A stejně by bylo klamem biblické pozvání: „Každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ — Zjev. 22:17.

Bible však říká, že Jehova je Bůh „hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojž. 34:6) Nikdy by nenabídl něco, o čem by věděl, že to nelze získat. Ježíš Kristus se zeptal: „Kdo je. . . mezi vámi takový člověk, kterého jeho syn prosí o chléb — přece mu nepodá kámen?. . . Jestliže tedy vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více váš Otec, který je v nebesích, dá dobré věci těm, kteří jej prosí?“ (Mat. 7:9–11) A jestliže Bůh již dávno předem přesně určil, kdo získá věčnou záchranu a kdo bude navždy zničen, proč Bible říká, že „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání“? — 2. Petra 3:9.

Předurčení tedy odporuje tomu, co Bible skutečně učí o Bohu. ‚Kdyby však Boží znalost budoucnosti byla omezená, nepodkopávalo by to jeho všemohoucnost?‘ mohl by ses zeptat. Vůbec ne. V Titovi 1:2 se například dovídáme, že „Bůh. . . nemůže lhát“. Podkopává to snad jeho všemohoucnost? Ne, spíše to zdůrazňuje Boží pravdivost.

Apoštol Pavel radil křesťanům, kteří byli obdařeni duchem prorokování: „Prorocké dary ducha mají ovládat proroci. Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ (1. Kor. 14:32, 33) Takoví proroci nepromlouvali bez rozlišovací schopnosti, ale sdělovali svá prorocká poselství řádným způsobem. K tomu bylo nutné sebeovládání. Bůh je tedy jistě také schopen užívat své znalosti budoucích věcí na základě výběru, jenom tehdy, když to má důvod nebo účel. — Srovnej 1. Mojžíšovu 22:1, 12.

Boží znalost budoucích věcí

40 let poté, kdy byli Izraelité zorganizováni jako národ, předpověděl Bůh, že oni poruší jeho smlouvu s nimi. Tato znalost budoucích věcí však nebyla bez podkladu, protože národ již projevoval nedostatek podřízenosti a vzpouru. Proto Bůh řekl: „Dobře totiž znám jejich sklon, který projevují dnes, než je uvedu do země, o níž jsem jim přísahal.“ (5. Mojž. 31:20, 21) Stejně jako může kompetentní stavitel předpovědět, že se zřítí stavba postavená z nekvalitního materiálu, tak mohl i Jehova vidět směr, jímž se ubírá národ. Ale jednotlivci mohli reagovat kladně, a také tak reagovali, a měli pak užitek z rady, kterou poskytovali Boží proroci. — Jer. 21:8, 9; Ezech. 33:1–20.

Podobně i Ježíš Kristus předpověděl neblahý úděl náboženských vůdců, kteří byli známí jako znalci Písma a farizeové. (Mat. 23:15, 33) To však neznamenalo, že by musel každý jednotlivý farizeus nebo znalec Písma přijít do gehenny. Apoštol Pavel byl sám původně horlivým farizeem! — Sk. 26:4, 5.

Je pravda, že Bůh skutečně předpověděl způsob jednání určitých jednotlivců, jako byl Jákob a Esau. To však nebylo předurčení. V případě Esaua a Jákoba Bůh prostě předem věděl, které národnostní skupiny, jež z nich povstanou, získají nadvládu nad ostatními. (1. Mojž. 25:23–26) Nic však nenaznačuje, že by Bůh určil jejich věčný osud. Mnoho z všeobecné dispozice a založení dítěte je zřejmě dáno genetickými činiteli. Jehova mohl brát v úvahu genetické založení nenarozeného Esaua a Jákoba, když určil, který syn bude mít nadvládu. — Srovnej se Žalmem 139:14–16.

Podobně užil Jehova své znalosti budoucích věcí ohledně Samsona, Jeremjáše a Jana Křtitele. Ale tato znalost budoucích věcí nezaručovala, že zůstanou věrní až do smrti. Bůh také předpověděl, že jeden z Davidových synů se bude jmenovat Šalomoun a že Šalomoun bude použit, aby postavil chrám. (1. Par. 22:9, 10) Ale Šalomoun se později ve svém životě dopustil odpadnutí. — 1. Král. 11:4, 9–13.

Co však lze říci o Jidáši Iškariotském? Nebylo jasně předem prorokováno, že se jeden z Ježíšových učedníků dá na cestu zrádce? Ano, ale proroctví neukazovala výslovně, který učedník se stane zrádcem. A co kdyby byl Ježíš věděl, že se Jidáš stane zrádcem? Pak by se Ježíš tím, že jmenoval Jidáše za apoštola, ‚podílel‘ na hříších tohoto zrádce. (Srovnej 1. Timoteovi 5:22.) Spoluviníkem by byl také Bůh sám, protože se Ježíš vroucně modlil k Jehovovi před tím, než vybral Jidáše. — Luk. 6:12–16.

Jehovovi však ‚nejsou neznámé satanovy záměry‘. (Srovnej 2. Korinťanům 2:11.) Věděl, že satan ďábel kdysi užil jako zrádce blízkého přítele jednoho muže, jak to učinil v případě Davidova přítele Achitofela. Byl to tedy satan, a nikoli Bůh, kdo „vložil do srdce Jidáše Iškariotského, Šimonova syna, aby. . . zradil“ Ježíše Krista. (Jan 13:2; 2. Sam. 15:31) Jidáš neodolal satanskému vlivu, ale naopak připustil, aby nad ním hřích získal převahu. A v nějakém okamžiku byl Ježíš schopen číst v Jidášově srdci, a proto předpovědět jeho zradu. (Jan 13:10, 11) Tak Ježíš věděl o Jidášově zradě „od počátku“ — ne od chvíle, kdy Jidáše poznal, ale od „počátku“, kdy začal Jidáš jednat zrádně. — Jan 6:64.

Předem určeno Bohem

Bůh tedy neužívá své znalosti budoucích věcí podle nějakého rozmaru. Apoštol Pavel řekl pomazaným spolukřesťanům: ‚Byli jsme předem určeni podle předsevzetí toho [Jehovy Boha], který všechno působí podle rady své vůle.‘ (Ef. 1:11) Od doby, kdy člověk upadl do hříchu, má Bůh předsevzetí ospravedlnit své jméno svým královstvím. K tomuto účelu používá někdy Bůh své schopnosti předvídat budoucnost. Určil například předem, že bude existovat třída spoludědiců s Ježíšem Kristem v království, ačkoli jednotlivci musí prokázat věrnost, mají-li k ní patřit. — 2. Petra 1:10, 11.

Znáš-li jasné biblické učení o této věci, může ti to pomoci ke zdravému názoru na budoucnost. Bůh nepředurčuje tvůj osud. Můžeš naproti tomu projevovat svobodnou vůli, kterou dal Jehova Bůh tvorům, jež vytvořil „ke svému obrazu“. (1. Mojž. 1:27) Můžeš se moudře rozhodovat a celým srdcem reagovat na nabídku věčného života, kterou předkládá Jehova Bůh. — Jan 17:3.

Slova, která potěší srdce

Otec se zeptal své osmileté Debory: „Modlíš se k Jehovovi?“ Odpověděla: „Ano, velmi.“ „Kdy?“ „Když jsem sama.“ „Proč?“ „Aby mě nikdo nevyrušoval!“

Jedna matka se zeptala šestiletého Laurenta: „Chceš, abych ti dnes večer nechala na noc v pokoji světlo?“ (Laurent se potmě bál a bylo mu předtím řečeno, aby se v té věci modlil k Jehovovi.) „Ne, už se nebojím, protože Jehova je se mnou.“

Jedna šestiletá holčička řekla v modlitbě: „Děkuji ti, Jehovo, za naději na vzkříšení. Je to moc dobrá myšlenka!“ V jiné modlitbě řekla: „Ty budeš mít tady v naší zemi hodně práce, až budeme v ráji, protože tady tak hrozně moc prší.“

Tříletý Udo se modlil: „Prosím tě, Jehovo Bože, dej, aby tatínek četl Bibli, aby neumřel v Armageddonu!“ Dveře chlapcovy ložnice byly otevřené a otec tuto modlitbu slyšel. To nakonec zlomilo jeho odpor vůči pravdě, a dnes je Jehovovým věrným služebníkem.