Kdo potřebuje bolest?

BYLA to inteligentní a zdánlivě normální mladá žena. Byla však jiná než ostatní. Když studovala na univerzitě, budila údiv kanadských odborníků v oboru neurologie. Tato žena necítila bolest, ani když se jejího těla dotýkali jehlami nebo když dostávala elektrické rány.

Časopis „Science Digest“ píše: „28. srpna 1955 byla přijata do nemocnice s těžkou infekcí. Poprvé v životě skutečně cítila bolest a dostávala utišující analgetika. Za dva dny nato zemřela ve věku 29 let a při pitvě se ukázalo, že měla zcela normální mozek i nervový systém.“ — Červenec 1978, str. 35.

TĚLESNÁ BOLEST MŮŽE BÝT UŽITEČNÁ

Na celé zemi jsou možná stovky nebo i tisíce lidí, kteří nevnímají tělesnou bolest. Když přemýšlíš o tom, jakým trápením může být bolest v zádech, bolesti při úrazech a podobně, snad tě napadne, že by to bylo dobrodiní, kdyby člověk tělesnou bolest vůbec necítil. Možná, že si řekneš: „Kdo potřebuje bolest?“

Ale co kdyby sis podvrtl kotník? Nebo bys upadl a zlomil by sis ruku. A co kdybys měl vážnou infekci? Bylo by zřejmě dobré, abys byl vnímavý na tělesnou bolest a mohl správně reagovat, aby bylo možné okamžitě podniknout nějaké kroky k léčení. A tak schopnost cítit bolest (například když se v nepozornosti dotkneš horkého předmětu) může vést k jednání, které zabrání vážnému úrazu. Neschopnost vnímat bolest by ve skutečnosti mohla ohrozit tvůj život. Bolest ti může prospět.

BOLEST, KTEROU SI NIKDO NEPŘEJE

Ano, schopnost pociťovat tělesnou bolest ti může být užitečná. Co však říci o bolesti v oblasti myšlenkové a citové? Tyto druhy bolesti jsou často mnohem úpornější a mučivější. Lékařské postupy, terapie nebo chirurgie, mohou tělesnou bolest zmírnit nebo odstranit. Ale bolest v oblasti citové nebo myšlenkové může být naprosto oslabující a může člověku působit velkou tíseň po celá léta.

Neštěstí může jistě vést k citové bolesti. Citliví lidé, kteří mají dobré srdce, jsou často velmi sklíčení, když vidí, jak jiní lidé trpí, ať již bídou, hladem nebo podvýživou. A je přirozeně nesmírně bolestné, prožíváme-li takové těžkosti a strádání sami.

Útlak také vede k bolesti v citové a myšlenkové oblasti. Utlačovatelé mohou například vytvořit ovzduší velkého strachu. To již samo o sobě může vést ke sklíčenosti, nehledě na těžké každodenní problémy, jimž musí utlačovaní čelit.

Nemoc může být jiným důvodem k citové bolesti, a to i pro člověka, který není nemocen sám. Není hrozně bolestné, pozorujeme-li, jak někdo z našich milovaných pomalu podléhá nevyléčitelné nemoci? A zvláště když oběť prožívá velkou tělesnou bolest.

Smrt milovaného člena rodiny nebo přítele může také vést k velké citové bolesti. Izraelský král David projevil takovou vnitřní bolest, když mu zemřel jeho syn. Zarmoucený otec vykřikl: „Můj synu Absolóne! Absolóne, můj synu, můj synu!“ — 2. Sam. 19:4.

Žádný normální člověk netouží po bolesti v citové nebo myšlenkové sféře. A jistě nikdo netouží po velké tělesné bolesti. Kdo chce trpět? Kdo však může nějak zasáhnout, pokud jde o bolest, která se stala do takové míry součástí lidského života?

Před námi je svět bez bolesti

POCIT tělesné bolesti může člověka upozornit na úraz, který by jinak mohl na nějaký čas ujít pozornosti. Jsou skutečně případy, kdy vnímání bolesti může zachránit život. Ale Boží slovo slibuje, že přijde svět bez bolesti. Křesťanský apoštol Jan napsal pod božskou inspirací:

„Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly a moře již není. Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující z nebe a připravený jako nevěsta okrášlená pro svého manžela. Nato jsem slyšel silný hlas z trůnu říci: ‚Hle, Boží stan je s lidstvem a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lid. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ “ — Zjev. 21:1–4.

Zde tedy máme slib od Boha, že ‚bolest již nebude‘. Co by to mohlo znamenat? Jak to zapůsobí na lidstvo?

ČEKÁ NÁS NĚCO NOVÉHO

Na takové otázky musí být odpověď. Ale tato slova zaznamenaná před 19 stoletími říkají daleko více. Naznačují, že nás čeká něco nového. Krátce se zamysleme nad tím, co znamená toto proroctví.

Předpověděné „nové nebe“ je nebeské království Ježíše Krista. Na panství se s ním podílejí jeho „spoludědicové“, označení zde výrazem „Nový Jeruzalém“. (Řím. 8:14–17) Slíbená „nová země“ není nějaká jiná zeměkoule. Je to spíše nová, sjednocená a spravedlivá lidská společnost, která se podřizuje Kristovu království. — Srovnej Žalm 96:1; Kazatel 1:4.

Něco jiného bude na místě ‚dřívějšího nebe a země‘, na místě předcházejícího systému plného slz, smrti, truchlení, křiku a skličující bolesti. A zatímco doslovná moře vody zde zůstanou, přestane existovat symbolické „moře“ neklidných, bezbožných národů.

VÝVOJ POD PANSTVÍM KRÁLOVSTVÍ

Jaký nádherný vývoj je před námi! Pod panstvím království Bůh „setře. . . každou slzu“ z lidských očí. To samozřejmě neznamená, že by se ze slzných kanálků již nevylučovala přirozená tekutina — něco fyzicky užitečného. Nebudou také odstraněny slzy radosti, protože země bude naplněna jásáním.

Během tisíciletého panství Ježíše Krista bude postupně odstraněno truchlení a výkřiky, k nimž vedou různé skličující příčiny. (Zjev. 20:6) Proto přestanou z lidských očí stékat slzy ze zármutku. Ale jak to bude s odstraněním bolesti — což také bylo předpověděno?

BOLEST, KTERÁ ZMIZÍ

Schopnost pociťovat tělesnou bolest může být užitečná. Je ve skutečnosti pro lidský život nezbytně nutná. Proto Boží slib, že již nebude bolest, nemůže znamenat, že by pozemští poddaní královského panství přestali vnímat jakoukoli bolest.

Tento slib, že ‚již nebude bolest‘, spíše naznačuje, že zmizí bolest v oblasti myšlenkové a citové, a také krutá fyzická bolest. Taková bolest vzniká následkem hříchu a nedokonalosti. (Řím. 5:12; 8:21, 22) Jak se stane, že ‚již nebude‘? V tom smyslu, že budou odstraněny její příčiny.