ZŮSTAŇME ‚SVATÍ SVÉMU BOHU‘

16. Proč si měli Izraelité dělat na sukních svého oděvu „okraje s třásněmi“?

¹⁶ Jehovův lid se liší od světa, pokud jde o naděje, touhy a jednání podle vůle jeho svatého Boha. (2. Mojž. 39:30) Měli by se Bohu prokazovat jako svatí. Proto si měl starověký Izrael „dělat na sukních svého oděvu okraje s třásněmi“ a nad třásněmi měla být modrá tkanice. Měli to dělat proto, aby se neoblékali stejně jako Moabité, Egypťané nebo jiní, a aby se jim připomínalo, že mají být jako Jehovův lid odlišní a že jej mají poslouchat a prokazovat se „svému Bohu jako svatí“. (4. Mojž. 15:37–41) Touha být ‚svatými svému Bohu‘ by nás měla podněcovat k opatrnosti, když užíváme svět.

17. Jak by mohl být náš vztah k Jehovovi ohrožen světskou snahou dosáhnout bohatství?

¹⁷ Mezi světské cíle patří bohatství, sláva a duchovně nezdravé druhy činnosti, které mohou podkopat křesťanskou víru. Jestliže například připustíme, aby úsilí o hmotné věci a bohatství zaujalo v našem životě přední místo, může nás to dokonce svést k tomu, že bychom chtěli získat sobecké výhody na základě nesprávného jednání, a tak bychom ohrozili svůj vztah k Jehovovi. (Přísl. 28:20; srovnej Jeremiáše 5:26–28; 17:9–11.) Ti, kteří užívají svět do té míry, že se jim úsilí o hmotné věci stane prvořadým zájmem, jsou v nebezpečí, že se zapletou do nepoctivého jednání a ztratí víru, protože zanedbávají duchovní věci. Kdo získá úspěch v obchodním podnikání nebo zbohatne, může se také stát ‚domýšlivým‘ a přikládá možná pyšně svým vlastním názorům vyšší cenu než radám od Božího sboru. (1. Tim. 6:9, 10, 17) To rozhodně není způsob, jak zůstat ‚svatými svému Bohu‘.

18. Proč bychom neměli usilovat o velké množství hmotných věcí, což by byl světský cíl?

¹⁸ Ježíš řekl výstižně: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali [vaši nebeští přátelé, Jehova Bůh a Ježíš Kristus] do věčných příbytků.“ (Luk. 16:9) Potřebujeme sice určité hmotné věci a můžeme takových prostředků používat k podporování zájmů království a činit si nebeské přátele, ale nesmíme připustit, aby naše srdce zkazily světské cíle, totiž snaha získat tyto věci v hojnosti. — Luk. 12:34.

19. Jak bychom se měli dívat na světský cíl, jímž je dosažení slávy?

¹⁹ Jiným světským cílem je snaha dosáhnout postavení, proslulosti a slávy. K tomu je často zapotřebí mnoha let náročného školního vzdělávání, postupu na sociálním žebříčku a podobně. Ale lidé, kteří usilují o slávu, jsou v Písmu přirovnáni k těm, kteří jedí příliš mnoho medu, což může způsobit zvracení. Proto čteme: „Jíst hojnost medu není dobré, ani není ctihodná věc prozkoumávat svou vlastní čest [slávu].“ (Přísl. 25:16, 27, „Rotherham“; „NS“) Uctívání světských hrdinů a hvězd je také nebiblické a křesťanští rodiče snad na to někdy budou muset laskavě poukázat svým dětem. (Srovnej Skutky 12:21 až 23.) Správný názor na takové věci je jistě rovněž velice důležitý, chceme-li zůstat ‚svatými svému Bohu‘ a chceme-li se vyvarovat toho, abychom neužívali světa plně.

‚NEUŽÍVEJ SVĚT PLNĚ‘

20, 21. Proč bychom neměli užívat svět plně?

²⁰ Jako věrní svědkové Jehovovi bychom tedy neměli užívat světa plně. ‚Neměli bychom v něm utkvět‘, protože 1. „zbývající čas je zkrácen“; 2. „věci tohoto viditelného světa pomíjejí“; 3. ve svém životě bychom se měli soustřeďovat na náš drahocenný vztah k Jehovovi; 4. měli bychom projevovat Božího ducha, a ne ducha světa; 5. musíme se „zachovávat bez poskvrny od světa“; a 6. musíme zůstat ‚svatí svému Bohu‘.

²¹ To všechno můžeme činit jen s Jehovovou pomocí. (Srovnej Zachariáše 4:6.) Máme nádhernou naději na království, a proto bychom neměli chtít užívat svět plně, jako kdybychom neměli nic jiného, než co nabízí svět. Co nám však může opravdu pomoci, abychom zavrhli světské způsoby a přání?

Zavrhni světské žádosti!

1, 2. a) Jak by měl být Jehova uctíván? b) Jací musí proto být jeho svědkové?

JEHOVA BŮH si zasluhuje, aby všichni, kteří se mu oddali, jej uctívali čistým, přímým způsobem. Vždy a v každém ohledu jej mají ctít slovem i skutkem. Rozhodně nesmějí mít „ducha tohoto světa“ — jeho hříšné a sobecké, často zkažené převládající zaměření neboli podněcující sílu. (1. Kor. 2:12, „Překlad v dnešní angličtině“) Jako lid organizovaný k chvále Jehovy musí svědkové Jehovovi vynikat tím, že se odlišují od tohoto světa. Musí celým srdcem uplatňovat božské poučení, aby „odvrhli bezbožnost a světské žádosti a žili uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností“. — Tit. 2:11–14.

² Ale ne všichni, kteří tvrdí, že milují Jehovu, jej stále ctí, a ne všichni poskytují jasný důkaz, že zavrhli světské žádosti nebo způsoby. Přišla zpráva, že se určití Bohu oddaní křesťanští muži účastnili maškarního bálu převlečeni za ženy. Je možné říci, že takové chování není světské nebo že je k Jehovově cti? Takové skutky bychom jistě nečekali od těch, kteří ‚nejsou částí světa‘. (Jan 15:19) Vždyť muž, který nosí ženskou paruku a oblečení, by za většiny okolností nejen vypadal zženštile, ale také by poskytoval příležitost jiným mužům, aby mu navrhovali nepřirozené sexuální styky. — 5. Mojž. 22:5.

3. Které otázky ohledně světských způsobů a žádostí si zaslouží úvahu?

³ Jako svědkové Jehovovi snad uznáváme, že bychom ‚se neměli příliš zabrat do světských záležitostí‘, jak bylo ukázáno v předcházejícím článku. (1. Kor. 7:31, „Nový zákon: Nový překlad“ od Olafa M. Norlie) Snad si uvědomujeme, že Boží nezasloužená laskavost nás „učí říci ‚ne‘ bezbožnosti a světským vášním“. (Tit. 2:11, 12, „Nový mezinárodní překlad“, angl.; „NS“) Ale co dělat, jestliže naše srdce ve skutečnosti nereaguje tímto způsobem? Nebo dejme tomu, že toužíme posílit své rozhodnutí odmítat světské žádosti. Co nám může pomoci?