Jakou hudbu máš rád?

JEDNO staré španělské přísloví říká: „Trochu z hudby a z lékařství zná každý.“ Ano, prakticky každý umí zabroukat, zazpívat nebo zapískat nějakou melodii. Hudba a porozumění pro ni patří mezi přirozené dary, jež dostalo lidstvo. Básník Longfellow dokonce řekl: „Hudba je univerzálním jazykem lidstva.“

Ovšem, vždyť člověk je obklopen hudbou již od svých nejranějších počátků! Kdo neslyšel příjemný zpěv ptáka? Právem se můžeme obdivovat proudu rozmanitých zvuků, jež se linou z drobounkého kanárčího hrdélka. S napětím můžeme sledovat mnohotvárný zpěv drozda, jednoduché volání kukačky nebo štěbetání jiných krásných zpěvných ptáků.

I malé děti dávají najevo, jak se jim líbí jejich oblíbená ukolébavka. Nedávno se dokonce ukázalo, že i lidské zárodky reagují na hudbu. Pohyby dávají najevo, zda je jim příjemné nebo nepříjemné to, co slyší.

KDY VZNIKLY HUDEBNÍ NÁSTROJE?

Ze světského stanoviska není odpověď na tuto otázku snadná. V díle „Encyclopaedia Britannica“ je řečeno: „Zdá se, že vývoj hudebních nástrojů ve starověkých vyspělých civilizacích byl nejvýznačnější v Asii a v severní Africe. . . Harfa se odedávna používala v Mezopotámii [a] v Egyptě.“

Bible však říká výslovně, že Jubal, jeden z potomků prvního muže, Adama, se v nejranějších dobách „stal. . . praotcem všech těch, kteří hrají na harfu a na píšťalu“. (1. Mojž. 4:21) Buď vynalezl první strunné a dechové nástroje, nebo položil základy k oboru, který pak dával podnět k dalšímu pokroku v hudbě — a to vše asi před 5 000 lety!

Po potopě v době Noemově byla hudba uznávána jako součást patriarchálního života. Lában si například stěžoval svému zeťovi Jákobovi: „Proč jsi musel utéci tajně a přelstít mne a neřekl jsi mi to, abych tě mohl poslat pryč s radováním a s písněmi, s tamburinou a s harfou?“ — 1. Mojž. 31:27.

O staletí později bylo pro službu v Božím chrámu ustanoveno „čtyři tisíce [Levitů], kteří vzdávali chválu Jehovovi na nástrojích, které [jak řekl David] ‚jsem udělal pro vzdávání chvály‘ “. (1. Par. 23:5) Sám izraelský král David byl vynikajícím hudebníkem, hrál na desetistrunnou harfu a snad i navrhl nové hudební nástroje. — Žalm 144:9; 2. Par. 7:6; 29:26, 27; Amos 6:5.

DNEŠNÍ HUDBA

Dnes je hudba tak všeobecně rozšířená jako snad nikdy dříve. Všude proniká prostřednictvím rozhlasu, televize, gramofonových desek a kazet. A jaké ohromné množství je hudebních žánrů! Lidová hudba, sborový zpěv, klasická hudba, operní hudba, džez, hudba venkovská a hudba trampská, hudba zdůrazňující rytmus, blues, hudba v diskotékách, různé druhy rockové hudby — výčet se zdá nekonečný a stále se mění. Jakmile jeden populární druh zanikne, jiný postoupí na jeho místo.

Jaká hudba se líbí tobě? Záleží opravdu na tom, čemu dáváš přednost? Může to ovlivnit tvůj způsob nazírání — a tvou budoucnost?

Hudba — může člověka nějak ohrozit?

SNAD se zeptáš: ‚Jak by mohla hudba někoho ohrozit? Vždyť je to přece jen zvuk.‘ Ano, ale zvuky nás mohou velmi silně ovlivnit. Na koho by nezapůsobil výkřik v tiché noci? A co nakažlivý smích? Když se jeden z posluchačů začne nahlas smát, často se všichni dají do nevázaného smíchu.

HUDBA MÁ MOC

Nyní si místo takových zvuků představ hudbu. Podle toho, jakého druhu je píseň nebo hudba, začnou si brzo nohy podupávat, tělo se začne pohupovat, prsty začnou poklepávat a hlas začne přizvukovat. Může to zapůsobit na celé posluchačstvo! Co tak zapůsobí? Zvuk hudby.

Uveďme si příklad: David, o němž jsme již mluvili, sloužil kdysi jako hudebník na dvoře krále Saula. Tento mladý muž byl „zručný ve hře“ na harfu. A jeho hudba pomáhala uklidnit Saula, když byl rozrušen. — 1. Sam. 16:18–23.

Hudba podněcuje city. Celý zástup například vstane, když nějaká džezová skupina začne hrát známou melodii. Milovníci klasické hudby jsou snad uchváceni při poslechu „Slavnostní předehry 1812“ od Čajkovského. Slyší bitevní vřavu, výstřely z děl i zvony na oslavu vítězství, takže si mohou téměř představit, že jsou přitom. Ano, hudba má moc.

Politikové a panovníci po staletí užívali této moci, aby ovládli srdce lidí. Jak? Slouží k tomu národní hymny a vlastenecké písně. Jak jen Hitler a nacistická strana používali hymnu „Deutschland, Deutschland über alles“ (Německo, Německo nadevše ostatní), aby vedli masy lidí cestou ke smrti a zkáze! Je zvláštní, že tato hymna byla založena na klasické hudbě, kterou složil Haydn. Britové naproti tomu zpívali vroucně „Chraň, Bože, krále“. Hitler sám měl velice rád také hudbu Wagnerovu.

Působivá moc hudby byla patrná i v biblických dobách. Je o tom zpráva ve 2. Mojžíšově. Když byl Mojžíš na hoře Oreb, kde od Jehovy dostal desky Zákona, pojala Izraelity netrpělivost a nařídili Mojžíšovu bratru Árónovi, aby jim vyrobil jiného boha — odlitou sochu telete. Pak při náboženské slavnosti přinášeli této modle oběti. A co dál? „Potom se lid posadil, aby jedli a pili. Pak vstali, aby se bavili.“ — 2. Mojž. 32:1–6.

Když Mojžíš a Jozue sestupovali s hory, slyšeli z izraelského tábora výkřiky. Jozue si myslel, že to je hluk bitvy. Ale Mojžíš si tento zvuk vysvětlil správně. Byl to zpěv, ne o velkém výkonu v bitvě, ani o porážce. Byl to „zvuk jiného zpěvu“. Mojžíš mohl z nezvyklého zvuku této hudby poznat, že je spojena s něčím neblahým. Co to bylo? Lidé zpívali a tančili kolem zlatého telete. Účastnili se nevázané modloslužby se zpěvem a tancem. Při jejich falešném, nemravném uctívání hrála hudba význačnou úlohu. — 2. Mojž. 32:7–25.

Tato událost poskytuje dnešním křesťanům několik poučení. Například, že tě hudba může ovlivnit. Dnešní svět je velmi zaměřen na hudbu. Měla by však mít drsná a jiná populární hudba výrazného sexuálního charakteru, jež podněcuje k nevázané morálce, své místo tam, kde se scházejí svědkové Jehovovi? To by se nikdy nemělo stát! Ale v posledních letech to dokonce i někteří starší a rodiče přehlížejí, takže se v tomto směru projevuje sklon ke lhostejnosti. V této hudbě bývá vyzdvihována nemravnost, vzpurnost, drogy, a dokonce i spiritismus.

Znamená to, že musí mít hudba sama o sobě nutně záporný vliv? Rozhodně ne. Jak již bylo uvedeno, hudba byla používána při posvátném uctívání Jehovy. A když Ježíš vyprávěl své podobenství o návratu marnotratného syna, řekl, že to otec oslavoval „hudbou a tancem“. — Luk. 15:25.

MŮŽE HUDBA SDĚLOVAT NĚJAKOU FILOZOFII?

V dnešní době má hudba daleko důraznější úlohu v každodenním životě. V několika posledních desetiletích se po celém světě prudce rozvinul průmysl, který každoročně chrlí milióny gramofonových desek a kazet. Před sto lety mohli lidé slyšet hudbu jedině bezprostředně při představení, nebo když sami hráli, a to se nedělo často. Dnes lidé slyší hudbu každý den. Je tedy na místě otázka — může hudba zprostředkovat nějakou filozofii? Může hudba ovlivnit smýšlení člověka nebo životní styl?

Bezprostřední odpověď lze najít v rozhlasových a televizních reklamách. Mnoho komerčních reklam je doprovázeno hudbou. Tak se s pomocí hudby název výrobku vrývá do mysli — i do myslí dětí a nemluvňat.

Ve starém Izraeli byla hudba používána podobným způsobem, ale k daleko vznešenějšímu účelu. Žalmy se zpívaly za doprovodu hudby, což bezpochyby lidem pomáhalo, aby si zapamatovali text. Biblická zpráva nám například říká, že při zasvěcení Šalomounova chrámu se shromáždili levitští zpěváci a také jiní „s cimbály a strunnými nástroji a s harfami. . . a spolu s nimi kněží v počtu sto dvaceti, . . . a. . . trubači a pěvci jako jeden muž způsobili, že byl slyšet zvuk chvály a díků Jehovovi“. Hudba zde byla inspirující a povznášející. Sloužila k Jehovově chvále. — 2. Par. 5:12, 13.

Při této příležitosti pravděpodobně zpívali a hráli Žalm 136, a hudba jim jistě pomáhala, aby si vzpomněli na slova. To ukazuje, že hudba může zprostředkovat nějaké sdělení. Může být také prostředkem, který podporuje nějaký výrobek nebo nějakou filozofii nebo doporučuje určitý životní styl, ať již je doprovázena slovy, nebo ne. To dnes platí, ať mluvíme o hudbě klasické nebo o hudbě moderní.

Dílo „Encyclopaedia Britannica“ obsahuje například životopis Ludwiga van Beethovena, který je „všeobecně považován za jednoho z největších skladatelů, který kdy žil“. Je zde o něm řečeno: „Živěji než kterýkoli z jeho předchůdců ukázal, jakou moc má hudba při sdělování životní filozofie bez pomoci mluveného textu.“ Příkladem toho je jeho všeobecně známá „Pastorální symfonie“. Zřetelně je v ní patrná Beethovenova láska k přírodě. Ano, hudba nás může podněcovat a může působit na naše city.

Jiným příkladem může být dílo rakouského skladatele Gustava Mahlera, které je nyní mezi milovníky klasické hudby velmi oblíbené. Jeden znalec hudby mluví o tom, že tento skladatel byl „posedlý smrtí“, a popisuje „neustálé hledání nějakého smyslu života, které prostupuje celý Mahlerův život i jeho hudbu“. Když tento spisovatel mluví o Mahlerově „Symfonii č. 1“, líčí její obsah slovy: „Radost ze života zastírá jakási utkvělá myšlenka na smrt.“ Pokračuje: „Symfonie č. 2 začíná utkvělou myšlenkou na smrt. . . a vrcholí vyznáním křesťanské víry v nesmrtelnost. . . V těchto dílech silně vyniká náboženský prvek.“ Nyní tedy vzniká otázka: Mohl by na posluchače působit Mahlerův náboženský zmatek, jeho utkvělé myšlenky a nervozita?

Jiným příkladem je Stravinského „Svěcení jara“. Tato baletní hudba znázorňuje pohanský rituál, při němž se jedna mladá panna utančí k smrti, aby usmířila boha jara. Jeden komentátor napsal, že tento rituál „je zde vyjádřen hudbou, jejímž nejbezprostřednějším charakteristickým rysem je síla jejího rytmu — hypnotická, nutkavá síla rytmických pasáží“. Účinek je překvapující a snad i zneklidňující. „Měly tím být vyvráceny jistoty hudební tradice, jež panovaly v Evropě.“

Měl by ses tedy pozastavit i nad klasickou hudbou a položit si otázku: Jestliže se budu příliš věnovat určitému typu hudby, bude to ve mně vyvolávat depresi, nebo mě to bude příliš vzrušovat? Pronikne z hudby skladatelova filozofie a ovlivní snad negativně můj způsob myšlení? Jestliže ovšem jeho hudba nepodkopává víru ve stvořitele a v jeho velká díla, pak může být vliv skladatele neurčitý, nebo dokonce i velmi kladný. Pak je také možné naslouchat hudbě, aniž člověk vůbec ví, co měl skladatel na mysli. V tomto případě bude účinek hudby, pokud se vůbec nějaký dostaví, zcela záviset na posluchačově představivosti.

Je možné tato měřítka uplatnit na moderní hudbu? Je moderní hudba povznášející, nebo působí špatným vlivem? Může ohrožovat křesťanskou morálku a duchovní smýšlení? O těchto a dalších otázkách pojednává následující článek.

Moderní tendence v hudbě — mohou tě ovlivnit?

CO lze říci o moderní hudbě — rockové, o stylu punk, funk, o hudbě, která zdůrazňuje rytmus, o stylu blues, country a western a o všech těch ostatních rozmanitých tendencích, které se dnes uplatňují? Bez ohledu na to, zda doprovázejí nějaký text, mohou ovlivnit tvůj způsob myšlení nebo podkopat tvůj duchovní postoj?

Bill Mullane, bývalý rockový hudebník z New Jersey, USA, to vysvětlil slovy: „Když jsem hrál na baskytaru v jedné rockové skupině, celý účinek byl fyzický. Soustavný divoký rytmus a agresívní styl prostě člověka pronikl. Jako hudebník jsem se stal součástí toho všeho. Když jsem pak viděl, jak na to obecenstvo reaguje a jak je unášeno týmiž primitivními pudy, chtěl jsem na ně působit ještě více. Takový je to zvuk. Uchvacuje člověka. Tehdy jsem byl ovšem často pod vlivem drog, stejně jako mnozí z posluchačů. A tak příjemný pocit roste. Člověk jakoby odhodil všechno, co ho omezuje. Může zdivočet a zapomenout na své zábrany.

Myslím, že právě proto jsou dnes mladí lidé přitahováni takovým rozmanitým poslechovým materiálem. Ztotožňují se s takovou hudbou i s jejím obsahem. Když se podívám zpět, mohu pochopit, že se v tom zrcadlí jejich smýšlení o světě a o dnešním životě. Vždyť nad lidstvem visí nukleární hrozba. Kdo ví, jak dlouho budeme žít? Proto přijímají názor: ‚Žij, dokud můžeš. Získej ze života všechno, co můžeš.‘ “

Tato poznámka o ztotožnění nás vede k jádru věci. (Srovnej 1. Korinťanům 15:32.) Měl by se chtít pravý křesťan ztotožňovat s většinou tendencí v dnešní hudbě? Kanadský list „Toronto Star“ nedávno uvedl: „Při koncertu skupiny Tubes [rockové skupiny v San Francisku] vynikl sex a sadismus.“ Pisatel pokračoval: „Co snad skupina The Tubes považuje za sociální satiru, může každému jinému připadat prostě jako sadismus a masochismus, jako otročení sexu, sprostota a zvrácenost.“ Co společného s tím má křesťanství?

V listu „New York Post“ vyšel článek nazvaný „Satanský svět skupiny Rolling Stones“. Bylo to celostránkové pojednání o tom, jak se v této skupině pěstuje narkomanie. V hudbě skupiny Rolling Stones hlasitě a jasně vyznívají jejich názory na užívání drog, na sex i na satana. Můžeš se ztotožňovat s takovými názory a současně se ztotožňovat s Kristem? — 2. Kor. 6:14, 15.

HUDBA A SPIRITISMUS

To však na neštěstí nejsou ve velké části dnešní hudby jediná nebezpečí, s nimiž musí svědomitý křesťan počítat. Apoštol Pavel nabádal křesťany: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám („prohnaným skutkům“, „Meziřádkový překlad Království Řeckých písem“); protože [zápasíme]. . . proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ (Ef. 6:11, 12) Nikdy bychom neměli brát toto varování na lehkou váhu. Démonský vliv silně působí všude kolem. Není snad právě hudba ten nejpůsobivější prostředek, jak ošálit lidi, a to zejména dorůstající generaci?

Nyní se ukazuje, že mnoho moderních skupin se intenzívně zabývá spiritismem a okultními praktikami. Jiní se pokoušejí podporovat svou hudbou orientální náboženství a filozofii. Například:

Kritik džezové hudby Robert Palmer, který píše pro list „The New York Times“, psal o černošské džezové skupině, která se jmenuje Chicagský umělecký soubor (The Art Ensemble of Chicago). Pod titulkem „Kouzelnictví proniká do džezových nahrávek“ řekl: „Heslem Chicagského uměleckého souboru je ‚velká černošská hudba — minulostí do budoucnosti‘. . . Nejde zde však jen o černé hudebníky. Je v tom. . . čerň kouzel vúdú prováděných v hluboké noci. Není to doslova černá magie, ale deska tohoto druhu by se nehrála ani při nejdivočejším společenském setkání. . . je to fantasmagorická výprava do nitra temnoty.“ Jestliže jsi učedník Kristův, chtěl bys mít takový druh hudby ve své sbírce?

Vzhledem k tomu, co Pavel řekl efezským křesťanům o ničemných duchovních silách, bylo by rozumné, kdyby dnešní křesťan měl ve své soukromé sbírce nahrávky, které vyzdvihují démonismus a spiritismus? Jestliže ví, že některé skupiny se intenzívně zabývají studiem okultismu a okultními zvyky, dá se s jistotou předpokládat, že nic z tohoto vlivu nepronikne do textu, do rytmu nebo na obal gramofonové desky?

Jedna skupina například hraje skladbu nazvanou „Mr. Crowley“. Kdo je pan Crowley? Je to člověk, který je ve 20. století stoupencem satanovým a podporuje novodobé kouzelnictví! V mnoha případech křesťanskému svědku Jehovovu stačí jediný pohled na obal gramofonové desky, aby se rozhodl, zda si desku koupí, nebo ne, obzvláště je-li na ní znázorněno kouzelnictví a démonismus nebo pohanské a okultní symboly.

Bývalý hudebník v nočním klubu, Gordon Grant, který se kdysi živil tím, že hrál džezovou a pak rockovou hudbu v Los Angeles, v USA, prohlásil: „Všechny skupiny, s nimiž jsem byl spojen, se do určité míry zabývaly spiritismem. Úvodní slova při představování s někým novým byla: ‚V jakém znamení jsi se narodil‘? Brali astrologii vážně a tvé znamení ve zvěrokruhu bylo důležité.“ Chceš, aby tě lidé spojovali s astrologií nebo s jinými démonskými zvyky? — 5. Mojž. 18:10–13.

HUDBA A NEMRAVNOST

Apoštol Pavel dal ve svém dopise Efezanům více přímých rad, které platí stejně dnes, a to i ve sféře hudby. Vybízel: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti [včetně sexuální chamtivosti], jak se sluší na svaté, ani hanebné chování. . . ani oplzlé žertování.“ — Ef. 5:3–5.

Rodiče a mladí, zamýšleli jste se někdy na texty některých nahrávek, které jsou na prodej — nebo které snad již máte doma? Máte možná dojem, že hudba je působivá nebo snad má rytmus, který se vám líbí. Z počátku se nezamýšlíte nad slovy a brzo zjistíte, že si pobrukujete melodii. I na některých kluzištích se hraje taková hudba. Bylo by správné, aby svědkové Jehovovi bruslili na takových místech a ztotožňovali se s takovou hudbou? Možná že se zeptáš: „Ale v čem je zde nebezpečí?“

Populární skupiny ve své hudbě zdůrazňují smilstvo a užívání drog jako svůj způsob života. Ano, v jejich hudbě se projevuje jejich životní styl. „Chci vidět, jak vypadáš v posteli“ a „Je vzrušující, je sexy“, tak vypadají texty jedné z nejnovějších nahrávek. Jeden známý zpěvák vyjadřuje svůj názor přímo na obalu desky. Říká: „Nevidím nic špatného na sexu mezi těmi, kteří se na tom dohodnou. . . Nevěřím v příliš moralistické filozofie.“ Jak je možné spojit názory pravých křesťanů s postoji, které se projevují v takových textech a v takové filozofii? Měli by se Kristovi následovníci ztotožňovat s tímto „odcizeným myšlením“? — Ef. 4:18; srovnej 1. Mojžíšovu 39:7–12.

HUDBA A STARŠÍ GENERACE

Starší generace si může snadno myslet, že to všechno platí jen pro mladší lidi a jejich hudbu. Co však lze říci o písních, které byly v módě před 20 a 30 lety a jež mají stále rádi lidé, kteří na tu dobu vzpomínají? V písni „Rozmařilec“ je líčena prostitutka, která se snaží „nalákat“ zákazníka. „Horečka“ byla chabě maskovaným popisem intenzívní sexuální touhy. „Nikdy v neděli“ byla také píseň prostitutky. Kolika lidem se tehdy líbily tyto melodie, aniž se kdy zamysleli nad celou souvislostí?

Mohli bychom dávat další takové příklady, které ukazují, jak rafinované jsou satanovy prohnané plány, jimiž se snaží, abychom se prostřednictvím hudby zabývali znehodnocujícími myšlenkami a filozofiemi, které bychom normálně okamžitě zavrhli. Co je z toho patrné? Že všichni, mladí i staří, musíme dávat bedlivě pozor na to, jaký druh hudby se nám líbí. Aniž si to snad uvědomíme, můžeme se ztotožňovat s „hlubokým bahnem prostopášnosti“. — 1. Petra 4:4.

Každý křesťan zde má o čem přemýšlet — ať je starším ve sboru nebo je rodičem, ať je to mladý člověk nebo dítě. Nemáme zde dost místa, abychom mohli předložit všechny existující důkazy o tom, jak znehodnocující účinky mají některé výrazové prostředky „vážné“ i moderní hudby. Ale bude dobré, jestliže každý svědomitý křesťan prozkoumá svůj hudební vkus a také svou sbírku gramodesek, má-li nějakou, a bude-li jednat v souladu se zdravým biblickým myšlením.

CO MŮŽE UČINIT KŘESŤAN?

Když Pavel kázal v Efezu, jeho kazatelská služba byla tak úspěšná, že mnozí z těch, kteří pěstovali okultismus, přijali křesťanství a podnikli kroky, aby si zajistili své budoucí duchovní smýšlení. Zpráva říká: „Vskutku značný počet těch, kteří pěstovali magická umění, snesli své [spiritistické] knihy a přede všemi je spálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že měly hodnotu padesát tisíc kousků stříbra. Jehovovo slovo tedy mocně rostlo a rozmáhalo se.“ — Sk. 19:18–20.

Bude Jehovovo slovo dále růst a rozmáhat se i v tvém případě? Je-li to nutné, podnikneš kroky, abys mohl být považován za člena Jehovova svatého lidu? (Ef. 5:3) Když byla nedávno tato otázka přímo položena velké skupině Jehovových služebníků plným časem, bylo sneseno několik odpadkových nádob gramofonových desek, které pak byly zničeny prostě proto, že měly nemorální obsah, podněcovaly k démonismu a zastávaly se nehodnotného životního stylu, který převládá v tomto světě. Jejich peněžní hodnota zde nebyla důležitá, rozhodující bylo, že mohly mít škodlivý účinek na duchovní hodnoty.

Někteří si snad myslí, že bychom se měli vyjádřit určitěji ohledně některých moderních skupin nebo typů hudby. Apoštol Pavel však říká: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Žid. 5:14) Zralý křesťan uplatní své biblicky školené svědomí, a pak by pro něj nemělo být obtížné rozeznat, které druhy hudby jsou přijatelné. Svědkové Jehovovi nepotřebují seznam zákazů, který by se podobal talmudu a podle nichž by se řídili ve svém chování, a nepotřebují ani „index“ zakázané hudby. Ať každý užívá rozlišovací schopnosti a snaží se líbit se svému nebeskému Otci ve všem, i v tom, jakou hudbu si vybírá. — Ef. 5:18–20; Fil. 1:9–11.

Boží slovo je živé

Proč lidé činí špatné věci?

IZRAELSKÝ král David napsal Joabovi, generálovi své armády „Postavte Uriáše před nejtěžší bitevní výpady a vy ustoupíte z místa za ním a on bude sražen a zemře.“ — 2. Sam. 11:15.

Uriáš byl dobrý, věrný a oddaný muž. Proč tedy chtěl David, který byl také Jehovovým služebníkem, dát úmyslně Uriáše zabít?

Můžeme tomu porozumět, budeme-li číst následující biblické verše: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší. Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; a když je dovršen hřích, zplodí smrt.“ — Jak. 1:13–15.

Možná, že se však zeptáš: Jak nám toto poučení pomůže pochopit, proč dal David zabít Uriáše? Abychom našli odpověď, musíme prozkoumat okolnosti, které přivedly Davida k tomu, že chtěl aby Uriáš zemřel.

Jednoho dne, když byl Uriáš pryč, díval se David náhodou ze střechy svého domu a viděl Uriášovu krásnou manželku Betsabé, jak se koupe. Co učinil David? Díval se dál. Tak připustil, že v jeho srdci vznikla žádost po sexuálních stycích s Betsabé. Tuto zkoušku nebo pokušení Davidovi nezpůsobil Bůh. Ne, David byl přitahován a lákán svou vlastní žádostí.

Nakonec v Davidovi nesprávná žádost tak zesílila, že dal Betsabé přivést do svého paláce. Tam s ní měl pohlavní styky. Protože Betsabé otěhotněla a David již nemohl zakrývat jejich cizoložství, zařídil později, aby byl Uriáš zabit v bitvě.

Je pravda, že Davidův hřích nevedl k tomu, že by navždy ztratil Boží přízeň a že by jej Bůh odsoudil k smrti. David totiž upřímně litoval a Jehova mu prokázal milosrdenství. (Žalm 51:1–14; 51:3–16, „KB“) Tato zkušenost nám však pomáhá pochopit, že lidé často dělají špatné věci, protože ve svém srdci pěstují nesprávné žádosti. Z Davidova zážitku bychom se měli poučit, že se máme vyvarovat situací a také činností a zábav, které vyvolávají „pohlavní choutky“. — Kol. 3:5; 1. Tes. 4:3–5.