Ten, kdo je srdcem čistý a spravedlivý, to hojně prokazuje. Jak řekl Ježíš: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Mat. 12:34, 35) Ano, osoba tohoto druhu pravidelně říká to, co je laskavé a co pomáhá, a také tak jedná. Jak reaguješ na takovou upřímnou osobu? Jistě příznivě. Cožpak mu nežehnáš a nevážíš si jej?

Naopak ten, kdo je uvnitř zkažený, plný nenávisti nebo zlomyslnosti, je v základě zaměřen na to, aby jiným ubližoval. Ačkoli může někdy mluvit sladce, nakonec dá průchod násilí, ať už se dopustí fyzického násilí proti druhým, nebo na ně útočí slovem a snaží se je zdeptat. Nezaslouží si požehnání jiných; místo toho se mu dostává jejich prokletí.

V hebrejském originále je alternativní čtení závěrečné části toto: „Násilí zakryje ústa zlých lidí.“ To zdůrazňuje, čeho se zlému člověku dostává a jaký to může mít na něho účinek. Je na něm potvrzena zásada: ‚Co zaséváš, to sklízíš.‘ Zasévá semena nepřátelství a špatnosti, a to se mu vrací. To mu jakoby zakrývá ústa. Můžeme se spolehnout, že násilné důsledky špatnosti, kterou rozšiřuje, se svým časem k němu vrátí a umlčí ho.

Co si v tomto ohledu přejeme my? Záleží na tom, jakým druhem člověka se snažíme být uvnitř.

Otázky čtenářů

● Co měl apoštol Pavel na mysli, když napsal, že existence sekt mezi Korinťany učiní zjevnými osoby, které jsou schváleny?

Na základě zpráv, které dostal od jiných, napsal apoštol Pavel: „Když se sejdete ve sboru, slyším, že jsou mezi vámi různice, a do jisté míry tomu věřím. Vždyť mezi vámi také musí být sekty, aby se schválené osoby mezi vámi staly zjevnými.“ — 1. Kor. 11:18, 19.

Apoštol si uvědomoval, že zprávy vždycky nepodávají úplný obraz skutečné situace. Ale z vlastní znalosti korintského sboru věděl, že informace, která mu byla předána, obsahuje pravdivé prvky. Proto mohl říci: „Do jisté míry tomu věřím.“ Usoudil, že mezi Korinťany musí být skupiny či sekty. Samotná existence takových skupin by ovšem ukázala, kteří jednotlivci jsou z Božího hlediska schváleni.

Když vznikají skupiny, určití jedinci se často snaží vytvořit si své vlastní následovníky. Jejich duch nespokojenosti a touha po vyniknutí či uznání se rychle projeví. Ale osoby, které jsou schválenými služebníky Nejvyššího, dále pokorně pomáhají svým spoluvěřícím. Svou řečí a jednáním projevují své přesvědčení, že hlavou křesťanského sboru je Pán Ježíš Kristus. Neztotožní se se skupinami, které vyzdvihují nedokonalé lidi, ani se nepokouší získat uznání pro sebe samé.

Osoby, které jsou skutečně schválenými služebníky Božími, si dávají pozor, aby nepřispěly k vytvoření skupin a nezapletly se do nich. A když takové sekty vzniknou, schválené osoby dělají, co mohou, aby podpořily jednotu a lásku. Ano, milovníci pravdy vyniknou tím, že se vyhýbají stranickému duchu a že stále pomáhají druhým ocenit potřebu jednoty pod vedením hlavy, Ježíše Krista. V tomto ohledu sekty či rozdělení skutečně slouží k určení pravých věřících, osob, jež mají čisté pohnutky.