semenem, a proto lidský Abrahám byl předobrazem Jehovy Boha, neboť jedině On sám se mohl stát Otcem duchovního „semene“, nyní oslaveného Ježíše Krista v nebesích.

19. Jaký prorocký obraz zprostředkuje Zjevení 20:11–14?

¹⁹ Prorocký obraz nadcházejícího vzkříšení zemřelých rodin země dostáváme ve Zjevení 20:11–14, kde je popisováno zčásti symbolicky: „A [já, apoštol Jan] viděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Před ním uprchla země a nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. A viděl jsem mrtvé, velké a malé, stojící před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří v nich byli, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly vrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“

20. Až skončí tisíciletý soudný den, co se stane s lidmi, jejichž jména jsou zapsána v knize života? Co se stane s těmi, jejichž jména nejsou zapsána?

²⁰ Během tisíciletého „dne“, který Bůh „stanovil“ a v němž „zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“, budou vzkříšení mrtví muset využít všechna božská opatření učiněná k jejich věčné záchraně. (Sk. 17:31) V tomto smyslu si budou „žehnat“. Projdou-li dokonale konečnou zkouškou své ryzosti, získají odměnu věčného života ve světaširém ráji. Jinak? „Druhá smrt“, ze které nebude vzkříšení. (Zjev. 20:14) Přesně jak je psáno ve Zjevení 20:15: „Dále, kdo nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl vržen do ohnivého jezera.“

Živí lidé víry, kteří nikdy nezemřou

1, 2. Po jakém věčném životě netouží milióny těch, kteří milují svrchovaného Pána Boha Jehovu? Jaká slova Ježíše Krista o životě bez smrti si pamatují?

NA ZEMI dnes žijí miliardy lidí. Milióny z nich se právě učí o podivuhodné příležitosti dále na ní žít a nikdy nezemřít. Mnoho z nich si možná pamatuje starou náboženskou píseň: „Musíš milovati Pána, nebo nepřijdeš do nebe, až zemřeš.“ Dnes však žijí milióny těch, kteří milují svrchovaného Pána, Boha Jehovu, a vůbec nechtějí jít do nebe. Naděje, kterou jim Bůh dal, je obnovení pozemského ráje a jeho rozšiřování po celé zeměkouli. V něm chtějí žít navždy, v lidské dokonalosti, pod spravedlivou nebeskou vládou. (Luk. 23:43) Mají na mysli pozoruhodná slova Ježíše Krista určená Martě, jejíhož bratra Lazara se právě chystal vzbudit z mrtvých. Jsou to slova hodná vážného zamyšlení pro každého, kdo dnes žije. Znějí:

² „A žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ — Jan 11:26.

3. Jaká přednáška o nepřerušeném lidském životě byla přednesena 24. února 1918? Jaké další události v průběhu roku znemožnily další přednesení této přednášky?

³ Muži a ženy 20. století byli na tuto pozoruhodnou naději upozorněni v neděli 24. února 1918 v kalifornském Los Angeles v USA. Tam tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž poprvé přednesl veřejnou přednášku nazvanou: „Svět skončil . . . Milióny dnes žijících nikdy nezemřou.“a To bylo právě v době, kdy se blížilo vyvrcholení 1. světové války, do níž byly zataženy i Spojené státy americké. Další uvedení této epochální biblické přednášky bylo znemožněno, zejména když krátce nato, 8. května 1918, byl prezident Společnosti Strážná věž se svými sedmi společníky v brooklynském ústředí v New Yorku zatčen. Již dříve, 12. února 1918, zakázala kanadská vláda rozšiřování nejnovější vázané knihy Společnosti nazvané „Ukončené tajemství“ a s ní i bezplatných traktátů Společnosti nazývaných „Měsíčník badatelů Bible“. 14. března ji následovala vláda Spojených států a zakázala rozšiřování „Ukončeného tajemství“ a „Měsíčníku badatelů Bible“; tyto publikace byly schvalovány prezidentem Společnosti. Pak 21. června po týdny trvajícím soudním řízení odsoudil federální soud Spojených států prezidenta Společnosti, jejího tajemníka–pokladníka, dva spoluautory „Ukončeného tajemství“, tři další členy brooklynského ústředí a italského překladatele Společnosti k dlouhým trestům vězení ve Federální káznici v Atlantě ve státě Georgia. 4. července 1918 bylo všech osm převezeno z Brooklynu do Federální káznice v Atlantě, zatímco dál zuřila 1. světová válka.

4. Jak se ostatek Jehovova lidu na zemi stal, duchovně řečeno, mrtvým? Co se stalo s jeho nebeskou nadějí?

⁴ Do nadcházející zimy se Společnost musela přestěhovat z Brooklynu zpět do pennsylvánského Pittsburghu, jak to bylo řečeno v Oznámení o stěhování, otištěném ve vydání časopisu „Strážná věž“ z 1. října 1918, s. 290 (angl.). Po celé zeměkouli byli mladí členové sborů Mezinárodních badatelů Bible drženi ve vojenských táborech nebo dokonce věznicích. Duchovně řečeno, Jehovův oddaný, pokřtěný lid se stal jakoby mrtvým, zejména pokud šlo o smělé kázání evangelia neboli dobré zprávy. Cítili se, jako kdyby došli na konec své pozemské dráhy a jako by se mělo uskutečnit jejich nebeské oslavení. Ale nestalo se tak, protože v listopadu podepsaly národy, které se účastnily světové války, příměří. Nastal mír a hle, ostatek Jehovových ctitelů byl na zemi, jež byla zpustošena válkou, dosud živý!

5. Čí duchovní spánek během dlouhého vyhnanství připomínal jejich stav, ale co o nich předpovědělo Boží slovo?

⁵ Co teď? Jehovovo prorocké Slovo předpovědělo, že jeho zdánlivě mrtví svědkové se vrátí k obnovené živé činnosti v Boží královské službě na zemi. Během prvního světového konfliktu se jejich duchovní stav začal podobat stavu, který zakoušeli Izraelité, když bylo jejich národní hlavní město Jeruzalém v roce 607 př. n. l. zničeno babylónskými vojenskými silami a oni byli odvedeni do dalekého Babylóna. aby tam 70 let duchovně spali.

6. Jak byl použit prorok Ezechiel, aby vytvořil prorocký obraz oživení židovského národa a obnovení jeho uctívání v jeho domovině?

⁶ O tomto stavu starověkého Izraele v letech 607–537 př. n. l. hovořil Jehovův prorok Ezechiel, sám vyhnanec v Babylóně. V jednom ze svých vidění spatřil nížinu plnou vyschlých kostí. Bylo mu řečeno, že tyto rozmetané kosti představují celý izraelský dům ve stavu vyhnanství. Když v poslušnosti Božího příkazu prorokoval Ezechiel nad rozptýlenými kostmi, složily se do koster a ty se potáhly masem. Nakonec do nich vstoupil dech a těla se postavila na nohy. (Ezech., 37.  kapitola) V předobrazném splnění tohoto proroctví to znázornilo propuštění Izraelitů z Babylóna po jeho pádu, kdy opět ožijí jako národ a opět budou uctívat svého milosrdného Boha v obnoveném chrámu jejich hlavního národního města Jeruzaléma.

7. Jaké podobné národní oživení bylo předpověděno ve Zjevení 11:3–13?

⁷ Staletí po tomto národním vzkříšení bylo předpovězeno symbolickou řečí něco podobného ve Zjevení 11:3–13:

„ ‚A způsobím, aby moji dva svědkové prorokovali oblečeni v pytlovině tisíc dvě stě šedesát dnů‘. . . A až dokončí své svědectví, divoké zvíře, které vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města . . . A po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach. A slyšeli silný hlas z nebe, který jim řekl: ‚Pojďte sem nahoru.‘ A vystoupili do nebe v oblaku a jejich nepřátele je spatřili. A v tu hodinu nastalo velké zemětřesení.“

8, 9. a) Kdy v nové době zaznělo podobné volání k činnosti určené Božímu duchovně mrtvému lidu? b) Jakou symbolickou řečí je prorocké volání k činnosti předloženo u Izaiáše 26:19?

⁸ Stejně tak mělo v poválečné době zaznít volání k činnosti určené duchovně mrtvému ostatku Jehovova zasvěceného lidu, aby sloužil jako Boží viditelní svědkové na zemi. V prvním poválečném roce 1919 k nim dolehlo takové volání, když si uvědomili, že Bůh Jehova je ponechal naživu v těle na zemi pro životně naléhavý účel. Hluboce si uvědomovali, že bez jeho pomoci by během svého dalšího pobytu v nepřátelském světě nedokázali nic. (Iz. 26:18) V pravý čas dostali ujištění a příkaz od všemohoucího Boha, jež byly předpověděny u Izaiáše 26:19, kde prorocká slova, zachovaná k jejich prospěchu, říkají:

⁹ „Tvoji mrtví budou žít. Mrtvé tělo, které je mé — ti vstanou. Probuďte se a radostně volejte, obyvatelé prachu! Vždyť vaše rosa je jako rosa ze slézu, a země vydá ke zrození i ty, kteří jsou bezmocní ve smrti.“

10. Jakou mluvu přebírá Jehova v těch slovech, ale proč byla taková mluva vhodná?

¹⁰ Těmito slovy přebírá Jehova mluvu vhodnou pro čas doslovného vzkříšení, až se pod nebeským královstvím v rukou na trůn dosazeného krále a vykupitele Ježíše Krista začnou vracet vykoupení mrtví k životu. Jako starověcí Izraelité, kteří byli vyhoštění ze země svého národního života, a duchovně řečeno, pohřbeni na 70 let v Babylóně, tak byl i ostatek novodobých duchovních izraelitů v létech 1914–1918 ohrožen vyhlazením. Na konci 1. světové války v roce 1918 zůstali, duchovně řečeno, v Jehovových rukou jako „mrtvé tělo“.

11. a) Kdo jediný byl schopen způsobit jejich duchovní znovuzrození a jakou rostlinu měli připomínat svou svěžestí? b) K jakému volání, jež mělo zaznít k Jehovovu lidu, byl čas?

¹¹ Jehova jako velký životodárce se postaral, aby tito „mrtví“ žili jako jeho pomazaní svědkové. Mohl je vzbudit. Teď, když se otevřely možnosti poválečného období, nebyl už čas na to, aby truchlili a byli jako mrtví, jako „obyvatelé prachu“. Byl neodkladný čas, aby je Jehova probudil k duchovnímu životu a aby radostně volali, že žijí a jsou v jeho službě. (Žalm 126) Místo aby byli vyschlí jako mrtvá těla, jako obyvatelé suchého prachu, měli mít životní vláhu, jako by byli vykoupáni v hojné rose plazivého slézu rolního. Větší Cyrus, Ježíš Kristus, nyní vládl v nebesích a přišel Jehovův čas, aby byli propuštěni z vyhnanství jakoby v smrtonosné zemi Babylónii. Jejich stav vyhnanství podobný zemi babylónské, v níž byli kdysi drženi ve vyhnanství dávní Izraelité, je dál neměl udržovat v bezmoci, podobné smrti; byl čas uvolnit je k duchovnímu znovuzrození, aby mohli s odvahou a schopností vyjít z Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Boží velmi časové volání znělo: „Vyjděte z něho, můj lide.“ (Zjev. 18:4) Tím, že pohotově uposlechli, vyhnuli se tomu, aby je Jehova otevřeně neodsoudil za to, že se dál podrobují Velikému Babylónu a jeho světským spojencům.

12. a) Jak se měl Jehovův lid skrýt před božským otevřeným odsouzením a na jak dlouho? b) Jaké odhalení Velikého Babylóna bylo nutné a s jakým účtováním?

¹² Izaiáš 26:20, 21 pokračuje: „Jdi, můj lide, vstup do svých vnitřních místností a zavři za sebou dveře. Skryj se jen na okamžik, dokud nepřejde otevřené odsouzení. Vždyť hle, Jehova vychází ze svého místa, aby pohnal k odpovědnosti provinění obyvatele země, jehož se dopustil proti němu, a země jistě odhalí své krveprolití a nebude již přikrývat své zabité.“ Nebude to již trvat příliš dlouho, jen jako „okamžik“, než Jehova plně vyjádří své otevřené odsouzení proti Velikému Babylónu tím, že nechá, aby jej zničili jeho světští spojenci. Potom budou i oni zničeni během „války velikého dne Boha, Všemohoucího“ na bitevním poli Har-Magedonu. (Zjev. 16:14, 16) Tak bude odhaleno a oplaceno Velikému Babylónu krveprolití, kterým se provinil. Lidští tvorové, za jejichž zabití byl odpovědný buď přímo nebo nepřímo, nebudou dál ležet přikrytí a nebudou přehlíženi. Účty za ně budou vyrovnány popravou toho, kdo je zabil. A mnoho je svědků Jehovových, kteří byli zabiti Velkým Babylónem!

ŽIVÍ SPOLEČNÍCI TĚCH, KTEŘÍ BYLI UKRYTI PŘED BOŽSKÝM ODSOUZENÍM

13. a) Jaká požehnání obnovy korunovala poválečný rok 1919? b) Jakou cestou se podle 35. kapitoly Izaiáše vraceli do stavu nekončící radosti?

¹³ Rok 1919 byl požehnán božskou dobrotou. 21. března, ještě než byla dokončena celonárodní petiční kampaň Mezinárodních badatelů Bible, bylo osmi zástupcům Společnosti povoleno složit kauci a 25. března byli propuštěni z atlantské káznice, aby se tam nikdy nevrátili. Proč? Protože později byli očištěni a shledáni nevinnými z jakéhokoli zločinu proti Spojeným státům. Později v témže roce se ústředí přestěhovalo zpátky do Brooklynu na původní místo. Tak se ostatek duchovních izraelitů vytrhl z otroctví Velikého Babylóna a vrátil se do svého správného duchovního panství před očima Boha, kterého uctíval. Jak je předpověděno u Izaiáše 35:8–10, vrátili se k duchovnímu životu a k činnosti ve službě Jehovovi — po symbolické silnici: „Bude se jmenovat Cesta svatosti.“ Proroctví dále říká: „Navrátí se právě ti, kteří byli vykoupeni Jehovou, a jistě přijdou k Siónu s radostným voláním; a na jejich hlavě bude radost na neurčitý čas. Dosáhnou jásání a radosti, a zármutek a vzdychání uteče.“

14. a) Jaké hlavní shromáždění se konalo v září 1919 a jaká publikace byla ohlášena? b) Jaká byla opět adresa vydavatelů a jaký tiskařský projekt byl zahájen?

¹⁴ 1. — 8. září téhož poválečného roku 1919 se konalo v Cedar Point, Ohio hlavní shromáždění. Zde byl ohlášen nový rys poválečné práce, totiž vydávání 32 stránkového čtrnáctideníku nazvaného „Zlatý věk“, který se měl stát doplňkem časopisu „Strážná věž“. 1. října 1919 vyšlo první číslo nového časopisu (nyní se