roku 1914. Tak se začalo splňovat Ježíšovo proroctví o „znamení“, které mělo označovat „závěr systému věcí“. (Matouš, kapitoly 24, 25; Marek, kapitola 13; Lukáš, kapitola 21) Od té doby je předpověděné „znamení“ stále jasnější a působivější. Ježíš popsal jednu významnou část tohoto „znamení“ slovy: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Mat. 24:14.

9, 10. a) K čemu nyní přišel čas, pokud jde o spornou otázku ohledně věrné oddanosti? b) Jak byli potom odstraněni nevěrní nebeští tvorové a k čemu to vedlo na zemi?

⁹ Ano, tehdy konečně přišel čas, aby bylo oslavenému Božímu Synu v nebesích předáno davidovské království. On byl totiž jediný, který na ně měl podle Božího nejvyššího zákona „zákonné právo“. To znamenalo, že muselo dojít k válce v nebi. Proč?

¹⁰ Mesiášský král totiž tehdy začal vládnout. Proto nadešla doba, aby vypudil z nebe všechny nepřátele nového panství, totiž satana ďábla a jeho legii démonů. Byli svrženi na zem, kde stále ještě existoval systém věcí ovládaný démony. Tyto zlé andělské moci mají provždy uzavřen přístup do Božích nebes, kde přebývají Boží věrně oddaní andělé. Vyvržení andělé, kteří se kdysi vzbouřili, budou nadále omezeni do okolí země, dokud nebudou na tisíc let spoutáni v propasti naprostého zbavení svobody. „Válka v nebi“ a její výsledek jsou prorocky popsány ve 12. kapitole Zjevení. Po jejich svržení s nebe dal vítězný sbor andělů zaznít slovům: „Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista [Mesiáše], protože byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem!“ (Zjev. 12:10) Co to znamenalo pro obyvatele této zeměkoule? Znamenalo to zesílení strastí pro celé lidstvo na zemi.

ČAS SOUDU PRO VĚRNĚ ODDANÉ

11, 12. a) K jaké zkoušce věrné oddanosti nyní dochází? b) Jak se to týká i kázání o království? c) V jakém směru je toto období časem žně? Jak jsou pravděpodobně používáni andělé?

¹¹ O této době bylo napsáno: „Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, protože ví, že má krátké časové období.“ Právě v té době je zkoušena druhy věrná oddanost — věrná oddanost ďáblovu odsouzenému systému věcí, nebo věrná oddanost Božímu království, které bylo zřízeno v nebi pod Ježíšem Kristem. (Zjev. 12:12) Je to doba, kdy musejí být souzeni všichni, kteří vyznávají, že jsou Kristovi učedníci. Musí být zjištěno, jak dalece jsou věrně oddáni tomuto zřízenému království. Budou horlivě kázat dobré poselství o tomto království „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“? Toto přechodné období je také přirovnáno k době žní, kdy mají být praví křesťané oddělováni od nepravých. Ježíš o tom mluvil ve svém prorockém podobenství o pšenici a plevelu (nebo koukolu): „Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé.“ (Mat. 13:39) Jsou to pravděpodobně andělé, jichž svrchovaný Pán Jehova používá ke splnění svého příkazu, který je vyjádřen v Žalmu 50:5: „Shromážděte ke mně mé věrně oddané, ty, kteří uzavírají mou smlouvu nad obětí [hebrejsky: kteří řežou mou smlouvu].“

¹² Údajným křesťanům, kteří neobstojí ve zkoušce věrné oddanosti království, Bůh říká: „Jaké máš právo, abys vypočítával mé předpisy a abys nosil v ústech moji smlouvu?“ — Žalm 50:16.

13, 14. a) Co můžeš říci o „smlouvě“, o níž se mluví v Žalmu 50:5, 16? b) Jakým dvěma smlouvám musí být „věrně oddáni“ pomazaní křesťané?

¹³ „Smlouva“, o které se mluví v uvedených verších (5, 16), není nějaká osobní smlouva, kterou by věrně oddaní uzavřeli nad nějakou osobní obětí jednotlivce. Je to spíše národní smlouva. Mojžíšská smlouva Zákona, která byla uzavřena s Izraelským národem na hoře Sinaj v Arábii, sloužila jako prorocký předobraz nové smlouvy, která byla uzavřena skrze prostředníka Ježíše Krista, většího Mojžíše, se „svatým národem“ duchovního izraele. (Jer. 31:31–34) V noci pasach roku 33 n. l. ustanovil Ježíš Pánovu večeři a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita za vás.“ (Luk. 22:20) Nová smlouva tedy vstoupila v platnost, když byla prolita obětní krev při smrti Ježíše Krista. „Věrně oddané“, které Ježíš uvádí do nové smlouvy, uvádí také do „smlouvy. . . o království“. (Luk. 22:28–30; Mat. 26:29; Mar. 14:25; Žalm 116:15) Co z toho vyplývá?

¹⁴ Křesťané, kteří byli přijati do nové smlouvy, jež je „smlouva nad obětí“, musejí být věrně oddáni nejen této smlouvě, ale také „smlouvě. . . o království“. Jsou to duchovní izraelité, „Boží izrael“. — Gal. 6:16.

15. V jakých směrech musí duchovní izraelité dokázat, že jsou „věrně oddaní“?

¹⁵ Dnes, v době „závěru systému věcí“, je na zemi ještě ostatek tohoto duchovního izraele. Obzvláště jejich povinností je, aby jednali v souladu s Ježíšovým proroctvím: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:14) Této povinnosti se nemohou vyhnout, chtějí-li být věrně oddáni „království našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista“. (Zjev. 11:15) Nemohou být částí tohoto odsouzeného systému věcí s jeho politikou, sobeckým obchodním duchem a falešným náboženstvím. Pomazaní křesťané se modlí vroucně modlitbu, kterou je naučil jejich Pán: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10) Místo aby se zabývali politikou dnešního rozděleného systému věcí, musejí neústupně dělat to, co řekl jejich Pán, „Král králů a Pán pánů“: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Zjev. 19:16; Mat. 6:33) Jen tak mohou dokázat, že oni jsou ti „věrně oddaní“, kteří patří k duchovnímu izraeli, jenž uzavřel s Jehovou Bohem „smlouvu nad obětí“, nad obětí Ježíše Krista, prostředníka nové smlouvy.

VĚRNĚ ODDANÉ „JINÉ OVCE“

16. Jak uvedené biblické texty poukazují na jinou početnou třídu věrně oddaných?

¹⁶ Nemenší míru věrné oddanosti musí dnes prokazovat třída Bohu oddaných pokřtěných osob, která byla předstíněna ‚velkou smíšenou společností‘, jež spolu s Izraelity opustila Egypt a byla přítomna při uzavření smlouvy Zákona na hoře Sinaj. (2. Mojž. 12:38; 4. Mojž. 11:4) Tito lidé jsou totožní s „velkým zástupem“, který popisuje apoštol Jan ve Zjevení 7:9–17. V Ježíšově podobenství o ovcích a kozlech jsou také znázorněni „ovcemi“, jež činí dobro duchovním bratrům krále Ježíše Krista, který začal vládnout v roce 1914. — Mat. 24:3; 25:31–46.

17. a) Součástí čeho je tento „velký zástup“? S kým se stávají „jedním stádem“? b) Jak si mohou „určitě žehnat“? (1. Mojž. 22:15–18)

¹⁷ Tito věrně oddaní patří k „jiným ovcím“, o nichž Ježíš řekl, že nejsou z „tohoto [abrahámovského] ovčince“, ve kterém se nachází „malé stádo“ 144 000. A přece se tento „velký zástup“ věrně oddaných stává „jedním stádem“ s těmi, kteří jsou v tomto „ovčinci“. Jsou totiž přiváděni do těsného společenství s těmito dědici království jejich nebeského Otce. (Jan 10:16; Luk. 12:32) Aby mohli zůstat v tomto jednom „ovčinci“ s „věrně oddanými“, kteří jsou v nové smlouvě s Jehovou Bohem, jež byla uzavřena nad Kristovou obětí, musejí také oni prokázat věrnou oddanost království našeho Pána, Boha Jehovy, a jeho Krista.

18. a) Co je dnes odměnou pro ty, kteří dokazují, že jsou věrně oddaní? b) Jak můžeme dokázat, že si vážíme věrné oddanosti, kterou nám projevuje Jehova?

¹⁸ Všichni, kteří se prokazují jako věrně oddaní, mají dnes velkou odměnu. Starověký král David vyjádřil své ocenění pro Jehovu Boha, nebeského krále, slovy:. „S tím, kdo je věrně oddaný, budeš jednat s věrnou oddaností.“ (Žalm 18:25; 18:26, „KB“; 2. Sam. 22:26) David také řekl: „Jehova miluje právo a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28) Slova v Přísloví 2:8 nás ujišťují: „Bude střežit i cestu svých věrně oddaných.“ Ano, Jehovova věrná oddanost je vrcholná, a jeho Kristus jej v této vlastnosti dokonale napodobuje. Važme si věrné oddanosti, kterou nám Bůh projevuje skrze Krista, a dokažme v tomto dni soudu, že jsme neochvějně věrně oddáni Jehovovi a jeho zřízenému království v rukou Ježíše Krista, který je mu nejvěrněji oddán!

Věrně a oddaně se zastávat Božího slova

„Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben a správně zachází se slovem pravdy.“ — 2. Timoteovi 2:15.

1, 2. Uveď jeden způsob, jak se svědkové Jehovovi věrně a oddaně zastávají Božího slova.

„ČTI BOŽÍ SLOVO — SVATOU BIBLI — DENNĚ.“ Tato slova je možné číst na zdi velké budovy v Brooklynu, v New Yorku, blízko vstupu na známý brooklynský most. Jaká je to budova, na níž jsou tato slova, a proč tam jsou?

² Jsou na jedné z tiskáren Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, náboženské korporace, která je spojena se svědky Jehovovými. Dalo by se čekat, že svědkové Jehovovi umístí na zdi jedné ze svých budov právě takový nápis. Proč? Protože pevně věří, že inspirovaný žalmista mluvil pravdu, když před dávnou dobou napsal: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě.“ (Žalm 119:105) Tento nápis je jen jeden z mnoha způsobů, jak svědkové Jehovovi ukazují, že se věrně a oddaně zastávají Božího slova.

3. Jak se zastávali Božího slova naši věrní a oddaní předchůdci?

³ V takovém věrném a oddaném zastávání Božího slova máme mnoho předchůdců, jak to ukazuje samotná Bible. Asi před 3 500 lety to byl Mojžíš. Nelze pochybovat o tom, že se věrně a oddaně zastával Božího