cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:6–9; srovnej Ezechiela 9:2–10.

28. Po čem v tomto směru touží Jeremiášova třída a její druhové, ale co se může stát a co by to pro ně znamenalo?

²⁸ Dnešní Jeremiášova třída a její druhové, kteří s ní spolupracují, nechtějí takovým způsobem nést vinu krve. Mohlo by se jim to však stát. Kdyby ze strachu před člověkem nevarovali všechny lidi před „mečem“ Jehovova „dne pomsty“ a tak by nekonali své „poslání“, zasloužili by si jeho prokletí. Znamenalo by to, že nepřežijí, protože se provinili.

29. Co si musí nyní vybrat ti, kteří hledají život, chtějí-li se vyhnout cestě, po níž půjdou nedbalí lidé po zničení organizovaného náboženství?

²⁹ Až v rychle se blížícím „velkém soužení“ „meč“ božské pomsty smete celé organizované náboženství, budou se lidé, kteří nedbali na Jehovova „strážce“, na Jeremiášovu třídu, snažit najít útočiště u odsouzených politických živlů — což povede k jejich jistému zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Kdo s nimi nechce jít touto cestou, musí si vybrat správnou cestu nyní, dokud je tato správná cesta otevřena. Lidé, kteří hledají život, nebudou na ní nikdy muset změnit svůj směr. (Závěrečný článek z této série o Jeremiášově proroctví bude uveřejněn později.)

Žalmy

Kniha Žalmů — léčivý prostředek pro srdce

KNIHA Žalmů byla pro starověký hebrejský národ knihou poezie a písní. Její lyrika byla zhudebněna a používána při uctívání Jehovy v jeruzalémském chrámu a tyto písně také na prvním místě zaznívaly v domovech a srdcích jednotlivých Izraelitů. Tato poezie nebyla založena na rýmování slov ani na rytmickém uspořádání veršů. Často je zde paralela myšlenková, někdy myšlenek shodných, někdy protikladných. Tak může čtenář myslí i duchem plynule sledovat myšlenku, což vede k daleko lepšímu pochopení a podnítí jej to k jednání. Pravdy, jež jsou zde vyjádřeny, se zdůrazňují opakováním a variacemi, a tak vyniknou plněji a jasněji. Z tisíců příkladů si uveďme těchto několik veršů pro znázornění:

„Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět.

Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“.

„Zlý člověk si vypůjčuje a nesplácí,

ale spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ — Žalm 37:21.

„Kdybych snad chodil uprostřed tísně, ty mne zachováš naživu.

Pro hněv mých nepřátel vztáhneš ruku

a tvá pravice mne zachrání.“ — Žalm 138:7.

Žalmy jsou zaměřeny k srdci. Jejich vliv je tak pronikavý proto, že prostřednictvím žalmů Bůh odhaluje lidské srdce a dotýká se každého citu a všeho, čím je zkoušeno. Láska, radost, nadšení, chvála, zármutek, sklíčenost, pokání, naděje — čtenář se může v tom všem vidět. Sklíčenost, jež doprovází nemoc, rozhořčené nepřátelství ze strany společníků, zklamání z toho, že se důvěrný přítel stal zrádcem, pocit zavržení a bázeň před Bohem, když člověk zhřešil, povznesená nálada, když někdo pozná, že mu byl odpuštěn jeho hřích — to všechno a tisíce jiných pocitů, jež vznikají při výkyvech života, čtenář nejen čte, ale také cítí.

Proto jsou žalmy nedílnou a neodmyslitelnou částí Božího slova, jež může Božímu člověku pomoci, aby „byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:16, 17) V knize je realistický pohled na lidskou povahu a čtenář získává útěchu v každém lidském problému. Proto je kniha Žalmů nadčasová a je možno použít ji v dnešním životě stejně jako před tisíciletími.

BOŽÍ SLÁVA A MAJESTÁT

Žalmy výstižně vyjadřují Boží vlastnosti — jeho slávu a dokonalost. Nádherně je zde znázorněna krása Jehovovy věčnosti, jeho majestátu a všemohoucnosti. Můžeme to postřehnout v těchto třech krátkých výňatcích:

„Ó Jehovo, ty sám jsi byl naším skutečným příbytkem,

z pokolení do pokolení.

Dříve než se zrodily samotné hory

a než jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi a úrodnou půdu,

ano, od neurčitého času do neurčitého času ty jsi Bůh. . .

Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, když pominul,

a jako noční hlídka.“ — Žalm 90:1–4.

„Dávno jsi položil základy samotné země

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona sama pominou, ty však, ty budeš stále;

a jako oděv se všechny rozpadnou.

Nahradíš je právě tak jako oblečení a skončí svůj běh.

Ty však jsi týž, a tvá vlastní léta neskončí.“ — Žalm 102:25–27; 102:26–28, „KB“.

„Oblaka a hustá temnota jsou všude kolem něho; spravedlnost a soud jsou pevným místem jeho trůnu.

Oheň jde před ním

a stravuje všude kolem jeho odpůrce.

Jeho blesky osvětlovaly úrodnou půdu;

země to viděla a ocitla se v krutých bolestech.

I hory začaly tát jako vosk kvůli Jehovovi,

kvůli Pánu celé země.“ — Žalm 97:2–5.

Podobně proniká žalmy Boží důvěrný vztah k jeho lidu, jak je to patrné z těchto několika dalších podtitulků:

JEHO MILUJÍCÍ PÉČE O JEHO LID

„Neboť jsi řekl: ‚Jehova je mé útočiště,‘

učinil jsi samotného Nejvyššího svým příbytkem;

žádné neštěstí tě nepřepadne

a ani žádná pohroma se nepřiblíží k tvému stanu.

Neboť dá svým vlastním andělům ohledně tebe příkaz,

aby tě střežili na všech tvých cestách.

Na svých rukou tě ponesou,

abys snad nenarazil nohou o nějaký kámen.“ — Žalm 91:9–12.