Otázky čtenářů

● Když Ježíš mluvil o ‚znamení své přítomnosti a skonávání systému věcí‘, řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Mat. 24:3, 34) Jak tomu máme rozumět?

Toto proroctví vyslovené v roce 33 n. l. se pozoruhodně v předobrazném smyslu splnilo do roku 70 n. l., kdy byl zničen židovský systém věcí a jeruzalémský chrám byl zbořen, takže v něm ‚nezůstal kámen na kameni‘. Jen v samotném Jeruzalémě zahynulo podle zprávy historika Josefa 1 100 000 Židů. Ačkoli mnoho Ježíšových prvních učedníků do té doby zemřelo v pronásledování, někteří z generace, jež byla s Ježíšem a byla svědkem jeho mocných skutků, se také dožili konce tohoto „skonávání systému věcí“. (Mat. 24:2, 3) Byli to lidé z Ježíšovy generace, jeho současníci.

Z Ježíšova proroctví však vyrozumíváme, že jeho slova mají další, větší splnění, jež vyvrcholí ve „velkém soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. Toto „velké soužení“ se má vztahovat nejen na židovský „systém věcí“, ale na celý svět lidstva, na „všechny národy“, jimž musí svědkové Jehovovi ‚kázat toto dobré poselství o království, než přijde konec‘. „Tísnivé bolesti“, které začaly skličovat zemi od první světové války, ukazují, že se Ježíšovo „znamení“ ve větším, protiobrazném měřítku splňuje od roku 1914. — Mat. 24:3–8, 14, 21.

Co je tedy ta „generace“, která „rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane“? To se netýká časového období, které se někteří pokoušeli vykládat jako 30, 40, 70 nebo dokonce 120 let, ale spíše se to vztahuje na lidi, na lidi žijící na ‚počátku tísnivých bolestí‘ tohoto odsouzeného světa. Je to generace lidí, kteří viděli katastrofální události, jež vypukly ve spojitosti s první světovou válkou v roce 1914 a postupují dále.

Je to naznačeno v článku časopisu „U. S. News and World Report“ ze 14. ledna 1980 (str. 56): „Předpokládáš-li, že v 10 letech se nějaká událost trvale vryje do lidské paměti“, pak je dnes více než 13 miliónů Američanů, kteří si „vzpomínají na první světovou válku“. A i kdyby zlý systém tohoto světa přetrval až do konce století, což je velice nepravděpodobné vzhledem ke světové tendenci a ke splnění biblického proroctví, přesto by ještě žili lidé z generace, která zažila první světovou válku. Ale skutečnost, že jejich počet se zmenšuje, je dalším důkazem toho, že skonávání světa se rychle blíží ke konci.

V této souvislosti uvedl i časopis „The Economist“ z 15. března 1980 zajímavou recenzi knihy Roberta Wohla nazvané „Generace roku 1914“. V této recenzi je významná poznámka: „Pan Wohl zde konečně vyjadřuje své vlastní názory o generaci roku 1914. Ve stručné a zhuštěné poslední kapitole uvádí, že generace se nedají matematicky definovat podle počtu let, ale že se shlukují kolem větších historických krizí. Vynikajícím příkladem toho je první světová válka.“ To velmi dobře odpovídá biblickému názoru, který zastávají svědkové Jehovovi ohledně „generace roku 1914“.

Ano, existovala generace lidí, kteří žili v roce 1914 a viděli velké historické změny z éry poměrného klidu k dnešní éře války, bezzákonnosti a ničení. Byli mezi nimi mnozí lidé, kteří jsou nyní svědky Jehovovými. Rok 1914 byl „vynikajícím příkladem“ změny, protože tímto rokem začal předpověděný „počátek tísnivých bolestí“ mezi národy. Je naživu ještě mnoho lidí, kteří nám mohou říci, jak katastrofálně se od roku 1914 změnily poměry na zemi. A svět dále upadá do stále horších těžkostí. Můžeme být tedy šťastni z Ježíšova ujištění, že zde budou lidé z „generace roku 1914“ — že tedy tato generace úplně nevymře —, až „velké soužení“ stáhne oponu za tímto zlým světem.

Žalmy

„Odkud mi přijde pomoc?“

KDE hledáš pomoc v době velkých těžkostí? U stejného pramene jako žalmista? Skladatel písní staré doby prohlásil: „Pozdvihnu oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Má pomoc je od Jehovy, učinitele nebe a Země.“ — Žalm 121:1, 2.

Když byla psána tato slova, svatyně nejvyššího Boha byla v Jeruzalémě. Proto bylo město v obrazném smyslu jeho sídlem. Žalmista tedy pozdvihl oči k horám, zřejmě jeruzalémským, a žádal velkého stvořitele Jehovu o pomoc. — 1. Král. 8:30, 44, 45; Dan. 6:10.

Když vyjádřil neotřesitelnou víru ve schopnost Boha poskytnout nutnou pomoc, pokračuje: „Rozhodně nedovolí, aby se potácela tvá noha, Ten, který tě chrání, rozhodně nemůže být ospalý. Hle, nebude ospalý ani nepůjde spát ten, který střeží Izrael.“ (Žalm 121:3, 4) Je prostě nemožné, aby Všemohoucí dovolil, aby ti, kteří k němu vzhlížejí, se potáceli a zažili pád, z něhož je nemožné uzdravení. Zachová je v jejich postavení schválených služebníků. Není nebezpečí, že by je nechal padnout během ospalosti nebo spánku. Nejvyšší je vždy na vrcholu své schopnosti poskytnout pomoc a je si plně vědom toho, co se děje. Nikdy není ospalý a nikdy nespí. Proto jsou v bezpečí ti, které chrání.

Žalmista dále říká: „Jehova tě střeží. Jehova je ti stínem po tvé pravici. Ve dne na tebe nebude bít slunce, ani měsíc v noci. Jehova sám tě bude střežit před vším neštěstím. Bude střežit tvou duši. Jehova sám tě bude střežit, když budeš vycházet a vcházet od nynějška až do neurčitého času.“ — Žalm 121:5–8.

Když Jehova střeží lidi, je jako stín, který je chrání před žhavými slunečními paprsky. Je po pravici, na straně silnější ruky. To je významné, protože ve starověkých válkách obyčejně pravá ruka mávala mečem a nebyla chráněna štítem, který držela levá ruka. Ochrana byla obyčejně poskytována věrným přítelem, který stál po bojovníkově pravici. Jehova Bůh jako takový spolehlivý přítel poskytuje ‚stín po pravici‘.

S Jehovou jako strážcem bude člověk chráněn před protivenstvím, které se dá přirovnat k slunečnímu úpalu za dne a k mrazivému chladu za noci, kdy je měsíc na nebi. Jehova skutečně bude střežit své služebníky od všech neštěstí, která by jim mohla způsobit trvalou škodu. Nyní i v budoucnosti bude chránit člověka, když vychází z domu a když se vrací.

Jistě se nemusí bát všichni ti, kteří mají Jehovu jako pomocníka. Snad zažijí těžkosti, snad budou muset dokonce čelit násilné smrti. Avšak pokud budou vzhlížet ke stvořiteli o ochranu, bude je chránit přede vším, co by jim mohlo přinést duchovní úhonu. A tak budou dále pevně stát jako jeho schválení služebníci.