Otázky čtenářů

◼ Když Abraham (a později Izák) představil svou manželku jako svou sestru, byl to příklad vztahu manželky–sestry, který kdysi existoval na Blízkém východě?

Dnešní učenci sice podporují tuto teorii, ale zdá se, že podkladem chování Abrahama i Izáka bylo něco jiného.

Profesor E. A. Speiser předložil myšlenku o manželce–sestře v „The Anchor Bible“. Zmiňuje se o objevech ohledně starých Hurritů, kteří zřejmě žili v severní Mezopotámii včetně Charanu, kde Abraham žil nějaký čas a kde snad žila i Rebeka. Speiser napsal:

„V hurritské společnosti byly manželské svazky nejsilnější a nejvznešenější, když manželka zaujímala zároveň právní postavení sestry, bez ohledu na skutečné pokrevní příbuzenství. Proto se stávalo, že někdy muž uzavřel sňatek s dívkou, kterou zároveň adoptoval jako sestru. Oba tyto oddělené kroky byly zaznamenány ve vzájemně nezávislých právních dokumentech. Porušení tohoto sesterského vztahu bylo trestáno přísněji než porušení manželské smlouvy. . . Vztah manželky–sestry se přisuzuje hlavně vyšším vrstvám hurritské společnosti. . . Rebeka nejenže pocházela z Charanu, které ovládali Hurrité, ale její bratr Laban ji dal skrze prostředníka Izákovi za manželku. . . Je tedy dost důvodů, proč zařadit manželství Abrahama se Sárou a manželství Izáka s Rebekou do této kategorie manželství s manželkou–sestrou.“

Ze zprávy v 1. Mojžíšově poznáváme, že Abraham představil svou manželku Sáru (která byla ve skutečnosti jeho nevlastní sestrou) dvakrát jako svou sestru, a ne jako svou manželku. A to se stalo, když byli v Egyptě a pak v Palestině. (1. Mojž. 12:10–20; 20:1–7) Izák jednal stejně, pokud jde o Rebeku. Izák a Rebeka byli příbuzní, a proto ji mohl označovat jako svou sestru. — 1. Mojž. 26:6–11.

Abrahám a Izák chtěli v těchto případech, aby jejich manželka byla považována za jejich „sestru“, protože by se jako manželé zřejmě dostali do nebezpečí, kdyby se ukázalo, že jsou tyto krásné ženy vdané. (1. Mojž. 12:12; 26:9) Nezdá se, že by se tito muži dovolávali údajného postavení manželky–sestry jako prostředku k ochraně; cílem bylo zatajit manželský stav Sáry a Rebeky.

Abraham si vzal svou nevlastní sestru za manželku dříve, než Bůh dal Izraelitům zákon proti takovým blízkým svazkům. A přece mnozí kritizují to, že on (a Izák) představil svou manželku jako svou sestru. Nesmíme ovšem zapomínat, že Bible někdy vypráví o některých událostech, aniž schvaluje jednání, o které jde. (1. Mojž. 9:20, 21; 19:30–38) Ale je možno usuzovat, že jednání Abrahama a Sáry stejně jako Izáka a Rebeky odpovídá jejich vzorné pověsti před Bohem.

Než došlo k těmto událostem, řekl Bůh Abrahamovi: „Učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno veliké; a prokaž se jako požehnání. A požehnám těm, kteří ti žehnají, a toho, který na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojž. 12:2, 3) Jehova také ukázal, že požehnaní závisí na Abrahamově semeni. (1. Mojž. 12:7; srovnej s 1. Mojžíšovou 15:4, 5; 17:4–8; 22:15–18.) Proto musel Abraham (a později Izák) zůstat naživu, aby mohli zplodit potomstvo.

To mohlo vést Abrahama a Izáka k tomu, že vydávali své věrné manželky za své sestry. Kdyby bylo všeobecně známé, že Abraham je zákonným manželem žádoucí Sáry a Izák že je zákonným manželem krásné Rebeky, mohla tím být ohrožena linie semene. Proto mohli tito muži víry dojít k závěru, že je obezřetné neuvádět ve známost tento vztah, dokud jsou v nebezpečném území.

Sára je označována jako příklad víry a jako žena, která ‚doufala v Boha‘. (1. Petra 3:5, 6; Žid. 11:11) Rozhodla se přijmout stanovisko, které zastávala hlava její rodiny, a nějaký čas nedávala najevo svůj manželský stav. Bylo by přiměřené považovat to za nesobecký skutek, při němž potlačila své osobní pocity a zájmy, aby se celému lidstvu mohlo dostat požehnání. Jehova ji chránil před faraónem a později i před Abimelechem, králem v Gerar, a proto nepřekvapuje, že Rebeka jednala podobně ve spolupráci s Izákem, který byl také mužem pozoruhodné víry. — Žid. 11:20.

Vzhledem k tomu, oč zde šlo, byl tedy způsob, jak jednal Abraham vůči Sáře a Izák vůči Rebece, podnícen vysokými zásadami a úmysly, bez ohledu na to, zda lidé v Kanaanu a Egyptě věděli nebo nevěděli o postavení manželky–sestry, jež zřejmě existovalo v Charanu.