Věk oplzlosti

V TOVÁRNĚ v americkém Clevelandu ve státě Ohio, kde pracovala, byla Inez nespornou královnou ‚kliky proklínačů‘. Jednoho dne do Inez nerada vrazila Alice. V hádce, která následovala, počastovala Alice Inez nějakou nadávkou. Příhlížející ta neomalenost ohromila.

Inez jí však oplatila proudem oplzlých urážek. Potupné kletby zněly hlasitěji, ozvěnou se odrážely od stěn a přitahovaly spoluzaměstnance, kteří běželi povzbuzovat svou oblíbenkyni. Zprvu se zdál zápas nerozhodný — vzduchem sršela nadávka za nadávkou.

Nakonec začala vítězit větší zkušenost, kterou měla Inez ve výběru a spojování oplzlostí. Zdálo se, že čerpá z nepřeberného slovníku urážlivých slov. Přemohla Alici, a ta umlčená a zrudlá pomalu odešla. Bylo slyšet jásavé výkřiky, když se dělníci loudali zpátky ke strojům. Inez to pokládala za samozřejmou věc a klidně se opět dala do práce.

Takové příhody dnes nejsou neobvyklé. Mluva, která bývala kdysi spojována s nenapravitelnými zpustlíky, se stala něčím běžným. Když klejí ženy, a dokonce i děti, je to dnes „přijatelné“. Mladí běžně používají mluvy, za kterou by jim kdysi vymyli ústa mýdlem. A zatímco v minulosti bývala slova kleteb v tisku nahrazována hvězdičkami nebo pomlčkami, dnes jsou běžně pro čtenáře vypsána.

Změna v náhledu na oplzlost se zrcadlí i ve filmech. Obvykle jsou dnes plné sprostých rozhovorů a oplzlých slov. Výrobci filmů do nich takový jazyk často vkládají jen proto, aby dosáhli označení „mládeži nepřístupno“. Film „Annie“ byl například původně označen jako vhodný pro každé publikum, ale producent se obával, že takové zařazení nepřitáhne diváky. Proto do filmu zařadil sprosté výroky.

RŮST OPLZLOSTI

Sprostota byla vždycky běžná. To se týká každého druhu mluvy, která znesvěcuje. Taková mluva ukazuje neúctu k svatým věcem i k Bohu a ke všemu, co patří k jeho vlastnostem a cestám. Často má formu žádosti, aby božstvo „zatratilo“ jinou osobu. Nebo lze rouhavou řečí zneuctít a urážet lidi nebo věci, které Bůh pokládá za svaté. A přece Bible říká: „Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.“ — 2. Mojž. 20:7, „EP“.

V nedávných letech však došlo ve sprosté mluvě k pozoruhodné změně. Začala se zaměřovat na sexualitu — stala se oplzlou — vyjadřuje intimnosti týkající se pohlavních orgánů a jejich používání. Běžně se dává najevo neúcta, dokonce pohrdání vůči svatosti manželství a rodičovství. „Povzbuzování na atletických závodech téměř všech úrovní se změnilo,“ vysvětluje „U. S. News and World Report“, „v bezuzdné a vysloveně sexuální urážky soupeřů.“

Tyto oplzlosti vytvářejí slovní pornografii. Dnes je plné ovzduší takové znečištěné mluvy. Podle časopisu „Time“ baseballový trenér Tommy Lasorda „v krátkém povzbuzujícím proslovu ke svému mužstvu ze sebe vysypal 144 oplzlostí“. Také mnoho světových politických vůdců používá oplzlosti. Když byly zveřejněny magnetofonové pásky z Bílého domu, stal se jakousi domácí frází výrok Richarda Nixona: „Nadávky byly vymazány“. A bývalý prezident Spojených států Jimmy Carter, třebaže známý svým náboženským přesvědčením, použil jednou nějakého sexuálně zabarveného slova, které „New York Times“ odmítly otisknout. Zmínily se o něm pouze jako o „americké vulgárnosti“.

Někteří si možná pamatují na dobu, kdy lidé, kteří mluvili hrubě, používali slova jako „zatrolený“, „sakra“, „krucinál“, „hernajs“. Místo nich se však staly běžnou denní věcí mluvené a psané oplzlosti, a útočí na nás ze všech stran. Před léty zaznamenal jeden spisovatel, který psal o rouhání, čtrnáct způsobů, jak se ve vulgární mluvě používalo slova „peklo“. Dnes však sprostá slova, která popisují pohlavní činnost, provázejí u mnoha lidí téměř každou větu a používají se snad na všechno, co si lze představit. A tato slova se neříkají nutně v hněvu nebo v souvislosti s bolestí, ale lidé dnes klejí, prostě jen aby kleli.

Od blahopřejných pohlednic po nápisy na zdech, všude je znát rozšíření jazyka podobného stoce. Téměř všude je vidět trička, plakáty nálepky a ozdobné knoflíky s oplzlými nápisy. Pro mnoho lidí se taková mluva stala módou. „Veřejná sprostota je už tak obecně přijímána,“ poznamenává „U. S. News and World Report“, „že zvrátit takové způsoby by bylo obtížné, ne-li nemožné.“ Není divu, že náš věk byl nazván „věkem oplzlosti“!

CO JE DŮVODEM?

Vzrůst oplzlosti je v přímém vztahu k rozkladu tradičních zvyklostí a měřítek chování. „Je to znamení doby,“ říká jeden náboženský mluvčí. Zhroucení rodinného uspořádání, ztráta úcty k autoritě a nová morálka ‚všechno je dovoleno‘ přispěly k bezuzdným, sexuálně zaměřeným oplzlostem. Takový jazyk zrcadlí dnešní často nemravný způsob života.

Thomas Cottle, který přednáší psychiatrii na Harvardu, poznamenal: „Lidé shledávají, že jejich život je falešný, neuspokojivý, a zlobí se. . . Za tou zlostí se skrývá agresivita.“ Tvrdí se, že sprostá mluva je prostředkem k uvolnění nahromaděného hněvu a pocitu zbytečnosti. „Když mi někdo na silnici udělá ‚myšku‘ a já mu vynadám,“ říká klinický psycholog Chaytor Mason, „to mi dokazuje, že jsem lepší než on, a vrátí mi to poněkud sebeúctu.“

Když vidíme, jak lidé urážejí jeden druhého, pak to má svůj význam. Bible to označuje jako jeden z důkazů, že se blíží konec ničemného systému. „Věz však,“ varuje Bible, „že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou. . . rouhači. . . pomlouvači, bez sebeovládání.“ — 2. Tim. 3:1–5.

Jsou oplzlosti skutečně škodlivé?

ODHADUJE SE, že v některých velkoměstech Spojených států je snad každé páté vyřčené slovo nadávka. V Itálii se podle odhadu Národního sdružení proti rouhání denně vyřkne více než miliarda rouhavých výroků proti Bohu nebo církvi. Opravdu, na mnoha místech je nadávání velmi oblíbenou zábavou.

Tomu by se mělo zatleskat, říká Reinhold Aman, vydavatel časopisu „Maledicta“, jenž se zabývá vulgární mluvou. Domnívá se, že slovní napadení je blahodárné, protože je lepší než napadení tělesné. „Budu raději, když mi někdo řekne, že jsem ‚. . .‘, než aby po mně střelil nebo do mne vrazil nůž,“ říká Aman.

Také Chaytor Mason hovoří kladně o špatných slovech: „Sprostota, nadávání, nebo jak to chcete nazvat, je účinná a léty vyzkoušená metoda, jak uvolnit city, které se v člověku nahromadily ze životních nezdarů.“

Stále více lidí začíná sprostotu trpět, protože si myslí, že je neškodná. Domnívají se, že je oprávněné použít oplzlosti, která se hodí k situaci. Časopis pro dospívající dívky „Seventeen“ k tomu poznamenává: „Je to legrace sejít se čas od času s kluky a holkami a soutěžit, kdo řekne větší sprostotu. Vzpomínám si na skatologický turnaj ve druhém patře naší dívčí vysokoškolské koleje. Nad slovíčky, která tu noc létala vzduchem, by se červenal i ostřílený policajt.“

Souhlasíš s tím, že sprostota je oprávněná? Jsou oplzlosti skutečně škodlivé?

‚JEN TAK PRO ZÁBAVU‘?

Co je to „skatologický turnaj“? Podle „Websterova nového školního slovníku“ je „skatologie“ definována jako: „Studium výkalů; odtud studium oplzlosti“. Co si myslíš o snaze překonat druhé v používání nechutných výrazů?

Mnozí lidé se dnes často pouštějí do určitého druhu soutěže v nadávání. Často se navzájem trumfují v tom, kdo použije urážlivějšího slova o matce toho druhého. Soupeři, obvykle dva, jsou obklopeni skupinou přátel, kteří se smějí, když slyší ponižování matky svého přítele vtipnějším soupeřem. Podobný zvyk je nadávat si různými jmény — totiž popisovat zjev druhého tím, že se přirovnává k nějakému nepříjemnému živočichu, třeba praseti, kryse nebo skunkovi.

Takové zvyky, stejně jako bavit společnost oplzlými vtipy, se staly velice běžnými. Ti, kteří se jich účastní, naznačují svou přítomností, že neslušnosti nejsou tak špatné, protože o nich mohou žertovat. Přitom říkají: ‚Podívejte se, kolik lidí se směje‘. Takové zvyky bezpochyby přispěly k tomu, že oplzlosti se staly součástí každodenní mluvy a že je používají i odborníci a „vzdělaní“ lidé. Je však možné, aby bylo užívání oplzlostí škodlivější, než si snad myslí?

ÚČINEK OPLZLOSTÍ

Oplzlá slova jsou pro ústa totéž co pornografie pro oko. Slovní pornografie vyvolává sexuální obrazy. Co se tedy může stát, když se pravidelně používají sexuálně zaměřená slova? Nebude mít ten, kdo je používá, větší sklon dělat to, o čem mluví? Jistě má svůj význam to, že ohromný vzrůst oplzlostí je přímo úměrný vzrůstu smilstva, cizoložství a homosexuality.

Vzhledem k tomu snadno pochopíš moudrost biblické rady, která nabádá: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté, ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nehodí.“ — Ef. 5:3, 4.

Skutečností je, že ten, kdo mluví oplzle, sám sebe kazí. A pokaždé, když opakuje oplzlosti, šíří rozklad mezi druhými. Bible má tedy dobrý důvod radit: „Ale nyní je opravdu všechny od sebe odložte: zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč a oplzlou mluvu ze svých úst.“ „Ať z vašich úst nevychází žádný zkažený výrok.“ (Kol. 3:8; Ef. 4:29) Vybízí také: „Odložte. . . všechnu špinavost.“ (Jak. 1:21) Jít proti této radě vede k Boží nelibosti.

Mysli také na to: jestliže se dva lidé počastují slovními urážkami, vyjdou ze souboje se zlepšenými vztahy? A dokonce tehdy, když slovní urážka odvrátí tělesný zápas, můžeš říci, že ti dva svůj problém opravdu vyřešili? Stěží! A na druhé straně — nezvětšují snad vykřikované slovní urážky vlastně nebezpečí rvačky, spíše než aby je zmenšovaly?

Čím se tedy podporuje láska a porozumění? Tím, že ‚neodplácíme zlé zlým‘. Boží slovo přikazuje: „Sami se nemstěte.“ Spíše „dejte místo zlobě“ tím, že ponecháte pomstu v Božích rukou. Vaše laskavá slova a jednání vůči někomu, kdo uráží, ‚nakupí žhavé uhlí na jeho hlavu‘ a způsobí, že se snad jeho postoj k vám zlepší. Je moudré vždycky se řídit pozitivní radou Písma: „Žehnejte a neproklínejte.“ — Řím. 12:17–20, 14.

NEDEJ SE CHYTIT DO LÉČKY

Je zjevné, že musíme být stále na stráži, abychom se nedali odvléci proudy tohoto nemravného světa. Nikdo z nás není imunní proti jeho působení. Burges Johnson, autor knihy o vulgární mluvě, říká: „Jestliže je oplzlá řeč obyčejně chorobou slovní zásoby, jak se tato choroba přenáší a kdo se jí nekazí? Odpověď je snadná: není jen přenosná, ale také nakažlivá, neboť zárodky jsou uloženy hluboko v každém z nás.“ Bible potvrzuje, že my nedokonalí lidé máme sklon přiklonit se k nesprávnému a nemravnému jednání. Musíme tedy bojovat proti užívání oplzlé mluvy. — 1. Mojž. 8:21; Žalm 51:5; 51:7, „KB“.

Chceme-li se vyhýbat oplzlé mluvě, začněme se učit ovládat své city a jednání, které k ní vedou. O co jde? Bible odpovídá: „Ať je od vás vzdálena všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a křik a utrhačná řeč.“ (Ef. 4:31) Než se tedy na někoho rozzlobíš tak, že ho budeš mít chuť proklít, zastav se a přinuť se, aby ses zaměřil na to, co o něm víš dobrého. Nepřipusť, aby tě hněv přivedl k použití oplzlé řeči. Snaž se dbát biblického příkazu: „Ať z vašich úst nevychází nic nevázaného.“ — 1. Sam. 2:3.

Jediné místo, kde můžeš získat zásobu správných myšlenek, je Boží slovo, Bible. Tím, že naplníš svou mysl vhodnými myšlenkami, budeš budovat správné touhy svého srdce. Jak to ovlivní tvou řeč? Ježíš prohlásil: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ — Mat. 12:34.

Neváhej modlit se k Bohu o pomoc a žádat o jeho ducha. Žalmista se modlil: „Postav, Jehovo, stráž mým ústům, postav hlídku ke dveřím mých rtů.“ (Žalm 141:3) Jestliže budeme bděle ovládat svůj jazyk a Bůh nás bude podporovat, dokážeme uniknout léčce vulgární mluvy.