním neocenitelným pokladem, který již patřil těm, jimž apoštol psal.

VÍRA — POKLAD

3. Proč mohl Petr popsat víru těch, jimž psal, jako víru získanou „stejnou výsadou jako my“?

³ Tato víra nebyla výlučným vlastnictvím Petra a ostatních apoštolů, nebo všech, kdo jako on byli pokřtěnými Židy. Měli ji všichni věřící, jak Židé, tak Nežidé. Nejvyšší Bůh jim umožnil získat tuto víru. Oznamováním dobrého poselství přitrhoval k sobě lidi skrze svého Syna. (Jan 6:44) Otvíral srdce jednotlivců a činil je přístupnými svému „slovu“ či poselství. — Sk. 16:14; Řím. 10:8.