V Jehovově přítomnosti tam projevili ryzost vůči svému slavnostnímu slibu.

20. Čím si můžeme být o Rechabitech jisti, když byl Jeruzalém zničen, přestože nemáme přímý biblický důkaz? Víme, co s nimi bylo později?

²⁰ Jehova si vážil věrnosti Rechabitů a slíbil, že nebudou vyhlazeni za nastávajícího zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Můžeme si být jisti, že Rechabité tehdy nebyli odříznuti od Jehovovy přítomnosti, protože on si váží svého slibu stejně, jako si Rechabité vážili svého slavnostního slibu ohledně vína. Historickým důkazem jejich přežití může být osoba Malkiáše, syna Rechabova, který opravil jeruzalémskou bránu za dnů místodržitele Nehemiáše. (Neh. 3:14) Zda Rechabité přežili až do doby Ježíše Krista a stali se jeho učedníky, o tom v Jehovově Slovu není žádná zpráva. Bylo by to však velice příhodné!

21. Jaké národní neštěstí přežili Rechabité a proč je vhodné, aby jejich novodobý protiobraz přežil?

²¹ Dnes nelze určit totožnost přirozených Rechabitů, ale je zde jejich novodobý protiobraz. Jsou to blízcí druhové duchovních izraelitů znázorněných Jeremiášem. Starověcí Rechabité přežili zničení odpadlého Jeruzaléma. Jelikož znázorňovali „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, je vhodné, aby tito protiobrazní Rechabité přežili světové „velké soužení“, jehož prvním rysem bude zničení křesťanstva, protiobrazu Jeruzaléma.

22. a) Kdy bylo poprvé vysvětleno, že Jonadab znázorňuje třídu podobnou ovcím, která má přežít „velké soužení“? b) Kam je zvláště zvala „Strážná věž“ z 15. dubna 1935?

²² Třetí svazek „Ospravedlnění“, vydaný v pondělí 18. července 1932 v Brooklynu, N. Y. , poprvé vysvětlil (na str. 77–83, angl.), že starověký Jonadab znázornil třídu bohabojných lidí, kteří pod Boží ochranou projdou živí „velkým soužením“ do nového pořádku pod Kristovým královstvím. („Strážná věž“ z 1. srpna 1932, str. 230–233, angl.) Zajímavý námět „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou“ se tedy vztahoval na ně. Proto „Strážná věž“ z 15. dubna 1935 (angl.) oznámila:

„Strážná věž“ opět připomíná svým čtenářům, že sjezd svědků Jehovových a Jonadabů se koná ve Washingtonu od 30. května do 3. června 1935. Doufáme, že mnohým z ostatku a z Jonadabů bude možné tento sjezd navštívit. Až do dnešní doby měli pouze nemnozí Jonadabové přednost účastnit se nějakého sjezdu. Sjezd ve Washingtonu by tudíž pro ně mohl být pravým povzbuzením a požehnáním.

23. Co bylo objasněno těmto Jonadabům na sjezdu ve Washingtonu? Kdo tvořil většinu z těch, kteří byli příští den pokřtěni ve vodě?

²³ Ukázalo se, že tomu tak opravdu bylo, protože v pátek 31. května jim bylo objasněno, že Jonadabova třída je totožná s „velkým zástupem“, který byl předpovězen ve Zjevení 7:9–17. Navíc většina z 840 návštěvníků sjezdu, kteří byli příští den pokřtěni ve vodě, byli Jonadabové neboli protiobrazní Rechabité.

24. Koho také předstínili Jonadabovi potomci tím, že přežili pád Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.?

²⁴ Skutečný Jonadab žil v 10. století př. n. l. a neviděl zničení Jeruzaléma v 607 př. n. l. Ale jeho potomci, Rechabité, které Jeremiáš zkoušel, zda dodrží svůj slavnostní slib, zažili pád Jeruzaléma a na neurčitý čas jej přežili. Protože pocházeli od Jonadaba, předstínili také „velký zástup“, který má přežít pád křesťanstva. — Viz „Můžeš přežít Armageddon do Božího nového světa“, str. 64–67, angl.

25. Jaké povzbuzení je vzhledem k význačným rysům Jonadaba a Rechabitů určeno jejich dnešnímu protiobrazu?

²⁵ Proto vy, oddaní, pokřtění křesťané, kteří jste byli znázorněni starověkými Rechabity, se musíte stejně jako oni zdržovat přílišných požitků, falešného uctívání, a přátelství se světem. (Jak. 4:4; 1. Jana 2:15–17) Napodobujte Rechabova syna Jonadaba v tom, že budete projevovat horlivost pro Jehovu a vzdorovat novodobému uctívání Baala; potom budete svědky toho, jak Jehova prostřednictvím svého většího Jehu, Ježíše Krista, zničí křesťanstvo a všechna ostatní falešná náboženství. S rechabitskou věrností projevujte oddanost svrchovanému Pánu Jehovovi a podílejte se na podpoře zájmů jeho slavného království pod Kristem. To vám pomůže, abyste zůstali i nadále osvobozeni od tohoto odsouzeného světa až do okamžiku, kdy již tento svět nebude. Když budete využívat požehnané svobody podle Boží vůle, nebudete „odříznuti“, až Bůh projeví svůj hněv proti tomuto zlému světu a všem jeho přátelům. Vy však budete před ním stát jako schválení a budete odměněni životem na rajské zemi pod královstvím jeho Syna. Pro ostatek Jeremiášovy třídy budete potom zdrojem velké radosti!

(Úvaha o Jeremiášově proroctví bude pokračovat.)

Žalmy

Vážíš si společenství s Božími služebníky?

JAK by ti bylo, kdybys nemohl být spolu se svými duchovními bratry? Toužil bys po tom, abys mohl s nimi společně uctívat Boha?

V Žalmu 42 je popsána situace, v níž se ocitl jeden Levita, který patřil k potomkům Choreho a žil ve vyhnanství. Jeho inspirovaná slova nám mohou velmi pomoci, abychom si dále také velmi vážili společnosti svých bratrů ve víře a abychom vytrvávali v nepříznivých okolnostech.

Žalmista prohlásil: „Jako laň, která touží po vodních tocích, tak má duše touží po tobě, Bože. Má duše vskutku žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy přijdu a objevím se před Bohem?“ (Žalm 42:1, 2; 42:2, 3, „KB“) Laň nemůže dlouho žít bez vody. Toto zvíře bude hledat tekutinu, která udržuje život, a bude ji pít, i kdyby se přitom vystavila útoku dravých zvířat. Tak jako laň touží po vodě, protože ji bezpodmínečně potřebuje, tak žalmista touží po Jehovovi.

V suché zemi, kde rostlinstvo v době sucha rychle vadne, je voda velmi cenná a není snadno dostupná. Proto žalmista mluví o tom, že „žízní“ po Všemohoucím. Protože mu zůstává odepřena výsada jít ke svatyni, ptá se, kdy se bude moci opět ‚objevit před Bohem‘.

V době pronásledování, jestliže je člověk ve vazbě a nemůže být ve společnosti svých bratrů ve víře, je to snad velmi skličující. Ze třetího verše 42. žalmu (Žalm 42:4, „KB“) poznáváme, že život ve vyhnanství vyvolával u tohoto Levity citové pohnutí. Čteme: „Mé slzy se mi staly pokrmem dnem i nocí, zatímco oni mi po celý den říkají: ‚Kde je tvůj Bůh?‘ “ Nepříznivá situace, v níž je žalmista, jej tak zkrušuje, že ztrácí chuť k jídlu. A tak jsou mu slzy za pokrm. Dnem i nocí mu slzy stékají po tvářích a ústech. Posměvači říkají: „Kde je tvůj Bůh?“ Jinak vyjádřeno, ptají se: „Proč ti nepomůže ten Bůh, na něhož se spoléháš?“ Tento posměch ještě zvyšuje žalmistův zármutek.