podklad k rozvodu. V tom případě však musí taková osoba přijmout plnou odpovědnost před Bohem za jakékoli jednání, které podnikne vzhledem k rozvodu. Od starších nelze očekávat, že vyjádří souhlas s rozvodem (v biblickém smyslu), jestliže si nejsou jisti důvody. Současně nejsou oprávněni vnucovat své svědomí někomu jinému, jestliže je záležitost problematická. (Jak. 4:11, 12) Použitím přiléhavé biblické rady mohou starší takové osobě objasnit vážnost věci a plnou odpovědnost, která na této osobě spočine, jestliže se uskuteční rozvod. Pokud někdo prostě hledá záminku k rozbití manželských pout, pak může očekávat pouze Boží nepřízeň, neboť tomu, kdo jedná proradně se svým manželským druhem, Bůh říká, že „nenávidí rozvod“. (Mal. 2:16) „Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky“; nikdo, kdo se rozvádí jen pod nějakou záminkou a pak znovu vstoupí do manželství, neunikne tomuto soudu. (Žid. 13:4) Starší si mohou být jisti, že Pán „vynese na světlo tajné věci tmy a zjeví rady srdce“ ve svém patřičném čase. (1. Kor. 4:4, 5) Žádný, kdo rozsévá klam a zradu, neunikne žni utrpení, neboť „Bohu se nelze posmívat“. — Gal. 6:7, 8.

Starší sboru poskytují bratrům možnost tříbit si své svědomí v otázkách, kde Písmo nedává jednoznačný návod. Právě tak mají starší právo uplatňovat své svědomí při posuzování těch, kteří se zaplétají do problematických záležitostí. Počínání některého člena sboru může být v těchto směrech takové, že se starší upřímně domnívají, že by ho nemohli svědomitě doporučit pro nějakou příkladnou službu ve sboru; k tomu jsou plně oprávněni. — 1. Tim. 1:19; 3:2–12; 5:22.

Otázky čtenářů

● Co by se mělo užívat jako symboly při slavnosti Pánovy večeře a jak by se mělo s těmito symboly zacházet?

Každoroční připomínka Pánovy večeře je jedinou slavností, kterou mají křesťané biblicky přikázáno zachovávat. Ježíš ji ustanovil večer 14. nisana roku 33 n. l. po oslavě židovského pasach. Před sebou měl různá jídla používaná při večeři pasach. Lukášova zpráva říká:

„[Ježíš] vzal. . . chléb, poděkoval, rozlámal ho, dal jim ho a řekl: ‚To znamená mé tělo, které má být dáno za vás. Stále to čiňte na mou památku‘. Stejně i pohár, když povečeřeli, a řekl: ‚Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita za vás.‘ “ — Luk. 22:19, 20.

Bůh nařídil Židům, aby při pasach používali „nekvašené chleby“. (2. Mojž. 12:8) ‚Chleby‘, které měl tehdy Ježíš po ruce, byly nekvašené. Byly upečeny z pšeničné mouky bez soli a jiného koření, protože představovaly „chléb sklíčenosti“. — 5. Mojž. 16:3.

Svědkové Jehovovi dnes používají podobný „chléb“. V některých případech kupují a používají židovské macesy. Přitom se dává pozor, aby macesy nebyly vyrobeny se zvláštními přísadami jako cibule, slad nebo vejce. Ploché, suché, neochucené macesy jsou vhodné. Nebo se může upéci nekvašený chléb. Je možno smísit trochu pšeničné moukya s trochou vody. Hutné těsto se tence vyválí a pak peče na plochém (lehce naolejovaném) plechu, až je chléb suchý a křupavý.

A co druhý symbol? V prvním století n. l. již Židé použili víno při večeři pasach. Ježíš mluvil o „plodu révy“ užívaném při této slavnosti. (Luk. 22:18) Některé osoby tvrdí, že Ježíš nemluvil o víně, ale o nekvašené vinné (hroznové) šťávě. Prostá hroznová šťáva by však nevydržela nezkvašená od podzimní sklizně do svátku pasach na jaře, a tak Ježíš musel mít na mysli víno. Červené hroznové víno vhodně představovalo Ježíšovu krev. Protože Ježíšova „drahocenná krev“ měla plně odpovídající hodnotu, nebylo by tedy vhodné používat při Památné slavnosti vína posíleného neboli smíšeného s brandy, jako je třeba sherry, portské a muškátové, nebo jiná „dezertní“ vína. (1. Petra 1:19) Nebylo by také vhodné používat víno s přidaným kořením nebo bylinami, jako vermut nebo dubonnet či mnohé jiné „aperitivy“. Vhodné je spíše neslazené červené víno, jako je chianti, burgundské nebo klaret, případně domácí červené víno, které není slazené, kořeněné ani alkoholizované.

Starší ve sboru svědků Jehovových by se měli předem postarat o nekvašený chléb a červené víno a zkontrolovat, zda to, co mají, je vhodné. Ve dnech po slavnosti Pánovy večeře není třeba pohlížet na zbylý chléb a zbylé víno jako na zvláštní nebo posvěcené, protože jsou to dále obyčejné potraviny. Není také třeba uchovávat jistou láhev vína z roku na rok kvůli slavnosti, pokud to není z nutnosti, že je obtížné opatřit vhodné víno.

Někteří jednotlivci, jimž jsou během Památné slavnosti podány symboly, se chovají tak, jako by symboly měly nějakou zvláštní moc. Úmyslně například sklánějí k symbolům hlavu nebo k nim čichají. To není vhodné.

Během slavnosti Pánovy večeře symbolizují chléb a víno Ježíšovo hmotné tělo a jeho drahocennou krev. (Mat. 26:26–28) Když jsou podávány, měl by tedy každý jednotlivec věnovat uctivou pozornost tomu, co chléb a víno představují. Ti, kdo v obecenstvu nepřijímají, mohou talíř a sklenku prostě podat další osobě a mít stále na mysli především Ježíšovu oběť, která může přikrýt naše hříchy a zpřístupňuje nám věčný život. — 1. Jana 2:2; 1. Kor. 11:23–26.

[Poznámka pod čarou]

Kde je zapotřebí více advokátů?

Ve Spojených státech je asi padesátkrát více advokátů než v Japonsku, zatímco je jejich obyvatel jen dvakrát více než Japonců. Proč takový velký rozdíl? Delegáti právnické konference, která se nedávno konala ve Washingtonu, vysvětlili, že úkoly, které v USA dostávají advokáti, by v Japonsku vyřizovali notáři, zprostředkovatelé a jiní specialisté. „Wall Street Journal“ však říká, že „i když se přihlíží k tomuto rozdílu, je v Japonsku ještě méně advokátů než u nás, a především také daleko méně procesů“. „V Japonsku je tradiční urovnávat spory zprostředkováním nebo vyjednáváním, . . . Ředitelé firem, které jsou ve sporu, dávají přednost řešení svých problémů na základě důvěry a porozumění.“ Vede k zamyšlení, že nekřesťanská společnost má takové vlastnosti, které chybí ve společnosti, která se nazývá křesťanskou. Takzvané křesťanské národy se velmi vzdálily od zásad, které učil Ježíš Kristus. — Mat. 5:25, 37, 40, 41; 1. Kor. 6:1–8.