„Pracujte stále na své záchraně“
„Pracujte stále na své záchraně s bázní a chvěním.“ — FILIPENSKÝM 2:12.
1. a) Kdo nebo co chválí Jehovu beze slov? Jak je to možné? b) Kdo ještě je k tomu zván?
JEHOVU chválí jeho díla. „Chvalte ho, Slunce a Měsíci. Chvalte ho, všechny hvězdy světla.“ Nemají schopnost řeči, ale přesto mluví k jeho chvále. Právě tak hory a pahorky, rostliny a živočichové, ptáci a různí lezoucí tvorové. (Žalm 148:3, 9, 10; 19:1–4; 19:2–5, „KB“) Jak je možná taková chvála, když chybí slova? Je možná proto, že dílo zrcadlí svého tvůrce. To platí zejména o Jehovových dílech: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a božství.“ (Řím. 1:20) Má-li ho chválit nemluvící stvoření, oč více ti, kteří mají schopnost řeči! Proto je vhodné, že Žalmy 146 až 150 začínají a končí burcujícím voláním: „Chvalte Jah!“
2. Jaká díla by měla zrcadlit naše křesťanství?
2 Stejně jako Jehovu zrcadlí jeho díla, naše díla zrcadlí nás. Odhalují nás jako ty, kteří hledají bohatství, nebo ty, kteří chválí Jehovu? Prvořadou prací, kterou nyní musejí křesťané dělat, je naplňování Ježíšových slov: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Jeho slova na rozloučenou k jeho následovníkům zněla: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 24:14; 28:19, 20) Když ‚důkladně svědčíme dům od domu‘, naše kazatelská práce by měla mít vysokou úroveň. Tak můžeme získat znamenité postavení před králem Jehovou a králem Kristem Ježíšem. „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví.“ — Sk. 20:20, 21; Přísl. 22:29.
3. Jak jsme cvičeni k této práci? Proč v ní musíme získat zručnost?
3 K potřebnému poučení a výcviku nám byla dána Bible, aby „Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. Proto osobním i skupinovým studiem, pravidelnou účastí na sborových shromážděních a účastí na cvičných programech „vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který nemá čím být zahanben a správně zachází se slovem pravdy“. (2. Tim. 3:17; 2:15) Satan, bůh nynějšího ničemného světa, utkal ohromnou síť náboženských lží a rozprostírá ji jako závoj nad národy, takže nevěřící jsou zaslepeni vůči osvětlujícímu dobrému poselství o Kristově království. Jehovovo Slovo je však jako dvousečný meč a svědkové Jehovovi s ním musí zručně zacházet, aby tento zaslepující závoj rozsekali na cáry a nechali zasvítit světlo do poctivých myslí a srdcí mužů, žen a dětí podobných ovcím. — 2. Kor. 4:3, 4.
PŘIJATELNÉ OBĚTI CHVÁLY
4. K čemu je přirovnána naše chvála a v čem byla podle Malachiáše 1:6–8 chyba?
4 Naše slova chvály Jehovovi jsou přirovnána k obětem, jež vyžadoval mojžíšský Zákon: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejné hlásí k jeho jménu.“ Slova jsou také přirovnána k ‚mladým býkům našich rtů‘. (Žid. 13:15; Oz. 14:2) Oběti předkládané pod Zákonem měly být bez poskvrny a kněží, kteří tento požadavek přehlíželi, byli přísně napomínáni Jehovou, jak je popsáno u Malachiáše 1:6–8:
„ ‚Syn, ten ctí otce, a služebník svého vznešeného pána. Jsem-li tedy otec, kde je pro mne čest? A jsem-li vznešený pán, kde je bázeň přede mnou?‘ řekl Jehova vojsk vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem. ‚A vy jste řekli: „Jak jsme pohrdali tvým jménem?“‘ ‚Tím, že na mém oltáři předkládáte poskvrněný chléb.‘ ‚A řekli jste: „Jak jsme tě poskvrnili?“ ‘ ‚Tím, že jste řekli: „Stůl Jehovův je něco opovrženíhodného.“ A když předkládáte k obětování slepé zvíře: „Není to nic špatného.“ A když předkládáte chromé nebo nemocné zvíře: „Není to nic špatného.“ ‘ ‚Přines to, prosím, svému místodržiteli. Najde v tobě zalíbení nebo přijme tě laskavě?‘ “
5. Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom obětovali poskvrněné oběti chvály?
5 Jsou dnes naše oběti, ‚mladí býci našich rtů‘ a „ovoce rtů“, tak neposkvrněné, jak je to jen možné? Učinili jsme pomocí studia, cvičení a školení svých schopností své oběti chvály tak znamenité, jak jen můžeme? Vyhledáváme slova pravdy a zamýšlíme se nad nimi, abychom je v domovech lidí předkládali potěšujícím způsobem? „Mimo to, že shromažďovatel zmoudřel, neustále také učil lid poznání a uvažoval a důkladně zkoumal, aby uspořádal mnoho přísloví. Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy.“ — Kaz. 12:9, 10.
6. Jak můžeme lidem usnadnit přijetí poselství o království?
6 Pro lidi je těžké uznat, že až dosud neměli pravdu a že potřebují změnit svůj způsob myšlení, a to zejména v něčem tak citově podbarveném, jako jsou jejich náboženské názory. Snažíme se jim to usnadnit? Vžíváme se do jejich postavení, jako to dělal apoštol Pavel? Řekl: „A tak jsem se Židům stal jako Žid, abych získal Židy; těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ačkoli sám nejsem pod zákonem, abych získal ty pod zákonem. Těm bez zákona jsem se stal jako bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale pod zákonem vůči Kristu, abych získal ty bez zákona. Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno dělám pro dobré poselství, abych se na něm podílel s jinými.“ — 1. Kor. 9:20–23.
7. Jak můžeme udělat své kázání přesvědčivější?
7 Máme porozumění, jsme laskaví, uzdravujeme svými slovy? „Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným, a sladkost jeho rtů dodává přesvědčivosti. Příjemné výroky jsou pláství medu, sladké pro duši a uzdravující pro kosti.“ Studujeme důkladně, abychom projevovali pochopení, když svědčíme druhým o Božím království, a tím dodávali své mluvě přesvědčivosti? „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům dodává přesvědčivosti.“ (Přísl. 16:21, 24, 23) Sůl dodává chuti potravě, která by jinak byla mdlá, a Pavel používá této skutečnosti, aby ukázal, že duchovní pokrm, který nabízíme druhým, by měl být příjemný k požití: „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ — Kol. 4:6.
ZDOBIT SVÉ UČENÍ ZNAMENITOU PRACÍ
8. Co je životně důležité, máme-li se vyhnout odsouzení jako pokrytci?
8 Kromě díla kázání dobrého poselství je životně důležité dělat to, co kážeme, jestliže nemáme být odsouzeni jako pokrytci. Apoštol Pavel si toho byl velice vědom. Odsuzoval jisté židovské učitele své doby proto, že se tím proviňovali: „Ty však, který učíš jiného, sám sebe neučíš? Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, kradeš? Ty, který říkáš: ‚Nezcizoložíš‘, cizoložíš? Ty, který vyjadřuješ odpor k modlám, vylupuješ chrámy? Ty, který jsi pyšný na zákon, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?“ (Řím. 2:21–23) Pavel si byl takového nebezpečí jasně vědom ve vlastním případě a říkal: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ — 1. Kor. 9:27.
9. Jaké důvody popírají náboženskou frázi ‚jednou spasen, provždy spasen‘?
9 To ukazuje, že Pavel nezastával názor, kterého se dnes drží mnozí nábožní lidé, totiž: ‚Jednou spasen, provždy spasen.‘ Když jsme přijali Ježíše jako svého zachránce a vykupitele a zasvětili jsme své životy Jehovovi Bohu, vykročili jsme teprve na cestu k záchraně, a ne že bychom ji dokončili. Proto nám Pavel radí, abychom ‚pracovali stále na své záchraně s bázní a chvěním‘. (Fil. 2:12) Proč ‚stále pracovat‘ a proč „s bázní a chvěním“? Je totiž možné odpadnout, a pro některé z takových lidí je pak nemožné opět ožít k pokání, protože „znovu přibíjejí na kůl Božího Syna“. A Ježíš sám řekl, že je možné, aby ‚ti někdo vzal korunu‘. Ve svých poznámkách o „závěru systému věcí“ také prohlásil: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Žid. 6:4–6; Zjev. 3:11; Mat. 24:3, 13) Záleží tudíž na našem současném postavení před Bohem, ne na tom, čím jsme někdy v dobrém či ve zlém ohledu byli. (Ezech. 33:12–16) Proto musíme stále pracovat — kázat království a dále pěstovat správné chování a obojí dělat se zdravou bázní, že bychom nemuseli obstát.
10. Co by mělo být ozdobou našeho učení a k čemu to povede?
10 Křesťané jsou nabádáni, aby byli ‚umírnění ve zvycích, zdravé mysli, chovali se uctivě, nepomlouvali, neopíjeli se, byli láskyplní v rodinných vztazích, cudní, čistí v řeči a pracovití‘. A proč to všechno? „Aby se o Božím slově nemluvilo utrhačně.“ Také aby takovým chováním „ve všem zdobili učení našeho zachránce, Boha“. Když tuto ozdobu znamenitého chování připojí ke svému kázání, stanou se svědkové Jehovovi „příkladem znamenitých skutků“. (Tit. 2:1–10) „Těm, kteří jsou bohatí v nynějším systému věcí,“ poučoval apoštol Pavel, „nařizuji, aby nebyli domýšliví a aby nevkládali svou naději v nejisté bohatství, ale v Boha, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu užitku, aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, připravení dělit se a aby si jako poklad bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se chopili skutečného života.“ — 1. Tim. 6:17–19.
11. Jakou možnost poskytuje přítomný život navzdory dnům plným trápení?
11 Současný život, jakým žije svět, není skutečné žití. „Ta, která jde ze smyslovým uspokojením, je mrtvá, ačkoli žije.“ (1. Tim. 5:6) Tento život ovšem poskytuje jednu možnost, totiž abychom byli „bohatí ve znamenitých skutcích“, „jako poklad bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost“, abychom se „chopili skutečného života“ v říši Jehovova království pod Kristem. Mohli bychom mít vše, co nabízí tento život, a přece by bylo vše zbytečné a bezcenné, kdybychom neměli znamenité skutky. Dnů tohoto života je málo a jsou plné trápení a bolesti, žalu a utrpení, hoře a zklamání, ničemnosti a smrti. Dnů je málo, ale přesto je jich dost na to, abychom zbohatli ve znamenitých skutcích, nebudeme-li otálet. Konat takové skutky nám přináší radost a naplnění, pokoj a spokojenost, vědomí smyslu a účelu všeho, duchovní zdraví a věčný život.
OBČERSTVUJÍCÍ PRÁCE SMĚŘUJÍCÍ K ZÁCHRANĚ
12. Co je pro Boží služebníky vyčerpávající, ale co přináší občerstvení?
12 V těchto časech velké lhostejnosti i odporu se to možná zdá zvláštní, ale zdržovat se zvěstování Jehovova království je pro svědomité svědky Jehovovy vyčerpávající. Mluvit je pro ně úlevou a občerstvením. Když se Jeremiáš rozhodl nekázat, bylo poselství jako oheň v jeho kostech a nakonec zvolal: „Jsem vyčerpán tím, že je v sobě zadržuji — nemohu to vydržet.“ (Jer. 20:9, „Americký překlad“) Elihu potřeboval úlevu, a tak vyslovil pravdy, které v sobě dlouho zdržoval: „Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru. Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají. Musím mluvit, aby se mi ulevilo.“ (Job 32:18–20, „EP“) Když to Elihu vykonal, cítil se občerstven. Bůh byl občerstven, když dokončil své stvořitelské dílo. Konat Jehovovo dílo bylo pro Ježíše jako občerstvující pokrm. A dnes je konání kazatelského díla občerstvením pro svědky Jehovovy. ‚Stoupají na křídlech jako orli.‘ — Iz. 40:31.
13. Co je nyní načase dělat a komu a jak to pomůže?
13 Nyní je čas studovat Boží slovo, Bibli, přestat se utvářet podle tohoto starého zkaženého systému a přetvářet se přeměnou své mysli. „Nemilujte svět ani věci ve světě.“ „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15, 17; Řím. 12:2) Vyzbroj se, abys utěšoval truchlící dobrým poselstvím o Božím království. Zdob své učení tím, že přinášíš duchovní ovoce ve svém vlastním životě — „lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Pomáhej mírným, aby přeměňovali svou mysl, bohatli ve znamenitých skutcích a navždy zůstali na rajské zemi. (Žalm 37:11, 29) Pomáhej jim, aby pracovali na své záchraně, jako na ní stále pracuješ ty sám.
14. a) Jak jsme nabádáni, abychom získali záchranu? Proč je to nyní tak časové? b) Budeme-li to na sebe uplatňovat, čím se můžeme stát a co dokážeme dělat?
14 Tyto dny jsou kritické a čas je omezený, a proto nás Bůh nabádá: „Kaž slovo, naléhavě se toho drž v příznivém období, v období obtížném.“ „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle.“ „Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ (2. Tim. 4:2; 1. Kor. 15:58; Řím. 12:11) Všemi těmito způsoby „pracujte stále na své záchraně s bázní a chvěním. . . , abyste se stali bezúhonnými a nevinnými, neposkvrněnými Božími dětmi mezi pokřivenou a převrácenou generací. Záříte v ní jako ti, kteří poskytují světlo ve světě, a pevným sevřením držíte slovo života“. — Fil. 2:12, 15, 16.
◆ Jak Jehovu chválí jeho díla?
◆ Jaký druh obětí je dnes přijatelný Bohu?
◆ Jak můžeme druhým usnadnit přijetí poselství o království?
◆ Jakými znamenitými skutky bychom měli zdobit své učení?
◆ Jaká činnost je pro Boží služebníky občerstvující?
◆ K jakému dílu je nyní čas?