Kdo bude chválit Krále?

„Budu tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a budu žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy. Po celý den ti budu žehnat a budu chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:1, 2.

1. Co řekl král David ve prospěch Jehovy jako svého Krále a proč?

KRÁL David napsal slova, jimiž vyjadřuje chválu svému nebeskému Králi, Jehovovi Bohu. Někomu se může zdát velmi nezvyklé, že pozemský král se tak působivě vyjadřuje ve prospěch někoho jiného, koho označuje za svého vlastního krále, který mu je nadřazen. David však k tomu měl dobrý důvod. Svými výroky vyjadřoval, že si tohoto krále, Jehovy, váží. David byl před tímto Králem mírný, což patří k moudrosti. (Jak. 3:13) David byl věrným a oddaným ctitelem Jehovovým a měl k tomuto „Pánu králů“ obdivuhodně blízký vztah. — Dan. 2:47.

2, 3. a) Uveď některé příklady Davidových výroků v žalmech, v nichž projevuje ocenění pro Jehovu. b) Uveď některé z myšlenek, které o Jehovovi a o jeho kralování vyjádřil David v 1. Paralipomenon.

² Z mnoha Davidových výroků v Písmu vidíme, proč si tak vážil svého Krále, Jehovy Boha. Žalm devatenáctý ukazuje, že si David vážil Jehovy jako stvořitele, zákonodárce a vykupitele. Žalm 24 vyjadřuje, že Jehova je majitel země a že je slavný král, že je mocný. V Žalmu 103:19 vyjadřuje David ocenění pro Jehovovo kralování. Říká: „Jehova sám pevně založil svůj trůn v samých nebesích; a jeho vlastní kralování si udrželo nadvládu nade vším.“ Potom David vyzývá anděly i lidi, aby žehnali Jehovovi, neboli aby jej chválili. Davidova děkovná píseň zaznamenaná v 1. Paralipomenon 16:8–36 zdůrazňuje, jak si David vážil Jehovy.

³ Když se Davidovo panování blížilo ke konci, vyjádřil před celým svým lidem pocity, které choval po celý život. Řekl: „Buď požehnaný, Jehovo, Bože našeho otce Izraele, od neurčitého času až do neurčitého času. Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; protože všechno v nebesích a na zemi je tvé. Tvé je království, Jehovo, ty, který se též pozvedáš jako hlava nade vším. Bohatství a sláva jsou kvůli tobě a ty vládneš nade vším; a v tvé ruce je moc a síla a v tvé ruce je schopnost učinit velikým a dát sílu všem. A nyní ti, náš Bože, děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ — 1. Par. 29:10–13.

SPORNÁ OTÁZKA OHLEDNĚ KRALOVÁNÍ

4. Co se stalo v době Samuelově, takže Izrael dostal lidského krále? Jak se pro Izrael staly léčkou národy, které jej obklopovaly?

⁴ Jehovovo kralování se stalo v Izraeli spornou otázkou krátce před narozením Davidovým. Bylo to ke konci soudcovské činnosti Samuelovy, jak je patrné z 1. Samuelovy 8:4–20. Co však vedlo Jehovův smluvní lid k tomu, aby žádal o krále, který by nad ním panoval, čímž zavrhl Jehovu? Řekli Samuelovi, že chtějí být jako všechny ostatní národy. Jehova je prostřednictvím Samuelovým varoval a řekl jim, jakou cenu budou muset zaplatit za to, že chtějí být jako národy a chtějí mít nad sebou lidského krále. Skutečně se jim vedlo daleko lépe, když měli za svého krále Jehovu. — Viz též 5. Mojžíšovu 4:7.

5. Jak vznikla sporná otázka ohledně kralování v době Gedeonově?

⁵ Tato sporná otázka vyvstala v izraelském národu již předtím, když Jehova dal lidu pod velením Gedeonovým vítězství nad Madianity. „Později muži izraelští řekli Gedeonovi: ‚Panuj nad námi ty i tvůj syn, jakož i tvůj vnuk, neboť jsi nás zachránil z ruky madiánských.‘ Ale Gedeon jim řekl: ‚Já sám nad vámi nebudu panovat a nebude nad vámi panovat ani můj syn. Je to Jehova, kdo nad vámi bude panovat.‘ “ (Soud. 8:22, 23) Gedeon věrně odmítl žádost izraelského lidu a potvrdil, že nad nimi kraluje Jehova. Ale nedlouho po Gedeonově smrti jeden z jeho synů, který se jmenoval Abimelech, násilně povraždil většinu svých bratrů a sám se dosadil za krále. Jeho vláda však měla krátké trvání a jeho konec byl hrozný. (Soud., kapitola 9) V Izraeli byl tento příběh velmi dobře známý. Je z něj patrné, jak Jehovovo kralování bylo uváděno v pochybnost po celá staletí. Po celou tu dobu měl také každý člověk příležitost projevovat Jehovovi jako Králi věrnou oddanost.

6. Co ohledně kralování ukazují dějiny dřívější doby? Co předpověděl Jehova o tom, jak vše dopadne?

⁶ Boží slovo ukazuje, že lidé ze světských národů měli nad sebou krále již odedávna. Zanedlouho po potopě byla zorganizována lidmi řízená království v odporu proti Jehovovi, jak je to patrné z 1. Mojžíšovy 10:8–12. Dělo se to pod vlivem satana, ďábla, který původně vznesl výzvu proti právoplatnosti Jehovova panství. Vzbouřil se totiž proti Jehovovi a snažil se odvést jiné tvory od uctívání Jehovy. Jehova připustil, aby se tento zlostník nějaký čas snažil dokázat svou výzvu. Jehova také odhalil, jak tato záležitost dopadne. — 1. Mojž. 3:15.

JEHOVOVA VELIKOST VYVOLÁVÁ CHVÁLU

7. a) Jakou úlohu měl v Davidově životě Jehovův duch? b) V jakých směrech vyniká Žalm 145?

⁷ Samuel pod Jehovovým vedením pomazal Davida. „A od toho dne začal působit na Davida Jehovův duch.“ (1. Sam. 16:12, 13) David je znamenitým příkladem toho, jak Jehovův duch působí na lidi věrně oddané Bohu. Byl to Boží duch, který podněcoval Davida k tomu, aby napsal tolik žalmů, v nichž chválí Jehovu. (2. Sam. 23:2) Jedním z jeho nejznamenitějších projevů chvály je Žalm 145. Tento žalm žehná Jehovově dobrotě, velikosti, moci, spravedlnosti, věčnosti, nevyzpytatelnosti a jeho milosrdenství, chválí tyto vlastnosti a vyvyšuje je. Židovští učenci měli úctu k tomuto žalmu. Je příznačné, že se vyskytuje třikrát v jejich denní liturgii. V hebrejštině se kniha žalmů jmenuje Tehillim, což znamená „chvály“. Žalm 145 je jediný žalm, který má v nadpise výraz „chvála“ v jednotném čísle.

8. Co je obsaženo v rozhodnutí chválit Jehovovo jméno navždy?

⁸ Již úvodní slova tohoto žalmu překypují radostí a oceněním:

„Budu tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a budu žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy. Po celý den ti budu žehnat a budu chválit tvé jméno na neurčitý čas, ano navždy.“ (Žalm 145:1, 2)

Bibličtí komentátoři obvykle vysvětlují, že Davidovo rozhodnutí chválit Boží jméno „na neurčitý čas, ano navždy“ znamená, pokud bude David žít. Není však v tomto Davidově rozhodnutí ještě jiný význam? Aby člověk mohl chválit Boží jméno navždy, musel by navždy žít. Neměl David naději na budoucí věčný život? Dnes má ještě „velký zástup“ „jiných ovcí“ jako třída právě tuto naději, že totiž budou moci žehnat Jehovovu jménu a chválit je navždy, protože nikdy nevymřou ze země. — Sof. 2:3; Jan 11:26; Zjev. 7:14–17; 21:4.

9. Co je možné říci o plném pochopení Jehovových skutků?

⁹ David pokračuje ve slavnostním chvalozpěvu:

„Jehova je veliký a je velmi hoden chvály a jeho velikost je nevyzpytatelná.“ (Žalm 145:3)

Důkazy Jehovovy velikosti byly patrné stále a celé lidstvo je mohlo vidět již od stvoření. (Řím. 1:20) Ale poměrně málo lidí chválilo Jehovu pravým způsobem, přestože je veliký a všichni mají užitek z jeho stvořitelských skutků. Jehova je ve skutečnosti tak veliký, a také jeho skutky jsou tak veliké, že až dodnes lidstvo mohlo jen začít chápat složitost několika málo z věcí, které stvořil. Patriarcha Job měl podobné ocenění jako David, protože mluvil o Bohu jako o tom, „který dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy“. (Job 5:9; „Ekumenický překlad“; 9:10; 26:14) A když apoštol Pavel pohovořil o tom, jak velkolepá jsou Boží předsevzetí, cítil se puzen k tomu, aby zvolal: „Ó hloubko bohatství a moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nemožné je vystopovat jeho cesty!“ — Řím. 11:33, 34.

10. Jak jedna „generace“ říká druhé „generaci“ o Božích mocných dílech?

¹⁰ „Generace za generací bude pochvalně mluvit o tvých dílech a budou vyprávět o tvých mocných skutcích.“ (Žalm 145:4)

Ano, generace přicházely a odcházely, a někteří z nich mluvili o Jehovově moci. Nedalo by se však také říci, že pomazaný ostatek tvoří jednu „generaci“, která chválí a doporučuje Jehovovy skutky jiné „generaci“, „velkému zástupu“ „jiných ovcí“, a ti zase mohou vyprávět o Jehovových mocných skutcích jiným? Jistě je to tak. Pozorným zkoumáním Božího slova jsme poznali tato Jehovova velká díla a jeho mocné skutky, ať již patříme ke „generaci“ duchovní nebo pozemské. Jaká je to výsada, že můžeme o těchto věcech mluvit s jinými! (Povšimni si Davidova příkladu, jak mluvil o Jehovových mocných skutcích v Žalmu 68.)

11. Jak projevujeme zájem o Jehovovu důstojnost a o jeho díla?

¹¹ „O slavnou nádheru tvé důstojnosti a o záležitosti tvých podivuhodných děl se budu zajímat.“ (Žalm 145:5)

Máme-li správně chválit svého stvořitele, musíme myslet na jeho slavnou osobu a na jeho podivuhodné skutky a musíme se o ně zajímat ve svém srdci. (Mat. 12:34) Jak ukazuješ, že o to máš zájem? Věnuješ osobně čas studiu toho, co Bůh řekl ve svém Slově? Když to činíš, uvažuješ o tom tak, aby význam toho pronikl hluboko do tvého nitra a zanechal tam hluboký dojem? Jak můžeme dobře mluvit o Jehovovi Bohu neboli žehnat mu, nemáme-li sami hluboké přesvědčení a skutečnou lásku k Jehovovi? Oceňujeme-li Jehovovu nádheru a vznešenost, pomáhá nám to mluvit o velkém Králi nadšeně, rozhodně a pozitivně.

12. Proč je dobré přemýšlet a mluvit o Jehovových věcech, které vzbuzují bázeň?

¹² „A budou rozmlouvat o síle tvých vlastních bázeň vzbuzujících věcí, a pokud jde o tvou velikost, tu budu oznamovat.“ (Žalm 145:6)

Ano, je daleko více věcí, o nichž můžeme mluvit. Na stránkách Písma je zjeveno mnoho věcí, které vzbuzují bázeň a ukazují moc, kterou Jehova projevil ve prospěch svých věrných služebníků a proti těm, kteří se učinili Božími nepřáteli. Mnohé z těchto minulých mocných skutků slouží jako prorocké obrazy a jsou poučením, které potřebuje tato generace lidstva. Ano, „všechno, co bylo předem napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom svou vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději“. (Řím. 15:4) Mluvíme-li veřejně o těchto věcech, je to služba a je to skutek lásky k druhým. Slouží jim to jako výstraha ohledně Jehovových předsevzetí v budoucích dnech. Ti, kteří o ní mluví, mají sami užitek stejně jako strážný, který je popsán u Ezechiela 3:17–19. Nadcházející „velké soužení“ dále ukáže, jak je Jehova veliký, když vykoná své oznámené předsevzetí. Oznamujme je tedy, pokud k tomu Jehova dává možnost v tomto systému věcí. Když oznamujeme Boží výstrahu před soudem, můžeme při tom napodobovat způsob, jak to činil Ježíš Kristus. — Mat. 10:28–30; Luk. 19:41–44.

13, 14. a) Proč bychom se měli zmiňovat o Jehovově dobrotě? b) Proč máme důvod k radostnému provolávání?

¹³ „Budou překypovat při zmínce o hojnosti tvé dobroty a budou radostně provolávat kvůli tvé spravedlnosti.“ (Žalm 145:7)

Musíme vyprávět světu nejen o Jehovově ohromné moci, ale také o jeho dobrotě a spravedlnosti. Jehova Bůh projevoval dobrotu svým služebníkům během celých dějin. Kdykoli mu věrně sloužili, dostávali hojné požehnání. Až do dnešní doby projevuje Jehova vynikající měrou dobrotu těm, kteří jej milují. Podněcuje je to k tomu, aby se stali podobnými velkému prameni, který neustále překypuje projevy vděčnosti. Takové projevy chvály musí působit přitažlivě na mnoho jiných lidí, aby také zakusili Jehovovu hojnou dobrotu. Opakování myšlenek slouží k tomu, aby se uchovaly v paměti. To je skutečně požehnání, protože nám to pomáhá, abychom nikdy neztratili ocenění pro způsob, jak Jehova jednal se svým lidem. Je opravdu užitečné, jestliže znovu a znovu veřejně vypočítáváme projevy dobroty, kterou Jehova nám prokázal.

¹⁴ Nemáme snad důvod k tomu, abychom nyní radostně provolávali? Prostřednictvím Adamovým jsme se všichni stali hříšníky a byli jsme odsouzeni ke smrti. (Řím. 5:12) Ale Jehova projevil ve spojení s svou spravedlností a právem také velkou lásku, když lidstvu opatřil východisko z těžkostí. Stalo se to prostřednictvím výkupní oběti Ježíše Krista. Z Jehovova psaného Slova jsme poznali jeho spravedlivé cesty a jeho jednání s jeho pozemskými dětmi. Je radostné, můžeme-li vidět tyto věci, a je to skutečně důvod, abychom radostně provolávali, pokud jde o Jehovu. Máme dobrý důvod, abychom jednali podle příkladu krále Davida, který zvolal: „Já však jsem důvěřoval v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje v tvé záchraně. Budu zpívat Jehovovi, protože se mnou jednal blahodárně.“ — Žalm 13:5, 6; 13:6, 7, „KB“.

15. Jaké máme příklady Jehovova milosrdenství, jeho trpělivosti a lásky?

¹⁵ „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství je nade všemi jeho díly.“ (Žalm 145:8, 9)

Již od začátku lidských dějin se Jehovovy podivuhodné vlastnosti projevovaly vůči lidské rodině, když Bůh jednal podle svého předsevzetí a zachraňoval některé z lidstva. Jehova projevil svůj způsob jednání v době potopy. (1. Petra 3:20) David rozhodně přijímal Jehovovo milosrdenství a měl všechny důvody chválit Jehovu. Jak dobře nám Ježíš připomíná Jehovovu lásku, jak to vidíme v jeho slovech zaznamenaných u Jana 3:16, 17! Ocenění pro to by nás mělo přimět, abychom vyjadřovali chválu Jehovovi, a mělo by nás také přimět, abychom milovali druhé. Apoštol Jan o tom uvažoval tímto způsobem: „Tím byla v našem případě zjevena Boží láska, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něj získali život. Láska není v tom, že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy. Milovaní, jestliže nás Bůh tak miloval, pak jsme my sami povinni se navzájem milovat.“ — 1. Jana 4:9–11.

16–18. a) Jakou cestou by se měli všichni dát, dokud je k tomu čas? b) Co pro nás znamená Jehovovo milosrdenství? c) Jaké ocenění pociťoval Pavel? Proč bychom jednali dobře, kdybychom jej napodobovali?

¹⁶ Když vidíme, jak dnešní generace lidstva jedná vůči Jehovovi, a čteme-li o tom, jak se po celá staletí projevovala lidská špatnost a násilí, můžeme skutečně říci, že Jehova je pomalý k hněvu. Jak bychom měli být vděční za to, že jsme se mohli dožít této doby, kdy Jehova ještě projevuje trpělivost! Ocenění pro Petrova slova ve 2. Petrově 3:9 a 15 by nás mělo přimět k tomu, abychom měli dobrý názor na Jehovovo velké milosrdenství a na jeho milující laskavosti: „Jehova. . . je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. Dále považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“

¹⁷ Víme, že systém věcí pod satanovým vedením je odsouzen ke zničení, a proto chceme nabádat všechny lidi, aby se dívali vážně na Boží trpělivost a aby podnikli nutné kroky k záchraně, než bude příliš pozdě. (Sof. 2:3; Zjev. 18:4) Jak jsme šťastní, že jsme podnikli tyto kroky, jež mohou sloužit k záchraně života. A přece jako tělesní potomci Adamovi jsme všichni podrobeni tělesným slabostem a dopouštíme se chyb, stejně jako David a jiní. Protože je tomu tak, Ježíš nás učil, abychom se modlili: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům. A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ — Mat. 6:12, 13.

¹⁸ Opatření, které Jehova učinil skrze Ježíše Krista, znamená pro nás všechny velmi mnoho. Oceňujme vždy Jehovovu milující laskavost a projevy jeho milosrdenství a všeho, co pro nás vykonal. Apoštol Pavel měl takové ocenění. Řekl: „Jsem vděčný Kristu Ježíši, našemu Pánu, který mi propůjčil sílu, protože mě uznal za věrného tím, že mi přidělil službu. . . Je to spolehlivá řeč a zasluhuje úplné přijetí, že Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky. Z těch jsem já první. Přesto mi bylo projeveno milosrdenství, aby prostřednictvím mne, jako prvního případu, Kristus Ježíš mohl ukázat celou svou shovívavost jako vzor pro ty, kteří v něj vloží svou víru ve věčný život. Králi věčnosti, neporušitelnému, neviditelnému, jedinému Bohu, buď čest a sláva po celou věčnost. Amen.“ (1. Tim. 1:12, 15–17) Vděčnost by nás měla podněcovat k tomu, abychom stále více chválili Jehovu, když neustále mluvíme o jeho kralování.

Oznamujete věrně a oddaně, že Bůh kraluje?

„Všechna tvá díla tě budou chválit, Jehovo, a tvoji věrně oddaní ti budou žehnat. Budou vyprávět o slávě tvého kralování a mluvit o tvé moci.“ — Žalm 145:10, 11.

1. V jakém rozsahu oznamoval Ježíš Boží království?

OD doby Ábelovy měl Jehova Bůh stále na zemi některé věrné a oddané služebníky, kteří jej chválili. Věrnou oddaností Jehovovi vynikal jeho jednozplozený Syn, Ježíš Kristus. Ujal se vedení a oznamoval Jehovovu moc a království, které přinese užitek celému lidstvu. Ježíš přišel jako ten, který byl poslán, jako předpověděný potomek Izaiho a Davida, jako určený král, a Boží království se stalo nejpřednější naukou jeho učení. (Iz. 11:1, 10; Mat. 21:1–17) Přinesl dobré poselství o království. Byl přítomen mezi lidmi, a proto jim mohl říkat, že království je blízko, protože bylo reprezentováno jím samotným, určeným králem. Mohl učit své následovníky, aby především hledali království. (Luk. 17:20, 21) Když. učil své učedníky, jak se mají modlit, zdůraznil příchod království a ukázal, že to bude znamenat posvěcení Božího jména a že se přitom bude na zemi dít Boží vůle, jako se děje v nebi. — Mat. 4:23; 6:9, 10, 33.

2. Jak přiměl jiné, aby zaujali postoj ve sporné otázce ohledně Jehovova kralování?

² Ježíš pozval jiné, aby se k němu připojili a rovněž sdělovali poselství o království, které mělo přijít. (Luk. 9:1–6; 10:1–12) Ježíšovi následovníci chápali, že jako král má být přítomen v budoucnosti, což poznáváme z otázky, kterou mu položili u Matouše 24:3: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [neboli parousia, řecky] a závěru systému věcí?“ A Ježíš pak ukázal, že doba jeho přítomnosti je zvláštní dobou, kdy se má mluvit o království. Zdůraznil, že se to bude dít po celé obydlené zemi na svědectví. Víme, že Ježíš je skutečně přítomen jako král v moci a vládne uprostřed svých nepřátel od roku 1914, protože vidíme „znamení“. — Žalm 110:1; Žid. 10:12, 13; Mat. 24:14.

3. Jak se apoštol Pavel podílel na oznamování o Božím kralování?

³ „Aby oznámili synům lidským jeho mocné skutky a slavnou nádheru jeho kralování. Tvé kralování je po všechny neurčité časy a tvé panství je po všechny za sebou jdoucí generace.“ (Žalm 145:12, 13)

Ježíšovi učedníci vynikajícím způsobem poukazovali lidem na Boží království v rukou Ježíše Krista. Znamenitý příklad toho je zaznamenán ve Skutcích 28:23, 30, 31, kde se mluví o tom, jak Pavel kázal království, když byl vězněn v Římě. Již předtím napsal Korinťanům, že křesťané jsou „vyslanci, kteří zastupují Krista,“ a že pomáhají lidem, aby se ‚smířili s Bohem‘. (2. Kor. 5:20) Od Pavla jako vyslance se očekávalo, že bude mluvit v zájmu tohoto království a krále, jehož zastupoval. A on tak jednal. Zaměřil ses na takovou královskou službu? Jestliže ano, vyjadřuješ se dále ve prospěch krále a království?

4. Co řekli a napsali Pavel a Jan, abychom to nyní mohli oznamovat jako věrní a oddaní ctitelé Jehovy Boha?

⁴ Když Pavel vysvětloval učení o království, ukazoval vztah Ježíše Krista k Jehovovi Bohu v uspořádání království a objasňoval, že Jehova je velký svrchovaný panovník vesmíru. „Hlavou Krista je Bůh.“ (1. Kor. 11:3) Pavel také řekl, co se stane na konci Kristovy tisícileté vlády. (1. Kor. 15:24–28) Koncem prvního století n. l. věrný a oddaný apoštol Jan také zapsal slova poukazující na Jehovovy budoucí mocné činy a nádheru jeho kralování. (Viz Zjevení 12:9, 10; 19:6; 20:10, 14; 21:3, 4, 22–24.) To jsou věci, které dnes jako věrní a oddaní ctitelé Jehovovi můžeme oznamovat lidským synům. Můžeme při tom zdůrazňovat, jak je Boží království důležité a co učiní pro lidstvo, a to vše k Jehovově chvále. Musíme lidským synům toto království popisovat a vysvětlovat, aby mohli poznat, že Boží království je jejich jedinou nadějí. Bude dále existovat a trvat po všechny za sebou jdoucí generace.a

5. a) Čemu musí často čelit Jehovovi služebníci? b) Ačkoli se během 1. světové války projevil odpor, co může Jehovův lid dělat od té doby?

⁵ Pod abecedním písmenem samekh, což je patnácté písmeno hebrejské abecedy, pokračuje Žalm 145:14

„Jehova podpírá všechny, kteří padají, a pozvedá všechny sehnuté.“

Ti, kteří věrně a oddaně uctívají Jehovu a oznamují jeho kralování, se za svou věrnou oddanost Jehovovi často setkávají s odporem a těžkostmi. (1. Mojž. 3:15) Důkazy z minulosti však ukazují, jak Jehova podle svých slibů podporoval své ctitele, pomáhal jim a pozvedal je, když byli utlačováni. (1. Mojž. kap. 15; viz též mnoho příkladů v knize Soudců.) V našem 20. století, až do konce roku 1980, jsme viděli, jak Jehova vysvobodil pomazaný ostatek a „jiné ovce“ z babylónského útlaku. Během 1. světové války byl pomazaný ostatek vystaven velkému tlaku. Ale Jehova je pozvedl svým duchem a slovem pravdy. Krátce nato, na svém sjezdu v Cedar Point (Ohio) v roce 1922 se věrně a oddaně rozhodli, že budou zvěstovat krále a království. Jehova je od té doby vede, takže se jeho jméno a království stalo známým po celém světě.

6. Jak se Jehova stará o pokrm pro svůj lid?

⁶ „Oči všech k tobě vzhlížejí s nadějí, a ty jim dáváš jejich pokrm v určený čas.“ (Žalm 145:15)

Věrní a oddaní ctitelé Jehovovi potřebují v těchto dnech obzvláště svůj duchovní pokrm. „Jsou si vědomi svých duchovních potřeb.“ (Mat. 5:3) Obraceli se k Jehovovu uspořádání s nadějí, že jim bude opatřena bohatá duchovní výživa. (Mat. 24:45–47) Naděje Božích služebníků se v tomto ohledu skutečně hojnou měrou splňují a oni důvěřují, že Jehova jim bude dále opatřovat duchovní pokrm, který potřebují tak pravidelně, „v určený čas“.

7. Jak opatřuje Jehova všechno potřebné, obzvláště ve spojitosti s uctíváním?

⁷ V souladu s tím Žalm 145:16 pokračuje:

„Otevíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“

Jehova Bůh je jediná osoba v celém vesmíru, která může něco opatřovat neomezeně. Je nebeský Otec a Životodárce. Jeho štědrost a milující laskavost vidíme ve všech jeho stvořitelských dílech a v dobrých opatřeních, která učinil pro člověka a pro všechny ostatní tvory na zemi. Jehova nás obdařil potřebou uctívat, a proto v hojné míře zjevil lidstvu sám sebe a svá předsevzetí. Ti, kteří se oddali Jehovovi Bohu a podílejí se na jeho uctívání a službě, zakoušejí stále hojnější měrou Jehovovu nesmírnou štědrost. Všechny tyto zkušenosti jsou velmi povzbuzující a můžeme se spoléhat na to, že Jehova bude poskytovat svým služebníkům svého ducha i nadále a že je nikdy nepřestane sytit svými připomínkami, vedením a duchovní pomocí, a to ani v těchto obtížných posledních dnech. — Žalm 119:129.

8. Jak Jehova projevuje věrnou oddanost?

⁸ Jsme věrně oddaní Jehovovi, a proto Jehova je věrně oddaný nám.

„Jehova je spravedlivý na všech svých cestách a věrně oddaný ve všech svých dílech.“ (Žalm 145:17)

Stali jsme se Jehovovými oddanými služebníky a věrně a oddaně podporujeme jeho kralování, a proto můžeme v Boha stále důvěřovat. Jedná se svými služebníky podle práva a milostivě. Jeho podivuhodné vlastnosti se nemění. Jakmile jsme se jednou ujali uctívání Jehovy a služby jemu, jsme ujištěni, že nás nikdy neopustí. Je skutečně „věrně oddaný ve všech svých dílech“. A to je další důvod, proč máme vyprávět jiným o Jehovovi a o jeho podivuhodných vlastnostech a proč je máme zvát, aby se k nám připojili, oddali svůj život Jehovovi a věrně jej chválili. — Srovnej Žalm 107.

9. Jakou úlohu má víra při vzývání Jehovy? Jak je nutné vzývat Jehovu?

⁹ Podle toho můžeme k jeho chvále oznamovat slova:

„Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají, všem, kteří jej vzývají v opravdovosti.“ (Žalm 145:18)

Vzývat Jehovu je důležité. Je nutné tak činit v pravé víře. (Řím. 10:10–15) Žalmista zdůrazňuje, jak velmi se Jehova přibližuje k těm, kteří jej vzývají správným způsobem. To také zahrnuje, že v něj musí věřit. (Žid. 11:6) A toto vzývání Jehovy není něco tajného, ale je to skutečně veřejné prohlášení před lidmi, že věříme v Jehovu a že se na něj spoléháme. Pavel zdůrazňuje, že je nutné prohlašovat „dobré poselství“ o dobrých věcech a kázat je ve prospěch jiných. Volání ke chvále Jehovy, jež zaznívá od těch, kteří jej vzývají, stále roste, protože vzrůstá počet věrných kazatelů „dobrého poselství“, kteří mluví s dalšími o Jehovovi. Ti, kteří chválí Jehovu, seznamují jiné lidi s Jehovou, s jeho slávou a velikostí, a také s jeho kralováním. Tak budují v těchto lidech víru, a ti se také mohou připojit ke vzývání Jehovova jména a mohou se k němu přibližovat. Cesta k záchraně je otevřena všem, kteří se po ní chtějí dát, a neexistuje žádné rozlišování vzhledem k rase, barvě nebo národnosti. Ti, kteří uvěří v Jehovu a s opravdovostí jej vzývají, nebudou nikdy zklamáni. Jak je to podivuhodné, že nám Jehova dovoluje, abychom k němu měli blízký vztah! Obzvláště podivuhodné je to v těchto obtížných posledních dnech, kdy je jasnější než dříve, jak nutné je plně se spoléhat na Jehovu, Boha záchrany.

10. Proč splní Jehova tužby těch, kteří se jej bojí?

¹⁰ „Vyplní tužbu těch, kteří se jej bojí, a uslyší jejich volání o pomoc a zachrání je.“ (Žalm 145:19)

Ti, kteří se správným způsobem bojí Jehovy, se mu oddávají a chtějí činit jeho vůli. Máme všechny důvody, abychom důvěřovali Jehovovi, který je nám zdrojem pomoci a záchrany, snažíme-li se konat jeho vůli. „Takovou v něj máme důvěru, že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle. A jestliže víme, že nás slyší, ať prosíme o cokoli, víme, že budeme mít vyprošené věci, poněvadž jsme si je od něho vyprosili.“ (1. Jana 5:14, 15) Víme, že v tomto dni je Jehovovou vůlí vzhledem k nám, abychom ohlašovali dobré poselství o království a nesli dále jeho čisté uctívání. Měli bychom si přát umožnit lidem, aby poznali velkou spornou otázku týkající se Jehovovy svrchovanosti ve vesmíru, i když se přitom setkáváme se značným odporem. Lidé všeho druhu tak mají příležitost přijmout Jehovovo poselství a uvěřit v něj. Mohou se dovědět o jeho trpělivosti s lidskou rodinou a o tom, že si přeje vidět, jak lidstvo činí pokání a získá záchranu.

11. Jak vyslyší Jehova své služebníky, kteří k němu volají o pomoc?

¹¹ Proto si upřímně přejeme, aby se toto dílo království vykonávalo. Neděláme tuto práci sami. Jsme služebníci Jehovovi a pracujeme spolu s ním. V těchto obtížných „posledních dnech“ jej musíme vzývat a prosit o pomoc. Až dospějeme k vyvrcholení sporné otázky a „Gog ze země Magog“ podnikne svůj útok, jak je předpověděno u Ezechiela 38 a 39, budeme se muset spoléhat na Jehovu a vzývat jej, abychom byli chráněni a zachráněni. Král David byl zachráněn vynikajícími způsoby, když jej pronásledovali jeho nepřátelé. I Kristus Ježíš musel dát svůj život ve spojitosti s Jehovovým předsevzetím, ale Jehova jej vzkřísil. Tak je Jehova schopen překonat jakýkoli tlak a odpor, který mohou projevit nepřátelé pravdy. Může dokonce vyslyšet své služebníky, kteří k němu volají o pomoc, když snad umírají, a kteří budou potřebovat záchranu vzkříšením.

12. Proč se nemusíme obávat toho, až budou zničeni zlí?

¹² Zůstává tedy pravdivý výrok, že

„Jehova ochraňuje všechny, kteří jej milují, ale všechny zlé zničí.“ (Žalm 145:20)

To, co je špatné, již vrcholí a přímo před námi je „velké soužení“. Proto jsou požehnáním tato ujišťující slova, že Jehova ochraňuje všechny, kteří jej milují. (Mat. 24:21) Přišel čas, kdy budou zničeni zlí, a musí jim být poskytnuta výstraha. Ale Jehovovi služebníci jako skupina mají projít „velkým soužením“, které přijde na zlé, a tak mají vidět, jak je Jehova zachrání. Jehova skutečně miluje ty, kteří jsou mu věrně oddáni, a nezapomene na ně v době, kdy projeví svůj velký hněv proti zlým. V Písmu je mnoho příkladů toho, jak Jehova mocnými skutky uchránil a vysvobodil svůj lid v době, kdy na zlé uvedl tresty. Skutečně dychtivě očekáváme dobu, kdy dojde ke zničení zlých a kdy budou odstraněni ze scény ti, kteří odporují Jehovovu kralování.

13. a) Jak ochraňoval Jehova své novodobé služebníky? b) Co připravil Jehova pro ty, kteří jej milují?

¹³ Během celého tohoto období „posledních dnů“ jej Jehovovi služebníci vzývají a prosí o pomoc a projevují mu svou lásku. Jehova již zachoval své služebníky a ochránil je v mnoha těžkostech, obzvláště během 2. světové války, kdy na mnoha různých místech na zemi bylo dílo zakázáno a tisíce jeho služebníků byly v koncentračních táborech a ve vězeních. Na mnoha místech na zemi docházelo také k násilným akcím lůzy. Oznamování dobrého poselství o království však pokračovalo a Jehova byl ke svým služebníkům laskavý, poskytoval vzrůst a potěšoval je tím, že zvětšoval jejich počet po celém světě. Jehovovým předsevzetím je, aby nad celou zemí zavládlo panství království v rukou Krista Ježíše. Na zemi budou žít poddaní tohoto království, protože „velký zástup“ „jiných ovcí“ projde soužením, a pak se k nim připojí mnoho lidí, kteří vyjdou z hrobů při vzkříšení. Zničení zlých tedy nebude znamenat katastrofu pro Jehovovy služebníky. Jehova naopak odpoví na lásku, kterou mu jeho služebníci prokazovali, ochrání je a prokáže jim svou lásku, milosrdenství a laskavost. A ve své lásce připravil pro své „jiné ovce“ podivuhodný pozemský ráj, kde se budou moci těšit z věčného života. (Luk. 23:43) Vyřešení velké sporné otázky Jehovova univerzálního kralování znamená jedině požehnání pro ty, kteří milují Jehovu. Budou tak mít příležitost v dalších letech stále více si Jehovy vážit. Jak to bude úžasné žít v době, kdy se splní poslední verš Žalmu 150 a „všechno, co dýchá,“ bude chválit Jehovu a zlí již nebudou. — Verš 6.

14. O jakých Jehovových požehnáních můžeme mluvit?

¹⁴ Chceš-li, ohlédni se zpět a uvědom si všechna požehnání, která nám Jehova poskytl. Povšimni si, jak nás sytí bohatým duchovním pokrmem. Stále více si važ podivuhodné výsady, která nám byla poskytnuta, že můžeme být v dnešní době jeho služebníky. Važ si také všech nádherných vyhlídek do budoucnosti. Máme naději, že přežijeme Armageddon, a proto s radostí vzhlížej vstříc době, kdy nastane vzkříšení a kdy se bude konat podivuhodné dílo, při němž budou poučováni a vychováváni ti, kteří vyjdou z hrobů. Mnozí z nich se budou muset poprvé učit o velkém králi Jehovovi. Budou muset poznat, komu vděčí za to, že jsou opět živí. Kdo jim to bude říkat? Neradovali bychom se, kdybychom to mohli dělat my? Ano, těšíme se na to, že budeme chválit Jehovu navždy.

15. Jaké máme výsady, pokud jde o Boží kralování?

¹⁵ Ale jak je to právě teď? Co činíš ve velké sporné otázce ohledně Jehovova kralování? Jsi mezi věrnými a oddanými lidmi, kteří důvěřují v Jehovu a den po dni mluví o slávě jeho kralování? Ať každý z nás věrně a oddaně podporuje Jehovovo kralování prostřednictvím jeho na trůn dosazeného Syna, Ježíše Krista, většího Davida. Buďme osobně rozhodnuti celým srdcem veřejně chválit Jehovu, stejně jako to činil král David, který řekl:

„Má ústa budou mluvit k chvále Jehovy, a všechno tělo ať žehná jeho svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

[Poznámka pod čarou]

Zprávy a jejich hlubší význam

Příčina nejednoty v církvi

● Dva teologové největší kanadské protestantské církve, Spojené církve, varují, že by se jejich denominace mohla rozpadnout. Proč? Jsou v ní vážné neshody. Ty se projevily při nedávném zasedání generální konference tohoto náboženství v Halifaxu. Noviny uveřejnily zprávu o rozdílných názorech na potraty, politickou aktivitu a na jiné sporné otázky. Jeden referát se stavěl za ordinování některých homosexuálů a za přijetí určitých situací, kdy dochází k předmanželským sexuálním stykům a k manželské nevěře. Někteří duchovní se vyjadřovali proti takovým praktikám a označovali je jako nebiblické. Proč ale vznikla nejednota? Klíč k tomu poskytuje zpráva jednoho listu: „Delegáti prohlásili, že stojí před dilematem, protože se snaží smířit jednoznačné požadavky evangelia s reálnou lidskou situací.“

Skutečný problém tkví v tom, zda náboženští představitelé přijímají Bibli „ne jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo“. (1. Tess. 2:13) V takovém případě není rozhodování obtížné. Apoštol Pavel psal pod božskou inspirací a prosazoval názor raných křesťanů, když varoval: „Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, . . . nezdědí Boží království. A přece takoví byli někteří z vás.“ Změnili se, když se stali křesťany. (1. Kor. 6:9–11) Někteří lidé by však raději změnili křesťanství, než aby vyžadovali změnu na těch, kteří jednají nesprávně. Není div, že je mezi nimi nejednota a že jim hrozí rozkol!

Strach a zdraví

● Profesor Hans Schäfer z university v Heidelbergu, který promluvil na mezinárodním lékařském sjezdu v Davosu ve Švýcarsku, řekl, že strach je vážný rizikový faktor, jde-li o zachování zdraví. Německý list „Frankfurter Allgemeine Zeitung“ poznamenal: „Strach působí jednostrannou zátěž na psyché, která vede k onemocnění: Strach z budoucnosti, strach, že člověk ztratí tvář, strach ze sesazení, strach z nadřízených, a někdy dokonce i strach z manželského druha.“ Strach škodí lidskému zdraví, protože působí přes hormony nadledvin. „Jestliže je strach jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů, pak důvěra je nejdůležitější faktor k zachování dobrého zdraví,“ řekl profesor Schäfer. „Zdravotní výchova musí odpovídat morálním požadavkům“, což je nemožné „bez oživení starých náboženských hodnot“.

Takové „staré náboženské hodnoty“ je možno najít v Bibli; pocházejí