abys pracoval, potil se, namáhal se a plánoval. Může tě přimět k tomu, abys porušil zákony nebo se nervově zhroutil. Boží slovo ukazuje, že takové úsilí o bohatství je projevem nelaskavosti k vlastní osobě. Říká: „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ Takoví lidé se probodají „mnoha bolestmi“. Takovým způsobem života projevuje člověk opravdu nelaskavost sám k sobě, ne-li dokonce i ke své rodině. — 1. Tim. 6:9, 10.

Druhé velké přikázání, které zdůraznil Ježíš Kristus — „milovat svého bližního jako sám sebe“ —, je v této souvislosti velmi výstižné. Máme milovat sami sebe. Máme být sami k sobě laskaví. Nemáme to však činit sobecky a nemoudře. Jak máme milovat sami sebe, to je blíže určeno prvním přikázáním, které vyžaduje, abychom milovali Boha celým svým srdcem, celou duší, myslí a silou. Máme-li plnit tento příkaz, bude to někdy znamenat, že budeme muset být k sobě „nelaskaví“. A to, jak máme milovat sami sebe, je také blíže určeno druhým přikázáním, že máme milovat svého bližního jako sami sebe. (Mar. 12:29–31) Pamatujeme-li na své povinnosti k Bohu a ke svým bližním, budeme umět rozlišit, kdy máme a kdy nemáme být laskaví sami k sobě.

Boží slovo je živé

Neochvějná panenská láska

JE něco skutečně krásného na neochvějné lásce mezi mužem a ženou. Když taková láska zůstane stálá, i když je vystavena ohromnému vnějšímu tlaku, který má takovou hlubokou náklonnost zlomit, pak to působí i na city pozorovatelů.

Uvažujme o tom, co prožila jedna orientální dívka ze Sunem neboli Sulem. Zamilovala se do statného pastýře. Její bratři se snažili chránit Sulamitku před pokušením, a proto jí zabránili, aby nepřijala pozvání svého milého, který ji zval, aby s ním šla jednoho krásného jarního dne na procházku. Bratři jí dali za úkol dávat pozor na vinice, aby je nezpustošily malé lišky. — Píseň 1:6; 2:8–15.

V té době se k domovu Sulamitky blíží král Šalomoun v celé královské nádheře, aby se v jeho blízkosti utábořil. Dívka plní své povinnosti, a král si jí všímá. Je krásná a on ji dává přivést do královského tábora. Tam se jí dvoří. — Píseň 6:11, 12; 1:2–4.

Působí to na Sulamitku? Kolísá snad ve své lásce? Ne. Beze studu vyjadřuje, jak touží po svém milovaném pastýři. Šalomoun ji však nechce nechat odejít, dále ji zahrnuje slovy lásky a slibuje jí, že pro ni nechá vyrobit vybrané ozdoby. Sulamitka však mluví o své stále živé lásce ke svému pastýři. Později se s ní pastýř dostává do styku a oba si vzájemně vyjadřují slovy svou něhu. — Píseň 1:7–17; 2:1, 2.

Když se král Šalomoun vrací do Jeruzaléma, bere Sulamitku s sebou. Zde ve městě k ní pastýř nachází cestu, aby ji viděl. (Píseň 3:6–11; 4:1–5) Když Šalomoun poznal, že se marně snaží získat Sulamitčinu lásku, dovoluje jí nakonec, aby se vrátila domů. (Píseň 8:5a) Jaké je to pro Sulamitku vítězství!

Tato venkovská dívka jistě vyniká jako vznešený příklad věrnosti v lásce, v lásce, která se nedá odvést jinam. Takovou lásku mají praví členové Kristovy duchovní nevěsty, a také jeho „jiné ovce“, ke svému „znamenitému pastýři“. — Srovnej Jana 10:14, 16; 2. Korintským 11:2; Efezským 5:25–32.