Proč křesťanstvo nepřežije?

„Hle, zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?. . . od proroka až po kněze každý jedná falešně.“ — Jeremiáš 8:9, 10.

1. Proč nepřekvapuje, že Jeruzalém zklame, protože se nestane činitelem míru?

ZDÁ se, že dnešní Jeruzalém, město, jehož si váží tři přední světová náboženství, hraje opět určitou úlohu ve světovém dění. Prokáže se ještě jako město Knížete pokoje? Stane se ještě důležitým činitelem k upevnění světového míru? V těchto ohledech přinese zklamání těm, kteří mu připisují velkou náboženskou cenu. Nemusíme se tomu divit, protože i starověký Jeruzalém se neosvědčil samotnému Bohu, jehož slavný chrám se skvěl na hoře Moria, na jednom z proslulých pahorků v tomto městě.

2. a) Oč můžeme přijít, budeme-li naslouchat mluvčím křesťanstva? b) Koho Jehova vzbudil, aby varoval křesťanstvo?

² Nebuďme mezi těmi, kteří dnes jdou cestou, jež vede nevyhnutelně ke zklamání. Křesťanstvo, které v novodobý Jeruzalém vkládá velké naděje, má již dlouho rozhodující hlas v náboženských i politických záležitostech. Ačkoli je velmi vlivné, přece bychom mohli přijít o vytoužený věčný život, kdybychom naslouchali tomu, co v této nejkritičtější době celých lidských dějin říkají jeho mluvčí. Podle spolehlivého Slova, jež pronesl Bůh, kterého podle svého tvrzení křesťanstvo uctívá, je systém, který se formálně hlásí ke křesťanství, odsouzen; stejně jako byl odsouzen Jeruzalém v době proroka Jeremiáše. (Jer. 6:1–8) Prostřednictvím lidí, kteří jsou plně oddáni Bohu jako kdysi Jeremiáš, bylo křesťanstvo včas varováno před jistým zničením, které je čeká. Ano, stejně jako v posledních dnech Jeruzaléma v Jeremiášově době vzbudil Jehova Bůh své pomazané svědky, aby se stali novodobou Jeremiášovou třídou. (2. Par. 36:15, 16) K členům církví křesťanstva posílal Jehova pravidelně tyto své křesťanské svědky, jako by „časně ráno. . . povstával a posílal je“. (Jer. 7:25, 13) Ale marně!

3. Jakým vzorem se ve své reakci na takové varování řídí „proroci“ a „kněží“ křesťanstva?

³ „Proroci“ a „kněží“ křesťanstva toho však nechtěli dbát. Nechtějí, aby se jejich „stáda“ znepokojovala. Proto jim poskytují klamná ujištění, jež popírají božská proroctví. Stejně tomu bylo v době Jeremiášově. Stejné to bylo za dnů Kristových apoštolů. (Jer. 5:20, 21; Mat. 13:13–15; Sk. 28:25–27) Chceme jednat jako tehdejší svedení lidé a odmítneme všímat si výstrahy? Ne!

NESPRÁVNÁ DŮVĚRA V MAGICKOU MOC NÁBOŽENSTVÍ

4, 5. a) V jaké uspořádání vkládají dnes důvěru lidé v křesťanstvu? b) Jak Jeremiáš popisuje lidi, kteří se dopouštěli podobné chyby v jeho době?

⁴ Milióny lidí v dnešní době vkládají důvěru v odsouzený náboženský systém. Duchovenstvo křesťanstva k tomu vede členy svých církví. Stejnou chybu činili za dnů Jeremiášových lidé v Jeruzalémě a v Judeji. Nechceme je napodobovat. Jehova Bůh přikázal Jeremiášovi, aby se postavil v bráně jeruzalémského chrámu a aby příchozím veřejně říkal:

⁵ „ ‚Nespoléhejte se na podvodná slova, totiž: „Chrám Jehovův, chrám Jehovův, oni jsou chrám Jehovův!“. . . Vy sami se zde spoléháte na podvodná slova — to jistě nepřinese vůbec žádný užitek. Je možné krást, vraždit a cizoložit a křivě přísahat, přinášet obětní dým Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali, a vy pak budete přicházet a stavět se přede mne v tomto domě, nad nímž je vzýváno mé jméno, a říkat: „Jistě budeme osvobozeni“, ačkoli děláte všechny tyto odporné věci? Stal se snad tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno, ve vašich očích pouhou jeskyní lupičů? Hle, já sám to také vidím, je Jehovův výrok.‘ “ — Jer. 7:4–11.

6. Při kterém svém činu použil Ježíš Jeremiášovy obrazné řeči ohledně jeruzalémského chrámu?

⁶ Jeremiáš nebyl zmocněn k tomu, aby očistil chrám od všech znečišťujících věcí, jež tam přinesli ti, kteří s uctíváním Jehovy směšovali uctívání pohanských model. (Jer. 7:30, 31) Ale více než 630 let po zničení tohoto chrámu Ježíš Kristus jako Boží Syn dvakrát vyčistil obnovený chrám v Jeruzalémě. Přitom použil Jeremiášovy obrazné řeči. Čteme: „Ježíš vstoupil do chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly penězoměnců a lavice těch, kteří prodávali holubice. A řekl jim: ‚Je psáno: „Můj dům bude nazýván domem modlitby“, ale vy z něho děláte lupičské doupě.‘ “ (Mat. 21:12, 13; viz též Jan 2:15, 16.) Poskvrněný chrám byl zničen v roce 70 n. l.

7. a) V co mění náboženští představitelé křesťanstva své náboženské uspořádání, když provádějí své uctívání? b) Jak nazývají Ježíše Krista? Jak je ale přesto nazve on?

⁷ Zvláště od roku 1919 n. l. novodobá Jeremiášova třída obrací pozornost světa na znečištěný stav křesťanstva. V téže době členové církví pokračují ve svém uctívání v tomto údajně křesťanském systému věcí, účastní se ‚krádeží, vražd a cizoložství a křivých přísah‘. Přinášejí náboženské oběti jiným bohům (Baalům, pánům) kromě Pána Ježíše Krista. Hmotařsky mění svůj náboženský systém v „pouhou jeskyni lupičů“. (Jer. 7:9–11) Ačkoli se dopouštějí všech těchto věcí, jež jsou Jehovovi odporné, náboženští vůdci křesťanstva svými rty slouží Ježíši Kristu a nazývají jej „Pánem“. Domnívají se, že tím je všechno v pořádku a že jejich uctívání je Bohu a Kristu přijatelné. Ježíš Kristus je však překvapí, když je nazve „činitelé bezzákonnosti“, protože nekonali vůli jeho Otce. — Mat. 7:21–23.

8. Proč se náboženští představitelé křesťanstva domnívají, že život jejich náboženského uspořádání je chráněn nějakou magickou silou?

⁸ Podobně jako Izraelité, jimž přinesl Jehovovo poselství Jeremiáš, domnívají se náboženští představitelé křesťanstva, že jejich „chrám“, nad nímž vzývají jméno Kristovo, má jakoby magickou moc proti neštěstí z Boží ruky. Poukazují na svou zdánlivě křesťanskou strukturu věcí a říkají: „Oni jsou chrám Jehovův!“ (Jer. 7:4) Římskokatolická církev tvrdí, že je apoštolská, protože vytvořila řadu apoštolských nástupců, která sahá až k dvanácti Kristovým učedníkům. Anglikánská církev ve Velké Británii činí něco podobného v souvislosti se svými „biskupy“ (episkopálním duchovenstvem). Patriarchové východních ortodoxních církví se spoléhají na to, že řada jejich biskupů sahá — jak si představují — až ke dvanácti apoštolům, kteří podle jejich tvrzení měli apoštolské nástupce. O papežském úřadu v Římě se tvrdí, že je založen na apoštolu Petrovi jako na „té skále“, a že nad ním proto nemohou zvítězit „pekelné mocnosti“. (Mat. 16:18, 19, „Petrů“) Tvrdí, že mají takovou návaznost již od doby Kristovy, a proto se domnívají, že život křesťanstva je chráněn nějakou magickou silou a že rozhodně nemůže být vyhlazen.

9, 10. a) Jaká otázka vzniká ohledně ctitelů, kteří důvěřují, že život křesťanstva je chráněn ‚magickou silou‘? b) Co měl Jeremiáš podle Jehovových slov říci o Židech, kteří důvěřovali ve svůj chrám?

⁹ Jestliže však někdo doufá, že život křesťanstva je ‚chráněn magickou silou‘, zaručuje mu to snad, že s ním nebude postižen neštěstím a zničením? Apoštol Pavel varuje, že lidé v „posledních dnech“ budou mít „způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle“ se budou prokazovat „jako falešní“. A dodal: „Od těch se odvracej.“ (2. Tim. 3:1–5) Když tedy někdo prochází vnějšími formalitami v domě nebo instituci, jež o sobě tvrdí, že je zasvěcena Bohu, ale zároveň je znečištěna směsicí falešného náboženství a světskostí, zajištuje mu to, že bude uchráněn před projevem Boží spravedlivé nelibosti? Co měl Jeremiáš podle Jehovových slov říci Izraelitům, kteří důvěřovali ve svůj „chrám“? Slyšme:

¹⁰ „ ‚Nyní však jděte k mému místu, které bylo v Sílo [asi 32 km severně od Jeruzaléma], kde jsem nejdříve dal přebývat svému jménu, a podívejte se, co jsem mu způsobil pro špatnost mého izraelského lidu. A nyní, protože jste dále činili všechny tyto skutky,‘ je Jehovův výrok, ‚a já jsem k vám dále mluvil, brzo jsem vstával a mluvil, ale vy jste nenaslouchali, a dále jsem vás volal, ale vy jste neodpovídali, já také učiním domu, nad nímž je vzýváno mé jméno, v nějž doufáte, a místu, které jsem dal vám a vašim předkům, stejně jako jsem učinil Sílo. A odhodím vás od svého obličeje, jako jsem odhodil všechny vaše bratry, všechny potomky Efraimovy.‘ “ — Jer. 7:12–15.

11. Co se stalo za dnů Samuelových v Sílo? Jak to otřáslo nábožensky citlivými Izraelity?

¹¹ Co se stalo v Sílo ve dnech mladého proroka Samuela, otřáslo náboženskou citlivostí Izraelitů. Důvěřovali, že posvátná truhla smlouvy je zachrání před porážkou od Filištínů. A tak byla vzata z nejsvětějšího oddílu svatostánku, který byl v Sílo, a synové velekněze Eliho, kněží porušující zákon, ji přinesli do bitvy. Truhla je však neuchránila před následky toho, že porušovali Jehovův zákon. Běda, truhla padla do rukou pohanských Filištínů a synové Eliho, kněží Ofni a Fínes, byli zabiti. Když se velekněz Eli, otylý muž, dověděl tuto smutnou zprávu, omdlel, upadl dozadu, zlomil si vaz a zemřel. Izraelité dále trpěli útlakem ze strany Filištínů, a truhla, symbol Jehovovy přítomnosti, se již nikdy nevrátila na své místo do posvěceného svatostánku v Sílo, ani když ji modlářští Filištíni sužovaní ranami poslali zpět. — 1. Sam. 3:1 až 7:2.

12. Jak Jehova jednal s Jeruzalémem a s judskou zemí stejně jako kdysi jednal se Sílo, jež mělo dříve jeho přízeň?

¹² Prostřednictvím Jeremiášovým varoval Jehova, že učiní Jeruzalému totéž, co učinil Sílo, jež kdysi mělo jeho přízeň. A tak připustil, aby Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém. Byl zničen i chrám, který kdysi vystavěl král Šalomoun a v němž byla umístěna truhla smlouvy. Truhla sama zmizela a až do dnešní doby nejsou žádné zprávy o tom, co se s ní stalo. Po neštěstí, které Filištíni způsobili v Sílo, nechali tam Izraelity dále žít. Když však Babylóňané zničili Jeruzalém a jeho chrám, většinu Židů, kteří to přežili, odvedli daleko do Babylóna. Těch několik málo Židů, kteří tam zůstali, nakonec ze strachu opustilo zem a uteklo do Egypta. Tak celá judská země zůstala bez obyvatel. Takovým způsobem Jehova odhodil od svého obličeje tyto Židy, kteří porušovali smlouvu!

13. Co bychom se měli naučit z tohoto případu, kdy byla důvěra vkládána na nepravé místo?

¹³ Vezměme si z toho dnes poučení. Nevkládejme důvěru v to, co podle mínění duchovenstva křesťanstva bude sloužit jako náboženská magická síla, která je zachrání před zahlazením. „Velké soužení“, které na ně zakrátko přijde, bude horší než to, jež postihlo Jeruzalém a jeho chrám 37 let po tom, kdy Ježíš vyčistil to, co se změnilo v „pouhou jeskyni lupičů“, znečištěný jeruzalémský chrám. — Mat. 24:1, 2, 21, 22.

OD NÁBOŽENSKÉ SVATOSTI K POSKVRNĚNÍ

14. Proč bychom se neměli modlit k Bohu o záchranu křesťanstva?

¹⁴ Žádný člověk, který skutečně miluje Boha Bible, se nebude modlit o to, aby se křesťanstvu nikdy nic takového nestalo. Jehova přikázal svému proroku Jeremiášovi, aby se nemodlil o to, aby Jeruzalém a jeho znečištěný chrám byly ušetřeny projevu Božího spravedlivého rozhorlení. Ukázalo se, že novodobý protějšek Jeruzaléma — křesťanstvo — není možné reformovat. Po všech těch letech, kdy Jehova posílal své křesťanské svědky, aby varovali lidi v křesťanstvu, křesťanstvo pokračuje ve své špatnosti do té míry, že se jeho jednání stává neodpustitelným. — Jer. 7:18–26; 5:7–9.

15, 16. a) Vzhledem k jakému způsobu jednání si křesťanstvo nezaslouží lítost? b) Co řekl Jehova u Jeremiáše 7:30, 31 pro znázornění?

¹⁵ Neměli bychom litovat křesťanstvo proto, že jeho zničení postihne tolik lidských životů. Jeho způsob jednání uvalil na Boha velkou potupu. Proč bychom neměli v prvé řadě myslet na něj? On je důležitějším než všichni tvorové. Uvědom si, jak křesťanstvo se stamilióny členů svých církví uvedlo pohanu na Boží jméno a pronásledovalo jeho věrné svědky, kteří ohlašovali jeho výstrahy a životodárné rady. Máme větší soucit s nedbalými, neposlušnými lidmi než se jménem nejvyššího Boha? Je ovšem smutné, že zahynou společně s křesťanstvem, ale neméně smutné je jejich nynější chování, jež je v náboženském směru hanebné. Pro znázornění toho řekl Jehova:

¹⁶ „ ‚Synové Judovi totiž činili to, co je v mých očích špatné,‘ je Jehovův výrok. ‚Postavili své ohavnosti v domě, nad nímž je vzýváno mé jméno, aby jej poskvrnili. A postavili výšiny Tofet, které je v údolí synů Hinnom [za jižní hradbou Jeruzaléma], aby spalovali [co?] své syny a dcery v ohni, což jsem nepřikázal a což nevyvstalo v mém srdci.‘ “ — Jer. 7:30, 31; povšimni si 3. Mojžíšovy 18:21; 20:2–5.

17. a) Jaká otázka vzniká ohledně lítosti vůči lidským obětem a vůči rodičům, kteří je obětovali? b) Kdo přišel na myšlenku takových lidských obětí?

¹⁷ Jde-li tedy o lítost, koho by nám mělo být více líto? Modlářských rodičů, kteří museli skládat účty Jehovovi? Nebo synů a dcer, kteří naříkali, když byli obětováni falešnému bohu Molochovi (králi) jako lidské oběti na vysokém oltáři v Tofet v údolí synů Hinnom? (Jer. 32:35) Jak mohli tito bezcitní rodiče spojovat takové uctívání ďábelského boha, modly Molocha, s uctíváním ve svatém chrámu na sever od tohoto údolí? Jehova nepřikázal, aby obětovali falešnému bohu lidské oběti. Myšlenka na takové lidské oběti vstoupila do srdce tehdejších náboženských odpadlíků, ale nikdy nevyvstala v srdci Jehovy Boha. Co si zaslouží lidé, kteří se snaží smísit takové uctívání s uctíváním Jehovy?

18. Je možné srovnat počet starověkých obětí s oběťmi, které obětovalo křesťanstvo v nynější době během necelého století?

¹⁸ Tehdejší oběti dětí, jež přinášeli odpadlí „synové Judovi“, blednou a ztrácejí na významu co do počtu, srovnáme-li je s lidskými oběťmi, které během staletí obětovalo křesťanstvo svým nekřesťanským bohům. Předstíralo sice, že je viditelným královstvím Knížete pokoje, ale obětovalo bezpočet svých synů a dcer bohu války, svému Molochovi neboli „králi“. Nyní, v době kratší než jedno století, obětovalo mnoho miliónů svých nejlepších mladých členů církví ve dvou nejkrvavějších válkách celých lidských dějin a v mnoha menších válkách. Křesťanstvo to rouhavě označuje jako křesťanství. Takové oběti považuje za „nejvyšší oběť “, která obětavým bezprostředně otevírá cestu do Kristovy přítomnosti v nebi!

OBĚTI, KTERÉ SE LÍBÍ JEHOVOVI BOHU

19. Co tedy znamená, že křesťan má přinášet své tělo jako „živou, svatou. . . oběť “?

¹⁹ To není druh obětí, které Jehova Bůh doporučuje následovníkům svého Syna Ježíše Krista. Apoštola Pavla inspiroval, aby v Římanům 12:1, 2 napsal: „Skrze Boží slitování [vás] snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ Má-li křesťan předkládat své tělo jako „živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť “, neznamená to, že má spáchat sebevraždu nebo že jej má kněz nějakého náboženství dát zabít a obětovat na oltáři. To by nebyla „svatá služba se. . . silou rozumu“. Spíše to znamená, že má křesťan žít obětavým životem v zájmu Boží služby, a ne ze sebe o své vůli okázale dělat mučedníka.

20. Jestliže živý křesťan žije takovým způsobem ‚přijatelným Bohu‘, jaké oběti může Bohu přinášet?

²⁰ Jestliže pravý křesťan dále žije způsobem ‚přijatelným Bohu‘, může přinášet Bohu oběti, o nichž je zmínka v Židům 13:15, 16: „Skrze něj [Krista, Božího velekněze] vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“

21. Když Bůh jednal se svým vyvoleným lidem, co postavil na přednější místo než oběti zvířat? Co tedy lze říci o lidských obětech?

²¹ Zde popsané oběti nepřipouštějí, abychom uctívání Jehovy směšovali s obětováním lidských nebo zvířecích obětí falešným bohům tohoto světa. (Iz. 42:8) Bůh si přeje od svých služebníků v prvé řadě poslušnost; přeje si, abychom poslouchali „dobrou a přijatelnou a dokonalou Boží vůli“. Když Jehova vysvobodil svůj vyvolený lid ze smrtonosného útlaku ve starověkém Egyptě, nezdůraznil jim, že by kladl největší důraz na oběti zvířat: „Toto slovo jsem jim však skutečně vyjádřil jako příkaz, když jsem řekl: ‚Poslouchejte můj hlas, a já se stanu vaším Bohem a vy sami se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě, kterou vám přikáži, aby se vám dobře dařilo.‘ “ (Jer. 7:22, 23; 1. Sam. 15:22) Jestliže tedy Jehova nevyžadoval od svého vyvoleného lidu oběti zvířat, tím méně by od nich žádal lidské oběti. Myšlenka na lidské oběti, jako byly oběti Baalovi nebo Molochovi, ani ‚nevyvstala v [jeho] srdci‘. — Jer. 7:31.

22, 23. a) Jak křesťanstvo, které se vyznačuje tím, že prolévá lidskou krev, nepřineslo oběti přijatelné Bohu? b) Co se mělo stát jeho starověkému předobrazu, aby se ukázalo, zda křesťanstvo zůstane bez trestu?

²² Ačkoli křesťanstvo si vytvořilo pověst, že prolilo nesmírné množství lidské krve, přece neobětovalo Bohu oběti, které by se mu líbily. Není patrné, že by poslouchalo Boha Bible. (Mich. 6:6–8) Až do dnešního dne nelituje svého neposlušného způsobu jednání a neobětuje Bohu vhodnou oběť: „Oběti Bohu jsou zlomený duch; zlomeným a zdrceným srdcem, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17; 51:19, „KB“) Zaslouží si křesťanstvo, aby zůstalo bez trestu? Zůstane nepotrestáno? Jeho starověký předobraz, Jeruzalém, postihl patřičný trest. Jehova o tom řekl:

²³ „ ‚Proto hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚kdy se již nebude říkat, že je Tofet a údolí synů Hinnom, ale údolí zabíjení, a v Tofet budou muset pohřbívat, a nebude tam dost místa. A mrtvá těla tohoto lidu se stanou pokrmem pro létající nebeské tvory a pro zemská zvířata, a nikdo je nevyplaší. A způsobím, že v judských městech a v jeruzalémských ulicích přestane hlas jásání a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty; neboť celá země se stane jen zpustošeným místem.‘ “ — Jer. 7:32–34; 19:6–9.

24. Kdy došlo k předobraznému splnění tohoto slavnostního proroctví?

²⁴ Toto slavnostní proroctví se nevyplnilo za vlády krále Joziáše, který dal rozbít modly a poskvrnit místa, která byla zasvěcena uctívání Molocha a jiných démonských bohů. (2. Král. 23:3–20) Tofet a údolí Hinnom bylo teprve v roce 607 př. n. l. přeměněno v údolí pobíjení a pokryto mrtvými těly Judejců, jež nebyla pohřbena, ale stala se potravou mrtvých ptáků a zvířat. Tehdy dlouho obléhaný Jeruzalém padl do rukou Babylóňanů. Ubozí lidé, kteří přežili, byli odvedeni do zajetí a město bylo ponecháno pusté. Jeruzalém a Judea byly opuštěny 70 let. — 2. Par. 36:17–21.

25. Splnění kterého Jeremiášova proroctví neujde křesťanstvo vzhledem k předcházejícím poznatkům?

²⁵ Dnešnímu křesťanstvu, které se provinilo krví, pěstuje pohanské zvyky, lidské tradice a směsici biblického učení a pohanských filozofií, se nebude dařit lépe než jeho starověkému předobrazu. Neunikne svému podílu na splnění Jehovova proroctví: „Velká bouře se zvedne od nejvzdálenějších částí země. A ti, které Jehova pobije, budou jistě v ten den od jednoho konce země až ke druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.“ (Jer. 25:32, 33) Ne, křesťanstvo nepřežije nadcházející „velké soužení“. (Mat. 24:1, 2, 21, 22) A těsně potom bude následovat zničení zbytku světové říše falešného náboženství!

Říkají „mír“, když mír není

1. Kde se nachází dnešní Jeremiášova třída, pokud jde o hlasatele „míru“, když žádný mír není?

PROROK Jeremiáš nebyl mezi těmi, kteří v jeho době říkali „Mír!“, když mír nebyl. Podobně ani dnešní Jeremiášova třída není mezi mluvčími křesťanstva, kteří napodobují ty, kdo v Jeremiášově době stále říkali: „Mír!“. Kdo se nakonec osvědčí jako pravdomluvný? Ti, kteří prohlašují: „Mír!“, nebo ti, o nichž se říká, že „přivolávají neštěstí“?

2, 3. a) K čemu lidé podle svého názoru vzhlížejí jako ke zdroji pevného a trvalého míru? b) Co měl Jeremiáš dále říci, aby znázornil, že takový zdroj míru je bezmocný?

² Lidé mají pocit, že musí vzhlížet vzhůru a očekávat nadpřirozenou pomoc, aby světové záležitosti dopadly pokojně. Nevzhlížejí však k Bohu starověkého proroka Jeremiáše, k Bohu, který je zdrojem pevného a trvalého míru. Nadpřirozené síly, od nichž očekávají mír, se projeví jako falešní bohové, absolutně bezmocní! Pro výstrahu nám všem, že se neopodstatněné sny o míru ze strany králů, knížat, kněží, proroků a zainteresovaného obyvatelstva rozplynou, až je zklamou jejich falešní bohové míru, bylo řečeno inspirovanému proroku Jeremiášovi, aby o té době prohlásil:

³ „ ‚V té době [jak bylo předpověděno u Jeremiáše 7:32–34],‘ je Jehovův výrok, ‚lidé [babylónští obyvatelé] také vynesou kosti judských králů a kosti jejich knížat a kosti kněží a kosti proroků a kosti obyvatelů Jeruzaléma a jejich hrobů a skutečně je rozloží před sluncem a měsícem a celým nebeským [hvězdnatým] vojskem, jež milovali [jako předměty uctívání] a jimž sloužili a za nimiž chodili a jež hledali a jimž se klaněli. [Kosti] nebudou sebrány ani pochovány. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.‘ “ — Jer. 8:1, 2.a

4. Co se má ctitelům falešných bohů ukázat tím, že budou znesvěceny hroby? Co si nezaslouží, aby jim bylo projeveno?

⁴ Ano, nebeská tělesa, která tak slibně zářila na jeruzalémské obyvatele a na judskou zem, budou bezmocně shlížet dolů v té katastrofální době, až bude řešena otázka: Kdo je Bůh pravdy? Znesvěcení hrobů lidí, kteří vynikali v náboženské a politické oblasti, poukazuje na pohrdání vůči těm, kteří uctívali falešné bohy, a tím porušovali Jehovovo Desatero přikázání. Bude porušen i pokoj, v němž spali ve smrti. (Job 3:13–19) V Jehovových očích si oddaní ctitelé falešných bohů nezasluhují svatost a tudíž ani ochranu, zvláště když prohlašují, že jsou v křesťanském vztahu k bohu Bible, a přece porušují jeho jasně vyjádřená přikázání. (2. Mojž. 20:1–6; 1. Jana 5:21; 2. Kor. 6:16) Nezaslouží si, aby jim byla projevena úcta, která se vzdává mrtvým!

5. Jak pronásledovatelé svědků Jehovových zjistí, že jejich výsměšná slova proti Jehovovi platí na jejich vlastní bohy?

⁵ Přijde tedy den účtování s těmi, kteří pronásledovali Jehovovy křesťanské svědky a vysmívali se jim vzdornými slovy: ‚Kde je váš Bůh Jehova? Ať teď přijde a zachrání vás!‘ (Žalm 22:7, 8; 22:8, 9, „KB“) V blížícím se „velkém soužení“, v němž křesťanstvo padne, pronásledovatelé, kteří se snažili zalíbit se mu svými skutky, zjistí, zda jim jejich falešní bohové mohou pomoci. Pak poznají, že jejich bohové nebudou schopni je zachránit před rozsudkem Boha, jemuž se posmívali.

6, 7. a) Čemu dávali přednost ti, kteří se dostali do babylónského zajetí, a proč? b) Ačkoli Jehova vyzývá, aby se lidé obrátili k němu, jak reagují podobně jako v době Jeremiášově?

⁶ V Jeremiášově době měli někteří lidé přežít zničení Jeruzaléma. Co se s nimi stalo? Měli být odvedeni do babylónské země. Mělo se jim tam dařit tak, že by si vybrali „raději smrt než život“. (Jer. 8:3) I když Jehova domlouval Izraelitům, kteří porušovali smlouvu, aby obnovili pokojný vztah k němu, žili „všeobecně oblíbeným“ způsobem tohoto světa až do roku 607 př. n. l. Tak si nepoložili bezpečný základ pro pokojnou budoucnost pod Jehovovým požehnáním. Také křesťanstvo v dnešní době jde populární cestou. Od roku 1919 n. l. ukazuje Jeremiášova třída sestávající z pomazaných svědků Jehovových již celá desetiletí, jak je možné opět vejít do pokojných vztahů s Bohem Bible. Většina členů křesťanstva toho však nedbá. Jednají tak, jak řekl Jeremiáš:

⁷ „Jak to, že tento lid, Jeruzalém, je nevěrný trvalou nevěrností? Chopili se podvodu. Odmítli obrátit se. . . Nebyl žádný, kdo by činil pokání ze své špatnosti a řekl: ‚Co jsem učinil?‘ Každý se vrací ke všeobecně oblíbenému jednání.“ — Jer. 8:4–6.

8. Co tehdy neuměli rozlišit, a tak si vyvolali potíže? Jak je to nyní?

⁸ V čem byla potíž tehdy v Jeremiášově době, kdy Jehova zkoumal svůj smluvní lid? V čem je také potíž dnes, pokud jde o lid v křesťanstvu? Tkví v tom, že neužívali a neužívají své rozlišovací schopnosti; ta se podobá schopnosti tažných ptáků, kteří rozeznají dobu, kdy přichází jaro. Ptáci ze severu, kteří v době, kdy na severu, jako v Palestině, je zima, našli útočiště v teplých jižních krajích, rychle se vracejí na sever do svých hnízdišť a míst, kde se páří. Jehova poukazuje na protiklad: „Ale můj lid, ten nepoznal Jehovův soud.“ (Jer. 8:7) Stejné to bylo za dnů Ježíše a jeho apoštolů, než Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém. (Mat. 16:2–4; Luk. 19:44) Ukázalo se, že totéž platí pro křesťanstvo v těchto dnech, kdy je zde Jeremiášova třída.

ZHROUCENÍ NENÍ UZDRAVENO

9, 10. a) Proč duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že je moudré a zběhlé v zákoně? b) Protože Jehova nesouhlasí s jejich tvrzením, jak nám umožňuje předem vidět následky jejich jednání?

⁹ Duchovenstvo křesťanstva tvrdí, že je moudré, ne v podstatě proto, že má Bibli, ale protože má školení z teologických seminářů. Tvrdí, že znají zákon Boha Bible a že vědí, jak jej mají vysvětlovat a uplatňovat. Bůh Bible však ví něco jiného. Vidí, že v blízké budoucnosti se křesťanstvo bude muset skutečně setkat s následky svého způsobu jednání. S touto předvídavostí Jehova říká:

¹⁰ „Jak můžete říci: ‚Jsme moudří a Jehovův zákon je s námi‘? Nyní [před vypuknutím konečných těžkostí] falešné rydlo tajemníků tedy jistě vypracovalo naprostou faleš. Moudří byli zahanbeni. Polekali se a budou chyceni. Hle, zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost? Dám proto [při vpádu nepřátelských sil] jejich manželky jiným mužům, jejich pole těm, kteří se zmocňují vlastnictví; od nejmenšího z nich až po největšího z nich totiž každý dosahuje nepoctivého zisku; od proroka až po kněze každý jedná falešně.“ — Jer. 8:8–10.

11, 12. a) Jak „rydlo tajemníků“ křesťanstva „vypracovalo naprostou faleš“? b) Co je podle Jeremiáše 8:9 příčinou toho, že pero spisovatelů křesťanstva píše falešné věci?

¹¹ „Rydlo tajemníků“ novodobého křesťanstva, jež píše věci jiné, než jaké předpověděl Jehova, se zakrátko prokáže jako „falešné“ pero. Nepsalo pravdu. V tomto „čase konce“, kdy bylo ve prospěch křesťanstva tolik napsáno, náboženské pero neboli „rydlo“ „jistě vypracovalo naprostou faleš“. (Dan. 12:9) Proč se to stalo?

¹² Jehova u Jeremiáše 8:9 řekl: „Hle, [proslulí moudří muži] zavrhli dokonce Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?“ Ano, duchovní křesťanstva snad citují nějaký základní text z Bible, ale jinak se ve svém kázání vzdalují od jejích slov. Učí lidským tradicím, které zeslabují důležitost Božího psaného slova. Mluví o politice nebo o nějakém populárním programu či sociální reformě. Tváří se, že jsou božsky „moudří“, ale řecké filozofii a „moudrosti tohoto světa“ poskytují přednější místo než tomu, co Bible říká o lidské duši, o stavu mrtvých, o Boží osobnosti a tak dále. (1. Kor. 3:19) Jdou však do léčky. Budou nakonec „chyceni“, protože jejich jednání založené na světské moudrosti je zklame. Jsou zahanbeni a postihnou je hrozné následky.

13. Kdo nese velkou odpovědnost za to, že členové církví křesťanstva dosahují „nepoctivého zisku“, od nejmenšího až do největšího z nich? A proč?

¹³ Duchovenstvo povzbuzovalo svá „stáda“ ke sledování světských cílů, k získání slávy a hmotné odměny. Dávali přednost bohatým na úkor chudých. Za své náboženské služby požadovali finanční úhradu. Když dávali takový příklad, nesou velkou odpovědnost za to, že členové jejich církví, ti nejmenší i ti největší, staví duchovní zájmy na poslední místo, a na první místo kladou nečestný neboli „nepoctivý zisk“. (1. Petra 5:1, 2) Jak je tedy správné, že Jehova nezabrání tomu, aby takzvaní křesťané přišli o všechen svůj „nepoctivý zisk“ v nadcházejícím „velkém soužení“, jež přijde na křesťanstvo! Tak se na nich splní Jehovovo prorocké slovo.

14. V jakém rozsahu duchovenstvo léčí duchovní zhroucení křesťanstva?

¹⁴ Lidé se stále ještě dívají na duchovenstvo křesťanstva jako na duchovní lékaře. Dařilo se jim však od konce první světové války v roce 1918 uzdravit duchovní ránu, „zhroucení [hebrejsky: šéber]“, jež utrpělo křesťanstvo? Záznamy o tom, co se stalo v posledních 60 letech, ukázaly skutečnosti o duchovenstvu a o náboženských vůdcích, kteří jsou s ním spjati. Je z nich patrné, že se jim nepodařilo odhalit základní příčinu toho, proč je křesťanstvo nemocné a proč nepřežije „velké soužení“, ale dočká se zničení při vykonání Božího záporného rozsudku. Stále jen léčí pouhé příznaky, ale skutečnou příčinou toho, proč je křesťanstvo před Bohem odsouzeno, se nezabývají. Povrchně a zběžně uzdravují jeho zhroucení, jen na pokožce, „lehkomyslně“, jako by to u Jehovy Boha byla nezávažná věc.

15. Co si duchovenstvo myslí o duchovních lécích, jež užívá? Jakými slovy ujišťuje svá stáda?

¹⁵ Od konce první světové války velmi vzrostl počet členů církví křesťanstva, ale jak je to s duchovním stavem těchto členů a s jejich vztahem k Jehovovi Bohu? Náboženské léky, jež používá duchovenstvo, nic nenapravily a nezabránily tomu, aby do církví nevnikla světskost. Nemusíme to našim čtenářům podrobně rozebírat. Duchovenstvo má pocit důvěry ohledně léků, jichž používá. Novodobí „kněží“ a „proroci“ ujišťují křesťanstvo slovy, která mají jejich nemocná stáda ukolébat do pocitu bezpečí: „Je mír! Je mír!“ nebo: „Zhojí se, zhojí se.“ — Jer. 8:11; viz též „Bible česká“.

16. Jak duchovenstvo mluví opačně než Jeremiášova třída?

¹⁶ Tak tito náboženští vůdci jednají falešně. Vedou svá stáda k pocitu, že v podstatě není s křesťanstvem nic v nepořádku. Ujišťují je, že jejich vztah k Bohu je dobrý, a že tedy není nutné očekávat z jeho rukou žádné soužení. Proto nedbejte předpovědí, které pronáší Jeremiášova třída ohledně blízkého zničení křesťanstva ve „velkém soužení“! — Jer. 6:14.

17. Proč ve skutečnosti není mír mezi Jehovou a křesťanstvem?

¹⁷ Mluvčí křesťanstva tedy zkreslují hrozící situaci a ujišťují, že je mír, „když žádný mír není“. Mezi Jehovou Bohem a křesťanstvem není mírumilovný vztah. Jejich hříchy nejsou pokryty smiřující krví Kristovou. Nebetyčné množství jejich hříchů je neodpustitelné. Bůh s ním proto není v míru. Křesťanstvo stojí před zničením, nikoli před „mírem“ neboli duchovním blahobytem, protože jeho duchovenstvo a členové jeho církví nestoudně dělali to, co je Jehovovi ‚dokonce odporné‘. — Jer. 8:12.

18. Jak postihne křesťanstvo zničení? Jaký bude mít rozsah?

¹⁸ Duchovenstvo i jejich stáda jsou v tak ukolébaném stavu, že je zničení postihne „náhle“, ano jakoby „v okamžiku“. (Jer. 4:20; 6:25, 26) Od konce první světové války v roce 1918 Jehova podrobně zkoumá křesťanstvo a zakrátko, ve svém ustanoveném čase, mu věnuje potřebnou pozornost, jako se to stalo starověkému Jeruzalému. Potom jejich sebevědomí náboženští představitelé klopýtnou a upadnou do zkázy. Jehova vše naprosto očistí; nezbyde nic, co by bylo možné sbírat jako paběrky. Ať získali s Jehovovým připuštěním jakékoli hmotné věci, všechny „pominou kolem nich“ a dostanou se do rukou nepřátel. — Jer. 8:12, 13.

19. a) Co řekl Ježíš svým učedníkům, že mají dělat, až budou vidět příznaky nadcházejícího zničení Jeruzaléma? b) Co udělali ti, kteří byli za dnů Jeremiášových ve volné krajině? Jak byli zklamáni ve svém očekávání?

¹⁹ Když Kristus v roce 33 n. l. předpovídal zničení, které mělo v roce 70 n. l. postihnout Jeruzalém, co řekl Židům, že mají udělat? Měli vyjít z Jeruzaléma a z celé judské provincie, až budou patrné známky toho, že nadchází zničení. Kdo byl na poli nebo ve venkovských oblastech, neměl vstupovat do Jeruzaléma, ale měl ihned vyjít z celé Judeje, aby byl v bezpečí a mohl přežít. (Mat. 24:15–18; Luk. 21:20, 21) Ale v Jeremiášově době, když se blížili babylónští ničitelé, měli lidé pocit, že bude lépe opustit otevřenou krajinu a utéci do Jeruzaléma a jiných opevněných měst. Domníváli se, že by snad mohli tam přečkat obléhání nebo, kdyby to bylo nutné, raději by zemřeli tam. Pomoc od Jehovy, Boha jejich chrámu, však nepřišla. Místo toho je Bůh nechal pít hořký nápoj, smrtící „otrávenou vodu“. Podle ujišťování od jejich falešných „proroků“ „doufalo se v mír“, ale co se stalo? „Ale nepřišlo nic dobrého; v čas uzdravení, ale hle, hrůza!“ V uších jim zněly zprávy o invazi ničivých vojsk. — Jer. 8:14–16.

20. Kdo nesl podle Jeremiáše 8:17 odpovědnost za vyslání smrtících vojsk? Jak se splnilo toto proroctví?

²⁰ V Jeremiášově době to byl Jehova, kdo poslal své ničitele proti Izraelitům, kteří porušovali smlouvu. Dělali před ním odporné věci, neboť znečišťovali jeho chrám a jeho zem. „ ‚Já totiž posílám mezi vás hady, jedovaté hady, na něž není žádné zaklínání, a jistě vás uštknou,‘ je Jehovův výrok.“ (Jer. 8:17) V té době již nebyl v Izraeli žádný Mojžíš, který by vyzvedl na kůl měděného hada, aby Izraelité byli uzdraveni od hadího uštknutí pouze tím, že by se na měděného hada podívali ve víře. (4. Mojž. 21:4–9; Jan 3:14, 15) Babylónští ničitelé a plenitelé to mysleli vážně; tehdy v roce 609 př. n. l. nemohli obklíčení Izraelité dělat nic, co by Babylóňany odvrátilo od jejich úkolu, který jim dal Bůh. „Opevněná města“, do nichž Izraelité utekli, je nemohla uchránit před Jehovovým soudem.

21. Jak Jehova u Jeremiáše 8:18, 19 ukázal, že nepociťuje v srdci potěšení z toho, že bylo nutné přivodit národní katastrofu?

²¹ Jehova neměl ve svém srdci radost z toho, že bylo nutné způsobit tuto národní katastrofu. Dával potřebnou výstrahu, předpovídal, že judská země bude zbavena obyvatel a že většina těch, kteří přežijí, bude odvedena daleko do Babylóna. Ubozí vyhnanci, kteří budou překvapeni Jehovovým ‚podivným skutkem‘, k němu budou volat o pomoc. Proto řekl: „Pojal mne nevyléčitelný zármutek. Mé srdce je nemocné. Hle, ze vzdálené země [z Babylóna] zaznívá volání dcery mého lidu o pomoc: ‚Cožpak Jehova není na Siónu? Nebo v něm není jeho král?‘ “ — Jer. 8:18, 19.

22. Proč se tento Boží skutek stal podivným? Co řekl Jehova o důvodu, proč tak jednal?

²² Židovští vyhnanci nebudou schopni sami si uvědomit, že Jehova opustil Jeruzalém (Sión) v takovém ponížení, bez chrámu nebo domu jejich Boha a bez královského trůnu, na němž by seděl některý potomek krále Davida jako Jehovův pomazaný král. Jaká to byla pro tu dobu potupa jeho jména! Jestliže to tehdy bylo podivné, pak se nadcházející zničení křesťanstva bude zdát ještě divnější. Proč se to stane, ukazuje Jehova ve své odpovědi na volání židovských vyhnanců o pomoc: „Proč mne uráželi svými rytinami, svými marnými cizími bohy?“ — Jer. 8:19b; Iz. 28:21.

23. Co se má podle Jeremiáše 8:20 stát s nadějemi stoupenců křesťanstva, kteří doufají, že svými skutky získají záchranu?

²³ Naděje křesťanstva na záchranu nejsou založeny na Bibli; musí zahynout! Musí přijít čas, kdy stoupenci křesťanstva řeknou: „Žeň pominula, léto [kdy mohly být opatřeny prostředky k záchraně] skončilo; ale my, my jsme nebyli zachráněni!“ (Jer. 8:20) Kéž nejsme mezi těmi, kteří to řeknou!

24. Jakým zvoláním u Jeremiáše 8:21, 22 byl vyjádřen zármutek nad takovým nešťastným poselstvím, jako je naše?

²⁴ Lidé, kteří dnes patří ke křesťanstvu, se snad cítí zarmouceni takovým poselstvím, jako je naše. Kdysi dávno byl Jeremiáš zarmoucen při představě, že chrám, v němž sloužil jako kněz, bude zničen. Dokonce v národě, jehož byl členem, mělo dojít k pobíjení a měl být rozptýlen. Když viděl, že není naděje na duchovní uzdravení jeho vlastního lidu, mohl ve vší upřímnosti a bez jakýchkoli sebeospravedlňujících pocitů zvolat: „Zhroucením [šéber, neboli zdrcením či otřesením] dcery mého lidu jsem byl otřesen [šabár]. Zesmutněl jsem. Pojal mne přímo úžas. Cožpak v Galádu není žádný balzám? Není tam žádný léčitel? Proč tedy nedošlo k zotavení dcery mého lidu?“ — Jer. 8:21, 22.

25. Existuje pro dnešní křesťanstvo nějaký uzdravující lék? Co by měli nyní učinit lidé, kteří milují trvalý mír?

²⁵ Otřesený duchovní stav starověkého Jeruzaléma a Judeje byl nevyléčitelný. proto byli skutečně zdrceni vpádem Babylóňanů v roce 607 př. n. l. Dnes, v této pokročilé době, neexistuje žádný ‚balzám v Galádu‘, který by mohl uzdravit křesťanstvo. Dříve než na křesťanstvo „náhle“ přijde zničení, ať všichni lidé, kteří milují pravý a trvalý mír s Jehovou Bohem, z křesťanstva uprchnou.

[Poznámka pod čarou]

Argumenty proti překladu Bible

Friar Buckingham uvedl proti překladu Bible nerozumné argumenty, které nebyly ke cti ani jemu, ani jeho stoupencům. V jednom kázání pronesl: „Protože Písmo říká: ‚Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království‘, nebude potom ten, který orá, když toto slovo čte, příště opouštět svůj pluh? Co bude potom se setím a sklizní? Stejně tak když pekař čte, že ‚trochu kvasnic zkvasí celé těsto‘, nebude snad příště šetřit kvasnicemi, aby to nepoškodilo naše zdraví? Také když prostý muž čte slova: ‚hněvá tě tedy tvé oko, vytrhni je a odhoď je od sebe‘, ihned si vytrhne oči a celá říše bude plná slepých mužů, čímž národ zanikne a král utrpí škodu. A celá říše tak upadne do zmatku.“ („How We Got Our Bible“, J. Paterson Smyth)

‚Nadarmo roztažená síť ‘

V Příslovích 1:17 je řečeno jako varování před blízkými styky s bezzákonnými lidmi: „Nadarmo roztažena bývá síť před očima jakéhokoli ptactva.“ Ptáci jsou od přírody obezřetní a mají dobrý zrak. Kdyby tedy někdo roztáhl před očima ptáka síť, nemohl by počítat s tím, že ho polapí. Jeho námaha by byla marná. Rovněž tak málo úspěchu budou mít lidé, kteří žijí z krádeží a loupeží. Pouze si sami kladou léčky a jejich plány se nakonec rozplynou. — Přísl. 1:19.