Šťastní, ačkoli svět je bezzákonný a bez lásky

„Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kteří chodí v Jehovově zákoně.“ — ŽALM 119:1.

1, 2. a) Od koho pochází pravé štěstí a jak dlouho je můžeme pociťovat? b) Jaké výstižnější označení než „Blahoslavenství“ by mohla mít úvodní část Kázání na hoře a proč?

ŠŤĚSTÍ pochází od stvořitele člověka. On je „šťastný Bůh“ a má pro nás dobré poselství. (1. Tim. 1:11) Připravil pro své lidské tvory zde na zemi věčné štěstí. Mohou do něj vstoupit i nyní, jestliže se přizpůsobí jeho předpisům. — Žalm 119:26, 33.

² Před devatenácti stoletími pronesl Ježíš Kristus, Syn „šťastného Boha“, řeč, která se nazývá Kázání na hoře. Podle Matouše 5:1–12 začínalo toto kázání slovy, která jsou označována jako „Blahoslavenství“, což znamená „blaženosti“. Ale podle řečtiny, do níž byla přeložena zpráva učedníka Matouše o pozemském životě Ježíše Krista, by se měla tato část spíše nazývat „štěstí“. I Matoušova zpráva v hebrejštině užívá hebrejského slova, jež znamená „šťastný“.

3. a) Plnil pisatel Žalmu 119 předpoklady pro to, aby se mohl těšit ze zvláštního štěstí, o němž mluvil Ježíš Kristus? Vysvětli to. b) Popiš, jak vyjádřil žalmista, co cítí ohledně smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem.

³ Jeden muž, který se mohl ve starověku těšit z takového štěstí, jak je vyjádřil židovský Mesiáš, Ježíš Kristus, byl inspirovaný židovský pisatel Žalmu 119, nejdelšího žalmu v Bibli. V souladu s důvody ke štěstí, jak je vyjádřil Ježíš Kristus, byl si žalmista vědom svých duchovních potřeb. Byl také truchlící, mírný, hladověl a žíznil po spravedlnosti, byl milosrdný, byl haněn a pronásledován a lživě proti němu mluvili nejrůznější špatné věci. Napsal tento žalm staletí před naším letopočtem, v době, kdy byl izraelský národ ještě pod smlouvou Zákona, kterou zprostředkoval v roce 1513 př. n. l. na hoře Sinaj prorok Mojžíš mezi Jehovou Bohem a národem. Je správné, že žalmista nenacházel žádnou chybu na Zákonu této smlouvy, protože Zákon byl dán Bohem. Dobře věděl, že pohanské národy, které obklopovaly izraelskou zemi, neměly nic, co by se dalo porovnat s tímto božským Zákonem. Pohlížel na něj jako na velice osvěcující a ve verších 105 a 130 řekl: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě. Právě odhalení tvých slov dává světlo a působí, že nezkušení rozumějí.“

4. a) Jaký řád je ve skladbě Žalmu 119 a jak to pomáhá? b) Komu dali příklad Ježíš a jeho učedníci, když se odvolávali na „knihu Žalmů“, a proč?

⁴ Aby se žalm dobře pamatoval, vytvořil jej žalmista jako žalm abecední, který má 22 slok, v nichž každý z 8 hebrejských řádků začíná týmž hebrejským písmenem, v abecedním pořádku. A tak každý řádek první sloky pod hebrejským písmenem Alef jako záhlaví začíná tímto prvním písmenem Alef. Každý řádek druhé sloky začíná druhým hebrejským písmenem Bet. Tak to pokračuje v průběhu 22 slok žalmu, jež odpovídají 22 písmenům hebrejské abecedy. Každá ze 22 slok má osm hebrejských řádků, takže žalm má celkem 176 veršů. Ježíš Kristus se sám při vyučování odvolával na „knihu Žalmů“. (Luk. 20:42; 24:44) Dal v tom příklad svým učedníkům. — Sk. 1:20; 13:33; 1. Kor. 14:26; Ef. 5:19; Kol. 3:16; Žid. 4:7; Jak. 5:13.

5. Čí zkušenosti měl pisatel pravděpodobně na mysli v úvodních slovech Žalmu 119?

⁵ Žalmista psal bezpochyby ze svých vlastních zkušeností, když uvedl 119. žalm slovy: „Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kteří chodí v Jehovově zákoně. Šťastní jsou ti, kteří zachovávají jeho připomínky. . . Chodí po jeho cestách. Sám jsi dal příkazem svá nařízení, aby byla pečlivě dodržována. Kéž by byly mé cesty pevně založeny k dodržování tvých předpisů. V tom případě bych nebyl zahanben, když si budu hledět všech tvých přikázání. Budu ti chvalořečit z přímosti srdce, když se budu učit tvým spravedlivým soudcovským rozhodnutím. Nadále dodržuji tvé předpisy. Neopouštěj mě docela.“ — Žalm 119:1–8.

6. a) Jak vynikají v tomto žalmu klíčová slova? b) V čem žalmista bádal a z čeho je to patrné?

⁶ V této úvodní sloce o 8 hebrejských řádcích pozorujeme základní slova zákon, připomínky, nařízení, předpisy, přikázání a soudcovská rozhodnutí. Žalmista zdůrazňuje tato slova v průběhu všech 176 hebrejských veršů. Užívá například slova „zákon“ 25krát, „připomínky“ 22krát, „nařízení“ 21krát, „předpisy“ 21krát, „přikázání“ 20krát, „soudcovské (soudcovská) rozhodnutí“ 21krát a příbuzné slovo „přikázání“ [v jednotném čísle] je v žalmu užito dvakrát. Žalmista sice užívá těchto slov často, což by mohlo znít jako přílišné lpění na zákonech, ale nic nenasvědčuje tomu, že by byl povoláním právníkem nebo právním teoretikem či snad soudcem. Byl především badatelem v Jehovově psaném slovu, což vyplývá z toho, že užívá 15krát výrazu „tvé slovo“. Jestliže byl králem izraelského národa, platil pro něho božský příkaz, že si má napsat osobní opis Zákona Jehovovy smlouvy s Izraelem, aby jej mohl sám studovat a užívat. (5. Mojž. 17:14–18) Žalmista neshledal, že by podrobné studium Jehovova „slova“ se zřetelem na tyto charakteristické rysy bylo nudné nebo únavné. Toužil po tom, co by mu pomohlo zákon zachovávat. (Žalm 119:40, 131, 174) Podobáme se mu?

7. a) Jaký užitek nám přinese poznání Božího zákona a jednání podle něj? b) Nač se vztahuje „Tora“, ale v jakém uspořádání jsou křesťané?

⁷ Když porovnáme mezinárodní a národní zákony zemí, které jsou pod neviditelnou nadvládou „otce lži“, satana ďábla, se zákonem Jehovovým, můžeme se připojit k žalmistovi a říci spolu s ním: „Tvůj zákon je pravda. Jsi blízko, Jehovo, a všechna tvá přikázání jsou pravda.“ (Jan 8:44; Žalm 119:142, 151) Jestliže tedy ‚chodíme v Jehovově zákoně‘, budeme stejně jako žalmista chráněni, abychom nechodili po cestě světských omylů, ke své vlastní tělesné i duchovní škodě. To nám přispívá ke štěstí. (Žalm 119:1) Přispívá nám to k získání božského požehnání a schválení. To působí na naše srdce, jak to ukazuje Žalm 119:97, 126, 127. Žalmista byl pod mojžíšskou smlouvou Zákona, jež obsahovala „Toru“, soubor božského zákona, který obsahoval mnoho set jednotlivých zákonů. Dnešní pomazaní Jehovovi svědkové jsou pod novou smlouvou (jejímž prostředníkem je Ježíš Kristus) a mají „zákon“ napsaný jakoby ‚do svého srdce‘. (Jer. 31:31–34) Studiem Křesťanských řeckých písem se seznamují s novou smlouvou „zákona“ a jejími přikázáními.

8. a) Má tento bezzákonný svět nějakou nadějnou vyhlídku? b) Jak popsal žalmista svou žalost nad tím, že Židé nezachovávali Boží zákon? c) Jak se splnilo Ježíšovo proroctví o nevěrném Jeruzalému a jakou předzvěstí je to pro křesťanstvo?

⁸ Přibližuje se určený čas, kdy oprávněný Zákonodárce, Jehova, podnikne kroky proti tomuto bezzákonnému světu. To je truchlivá vyhlídka. Žalmista, jako milovník božského zákona, plakal ve své době nad situací. (Žalm 119:136) Několik dnů před svou krutou mučednickou smrtí plakal Ježíš Kristus nad městem Jeruzalémem, které sice dodržovalo tradice, ale porušovalo zákon. (Luk. 19:41) Třicet sedm let potom, co Židé korunovali porušování zákona tím, že dali rukou pohanů usmrtit nevinného Mesiáše, Ježíše Krista, Jehova zakročil. (Žalm 119:126) Truchlivé věci, které předvídal Ježíš Kristus, opravdu město postihly v roce 70 n. l. Dnes jde v daleko větším měřítku o to, co bylo předstíněno Jeruzalémem a židovským lidem, nad nímž Jeruzalém panoval. Křesťanstvo, jeho novodobý protějšek, který také porušuje zákon, je mnohem větší než starověký Jeruzalém a izraelský národ. Jehova vloží svým vlastním způsobem do srdce politických živlů tohoto světa, aby se obrátily proti veškerému organizovanému náboženství světa, včetně křesťanstva, jež se vydává za Kristovo království. — Zjev., kap. 17.

9. a) Ukaž, jaký rozdíl je mezi jednáním křesťanstva, jež prolévá krev, a chováním svědků Jehovových. b) Jakému vzoru odpovídá náš způsob jednání? c) Proč Kristus dnes zavrhuje křesťanstvo?

⁹ Nevypukly snad dvě světové války v křesťanstvu, přičemž jeho duchovenstvo podporovalo tyto krvavé konflikty? V příkrém protikladu k jednání takových lidí, kteří porušují zákon Boží nové smlouvy, jež přikazuje bratrskou lásku, pronesl žalmista slova, jež jsou vzorem pro dnešní svědky Jehovovy: „Faleš jsem nenáviděl a stále k ní mám odpor. Zamiloval jsem si tvůj zákon.“ (Žalm 119:163) Toužil po tom, aby zachovával jeho zákon celým srdcem. Vyjadřuje nelibost nad polovičatým, vlažným postojem, když říká: „Polovičaté jsem nenáviděl, ale tvůj zákon jsem miloval.“ (Žalm 119:113) Tak se dnes dívá Ježíš Kristus na křesťanstvo, protože to se podobá sboru ve starověké Laodiceji. Právem může říci křesťanstvu: „Protože. . . jsi vlažný a ani horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst.“ (Zjev. 3:16) Nemůžeme milovat bezzákonný nelaskavý svět a zároveň milovat Krista. Není možné zaujímat nevyhraněný postoj. Pohnutkou k poslušnosti Boha musí být vřelá láska. Jehova by nikdy nemohl inspirovat svého cele oddaného služebníka k méně výstižným slovům, než jsou slova žalmu: „Budu projevovat příchylnost k tvým kázáním, která jsem si zamiloval.“ — Žalm 119:47.

10. a) Co máme mít rádi stejně jako žalmista? b) K čemu mělo sloužit žalmistovo trápení, ale jakého způsobu jednání se držel? Jak to působí na nás?

¹⁰ Jestliže máme rádi Jehovův zákon, vede to k naší záchraně. Právě o tom mluvil žalmista slovy: „Kdyby tvůj zákon nebyl to, co mám rád, pak bych byl zahynul ve svém trápení.“ (Žalm 119:92) Jeho trápení nebyla nějaká smrtelná nemoc. Trápili ho lidé opovážliví (vůči Bohu), kteří ho nenáviděli a pronásledovali. Kdyby tak velice nemiloval Boží zákon, byl by se pod nátlakem poddal cílům takových Izraelitů a jednal by proti Jehovově vůli. Jak znamenitý příklad dnes dává žalmista nám, kteří jsme pod takovým tlakem světa, v němž bují bezzákonnost do té míry, že během tohoto závěru systému věcí ochladla láska většiny lidstva! — Mat. 24:3, 12.

11. Odkud pochází naše záchrana, a jak bychom se proto měli dívat na lidské intriky?

¹¹ Jedině tehdy, jestliže zachováváme Boží zákon, máme základ pro naději, že budeme navěky zachráněni. Toužíme po tom, abychom byli zachráněni do Božího nového systému nových nebes a nové země. Ke konci 119. žalmu to pro nás vyjadřuje verš 174: „Toužím po tvé záchraně, Jehovo, a tvůj zákon mám rád.“ Proto odmítáme navrhované lidské plány a uspořádání pro záchranu tohoto bezzákonného světa bez lásky.

Dbát zákona i v pronásledování

12. a) Kdo podněcuje a provádí pronásledování „ženy“ a jejího „semene“ a proč? b) Jak byli pronásledovatelé přísně napomenuti?

¹² Bylo předpověděno, že v těchto posledních dnech tohoto umírajícího starého systému věcí pod neústupným panstvím symbolického draka, satana ďábla, budou svědkové Jehovovi pronásledováni v celosvětovém měřítku. Zjevení 12:17 poukazuje na to, co tím sleduje: „Drak se rozzlobil na ženu [Jehovovu organizaci podobnou manželce] a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ Pronásledování přichází hlavně ze strany těch, kteří si dovolují odbočovat od toho, co Bůh přikazuje pro tyto poslední dny drakova viditelného systému věcí na zemi. Poselstvím o království, které káží svědkové Jehovovi po celém světě, napomenul Jehova přísně tyto prokleté lidi, jak to říká Žalm 119:21: „Přísně jsi napomenul prokleté opovážlivce, kteří bloudí od tvých přikázání.“ Velice odlišně jsou na tom věrní, které takoví opovážliví pronásledovatelé haní a jimž spílají. Bylo tomu tak i se žalmistou: „Opovážlivci se mi vysmáli až do krajnosti. Neodchýlil jsem se od tvého zákona.“ — Žalm 119:51.

13. a) K čemu vede zachovávání Božího zákona, ačkoli mají pronásledovatelé zlé plány? b) Jak se to projevilo v dnešní době?

¹³ Svědkové Jehovovi postupují v souladu s Jehovovým zákonem pro tuto dobu, a proto se opovážliví pronásledovatelé snaží přivodit pád těchto svědků, kteří dbají zákona. Je to znázorněno na případu žalmisty, který řekl: „Opovážlivci vyhloubili jámy, aby mě dostali, ti, kteří nejsou ve shodě s tvým zákonem.“ (Žalm 119:85) Zahanbit tyto opovážlivé intrikány neznamená jen odhalit jejich klamné cesty, ale znamená to něco ještě konkrétnějšího, totiž ospravedlnit Jehovu jako pravého Boha. Bez jakékoli škodolibosti se tedy mohl žalmista modlit: „Ať se zastydí opovážlivci, neboť mě bez příčiny sváděli z cesty. Já, já se však zabývám tvými nařízeními.“ (Žalm 119:78) Jehova nás ujišťuje, že i pronásledování bude působit k dobrému a že pronásledovatelé ve skutečnosti podvodem nic nezískají. Vyslýchá modlitbu Žalmu 119:122: „Jednej jako záruka za svého sluhu pro to, co je dobré. Kéž mě opovážlivci nešidí.“ V době diktátorského panství Benita Mussoliniho a Adolfa Hitlera hrozilo svědkům Jehovovým masové vyhlazení, ale oni nezapomínali na zákon a přikázání svého Boha, stáli pevně a mnozí z nich přežili. Ti, kteří přežili, mohou říci slovy Žalmu 119:60, 61: „Spěchal jsem a neotálel dodržovat tvá přikázání. Provazy ničemných, ty mě obklopily. Tvůj zákon jsem nezapomněl.“ Všemohoucí Bůh je schopen přeříznout nebo roztrhnout provazy, jimiž nepřátelé omezují a poutají jeho svědky, a tak své služebníky ve svém čase osvobodit, aby mohli vykonávat dílo, které jim přikázal konat během tohoto závěru systému věcí.

14. a) Jaké podobné zkušenosti jako žalmista mají svědkové Jehovovi a k čemu vede úsilí jejich nepřátel? b) Kdo se může radovat ze svého utrpení a proč?

¹⁴ Podle slov v Žalmu 119:84, 86, 161 podstoupil žalmista velké pronásledování ze strany svých vlastních krajanů. Svědkové Jehovovi trpí pronásledováním uvnitř i vně zemí křesťanstva, v nichž jsou v nynější době zakázáni. Svým hanebným, neoprávněným pronásledováním však nepřítel nedosahuje svého cíle. Svědkové, „kteří chodí v Jehovově zákoně“ a „zachovávají jeho připomínky“, jsou k údivu nepřítele podněcováni, aby se radovali z utrpení pro Jehovu Boha a jeho Krista. Připomínají si, co řekl Ježíš Kristus, když vyjmenovával důvody ke štěstí: „Šťastní jste vy, chudí, protože Boží království je vaše. Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí a kdykoli vás vylučují a haní vás a zavrhují vaše jméno jako ničemné kvůli Synovi člověka. Veselte se ten den a poskakujte, neboť hleďte, vaše velká odměna je v nebi, protože totéž dělávali jejich předkové prorokům [včetně žalmisty].“ (Žalm 119:1, 2; Luk. 6:20, 22, 23) Jehovovi pronásledovaní svědkové sdílejí Jehovovo potěšení a dále ‚vyvyšují zákon a činí jej majestátním‘. — Iz. 42:21.

Připomínky a nařízení od Boha nového systému

„Dodržuji tvá nařízení a tvé připomínky, vždyť všechny mé cesty jsou před tebou.“ — ŽALM 119:168.

1. Jak slouží připomínky k obšťastnění Jehovova lidu?

BOŽÍ spravedlivý nový systém je blízko! Svědkové Jehovovi, kteří milují jeho spravedlivý zákon, potřebují v životně důležitých dobách získávat připomínky z jeho Slova a prostřednictvím jeho organizace. Těmito božskými připomínkami se řídí, a proto jsou šťastní. Takové připomínky je podněcují, aby jej hledali, což vede ke štěstí. Český překlad hebrejského slova edoth jako „připomínky“ místo „svědectví“ (martyria, podle řeckého překladu „Septuaginta“ ) je silnější a výstižnější. Ukazuje, že Jehova nám podle okolností připomíná, jaký je jeho zákon, jaká jsou jeho nařízení, jeho předpisy, jeho přikázání a ustanovení. Tak nám pomáhá, abychom je docela nezapomněli. Jestliže se takovými připomínkami necítíme dotčeni, staneme se šťastnými, protože se jimi řídíme.

2. Na jakém základě mohl pisatel Žalmu 119 vyzdvihovat tolik připomínek?

² Jestliže psal žalmista nejpozději v pátém století před naším letopočtem, mohl mít k dispozici celá Hebrejská písma, od 1. Mojžíšovy až po Malachiáše. Pátá kniha se nazývá Deuteronomium (řecký překlad „Septuaginta“, jak bylo uvedeno výše), což znamená „druhý zákon“. Obsah této knihy byl zřejmě považován většinou za vysvětlení (smlouvy) Zákona, kterou uzavřel Jehova s Izraelem prostřednictvím proroka Mojžíše. Deuteronomium mělo tedy obsahovat připomínky, ale Boží připomínky jsou pro nás obsaženy i v ostatních knihách Bible.

3. a) Co nám připomínají citáty z Hebrejských písem? b) Proč můžeme cítit ještě větší štěstí, než jaké prožíval žalmista?

³ V Křesťanských řeckých písmech jsou stovky citátů z Hebrejských písem, a ty nám slouží jako připomínky nejen toho, co učil Jehova svůj lid po Zákonem, ale připomínají nám také jeho úžasná předsevzetí ohledně křesťanského sboru a vykoupeného lidského rodu. Dnešní učedníci Ježíše Krista, většího Mojžíše, mají od Jehovy Boha více připomínek, než měl žalmista, a jestliže je věrně dodržují, mohou pociťovat větší štěstí než žalmista. Biblickým studiem hledají jeho připomínky, a tak opravdu celým svým srdcem hledají Jehovu.

4. Jaký správný postoj bychom mohli mít podobně jako žalmista, místo abychom se cítili dotčeni Božími připomínkami?

⁴ Musíme si velice vážit toho, co nám poskytuje dobré rady a co nám pomáhá, abychom nesdíleli osud zlých. Tak smýšlel žalmista o Božích připomínkách. (Žalm 119:24, 119, 167) Dnešní svědkové Jehovovi se také necítí dotčeni, protože Bůh uznává za dobré připomínat jim při jejich studiu Bible nebo prostřednictvím své organizace věci související s jeho zákonem. Věrně a oddaně se rozhodují držet se jeho připomínek. „Lpěl jsem na tvých připomínkách. Jehovo, nezahanbuj mě.“ — Žalm 119:31.

5. a) K čemu slouží připomínky z Božího slova a od jeho organizace? b) Jak můžeme osobně projevit tutéž hlubokou úctu k Jehovovým připomínkám, jakou měl žalmista?

⁵ Bůh neposkytuje své připomínky proto, aby své svědky zahanboval, ale chrání je tak před hanebným způsobem jednání. Chtějí, aby sídlo jejich náklonnosti lnulo k věcem, které jsou opravdu užitečné pro celý budoucí čas; proto se připojují k žalmistovi a modlí se: „Nakloň mé srdce ke svým připomínkám, a ne k ziskům.“ (Žalm 119:36) Není divu, že nechceme přijít o vlastnictví těchto trvale užitečných věcí tím, že bychom zanechali biblického studia nebo se přestali pravidelně scházet s lidem, který je oddán Jehovovi. (Žalm 119:111) K tomuto způsobu jednání je podněcuje to, že milují celou svou duší svého Boha. I když to může znamenat, že bývají přísně vedeni k nápravě, radují se svědkové Jehovovi z toho, že je Jehova vede cestou svých připomínek, a tak jim pomáhá, aby nebloudili a nebyli navždy ztraceni: „Na cestě tvých připomínek jsem jásal, stejně jako nad všemi jinými hodnotnými věcmi.“ — Žalm 119:14.

6. Jak se svědkové Jehovovi snaží být čestní sami k sobě před Bohem?

⁶ Ačkoli byli přísně kritizováni a mnozí se jich dokonce za chyby, jichž se dopustili, zřekli, jsou svědkové Jehovovi čestní sami k sobě před svým Bohem. Chtějí jít po cestě, kterou jim ukazuje jeho kniha připomínek. Jejich novodobé dějiny ukazují, že jednali právě tak jako starověký žalmista: „Uvažoval jsem o svých cestách, abych obrátil své nohy k tvým připomínkám.“ (Žalm 119:59) Jedině proto, že tak jednali, se mohli modlit k Bohu, aby je zachoval naživu, aby mohli dále vykonávat jeho ustanovené dílo, navzdory svým krvežíznivým nepřátelům. (Žalm 119:88) Vyznávají, že jsou Božími otroky, protože se Bohu oddali prostřednictvím Kristovým, a že potřebují poznat pravý smysl toho, co uložil ve svém psaném Slovu, a proto říkají: „Jsem tvůj sluha. Dej mi porozumět, abych znal tvé připomínky.“ — Žalm 119:125.

7. Proč mohou být vděční a jak se modlí?

⁷ Věci, které Bůh odhalil ve svém Slovu od konce první světové války v roce 1918, jsou pro ně podivuhodné, takže chtějí dělat to, co jim tato odhalení ukazují. (Žalm 119:129) Jehova je dokonale ospravedlněn tím, že obrací naši pozornost na své připomínky a že nám je ukládá jako přikázání. S radostí to v modlitbě uznáváme žalmistovými slovy: „Své připomínky jsi přikázal ve spravedlnosti a v nejvyšší věrnosti.“ (Žalm 119:138) Díky za takového věrně oddaného Boha!

8. V jakém smyslu závisí věčný život na tom, abychom porozuměli Božím připomínkám a dodržovali je?

⁸ Svědkové Jehovovi dnes dobře chápou, že mohou získat věčný život v Božím spravedlivém novém systému věcí jedině tehdy, jestliže pochopí smysl toho, nač obrátil jejich pozornost, a jestliže se tím pak s porozuměním řídí. (Žalm 119:144) V nepřátelském světě se musí modlit k Bohu, který vyslýchá modlitby, aby je zachránil z nejhrozivějších situací, zejména v těchto dnech, kdy jsou shromažďovány všechny národy „k válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Har-Magedonu. (Zjev. 16:13–16) Velice výstižná je modlitba: „Vzýval jsem tě. Zachraň mě! A budu dodržovat tvé připomínky.“ — Žalm 119:146.

9. Jaké ujištění máme, že budeme mít stále k dispozici tyto božské připomínky?

⁹ Všechny psané připomínky Jehovy Boha byly sice založeny před devatenácti sty lety, kdy byla dokončena Bible o 66 knihách, ale jsou dnes dostupné a budeme je mít dále k dispozici po neurčitou budoucnost. Pravdivě se prokazuje Žalm 119:152, kde je řečeno Bohu: „Dávno jsem znal některé tvé připomínky, neboť jsi je založil na neurčitý čas.“ Protože byly poznány některé z Jehovových připomínek, začal být v červenci roku 1879 vydáván časopis „Siónská strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“. Dnes, po 105 letech vydávání, je tento časopis stále rozšiřován, a to v celosvětovém rozsahu ve 102 jazycích. I když může být nepřátelům svědků Jehovových dovoleno zastavit tento časopis, nebudou moci nikdy skoncovat se Svatou biblí, obsahující Jehovovy připomínky, které jsou založeny na věčném nebo neurčitou dobu trvajícím základu.

Plnit nařízení toho, který je vyšší než my

10. Jak staví Žalm 119 do popředí Boží „nařízení“?

¹⁰ V úvodních dvou verších chválí žalmista štěstí těch, kteří chodí v Jehovově zákoně a zachovávají jeho připomínky, a pak pokračuje: „Skutečně neprovádějí žádnou nespravedlnost. Chodí po jeho cestách. Sám jsi dal příkazem svá nařízení, aby byla pečlivě dodržována.“ (Žalm 119:3, 4) Skladatel užívá v tomto žalmu slova „nařízení“ 21krát, a tak je stále připomíná.

11. a) Proč dával žalmista pozor na své chování, jak je to ukázáno v Žalmu 119:168? b) Jaký podnět je za slovem „nařízení“?

¹¹ Žalmista nám říká, jak smýšlel o těchto božských „nařízeních“ a co v souvislosti s nimi činil. Tak nám dnes slouží jako spolehlivý příklad. Uvědomoval si, že tento způsob života je pod Božím dohledem, a že musí dávat pozor na to, jak se chová pod Jehovovou smlouvou Zákona. Dobře věděl, proč řekl: „Dodržuji tvá nařízení a tvé připomínky, vždyť všechny mé cesty jsou před tebou.“ (Žalm 119:168) Připomínky jsou podnětem pro paměť, ale nařízení jsou pokyny vydané podřízenému od někoho vyššího. Vyjadřují, co a jak má vykonat jako svou povinnost služebník, otrok, zaměstnanec nebo voják. Nařízení jsou silnější než poučky; a tímto způsobem přeložené hebrejské slovo, totiž pikudim, znamená „úkoly; rozkazy“. Zdály se snad žalmistovi tyto božské příkazy obtížné nebo nepříjemné, zejména tehdy, jestliže jejich plnění vedlo k tomu, že byl člověk falešně obviňován nebo uváděn do špatného světla? Poslechněme si, co říká: „Viz, že jsem miloval tvá nařízení. Jehovo, podle své milující laskavosti mě zachovej naživu.“ — Žalm 119:159, 169.

12, 13. a) Jak umožnila norma stanovená žalmistou Božím služebníkům, aby vytrvali v těžkých zkouškách během první světové války a po ní? b) Čí nařízení ostatek poslouchal, ačkoli byl ‚pošpiněn falší‘?

¹² Jakou znamenitou normu určil žalmista pro pravé křesťany spojené s Jehovovou viditelnou organizací uprostřed tohoto bezzákonného světa bez lásky. Ukazuje se, že žít podle ní přináší užitek. V prostředí plném Božích nepřátel se cítí jako ‚cizí usedlíci‘, stejně jako žalmista. (Žalm 119:19, 54) A přece cítí, že se Božím předpisům pro správný život nic nevyrovná. Během první světové války v letech 1914 až 18 o vlásek unikli. V těch letech válečného šílenství zasáhli nepřátelé vysoko do personálu Jehovovy viditelné organizace, aby urychlili zničení jeho lidu. Dokonce neprávem uvěznili prezidenta a jiné muže s vysokou odpovědností v ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Byl to stejný zážitek, jaký popisuje Žalm 119:69: „Opovážlivci mě pošpinili falší. Já, já budu celým srdcem zachovávat tvá nařízení.“ Nejvyššího Boha, který je jejich nadřízeným, je nutné poslouchat spíše než lidi zde dole na Boží podnoži.

¹³ Ano, při vyvrcholení první světové války, kdy měli nepřátelé zdánlivě takový úspěch proti těm, kteří zachovávají Boží nařízení, měli pocit, že snad vyhladí jeho poslušný a oddaný lid. Ten proto mohl říci: „Ve chviličce by mě byli vyhladili ze země; já jsem však neopustil tvá nařízení.“ (Žalm 119:87) Svrchovaný panovník vesmíru zmařil zbabělý úklad opovážlivých nepřátel.

14. V jakém smyslu mohl ostatek vyjádřit slova Žalmu 119:45?

¹⁴ Když byli po válce osvobozeni, cítili, že musí více než kdy dříve pátrat po Božích nařízeních, aby poznali, jaké předsevzetí s nimi Bůh má a co mají konat v tomto neočekávaném období míru. Mohli pronést slova Žalmu 119:45: „A budu se procházet po prostorném místě, neboť jsem pátral dokonce po tvých nařízeních.“

Nyní a do budoucnosti

15. a) Který názor vyjádřený v Žalmu 119 převzal Boží lid? b) Nač se soustřeďují od roku 1919?

¹⁵ Rozšířili své dílo království až do končin země, a počet jejich odpůrců vzrostl. To je však neodstrašuje a nepouštějí z mysli Boží pokyny. Rozhodně vytrvávají. (Žalm 119:93, 94) Nejsou zapomnětlivými posluchači Božího slova včetně jeho rozhodných příkazů, ale stali se vykonavateli jeho díla. Co tedy mohou říci bez vychloubání, díky Jehovovi? Mohou říci: „Chovám se s větším porozuměním než starší muži, protože jsem zachovával tvá nařízení.“ (Žalm 119:100, 104) A tak se již od poválečného roku 1919 nestarají o plány a uspořádání národů. Neochvějně oznamují Boží království v rukou Kristových jako jedinou naději lidstva, místo Společnosti národů a jejího nynějšího nástupce, Spojených národů. To je „porozumění“!

16. O čem jsme přesvědčeni, ačkoli je na nás činěn nátlak, abychom jednali nesprávně?

¹⁶ Když nám, kteří žijeme v této éře Spojených národů, Boží slovo říká, abychom nemilovali tento svět a jeho věci, sděluje nám božské příkazy. Musíme je považovat za správné a také to činíme; a správné jsou! Zaujímáme stejný postoj jako Žalm 119:128: „Proto jsem považoval všechna nařízení týkající se všech věcí za správná; každou falešnou stezku jsem nenáviděl.“ Světští lidé se snad na nás dívají svrchu pro náš nekompromisní postoj, ale důležité je, zač nás považuje Bůh, a proto nechceme, aby se nám jeho pokyny vytratily z mysli. — Žalm 119:141.

17. Jaké jsou před námi vyhlídky a jak bude nalezena božská ochrana, až odpůrci těsně obklíčí Jehovův lid?

¹⁷ Ačkoli se nyní již přes 60 let stále intenzívněji káže poselství, že Boží království v rukou Kristových je jedinou nadějí světa lidí, ti, kteří vytvářejí projekty a plány světových záležitostí, na to nedbají. Nyní hrozí vyhlazení celé lidské rodiny ve válčení nukleárními zbraněmi. Stále více lidských srdcí je rozhořčeno nejen tím, ale i protináboženskou nenávistí. Až budou zničeny všechny formy falešného náboženství, budou muset Boží nepřátelé jednat se svědky Jehovovými. Až nenáboženští odpůrci Božího království těsně obklíčí přežijící svědky Jehovovy, ti budou potřebovat nadlidskou pomoc více než kdy předtím. Budou muset být přikryti ochranným stínem všemohoucí ruky, ruky Boží. Budou mít důvod k naléhavé prosbě, aby jim přišla na pomoc tato božská ruka, jak je to vyjádřeno v Žalmu 119:173: „Kéž mi tvá ruka slouží k pomoci, protože jsem si vyvolil tvá nařízení.“ Za těchto velice obtížných okolností bude zřejmé, že Jehovova ruka není příliš krátká k záchraně těch, kteří bohabojně zachovávají jeho nařízení. — Iz. 50:2.

18. a) Proč bude pro přežití konce tohoto systému věcí tak důležité, aby byl člověk ve správné společnosti? b) Oč se budeme stále zajímat, protože víme, jak to dopadne s těmi, kteří se bojí Jehovy?

¹⁸ Blížíme se ke katastrofálnímu konci tohoto bezzákonného nelaskavého systému věcí a také ke konci rozdělování lidí z národů, jako když pastýř odděluje své ovce od kozlů. V čí společnosti chceme být shledáni? Ve společnosti lidí podobných kozlům, kteří budou navěky odříznuti od existence, nebo ve společnosti lidí podobným ovcím, kteří milují Jehovu Boha? (Mat. 25:31–46) Vůbec není příliš brzo na to, abychom si vybrali pravé společníky. Právě nyní je doba, kdy si máme zvolit jako žalmista, který řekl o Nejvyšší bytosti: „Jsem společníkem všech, kteří se tě opravdu bojí, a těch, kteří dodržují tvá nařízení.“ (Žalm 119:63) Víme, co bude údělem těch, kteří se bojí Jehovy Boha, a chceme se s nimi podílet na tomto údělu, který přinese uspokojení duši, což bude k radosti samotného Jehovy. Milujeme jej, a proto máme hluboký a trvalý zájem, abychom se mu líbili tím, že činíme, co od nás vyžaduje. Naše rozhodnutí dobře vyjadřuje žalmista slovy: „Budu se zabývat tvými nařízeními a budu si hledět tvých stezek.“ — Žalm 119:15.

19. Jaké podivuhodné dílo se nyní vykonává?

¹⁹ Od konce světové války, jež byla první svého druhu, v roce 1918, vykonává Nejvyšší Bůh podivuhodné dílo uprostřed světa, který mu odporuje. V tomto díle má své svědky, aby kázali „toto dobré poselství o království. . . po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, protože se přibližuje „konec“ tohoto celá tisíciletí starého systému věcí. (Mat. 24:14) Chceme se podílet s Bohem na jeho dílech. Chceme konat jeho vůli, a proto jej prosíme, aby nás přiměl činit jeho vůli. Stále se z celého srdce modlíme slova Žalmu 119:27: „Dej mi porozumět cestě svých nařízení, abych se zabýval tvými podivuhodnými díly.“

20. Který z Božích podivuhodných skutků ještě musí být vykonán? Co řeknou o Božích nařízeních ti, kteří budou zachováni naživu?

²⁰ Jedním z Božích nejpodivuhodnějších skutků, který ještě má být vykonán, bude skutek, při němž zachrání své věrné a oddané svědky v nadcházejícím konci tohoto systému věcí do nového pořádku. (2. Petra 3:13) Bude to z jeho strany spravedlivé, aby je uchránil v době, kdy skončí smrtí tento smrtelně nemocný systém věcí. Vyslyší inspirovanou modlitbu, kterou se oni k němu modlí: „Pohleď, toužil jsem po tvých nařízeních. Zachovej mě naživu ve své spravedlnosti.“ (Žalm 119:40) Učiň to i svou modlitbou! Potom, po největším soužení celých světových dějin, až budeš v bezpečí v branách nového a spravedlivého systému věcí, budeš moci upřímně říci: „Na neurčitý čas nezapomenu na tvá nařízení, protože jimi jsi mě zachoval naživu.“ — Žalm 119:93.