Nemůžeme popřít pravdivost biblických výroků: „Kdo je rychlý k hněvu, dopustí se pošetilosti.“ „Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti.“ — Přísl. 14:17, 29.

Jak pravdivé je v životě také přísloví: „Rozzuřený muž vyvolává spor, ale kdo je pomalý k hněvu, uklidňuje hádku.“ (Přísl. 15:18) Člověk, který neovládá svého ducha, bezpochyby ‚přilévá olej do ohně‘ a tak problém komplikuje, zatímco ten, kdo projevuje mírného ducha, může věci uklidnit. „Odpověď, která je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ — Přísl. 15:1.

Ano, může být skutečně užitečné, ovládáme-li svého ducha. Vyvarujeme se tak špatných účinků, ale také se naučíme vycházet s druhými. Naučíme se rovněž důvěřovat duchovním bratrům, spoléhat se na ně. Není to daleko lepší, než se stále vracet k jejich slabostem? S radostí vyhledáváme jejich dobré vlastnosti a napodobujeme je. Pravděpodobně pak zjistíme, že druzí jsou přitahováni k nám a my k nim. To rozhodně působí ovzduší, v němž je větší láska.

Když se nějaká skupina lidí schází k nějakému účelu, skutečně projevují určitého „ducha“ neboli převládající postoj. (Filem. 25) Zda tento duch je budující a povzbuzující, nebo negativní a skličující, to velkou měrou závisí na lidech v této skupině. Svědkové Jehovovi v desetitisících sborech po celém světě všeobecně projevují zdravého ducha, který působí na druhé lidi přitažlivě.

Jsi-li jedním ze svědků Jehovových, proč bys neučinil svým cílem, že budeš přispívat ke zdravému duchu sboru, s nímž jsi spojen? Můžeš toho dosáhnout, budeš-li ovládat svého ducha a budeš-li jednat s druhými vřele, přátelsky a budujícím způsobem. Tak pomůžeš rozšiřovat mezi svými duchovními bratry a sestrami ducha šťastné rodiny. Budeš-li v tom směru dávat štědře, budeš sklízet další zisk, protože to bude tobě samotnému pomáhat, abys ovládal svého ducha. Dobrý duch se totiž přenáší na jiné a štědrost vyvolává štědrost. Jak to řekl moudrý muž: „Štědrá duše sama ztuční.“ — Přísl. 11:25.

Neexistuje žádná výjimka, pokud jde o projev pokání

JOELOVO proroctví důrazně ukazuje, jak je důležité stát před Bohem čistý. Izraelité se provinili vážnými hříchy, a proto bylo nutné, aby činili pokání, jestliže je nemělo postihnout neštěstí. Nestačilo dávat jen vně najevo zármutek. Jehova Bůh vyžadoval, aby ze srdce uznali svůj hřích. Prorok Joel prohlásil: „Roztrhněte své srdce, a ne části svého oděvu; a vraťte se k Jehovovi, svému Bohu, protože on je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a oplývající milující laskavostí, a jistě pocítí lítost kvůli tomu neštěstí.“ — Joel 2:13.

Všichni byli hříšníky, a proto nikdo nebyl pro svůj věk zproštěn povinnosti, aby byl mezi těmi, kteří se shromáždili v chrámu a pokořili se před Jehovou Bohem. Musely tam být i malé děti, a radost ze svatebního dne neměla překážet úpěnlivým prosbám o Boží odpuštění. Joelovo proroctví říká: „Shromáždi lid. Posvěť sbor. Seber starce. Shromáždi děti a ty, kteří sají z prsu. Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze svého svatebního pokoje.“ (Joel 2:16) V souladu s duchem těchto slov by nikdo neměl připustit, aby se něco v jeho životě stalo důležitější než jeho čistý postoj před stvořitelem.

Kojenci se narodili jako hříšníci, a proto na rodičích leží vážná odpovědnost, aby si zachovali před Bohem správný postoj, a aby tak i jejich malé děti mohly být považovány ze svaté a čisté. — Srovnej 1. Korintským 7:14.