Nepostradatelné poučení

Bible je však velmi cenná především proto, že nám říká o Jehovovi Bohu, Stvořiteli. Poznání o Jehovovi je životně důležité, protože on je zdrojem všeho vědění. Vždyť i věci, které se lidé učí o stvoření a o vesmíru, je mohou něčemu naučit o Bohu! Bible říká: „Nebesa oznamují Boží slávu a prostora vypráví o díle jeho rukou.“ Ano, Boží „neviditelné vlastnosti. . . lze postřehnout z učiněných věcí“. (Žalm 19:1; 19:2, „KB“; Řím. 1:20) Výzkumníci a vědci, kteří nepočítají s Bohem, budou velmi pravděpodobně docházet k nesprávným nebo neúplným závěrům.

Poznání o Jehovovi je životně důležité také proto, že nám ukazuje Boží předsevzetí se Zemí a s lidstvem. „Mnoho plánů je v srdci muže, ale je to Jehovova rada, co obstojí.“ (Přísl. 19:21) Bez ohledu na to, čeho se lidé snaží dosáhnout, jejich plány se neuskuteční, jestliže nejsou v souladu s Božími záměry. — Žalm 127:1.

Král Šalomoun řekl: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání.“ (Přísl. 1:7) Moudrost založená na takovém poznání má skutečnou cenu, když člověk plánuje do budoucnosti. Bible však také označuje Ježíše Krista jako „Podivuhodného rádce“. (Iz. 9:6) Jak tedy můžeme úspěšně plánovat do budoucnosti, jestliže jej přehlížíme? Musíme dbát na jeho „slova věčného života“, jež jsou zachována v Bibli. (Jan 6:68) Musíme jej také uznávat jako Božího velkého ustanoveného krále, toho, který bude soudit celé lidstvo. (Jan 5:22) A měli bychom reagovat na velkou lásku, kterou projevil, když dal svůj život jako oběť za hříchy lidstva. — Jan 3:16; 1. Jana 2:1, 2.

Ano, Ježíš je ústřední postavou lidských dějin a všechny plány, které jej neberou v úvahu, musí nutně být vratké. To platí zejména ve světle slov, jež o něm pronesl prorok Daniel. Když mluvil o Božím království pod Ježíšem Kristem, řekl: „Nebeský Bůh [zřídí] království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Zničí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Dan. 2:44; Žalm 2:1, 9) Boží království pod králem Ježíšem Kristem tedy brzy nahradí všechna království této země. Proto budou brzy věcí minulosti problémy, které nyní trápí lidstvo — problém znečištění, hrozba jaderné války, ekonomická a politická nejistota. (Zjev. 11:18) Ano, tvá budoucnost může být opravdu šťastná v nadcházejícím pozemském ráji pod panstvím království. — Luk. 23:43.

Toto poznání nám dává pocit vyrovnanosti, když si uvědomíme, že panovníci světa nejsou schopni vyřešit krize. Je však nutné překonat určitý problém.

Neboj se moudrosti

V prvním století učil Ježíš tak, jak neučil nikdo jiný. Jeho autorita se projevila, když uzdravoval nemocné, slepé a chromé, a dokonce křísil mrtvé. (Mat. 11:5, 6) Tyto zázraky doprovázel Ježíš svým bezúhonným způsobem života. (Žid. 7:26) To vše rozhodně dokázalo, že Ježíš byl dlouho slibovaným Mesiášem. Nekázal však podle konvenční moudrosti, a většina Židů jej zavrhla.

O několik let později kázal křesťanský apoštol Pavel králi Agrippovi. Na Pavlova vážně míněná slova reagoval Agrippa poznámkou: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk. 26:28) Je zřejmé, že cítil sílu poselství. Zdálo se však nekonvenční a nutně to znamenalo, že by musel učinit velké změny ve svém způsobu života. Agrippa se tedy nikdy nestal křesťanem.

Podobně jako král Agrippa nebo Židé, kteří nereagovali na Ježíšovy výroky, považují i dnes mnozí lidé za daleko snadnější držet se konvenční moudrosti, než přijmout moudrost Boží. Ale uvědom si, že jen ti Židé, kteří opravdu reagovali na Ježíšovo poselství, přežili zničení Jeruzaléma.

Podobně i dnes budou lidé schopni moudře plánovat pro budoucnost jen tehdy, budou-li reagovat na Boží moudrost. Je pravda, že pokud potrvá tento systém, budeme také muset se zdravým rozumem plánovat svůj život. Ale jestliže jsou všechny naše plány do budoucnosti zakotveny v tomto systému věcí, pak z nich nakonec nic nebude, protože jeho konec je blízko. Je tedy skutečně moudré, jestliže pečlivě čteme Bibli, abychom poznali Boží předsevzetí. Měli bychom ji studovat s modlitbami, abychom zjistili, jaká je dnes jeho vůle vzhledem k nám. A budeme jednat moudře, budeme-li svědomitě tuto vůli vykonávat.

„Boží moudrost“ přináší dobré ovoce. Ježíšův nevlastní bratr Jakub řekl: „Kdo je moudrý a kdo má porozumění mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti. . . Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jak. 3:13–17) Taková moudrost opravdu „zachová naživu ty, kteří ji mají“! (Kaz. 7:12) Umožní ti úspěšně plánovat šťastnou budoucnost.

„Ledviny“ a „srdce“ v Písmu

DOSLOVNÉ ledviny jsou umístěny v těle níže než tělesné srdce. Proto je některé definice označují jako sídlo lidských citů, náklonností a vášní. Naučný slovník „Webster’s New Collegiate Dictionary“ spojuje ledviny s lidským „temperamentem“.a Ve Zjevení 2:23 říká vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus: „Jsem to já, kdo zkoumá ledviny a srdce, a dám vám každému jednotlivě podle vašich skutků.“ (Viz též Jeremjáše 11:20, poznámka pod čarou, „NS“, „Reference Bible“.) Ledviny a srdce jsou odlišné tělesné orgány a mají odlišné umístění. Tělesné ledviny jsou v těle níže než tělesné srdce. Také mají odlišné reakce na různé podněty. Tyto reakce by mohly něco naznačovat. Z takových reakcí by bylo možno vyčíst nebo vypozorovat, že označují různé vlastnosti, jež ukazují, jakým druhem osoby je zkoumaný jedinec. Je něčí doslovné srdce podněcováno k rychlejšímu tempu, nebo jakoby k ochladnutí? Jsou jeho ledviny podněcovány k činnosti v neobvyklé době nebo nějakým zvláštním způsobem? Ten, který zkoumá srdce a ledviny, Bůh, je schopen si takové reakce vysvětlit a může důkladněji zkoumané osobě porozumět, totiž jakých je ledvin.

V Žalmu 16:6–8 píše skladatel David: „Měřicí šňůry mi padly na příjemná místa, mé vlastnictví se mi skutečně prokázalo jako příjemné. Budu žehnat Jehovovi, který mi dal radu. Skutečně, během nocí mě napravují mé ledviny. Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto mě nic nezviklá.“ Jak vlastně Davida napravovaly jeho ledviny v noci, kdy nespal? Nuže, měl-li David nějaké pochybnosti o tom, jaký je Jehovův postoj k němu, jakým druhem osoby opravdu je, pak mu mohly obrazné ledviny poskytnout správný názor na to, jaký s ním má Jehova záměr. Proto řekl David dále: „Neponecháš totiž mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu.“ — Žalm 16:10.

David bude ovšem v Jehovově určeném čase vzkříšen z hrobu, ze šeolu; ale apoštol Petr uplatnil Žalm 16:10 pod inspirací v den letnic roku 33 n. l., padesát dní po vzkříšení Ježíše Krista, právě na něho. Ve Skutcích 2:25–28 Petr řekl: „Vždyť David o něm říká: ‚Měl