má být „manžel jedné manželky“, znamená, že měl poskytovat příklad, protože to nebyl muž, který by se se svou manželkou rozvedl bez biblických důvodů a potom znovu vstoupil do manželství.

Někteří znalci chápali slova v 1. Timoteovi 3:2 tak, jako by znamenala, že starší se již podruhé vůbec nesmí oženit. Ale z toho, co řekl předtím Ježíš a co napsal Pavel jinde, vyplývá, že nový sňatek nebyl nesprávný, a takový muž by si tedy nezasloužil pokárání a nestal by se nezpůsobilým pro službu jako starší ve sboru. Vzpomeň si, že o vdovách (a logicky také o vdovcích) Pavel napsal, že by učinily lépe, kdyby vstoupily do manželství, než aby se spalovaly vášní nebo aby neměly dost práce a vměšovaly se do cizích záležitostí. — 1. Kor. 7:8, 9, 36–39; 1. Tim. 5:13, 14.

Z toho, že starší měl být „manžel jedné manželky“, měla také být patrná myšlenka, že se neprovinil bigamií ani cizoložstvím. Měl být ve svém manželském životě mravně bezúhonný, oddaný a věrný své manželce. Tak „Nová anglická bible“ podává tento verš v tom smyslu, že dozorce „musí být bezúhonný, věrný své jedné manželce“.

Když tedy apoštol Pavel říká, že dozorce musí být „manžel jedné manželky“, zdůrazňuje tím několika slovy z nejrůznějších hledisek vysoký mravní příklad, který má poskytovat ženatý starší. Každý se na něho může dívat a cítit, že je živým příkladem vznešeného názoru na manželství, jaký nacházíme v pravém křesťanství.

Otázky čtenářů

● Když se můj přítel stal křesťanem, jeho manželka se s ním rozvedla, a odmítá dokonce setkat se s ním. Ačkoli si na základě Bible uvědomuje, že nemá svobodu se znovu oženit, schází se s dívkou. Co ukazuje Bible o takových schůzkách a jak bych mu mohl nejlépe pomoci?

Je smutné, že ho neoprávněným rozvodem manželka vystavila osamělosti a pokušení. Přesto, dokud není podle Písma svobodný, aby se mohl znovu oženit, jeho schůzky jsou nesprávné a nebezpečné. Potřebuje laskavou, ale pevnou pomoc, kterou mu možná aspoň zčásti můžeš poskytnout.

Dnes zákon dovoluje rozvod na různém základě. Jakmile je takový rozvod proveden, jsou v očích vlády obě osoby opět „svobodné“. Boží Slovo však předkládá jiný názor. Ježíš řekl: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodů smilstva [porneia, hrubá pohlavní nemravnost], a ožení se s jinou, cizoloží.“ (Mat. 19:9) Jestliže tedy vláda povolí zákonný rozvod, když pro to není základ podle Písma, a od té doby nedošlo k nemravnosti, Bůh stále hledí na ty dva jako na manžela a manželku.

Toto poznání pomáhá křesťanům ocenit, jak by se měla chovat osoba, která podle Písma nemá volnost uzavřít nový sňatek. Měla by se chovat stejně, jako kdyby dosud byla v zákonitém manželství a žila se svým manželským druhem. Když je řeč zejména o manželských vztazích, objasňuje Přísloví 5:15–21, že by se ženatý muž neměl romanticky zajímat o jiné ženy. ‚Buď věrný své vlastní manželce a dávej svou lásku jen jí samotné. Buď šťasten se svou manželkou a nalézej radost s dívkou, s níž ses oženil. Ať ti její půvaby stále dávají štěstí; ať tě obklopí svou láskou. Proč bys měl dávat svou lásku jiné? Pán vidí všechno, co děláš.‘ („Good News Bible“) Ano, ten, kdo je v Božích očích ženatý, by se měl vyhýbat jiným romantickým vztahům. Věrný Josef odmítl zaplést se do nemravnosti s vdanou ženou. — 1. Mojž. 39:10–12.

Jednat jinak by bylo projevem neúcty k manželskému uspořádání a k jeho Původci, Jehovovi, a dávalo by špatný příklad v otázce křesťanského chování. Pokud by se taková dvojice romanticky scházela, musela by navíc čelit silnému tlaku dopouštět se sexuálního jednání, jaké je vhodné pouze v manželství. Čteme: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ — Žid. 13:4.

Duchovně vyspělé osoby by měly poskytovat biblické rady tomu, kdo se s někým schází, zatímco nemá podle Písma volnost oženit se; měli by se snažit ho ‚obnovit‘. (Gal. 6:1) Jestliže nereaguje, měli by se dále snažit pomáhat, varovat a kárat ho, dokonce i ‚kárat ho přísně‘. — Přísl. 29:1; Tit. 1:10, 13.

Snad dokážou posílit jeho lásku k Bohu a jeho ocenění pro hlubokou radost a uspokojení z toho, že ho Bůh miluje a žehná mu. (Řím. 8:35–39; 2. Kor. 4:16–18) Oni i jiní ve sboru mu snad mohou pomoci překonat osamělost tím, že bude mít vhodné, budující společenství a že se bude stále zaměstnávat znamenitými skutky. (Tit. 2:14) Tak ho mohou odvrátit z cesty, která by mohla vést k porušení Božího zákona o cizoložství, protože pak by mu mohla být odňata pospolitost. — 1. Kor. 5:9–11.

Kdyby někdo stále pokračoval ve schůzkách, když nemá podle Písma volnost k sňatku, pravděpodobně by se mnozí ve sboru cítili zavázáni uplatnit biblickou radu, která se vztahovala na toho, kdo odmítá pracovat: „Jestliže tedy někdo neposlouchá naše slovo. . . , označte si takového a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ (2. Tess. 3:14, 15) Mnozí křesťané, kteří si vysoce váží Božího manželského uspořádání, by neměli chuť stýkat se společensky s někým, kdo manželské uspořádání úmyslně znevažuje. Jestliže se budou zdržovat společenského styku s takovým jedincem a budou-li ve sboru mluvit o užitečnosti přijímat Boží moudré rady, pak jej možná pohnou, aby opustil svou nesprávnou cestu. — Juda 23a.

Otázky čtenářů

● Jaká je definice pojmu „křesťanstvo“, jenž je používán v publikacích Strážné věže?

Pojem „křesťanstvo“ se v publikacích Společnosti nejčastěji užívá k označení náboženských systémů, které se vydávají za křesťanské, na rozdíl od pravého biblického křesťanství. To se vztahuje především na náboženská hlediska. Někdy se však v našich publikacích slova užívá v jeho širším druhém významu: část světa, ve kterém se většina lidí hlásí ke křesťanství.

Zda je slova použito v užším, náboženském, nebo širším, územním smyslu, se pozná ze souvislosti. Když je například zmínka o křesťanstvu jako součásti světové říše falešného náboženství („Velikého Babylóna“) a o skutečnosti, že tato říše falešného náboženství bude zničena ve „velkém soužení“ jako první, bude čtenáři zřejmé, že je míněn užší význam slova. Je tomu tak proto, že politické a obchodní složky říše křesťanstva nezaniknou zároveň s náboženskými. — Zjev. 17. kap., Mat. 24:21.