z dříve zastávané církevní nauky, že všichni členové církve jdou do nebe? Je snad má naděje spojena s nějakou sobeckou touhou nebo citovými vzněty? Pavel řekl: „Je nemožné, aby Bůh lhal.“ (Žid. 6:18) Lhát nemůže ani svatý duch, který svědčí o přijetí za syny. Kdokoli je proto opravdu zplozen Božím duchem, není neustále hlodán pochybnostmi, ale je schopen s naprosto dobrým svědomím dosvědčit, že je jedním z Božích synů.

Oslava v roce 1985

20. Jak důležitá je Památná slavnost pro svědky Jehovovy?

²⁰ Pánova večeře je pro všechny pravé křesťany nesporně největší oslavou v roce. Žádná příležitost se jí nerovná důležitostí, smyslem nebo průběhem. Jak se Země otáčí kolem své osy a působí, že slunce na jednom místě za druhým klesá pod obzor, každý sbor svědků Jehovových, velký nebo malý, a každá o samotě stojící skupina se tudíž sejdou v poslušnosti příkazu Mistra.

21. Jaký postoj a očekávání by měla Památná slavnost v roce 1985 vzbudit v srdci Božího lidu?

²¹ Všichni učedníci podobní ovcím mají tedy velkou radost z vyhlídky, že opět navštíví Památnou slavnost. Kéž je letošní příležitost časem budujícího povzbuzení pro všechny Jehovovy služebníky. Kéž jim vnukne stejného ducha důvěry, jaký měl jejich vzor Ježíš Kristus, který řekl: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:33.

Otázky čtenářů

■ Jestliže křesťan nemůže být přítomen na slavnosti Pánovy večeře, co má dělat?

Je důležité, aby se křesťané účastnili každoroční oslavy Pánovy večeře, protože Ježíš při jejím ustanovení řekl: „Stále to čiňte jako upomínku na mne.“ (Luk. 22:19) Raní křesťané to činili. Proto mohl apoštol Pavel psát o korintských bratrech, kteří se každoročně ‚setkávali jako sbor‘ neboli ‚scházeli‘ na památku Ježíšovy obětní smrti. (1. Kor. 11:20, „The New English Bible“, „NS“) Ale co mohli dělat ve věci Památné slavnosti za obtížných okolností? Co například dělal sám Pavel během let, kdy byl uvězněn (pod stráží a možná dokonce v řetězech) v Césareji? — Sk. 23:35; 24:26, 27.

Vzhledem k Ježíšovu jednoznačnému příkazu by Pavel, třebaže v izolaci, při příležitosti Pánovy večeře určitě uvažoval o biblických hlediscích události. Jako duchem pomazaný křesťan by vyvinul krajní úsilí, aby přijal to nejvhodnější, co by se dalo použít jako symboly. Víno bylo tehdy běžným nápojem, a tak mohl mít Pavel i jako vězeň nějaké víno a nějaký druh chleba k použití. Ještě pravděpodobnější to bylo, když byl později ve vazbě v Římě, kde měl povoleny návštěvy. Je pravděpodobné, že se s ním chtěli ‚sejít‘ někteří bratři z Říma ve skupince, aby oslavili Pánovu večeři. — Sk. 28:30.

Dnes se sbory svědků Jehovových po celé zeměkouli shromažďují v den odpovídající 14. nisanu ke slavnosti na památku Kristovy smrti. Někdy však vyvstanou neobvyklé překážky. Přihodilo se, že zuřící bouře nebo povodně zabránily nějakému sboru nebo některým jeho členům v plánované schůzce. Ve vzácných případech bylo vyhlášeno stanné právo a ozbrojení vojáci bránili občanům po západu slunce vycházet. Jiní křesťané nemohli být na sborové oslavě, protože byli v nemocnici nebo jinak vážně nemocní. Co se dá dělat v takových případech?

Je sice vhodné, aby se k této události sjednotil celý sbor, ale okolnosti jako výše uvedené to mohou znemožnit. Když krajně nepříznivé počasí, přírodní pohroma a něco podobného absolutně brání, aby se rodina nebo část sboru sešla se sborem, takoví izolovaní bratři se mohou sejít a rozebrat biblické zprávy, jež se nalézají u Lukáše 22:7–23, 28–30 a v 1. Korinťanům 11:20–31, a také pohovořit o významu té události. Podobně když nucený zákaz vycházení znemožní sboru, aby se patřičného večera sešel, nejlepší alternativou by bylo sejít se po sborových studijních skupinách nebo skupinách ze sousedství a celkový počet přítomných poslouží jako sborová zpráva o účasti. Může být dokonce přednesen krátký proslov, jestliže je ve skupině schopný, oddaný bratr. Není třeba dělat si starosti, že nejsou po ruce vhodné symboly, pokud nikdo v této okolnostmi vynucené situaci předtím nepřijímal chléb a víno jako pomazaný křesťan.

Boží zákon pro Izrael měl zvláštní opatření pro někoho, kdo se nemohl zúčastnit pravidelné večeře pasach; takový jedinec tak mohl učinit o měsíc (30 dní) později. (4. Mojž. 9:10, 11; 2. Par. 30:1–3, 15) Podobně v případě duchovního izraelity, který by se v krajních okolnostech naprosto nemohl zúčastnit, nebo by mu nemohly být podány symboly 14. nisana, by bylo možné, aby on nebo ona přijímali o 30 dní později. To by platilo jedině v případě pomazaného křesťana, kterému je přikázáno přijímat chléb a víno. — Gal. 6:16.

4. dubna 1985 se po západu slunce sejdou sbory pravých křesťanů po celé zeměkouli v poslušnosti Ježíšova příkazu: „To čiňte na mou památku.“ Zveme tě, aby ses shromáždil s nimi. — 1. Kor. 11:25, „EP“.

Svátky

Tři nejdůležitější izraelské svátky byly bezprostředně spojeny se žněmi. (2. Mojž. 23:14–17) Svátek nekvašených chlebů, který začínal 15. nisana, souvisel se žní ječmene. 16. nisana „den po sabatu“ (nebyl to bezpodmínečně týdenní sabat, protože onen den byl označen jako sabat bez ohledu na to, na který den spadal) musel velekněz pohupovat snopem z prvních plodů ječmenné žně před Jehovou. — 3. Mojž. 23:6–11.

Letnice neboli svátek týdnů byly dobou pšeničné žně a slavily se 50. den od 16. nisana. Při této příležitosti byly předkládány Jehovovi dva kvašené chleby z prvních plodů nového obilí jako oběť pohupování. (3. Mojž. 23:15–17) Zřejmě vzhledem k sedmitýdennímu období žně mezi svátkem nekvašených chlebů a svátkem letnic označil Jeremiáš Jehovu jako „toho, který pro nás střeží i předepsané týdny žně“ tak, že během této doby nedovolí, aby pršelo, protože déšť by se na žni projevil škodlivě. — Jer. 5:24; srovnej Ámosa 4:7.

Patnáctého dne sedmého měsíce (etanim neboli tišri) začínal svátek stánků (chýší) neboli svátek sklizně, jímž dospěl zemědělský rok k radostnému závěru, protože v této době již obvykle končily žně. — 3. Mojž. 23:33–36, 39–43.