měli neúplné poznání a porozumění. Museli stále dělat pokroky, přizpůsobovat své porozumění, jak pozorovali a zakoušeli postupné uskutečňování Jehovových předsevzetí. Stezka spravedlivých pro ně skutečně byla jako „jasné světlo, které svítí více a více“. (Přísl. 4:18) Jak přibývalo světla, rostli v poznání a plněji rozlišovali velkolepé pravdy, které jim Jehova stále odhaloval.

19. Co řekl Bůh proroku Danielovi o poznání a porozumění v „čase konce“?

¹⁹ Ale co Jehovovi služebníci v čase konce? Anděl řekl Danielovi: „A ty, Danieli, utaj ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce. Mnozí se budou potulovat [v Božím slově], a rozhojní se [v důsledku toho] pravé poznání.“ (Dan. 12:4) V 10. verši se dále říká o Božích služebnících: „Mnozí se očistí a vybílí a budou vytříbeni. A zlí budou jistě jednat zle a vůbec žádní zlí neporozumějí; ale ti, kteří mají pochopení, porozumějí.“ Přijde však toto osvícení naráz? Bude nutné, aby Boží služebníci měli úplné, dokonalé poznání a porozumění, takže už nebudou muset přizpůsobovat své náhledy na určité nauky nebo jiné věci, aby mohli být rozpoznáni jako ‚ti, kteří mají pochopení‘? O těchto a jiných otázkách se bude uvažovat v následujících článcích.

Jak přibývalo světla v nové době

„Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“ — Přísloví 4:18.

1. Jaké důkazy jsme již zvážili, pokud jde o splňování Přísloví 4:18?

BIBLICKÁ zpráva od 1. Mojžíšovy do Zjevení ukazuje, že stezka Jehovových služebníků skutečně byla a je jako jasné světlo, které svítí stále více. (Přísl. 4:18) Za dnů Ježíše a jeho apoštolů začala být srozumitelná mnohá proroctví o Mesiáši, jak dosvědčil Matouš a ostatní pisatelé evangelií. A vylití Božího ducha o letnicích a předání „dobrého poselství“ pohanům byly provázeny dalším osvětlením Božího slova. — Sk. 2:14–36; 10:34–43; 15:6–21.

2. a) Co vysvětluje období tmy, která se snesla na ty, kdo se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista? b) Co hrálo velkou úlohu v dělícím díle žně?

² Po smrti apoštolů však období tmy postupně pohltilo ty, kteří se prohlašovali za následovníky Ježíše Krista. Moci se ujali „utlačující vlci“. (Sk. 20:29, 30) Bylo to tak, jak Ježíš předpověděl v jednom ze svých podobenství. Přirovnal nebeské království k „člověku, který zasel na své pole znamenité semeno“. Pak „přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel“. V důsledku toho převládal na celosvětovém náboženském poli plevel po mnohá staletí. S obdobím žně však nadešlo dělení. Toto období žně je dnes v běhu, neboť „žeň je závěr systému věcí“. Naštěstí byla shromážděna třída „pšenice“ — pravých křesťanů. Skutečnosti ukazují, že stále rostoucí světlo na stezce těchto křesťanů hraje velkou úlohu při tom, aby se oddělili od bezzákonného „plevelu“, jehož konec je zničení. — Mat. 13:24–30, 36–43.a

SVĚTLO VRŽENO NA JEHOVU BOHA A JEHO SLOVO

3, 4. Jaké skutečnosti o stvořiteli, Jehovovi Bohu, se naučili oceňovat raní badatelé Bible?

³ Na začátku sedmdesátých let 19. století se začala scházet skupina vážných badatelů Bible, aby bez předsudků, s otevřenou myslí, studovali Boží slovo. Místo vyznáním křesťanstva se dali vést inspirovaným Písmem. Srdce jim osvítila moudrost, rozumnost, soulad a moc biblického poselství. Přesvědčilo je to — na rozdíl od převládajících ateistických a evolucionistických učení — o základní skutečnosti, že opravdu existuje inteligentní stvořitel. Viděli, že „účinky musejí být vyvolány přiměřenými příčinami“ a že „nesmírnost stvoření, jeho souměrnost, krása, řád, soulad, rozmanitost“ svědčí o něm jako o velikém tvůrci.b (Řím. 1:20) O stvořitelově osobnosti také poznali, že má čtyři základní přídomky neboli vlastnosti, totiž nekonečnou moudrost, neomezenou moc, dokonalou spravedlnost a nevyrovnatelnou lásku. — 5. Mojž. 32:4; Žalm 62:11; 62:12, „KB“; Přísl. 2:6, 7; 1. Jana 4:8.

⁴ Navíc se naučili oceňovat, že Bůh je ‚od věků do věků‘ a že jeho jméno je Jehova. (Žalm 83:18; 83:19, „KB“; 90:2) Pochopili, že hlavní dogma křesťanstva — nauka o trojici — je jak nerozumná, tak nebiblická. Světlo biblické pravdy jim ukázalo, že Bůh je „jeden Jehova“, že Ježíš je Boží Syn (jehož vlastní svědectví dokázalo, že jeho Otec ‚je větší než on‘) a že Boží svatý duch zdaleka není třetí osobou trojice, ale je to ‚Boží energie, které používá k dosažení rozličných výsledků‘.c — Mar. 12:29; Jan 14:28; Sk. 2:17, 18.

5. Jaký postoj zaujali tito milovníci pravdy, pokud jde o Bibli?

⁵ Směle a s přesvědčením kázali, že Bible je Boží inspirované Slovo a že vzhledem k Božím vlastnostem je rozumné očekávat, že stvořitel opatří božské zjevení, aby člověka vedlo. Popsali Bibli jako „pochodeň civilizace a svobody“. Je to „nejstarší existující kniha; přežila bouře třiceti století“. Navíc „všechny ostatní knihy dohromady nedokázaly přinést radost, pokoj a požehnání sténajícímu stvoření, jako to učinila Bible“.d V nesobeckých, obětavých životech pisatelů Bible viděli tito upřímní badatelé jasný důkaz, že jejich pohnutky byly čisté. Úhrnem poznali, že ‚Bible je rozumné a souladné prohlášení o příčinách zla a že vypráví o léku a o konečných výsledcích; slouží také k vedení a posilování služebníků Jehovy Boha‘.

JEŽÍŠ KRISTUS A KRÁLOVSTVÍ

6. Jakým pravdám o Ježíši Kristu porozuměli tito badatelé Bible?

⁶ Tito vážní badatelé Bible, jak si říkali, od počátku jasně rozuměli základním pravdám o Ježíši Kristu. Je Boží „jednozplozený Syn“. Měl předlidskou existenci. Dal svůj život jako „výkupné za všechny“. Byl vzkříšen jako duch, do nebe vystoupil jako duch a jako duch se vrátí — neviditelný mesiášský král Božího království. Nesmírně důležitým námětem je Kristův druhý příchod. Proč, jak a kdy? — Jan 3:16; 17:5; 1. Tim. 2:5, 6; 1. Petra 3:18.