18. Je možné srovnat počet starověkých obětí s oběťmi, které obětovalo křesťanstvo v nynější době během necelého století?

¹⁸ Tehdejší oběti dětí, jež přinášeli odpadlí „synové Judovi“, blednou a ztrácejí na významu co do počtu, srovnáme-li je s lidskými oběťmi, které během staletí obětovalo křesťanstvo svým nekřesťanským bohům. Předstíralo sice, že je viditelným královstvím Knížete pokoje, ale obětovalo bezpočet svých synů a dcer bohu války, svému Molochovi neboli „králi“. Nyní, v době kratší než jedno století, obětovalo mnoho miliónů svých nejlepších mladých členů církví ve dvou nejkrvavějších válkách celých lidských dějin a v mnoha menších válkách. Křesťanstvo to rouhavě označuje jako křesťanství. Takové oběti považuje za „nejvyšší oběť “, která obětavým bezprostředně otevírá cestu do Kristovy přítomnosti v nebi!

OBĚTI, KTERÉ SE LÍBÍ JEHOVOVI BOHU

19. Co tedy znamená, že křesťan má přinášet své tělo jako „živou, svatou. . . oběť “?

¹⁹ To není druh obětí, které Jehova Bůh doporučuje následovníkům svého Syna Ježíše Krista. Apoštola Pavla inspiroval, aby v Římanům 12:1, 2 napsal: „Skrze Boží slitování [vás] snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu. A již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se obnovením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ Má-li křesťan předkládat své tělo jako „živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť “, neznamená to, že má spáchat sebevraždu nebo že jej má kněz nějakého náboženství dát zabít a obětovat na oltáři. To by nebyla „svatá služba se. . . silou rozumu“. Spíše to znamená, že má křesťan žít obětavým životem v zájmu Boží služby, a ne ze sebe o své vůli okázale dělat mučedníka.

20. Jestliže živý křesťan žije takovým způsobem ‚přijatelným Bohu‘, jaké oběti může Bohu přinášet?

²⁰ Jestliže pravý křesťan dále žije způsobem ‚přijatelným Bohu‘, může přinášet Bohu oběti, o nichž je zmínka v Židům 13:15, 16: „Skrze něj [Krista, Božího velekněze] vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“

21. Když Bůh jednal se svým vyvoleným lidem, co postavil na přednější místo než oběti zvířat? Co tedy lze říci o lidských obětech?

²¹ Zde popsané oběti nepřipouštějí, abychom uctívání Jehovy směšovali s obětováním lidských nebo zvířecích obětí falešným bohům tohoto světa. (Iz. 42:8) Bůh si přeje od svých služebníků v prvé řadě poslušnost; přeje si, abychom poslouchali „dobrou a přijatelnou a dokonalou Boží vůli“. Když Jehova vysvobodil svůj vyvolený lid ze smrtonosného útlaku ve starověkém Egyptě, nezdůraznil jim, že by kladl největší důraz na oběti zvířat: „Toto slovo jsem jim však skutečně vyjádřil jako příkaz, když jsem řekl: ‚Poslouchejte můj hlas, a já se stanu vaším Bohem a vy sami se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě, kterou vám přikáži, aby se vám dobře dařilo.‘ “ (Jer. 7:22, 23; 1. Sam. 15:22) Jestliže tedy Jehova nevyžadoval od svého vyvoleného lidu oběti zvířat, tím méně by od nich žádal lidské oběti. Myšlenka na lidské oběti, jako byly oběti Baalovi nebo Molochovi, ani ‚nevyvstala v [jeho] srdci‘. — Jer. 7:31.

22, 23. a) Jak křesťanstvo, které se vyznačuje tím, že prolévá lidskou krev, nepřineslo oběti přijatelné Bohu? b) Co se mělo stát jeho starověkému předobrazu, aby se ukázalo, zda křesťanstvo zůstane bez trestu?

²² Ačkoli křesťanstvo si vytvořilo pověst, že prolilo nesmírné množství lidské krve, přece neobětovalo Bohu oběti, které by se mu líbily. Není patrné, že by poslouchalo Boha Bible. (Mich. 6:6–8) Až do dnešního dne nelituje svého neposlušného způsobu jednání a neobětuje Bohu vhodnou oběť: „Oběti Bohu jsou zlomený duch; zlomeným a zdrceným srdcem, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17; 51:19, „KB“) Zaslouží si křesťanstvo, aby zůstalo bez trestu? Zůstane nepotrestáno? Jeho starověký předobraz, Jeruzalém, postihl patřičný trest. Jehova o tom řekl:

²³ „ ‚Proto hle, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚kdy se již nebude říkat, že je Tofet a údolí synů Hinnom, ale údolí zabíjení, a v Tofet budou muset pohřbívat, a nebude tam dost místa. A mrtvá těla tohoto lidu se stanou pokrmem pro létající nebeské tvory a pro zemská zvířata, a nikdo je nevyplaší. A způsobím, že v judských městech a v jeruzalémských ulicích přestane hlas jásání a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty; neboť celá země se stane jen zpustošeným místem.‘ “ — Jer. 7:32–34; 19:6–9.

24. Kdy došlo k předobraznému splnění tohoto slavnostního proroctví?

²⁴ Toto slavnostní proroctví se nevyplnilo za vlády krále Joziáše, který dal rozbít modly a poskvrnit místa, která byla zasvěcena uctívání Molocha a jiných démonských bohů. (2. Král. 23:3–20) Tofet a údolí Hinnom bylo teprve v roce 607 př. n. l. přeměněno v údolí pobíjení a pokryto mrtvými těly Judejců, jež nebyla pohřbena, ale stala se potravou mrtvých ptáků a zvířat. Tehdy dlouho obléhaný Jeruzalém padl do rukou Babylóňanů. Ubozí lidé, kteří přežili, byli odvedeni do zajetí a město bylo ponecháno pusté. Jeruzalém a Judea byly opuštěny 70 let. — 2. Par. 36:17–21.

25. Splnění kterého Jeremiášova proroctví neujde křesťanstvo vzhledem k předcházejícím poznatkům?

²⁵ Dnešnímu křesťanstvu, které se provinilo krví, pěstuje pohanské zvyky, lidské tradice a směsici biblického učení a pohanských filozofií, se nebude dařit lépe než jeho starověkému předobrazu. Neunikne svému podílu na splnění Jehovova proroctví: „Velká bouře se zvedne od nejvzdálenějších částí země. A ti, které Jehova pobije, budou jistě v ten den od jednoho konce země až ke druhému konci země. Nebudou oplakáni ani posbíráni ani pohřbeni. Budou jako mrva na povrchu zemské půdy.“ (Jer. 25:32, 33) Ne, křesťanstvo nepřežije nadcházející „velké soužení“. (Mat. 24:1, 2, 21, 22) A těsně potom bude následovat zničení zbytku světové říše falešného náboženství!

Argumenty proti překladu Bible

Friar Buckingham uvedl proti překladu Bible nerozumné argumenty, které nebyly ke cti ani jemu, ani jeho stoupencům. V jednom kázání pronesl: „Protože Písmo říká: ‚Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království‘, nebude potom ten, který orá, když toto slovo čte, příště opouštět svůj pluh? Co bude potom se setím a sklizní? Stejně tak když pekař čte, že ‚trochu kvasnic zkvasí celé těsto‘, nebude snad příště šetřit kvasnicemi, aby to nepoškodilo naše zdraví? Také když prostý muž čte slova: ‚hněvá tě tedy tvé oko, vytrhni je a odhoď je od sebe‘, ihned si vytrhne oči a celá říše bude plná slepých mužů, čímž národ zanikne a král utrpí škodu. A celá říše tak upadne do zmatku.“ („How We Got Our Bible“, J. Paterson Smyth)