¹⁶ Z tohoto příkladu vidíme, že se nesmíme spoléhat sami na sebe, chceme-li dále jít po cestě, která vede k záchraně, ale že stále musíme vzhlížet k Bohu, který nad námi bdí a postará se, abychom bezpečně došli. To by v nás mělo vyvolat důvěru a pokoru.

17. a) Měli bychom si myslet, že Bůh učiní pro svého pokorného služebníka dnes méně? b) Jakými způsoby nás Bůh může chránit, abychom se nedopustili vážných chyb?

¹⁷ Někdo však možná řekne: ‚To byl Jehovův pomazaný král David, s nímž Jehova uzavřel smlouvu o království. Možná že by nevěnoval takovou pozornost nám.‘ Můžeme skutečně říci, že Bůh, který nás vykoupil drahocennou krví svého Syna, nestřeží stejně žárlivě náš život? Jistě že ano. Stejně jako Bůh použil Abigail, aby vysvobodil Davida a zabránil mu v ukvapeném a nebezpečném jednání, tak bezpochyby vysvobodí i nás. Stejně jako podnítil Abigail, aby zachránila Davida, tak může použít svého Slova, Bible, nebo svých andělů nebo některého z křesťanských druhů, nebo může prozíravě usměrnit okolnosti tak, aby nás zachránil před nějakým pošetilým jednáním, pokud máme víru, stále se na něj obracíme v modlitbách a pokorně se na něj spoléháme.

18, 19. Jak nás může takové poznání povzbudit k tomu, abychom věrně vytrvali na cestě, kterou jsme si zvolili? Jakou otázku je nutné ještě si zodpovědět?

¹⁸ Jakou útěchu a povzbuzení nám přináší toto porozumění! Bůh neříká: ‚Tak teď víš, co máš dělat, a všechno už záleží na tobě.‘ Má spíše milující zájem o naši záchranu a účinně nás chrání, pokud stále věříme v něj a ve výkupní oběť, kterou opatřil prostřednictvím svého Syna. „On sám dobře ví, jak jsme utvořeni, a pamatuje na to, že jsme prach.“ Ví, že rozhodně by se nám nepodařilo zůstat na cestě spravedlnosti až do konce, kdybychom byli odkázáni jen sami na sebe. — Žalm 103:10–14, 17, 18; srovnej Žalm 38:4, 22; 38:5, 23, „KB“; 40:12, 13; 40:13, 14, „KB“; 130:3, 4.

¹⁹ Znamená to, že sotva můžeme mít nějaký podíl na tom, zda budeme žít věrně — že to všechno záleží na Bohu? Tak to rozhodně není. Jasně to ukazuje následující biblické pojednání.

Žít podle toho, co jsme si zvolili

1. Jak musí každý z nás jednat, abychom se drželi toho, co jsme si zvolili? Jak to ukazuje Přísloví 16:9 a 1. Petra 1:13?

VOLÍME-LI si život, který nabízí Bůh, volíme si také Boží cestu, po níž chceme jít — plnou, přímou, křesťanskou cestu. Musíme se této cesty držet, a k tomu potřebujeme víru v Boží sliby, a také úsilí a vytrvalost. V tomto úsilí však vzhlížíme k Bohu, aby řídil naše rozhodování, zatímco my se stále držíme toho, co jsme si původně dobře promysleli a zvolili. Bible říká: „Srdce člověka může vymýšlet jeho cestu, ale Jehova sám řídí jeho kroky.“ (Přísl. 16:9) Petr o tom říká: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložte svou naději v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:13.

2, 3. Co nám může velmi pomoci, abychom ‚přepásali svou mysl‘ k pozitivnímu jednání?

² Jak můžeme nejlépe ‚přepásat svou mysl‘? Jak si můžeme být jisti, že zůstáváme „střízliví“ a že neztrácíme rovnováhu?

³ V první řadě můžeme přemýšlet o tom, jaké je to nesrovnatelné požehnání, že můžeme přijímat Boží pravdu. Náš život je nyní lepší, máme méně starostí, zármutku a strastí, jež prožívá svět. Pokud přece trpíme, víme, proč takové utrpení přichází, a také si uvědomujeme, že z něj vyjdeme jako lepší a užitečnější křesťané, jestliže v něm vytrváme s plnou vírou a důvěrou. A naděje na vzkříšení nás velkou měrou zbavuje strachu ze smrti a zármutku, když nám umírá někdo milovaný. Všechny ty nežádoucí věci, které prožíváme, ztrácejí na významu ve srovnání s věčným životem, který je před námi. Ježíš řekl svým učedníkům: „Šťastné jsou očí, které spatřují to, co spatřujete vy. Neboť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět to, co spatřujete vy, ale neviděli, a slyšet to, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“ — Luk. 10:23, 24.

4, 5. a) Proč měli andělé takový zájem o věci související se záchranou lidí, jak to naznačuje 1. Petra 1:12? b) Když známe jejich názor, jak bychom měli smýšlet my?

⁴ Ano, záchrana, z níž se těšíme, je neocenitelná odměna, a Bůh ji lidem poskytuje podivuhodným způsobem. Petr říká, že proroci toužili po tom, aby se dověděli, jak se to stane, a že „právě do těch věcí touží nahlédnout andělé“. (1. Petra 1:10–12) Víme, že andělé existovali v době, kdy byla tvořena Země, a dokonce nespočetně let předtím. (Job 38:7) Viděli Boží slávu, moudrost a moc a jiné stránky jeho osobnosti v miliardách stvořitelských činů. Ale zde na zemi bylo něco nového. Jak by mohl Bůh zachránit hříšné lidstvo? Andělé se o to velmi zajímali. Toužili vědět, jak by bylo možné odpustit lidský hřích na základě lidské oběti, protože nikdy nic takového neviděli. Podivuhodná vlastnost milosrdenství, ještě krásnější, přítažlivější a povzbudivější stránka Boží osobnosti, než je moc nebo dokonce moudrost, se projevila tím, že poslal Krista jako výkupné za lidstvo. Bůh ukázal svou lásku k hříšníkům také tím, že poskytuje vedení těm, kdo věří v jeho Syna.

⁵ Jestliže tedy andělé považují toto Boží milosrdenství za jednu z největších věcí ve vesmíru, oč silněji bychom se měli z tohoto milosrdenství radovat my, kteří je přijímáme a každý den je pociťujeme. Měli bychom si tohoto milosrdenství nade všechno vážit. Co by nás mohlo více podněcovat, abychom byli šťastní v tom, co jsme si zvolili, a abychom se toho přidrželi?

VELMI DŮLEŽITÉ JE STUDOVAT BIBLI

6. Jakou úlohu v našem životě má mít podle 1. Petra 2:2, 3 čtení a studium Bible?

⁶ Co můžeme dnes dělat, abychom upevnili svou naději? Petr odpovídá: „Jako novorozená děťátka rozvíjejte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně, jestliže jste okusili, že Pán je laskavý.“ (1. Petra 2:2, 3) Jedině tehdy, jestliže upřímně a pozorně čteme a studujeme Bibli, můžeme získat duchovní sílu, kterou musíme mít. Jinak to není možné. Musíme číst Bibli sami, musíme přemýšlet o jejích slovech, číst ji se svými rodinami a mluvit o pravdách, které obsahuje. Tím v nás poroste láska ke slovu a touha, abychom je měli ve větší míře. Jestliže Boží zákon vyžadoval, aby si králové v Izraeli opsali Zákon, který měli ve své době, a aby si jej četli každý den, jak by nám, kteří máme celé Písmo, jež nás může učinit moudrými k záchraně, mělo stačit méně? — 5. Mojž. 17:19, 20; 2. Tim. 3:15.

7, 8. a) Čím si lidé v berojské synagóze zasloužili pochvalu od Boha? b) Proč je tak důležité číst si pravdy přímo z Bible?

⁷ Když apoštolové oznamovali „dobré poselství“, koho Bůh prostřednictvím svého Slova chválil? Lidi v synagóze v Beroji, protože,