Dej si pozor na svého protivníka, ďábla!

„Buďte ostražití, bděte. Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. — 1. PETRA 5:8.

1. Jakého protivníka mají svědkové Jehovovi, ale jak je možné zmařit jeho plány?

JSI bezvýhradně oddaným svědkem Jehovy Boha? Jestliže ano, pak máš lstivého protivníka, ďábelského nepřítele. Ale bez ohledu na to, čeho je tento úskočný nepřítel schopen, mohou být jeho plány zmařeny. Můžeš dokázat, že jsi věrný nejvyššímu Bohu, Jehovovi. Můžeš se tak bezpochyby podílet na ospravedlňování nesrovnatelného jména svého nebeského Otce. Můžeš jisté rozradostnit Jehovovo srdce a poskytnout mu odpověď pro velkého posměvače. Ano, můžeš získat cenu věčného života v rajském štěstí. — Přísl. 27:11; Luk. 23:43; Zjev. 2:7.

2. Co řekl apoštol Petr o našem hlavním protivníkovi?

² Chceš-li zůstat věrný Bohu, musíš dávat pozor na svého hlavního protivníka. Apoštol Petr o něm napsal: „Buďte ostražití, bděte. Váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ Ale obrana proti tomuto nepříteli je možná, neboť apoštol pokračuje: „Postavte se však proti němu, pevní ve víře. . . Potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti. . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ (1. Petra 5:8–10) Tato slova přinášejí útěchu především pomazaným následovníkům Ježíše Krista. Mají však také pravý význam pro Jehovovy služebníky, kteří se těší na to, že budou žít věčně v pozemském ráji.

3. a) Kdo nám pohotově pomáhá? b) Čeho užívá satan, aby splnil své zlé záměry?

³ Máme-li dávat pozor na svého protivníka, potřebujeme pomoc, a také musíme znát jeho taktiku. Pohotovou a ochotnou pomoc k zachování ryzosti nám všem poskytuje Jehova Bůh, Ježíš Kristus, svatí andělé a křesťanský sbor. Na druhé straně musíme zápolit se svým nedokonalým tělem, s tímto zlým systémem věcí a se samotným satanem ďáblem. Má zlomyslné pohnutky a je vždy ochoten využít pomoci našich dvou dalších nepřátel, aby splnil své zlé úmysly. — Jan 15:19; 1. Kor. 9:27.

4. a) Pod jakými čtyřmi označeními je satan známý? b) Proč si satan zasluhuje označení „ďábel“, „had“ a „drak“?

⁴ Výrazy, jimiž Písmo označuje našeho protivníka, nám pomáhají lépe pochopit jeho metody a plány. Mluví se o něm jako o satanovi, ďáblovi, hadu a draku. (Zjev. 12:4, 9, 10) Jeho jméno satan znamená „odpůrce“ neboli „protivník“. (Job 1:6; 2:1) „Ďábel“ znamená „pomlouvač“ nebo „žalobce“. Satan je také nazýván „had“, protože použil hada, aby oklamal Evu v edenské zahradě. (1. Mojž. 3:1–7) Je označen jako „drak“, protože má sklon pohlcovat.

Satanovy pohnutky a předsevzetí

5. Jaký postoj zaujal satan vůči Jehovovi?

⁵ Satan ďábel, původně jeden z Božích nebeských synů, začal odporovat Jehovovi a pomlouvat ho. Jeho předsevzetím bylo odvrátit lidstvo od Boha, aby sloužilo satanovým sobeckým cílům. Z ďáblova způsobu jednání je zřejmé, že zpochybnil Boží pravdivost a také potřebu lidstva záviset na Jehovovi a očekávat od něj trvalý život a štěstí. Satan svým způsobem jednání zpochybnil Boží právo panovat a jeho způsob panování. Jehova se řídí zásadou panování ve spravedlnosti a zásadou, že mu jeho tvorové mají sloužit dobrovolně, z lásky k němu a ke spravedlnosti. Satan na druhé straně zaujal takový postoj, že více žádoucí pohnutkou je sobecký zisk. Jinými slovy, tvrdí, že by všichni inteligentní tvorové měli být a jsou stejně sobečtí jako on sám. — Job, kapitoly 1 a 2.

6. Jaké pohnutky jsou patrné ze satanova způsobu jednání?

⁶ Z toho, že se satan vydal takovou cestou, je patrné, že připustil, aby se pro něj přehnaná ctižádost stala stravující vášní a pohnutkou. To je zřejmé také z výstrahy apoštola Pavla, aby nově obrácený muž nebyl jmenován do postavení dozorce, „aby se nenadul pýchou a nedostal se pod rozsudek, který byl vynesen nad ďáblem“. (1. Tim. 3:6) Ano, opravdu to svědčilo o ohromném sebeklamu, když se satan odvážil postavit se proti Všemohoucímu, nejvyššímu, svrchovanému panovníkovi vesmíru, Králi věčnosti, Jehovovi Bohu. (1. Mojž. 17:1; 2. Sam. 7:28; Žalm 83:18; 83:19, „KB“; 1. Tim. 1:17) Ďábel byl ovládán touhou po sebevyvyšování a záviděl uctívání, které prokazovali inteligentní tvorové Jehovovi Bohu; ukázal to tím, že nabídl Ježíši Kristu „všechna království světa“, prokáže-li mu Ježíš akt uctívání. — Mat. 4:8, 9.

7. Proč nevykonal Bůh okamžitě rozsudek nad vzpurným satanem, Adamem a Evou?

⁷ Jehova Bůh mohl ovšem vykonat rozsudek nad satanem a první lidskou dvojicí, jakmile se dopustili přestupku. Ale kvůli sporným otázkám, které vyvolal satan, a z milosrdenství k Adamovu ještě nenarozenému potomstvu připustil Bůh, aby ďábel žil a pokoušel se dokázat svá chlubná vyzývavá tvrzení. Současně tím Jehova dal těm z lidstva, kteří si to přáli, příležitost, aby se pokusili vládnout si sami bez ohledu na Boha a jeho spravedlivé zásady.

Podvod ohledně jeho existence

8. Jak oklamal satan lidstvo, pokud jde o jeho osobní existenci?

⁸ Satan se jako protivník Jehovy Boha uchyluje při sledování svého záměru k mnoha rozmanitým taktikám a snaží se, pokud možno, odvrátit všechno lidstvo od oprávněného uctívání jejich stvořitele. Jednou z těchto taktik je snaha přimět lidi, aby věřili, že vůbec neexistuje! Tak se mohou snadno stát jeho oběťmi. V mnoha náboženských kruzích je dnes tudíž módní názor, že taková osoba jako satan ďábel neexistuje. Například z průzkumu, který provádělo Středisko pro výzkum mínění ve městě New Yorku, vyplynulo, že v roce 1974 více než polovina Američanů nevěřila plně v existenci ďábla jako osoby. V existenci ďábla jako osoby nevěří dokonce ani mnoho duchovních.

9, 10. Jak dokazuje Písmo skutečnost, že ďábel je osobou?

⁹ Ale Písmo nás neponechává na pochybách, že ďábel existuje jako osoba. Ukazuje, že prostřednictvím hada mluvila osoba a oklamala a svedla první ženu, Evu. Kniha Jobova dále potvrzuje existenci satana jako osoby, neboť vypráví o tom, že mluvil s Jehovou Bohem a napadal ryzost Božího služebníka Joba. Kromě toho pisatelé evangelií Matouš, Marek a Lukáš zaznamenávají, že Ježíš Kristus byl pokoušen ďáblem. Že musela přicházet taková pokušení na Ježíše z vnějšího zdroje, je jasné nejen z toho, co víme o Ježíšově dokonalosti a osobnosti, ale také z toho, jaká byla podstata satanova třetího pokušení. Jak by mohl Ježíš padnout a vykonat akt uctívání před nějakým zlým principem nebo ideou? Je také významné, že Ježíš opakovaně poukazoval na satana jako na osobu a jako na „panovníka tohoto světa“. — Jan 12:31; 14:30; 16:11; 8:44; Mat. 4:1–10; 12:26; Luk. 10:18.

¹⁰ Ježíšovi apoštolové také identifikovali ďábla jako osobu. Pavel naznačil, že praví křesťané nejsou v nevědomosti, pokud jde o satanovy „záměry“, a apoštol je varoval před „ďáblovými pletichami“. (2. Kor. 2:11; Ef. 6:11) Jak již bylo ukázáno, Petr vybízel spoluvěřící, aby dávali pozor na svého protivníka, ďábla. A apoštol Jan potvrdil, že „celý svět leží v moci toho ničemného“ a že „ďábel bude uvrhovat některé z vás [křesťanů] do vězení“. — 1. Jana 5:19; Zjev. 2:10; 1. Petra 5:8.

Satanův nástroj v podobě falešného náboženství

11. Co způsobil satan s lidským instinktem, který vede k uctívání?

¹¹ Satan se snaží udržet lidi v zaslepenosti a užívá k tomu i falešného náboženství. (2. Kor. 4:4) Bůh stvořil člověka tak, že má potřebu udržovat styk se svým stvořitelem pomocí uctívání. Satan odvrátil tento instinkt jiným směrem tím, že působí na sobeckost a podporuje nevědomost o čistém uctívání. Aby dosáhl svého cíle, ‚proměňuje se v anděla světla‘. (2. Kor. 11:14) Následkem tohoto klamu se lidé věnují tisícům různých druhů falešného uctívání.

12. Jak bychom se měli dívat na falešné náboženství a na mezicírkevní hnutí?

¹² Každé falešné náboženství je ve skutečnosti satanovým dílem. Pavel totiž prohlásil: „Věci, které obětují národy, obětují démonům, a ne Bohu.“ Ježíš řekl: „Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ Kristus také nepřipustil žádné mezicírkevní hnutí, ale řekl: „Žádný nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ — 1. Kor. 10:20; Mat. 12:30; Jan 14:6.

13. Jakými způsoby využívá satan lidskou zvědavost ohledně okultních věcí?

¹³ Satan využívá toho, že člověk má zájem o skryté věci a o stav mrtvých. Takovými zcela nebiblickými nástroji, jako jsou mluvení s mrtvými neboli spiritismus, věštění, astrologie a černá magie, polapil do léčky bezpočet lidí. Zájem o takové věci dnes skutečně stále roste. Došlo k takovému extrému, že někteří ve skutečnosti uctívají samotného ďábla. — 2. Mojž. 22:18; 3. Mojž. 19:26; 20:6; 5. Mojž. 18:10–12.

Satan se dovolává pýchy

14, 15. a) Jakých prostředků využil satan, když chtěl přimět Evu a Kaina, aby sloužili jeho záměru? b) Jaké další příklady poskytuje Bible v tomto směru?

¹⁴ Satan podlehl pokušení v podobě pýchy. Podobně vyvolal i v Evě pyšnou, sobeckou touhu podobat se nejvyššímu Bohu, a tak se mu podařilo odvrátit naše prarodiče od uctívání Jehovy Boha. Podobně postupoval satan bezpochyby i v případě Kainově. Povšiml si, jakou měl Kain zlost, protože jeho bratr Abel získal božské schválení, a tak mohl ďábel rozdmychat tuto zlost ve vražednou závist. — 1. Mojž. 4:3–8; 1. Jana 3:11, 12.

¹⁵ V průběhu lidských dějin mohl satan používat jako svých nástrojů těch, kteří jsou pyšní — lidí, jako byli Nimrod, egyptský farao v Mojžíšově době a asyrský král Senacherib. (1. Mojž. 10:8–12; 2. Mojž. 5:2; Iz. 36:7–10, 16–20) Dnes má satan ve své moci množství lidí na základě pýchy — pýchy rasové, pýchy národnostní, pýchy na vzdělání, pýchy na sociální postavení a jiné. To všechno slouží ďáblovu záměru, protože se tak lidé odvracejí od Božího poselství a nechtějí je poslouchat.

Vnadidlo v podobě hmotařské chamtivosti

16. Jaký měl úspěch satan při využíváni hmotařské chamtivosti?

¹⁶ Jiným nástrojem, jehož užívá satan, aby chytl lidi do léčky, je hmotařství, chamtivost, láska k penězům, hrdost na majetek. Tímto způsobem polapil do léčky v době Ježíšově duchovní, kteří chamtivě milovali peníze. (Luk. 16:14) Satan využil lákadla v podobě hmotařské chamtivosti a ‚dodal odvahu [Ananiášovi], aby klamal svatého ducha‘. (Sk. 5:1–11) A ďábel bezpochyby využil lásky k hmotným věcem a ke světským zábavám, aby odvrátil od Jehovovy služby Demasa a jiné křesťany. — 2. Tim. 4:10.

17. Máme mimořádně smutně proslulý příklad osoby, která podlehla satanově léčce v podobě chamtivosti?

¹⁷ Mimořádně smutně proslulý příklad toho, jak satan užívá chamtivosti jako léčky, je příklad Jidáše Iškariotského. Nejenže se stal chamtivým zlodějem, ale chamtivost také přispěla k tomu, že Jidáš zradil svého Pána. Že jeho mysl byla obrácena tím směrem, je patrné z toho, jak protestoval, když Marie pomazala Ježíšovy nohy drahým olejem. (Jan 12:4–6; Mat. 26:14–16) Jak opatrní bychom měli být, aby nás satan nepřelstil lákadlem v podobě hmotařské chamtivosti!

Satan využívá lidských slabostí

18. a) Jaká opatření učinil Bůh, aby měl člověk radost ze života? b) Jak toho satan využil ke škodě člověka?

¹⁸ Mezi různými slabostmi, jichž se satan dovolává, je dychtění po zakázaných smyslových rozkoších. Jehova Bůh si přál, abychom se radovali z mnoha potěšení, a když jich užíváme v rámci jeho vůle vzhledem k nám, mohou nám přinést mnoho dobra a štěstí. Satan však pokouší lidi, aby stavěli tyto věci na první místo ve svém životě a aby se jim oddávali nemravným způsobem, který porušuje Boží zákon. Tak satan způsobil, že 24 000 Izraelitů podlehlo vnadidlu Baala z Peoru. (4. Mojž. 25:1–9) Dnes svět šílí po smyslových rozkoších. Časopisy, noviny, filmy a televizní programy stále výrazněji působí na chlípné zájmy. Ale jako křesťané vedení Božím duchem se musíme vyhýbat takovým pokušením. — 1. Kor. 14:20.

19. a) Kterou satanovou léčkou jsou velmi zranitelní především mladí křesťané? b) Čeho by si měli být mladí křesťané vědomi?

¹⁹ Jiným satanovým nástrojem je působení na žádosti po příjemném vzrušení. Do této léčky mohou upadnout především mladí křesťané. Často se maximálně věnují všem druhům sportu, jako diváci i jako účastníci. Ale to by mohlo způsobit, že by se stali „milovníky rozkoší spíše než milovníky Boha“. (2. Tim. 3:4) U jiných mladých lidí vede touha po vzrušení k takovým druhům hudby a písní, jež podporují nemravnost a násilí. Je jistě třeba velké opatrnosti, protože takové věci mohou odlákat mladé křesťany od stezky řádnosti a ctnosti. — Žalm 16:11; 2. Petra 2:20–22.

20. Jak využívá satan strachu?

²⁰ Satan také užívá léčky v podobě strachu z lidí. Je přirozené, že člověk nechce být středem posměchu a snaží se vyhnout se utrpení. Takový strach vedl v dobách tísně k nemalému počtu kompromisů. (Přísl. 29:25; Žid. 2:14, 15) S Boží pomocí nikdy nepřipustíme, aby se to stalo v našem případě.

21. Proč se nemusíme nechat přemoci sklíčeností?

²¹ Jiným satanovým záměrem je pokusit se vzít Božím služebníkům odvahu, aby se vzdali. Ďábel se o to jistě snažil v případě Jobově a způsobil, že si Job přál, aby byl mrtev nebo aby se byl nikdy nenarodil. Satan se o to pokoušel i v případě Mojžíšově. (Job 3:1–13; 14:13; 4. Mojž. 11:10–15) Žádný z těchto věrných mužů se nestal obětí sklíčenosti. Přizpůsobili se naopak božské vůli. Stejně jako oni, nemusíme se ani my nechat přemoci okolnostmi, protože nás Jehova může podpořit a nikdy nepřipustí, aby spravedlivý kolísal. — Žalm 55:22; 55:23, „KB“.

Stůj pevně!

22, 23. Co máme dělat, abychom mohli stát pevně proti satanovým „pletichám“ a abychom nesloužili jeho záměrům?

²² Co máme dělat, uvědomujeme-li si, že se satanovi podařilo odcizit převážnou většinu lidstva od Jehovy Boha? Jako stateční svědkové Jehovovi musíme „pevně stát proti ďáblovým pletichám“, proti jeho nástrojům, trikům a taktikám. (Ef. 6:11) Tak můžeme dokázat, že je to opravdu podlý a vychloubačný lhář.

²³ Proti satanovi však nemůžeme stát jen svou vlastní silou, protože on má větší moc, rozsáhlejší vědomosti a daleko víc zkušeností než my. Abychom mu tedy mohli pevně odolávat, musíme plně využívat všech pomůcek, které opatřil Jehova Bůh svému lidu. Pak zmaříme plány tohoto podlého nepřítele!

Stůj pevně proti satanovým nástrojům!

1. Jaký je úděl křesťanů, kteří žijí v souladu se svými přednostmi?

ODDANÍ Jehovovi ctitelé, kteří žijí v souladu se svými přednostmi, se těší z duchovního ráje. Boží prorok Izaiáš popsal prorocky i jejich dnešní stav slovy: „V pustině bude jistě přebývat právo a v sadě bude bydlet spravedlnost. A dílem pravé spravedlnosti se stane pokoj; a službou pravé spravedlnosti poklid a bezpečí na neurčitý čas.“ — Iz. 32:16, 17.

2. Proč musíme být stále na stráži?

² Chceme-li si zachovat tento šťastný stav, musíme být stále bdělí, protože satan ďábel nám závidí naše štěstí a vzkvétající duchovní vlastnictví. Jako Gog z Magogu brzy rozpoutá všeobecný útok proti Jehovovu lidu. (Ezech. 38:8–12) Ale ani dnes rozhodně není nečinný. Ví, že mu zbývá již jen krátké časové období, a proto nyní chová opravdu větší zlobu proti Jehovovým služebníkům než kdy dříve. — Zjev. 12:12, 17.

3. Proč zuří satan proti Jehovovým služebníkům?

³ Satan ovládá tento svět nespravedlivých lidí. (Ef. 2:1, 2; 1. Jana 5:19) Ti jsou všichni na jeho straně ve velké sporné otázce, týkající se univerzální svrchovanosti. Přisvědčují satanovi v jeho tvrzení, že je pochybné, zda vůbec nějací lidé mohou zachovat ryzost Jehovovi Bohu. (Přísl. 27:11) Jen malý počet křesťanů dokazuje, že ďábel je planý vychloubač a podlý lhář, ale to v něm vyvolává zuřivost. Proto užívá všech nástrojů, všech podlých lstí, jež má k dispozici, aby tyto věrné Jehovovy služebníky přemohl. Zápasíme tedy „proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. — Ef. 6:12.

4. Proč musíme tvrdě pracovat, abychom překonávali své slabosti?

⁴ Proto je užitečné, aby sis položil otázku: ‚Jak mohu stát pevně proti tomuto mocnému protivníkovi?‘ Jak jsme viděli, využívá slabostí padlého těla, aby polapil křesťany do léčky. Osobně možná nemáme slabost v podobě lenosti, ale jsme možná hrdí. Neoddáváme se možná tělesným rozkoším, ale dychtíme snad po hmotném zisku. Musíme se tedy usilovně snažit překonávat své slabosti a odporovat tak ďáblovi, aby od nás utekl. — Jak. 4:7.

Naše duchovní výzbroj

5. Proč si musíme obléknout úplnou výzbroj od Boha?

⁵ Náš protivník užíval po celý čas týchž nástrojů. Studujeme-li tedy Boží slovo, můžeme si povšimnout prostředků, kterých užívá satan již od biblických dob, a můžeme se poučit o tom, jak jim pevně odolávat. Apoštol Pavel napsal: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám.“ Také nabádal: „Uchopte. . . úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni odporovat v ničemném dnu a pevně stát, až všechno důkladně vykonáte.“ Povšimni si, že Pavel zdůrazňuje, jak je nutné obléknout si „úplnou výzbroj od Boha“. Bylo by nebezpečné, kdyby nám chyběla i jen jediná část výzbroje, kterou nám Bůh poskytl, protože by si toho satan povšiml a mohl by snadno zaměřit svůj útok na toto zranitelné místo. To by pro nás mohlo mít duchovně smrtelné účinky. — Ef. 6:11, 13.

6. Co je třeba, máme-li mít „bedra opásaná pravdou“?

⁶ Apoštol Pavel začíná tím, že nás nabádá: „Stůjte proto pevně s bedry opásanými pravdou.“ (Ef. 6:14) Vojenským opaskem byl ve starověku kožený pás, který se nosil kolem pasu nebo boků. Často býval pobit malými kovovými destičkami, a tak poskytoval další ochranu. Sloužil válečníkovi také jako závěs pro meč nebo dýku. Co to znamená pro křesťana, že má mít bedra opásána pravdou? Být opásán pravdou Božího slova znamená mít ji při sobě velmi pevně, abychom mohli užívat Písmo k řešení otázek. Stejně jako byl vojenský pás ochranným prostředkem, poskytne nám pravda důvěru, abychom mohli nést svá břemena, a bude nás chránit. Budeme-li se tedy v mysli zaměstnávat Božími pravdami, jistě nám to pomůže, abychom stáli pevně proti satanovi.

7. Co to znamená, že máme mít na sobě „pancíř spravedlnosti“?

⁷ Apoštol nám dále říká, abychom ‚měli na sobě pancíř spravedlnosti‘. (Ef. 6:14) V biblických dobách se pancíř skládal ze šupin, řetízkových článků nebo pevného kovu a sloužil zejména k ochraně srdce. Máme-li mít na sobě pancíř spravedlnosti, musíme především ‚střežit své srdce‘. (Přísl. 4:23) Proti satanovi můžeme stát pevně jen tehdy, jsme-li podněcováni ke službě Jehovovi a k tomu, abychom žili čistým životem, což zabrání tomu, abychom se mezi Jehovovým lidem nestali morálně znečišťujícím vlivem. — 1. Petra 1:14–16.

8. Co je třeba k tomu, abychom měli „nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje“?

⁸ Potom se Pavel zmiňuje o tom, že máme mít ‚nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘. (Ef. 6:15) Co se zde míní? Abychom byli velmi činní v kázání dobrého poselství pokojným způsobem, podle pokynu, který dal Ježíš sedmdesáti evangelistům: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ “ (Luk. 10:5) Nepřicházíme, abychom se s lidmi přeli. Přicházíme naopak, abychom jim přinesli potěchu, radost, pokoj mysli a naději. Satan se bude snažit podnítit některé posluchače k odporu a bojovnosti, aby nás přiměl ke stejné reakci. Máme-li tedy stát pevně proti satanovým plánům, musíme byt taktní a trpěliví a stát se „lidem všeho druhu vším“. — 1. Kor. 9:19–23.

9. Jak vypadaly starověké štíty a ohnivé střely?

⁹ Dále apoštol radí: „Uchopte velký štít víry, kterým budete schopni uhasit všechny ohnivé střely toho ničemného.“ (Ef. 6:16) Řecké slovo, zde přeložené jako „velký štít“, označuje takový štít, který je dost velký, aby chránil většinu těla. Pokud jde o „ohnivé střely“, Římané někdy vyráběli šipky z dutého rákosu s malými schránkami naplněnými planoucí hořlavinou. Takové ohnivé šipky snad měl na mysli Pavel.

10. Čeho užívá satan jako „ohnivých střel“?

¹⁰ Satan vystřeluje na křesťany různé druhy „ohnivých střel“. K těmto střelám patří posměch, pohana a pomlouvání, které soustřeďují na Boží lid jeho nepřátelé. Těmito „střelami“ mohou také být pokusy ze strany některých lidí, kteří by chtěli odradit křesťanské bojovníky poukazováním na údajně slabé výsledky jejich činnosti v kazatelské službě nebo na to, že nedosahují pokroku v překonávání tělesných slabostí. Patří sem také tvrdá slova, sarkastické výroky a nesprávné údaje. Satan také občas poranil křesťany tím, že vzbudil jejich zvědavost, pokud jde o světskou moudrost ohledně okultismu nebo filozofických úvah o původu a osudu člověka. Takových „hlubokých satanových věcí“ by ses měl bedlivě vystříhat. Činíš to? — Zjev. 2:24.

11. Na čem závisí rozměr a účinnost našeho duchovního štítu?

¹¹ Máme-li chránit své srdce před satanovými „ohnivými střelami“, potřebujeme velký, pevný štít víry. Jak bude velký a neproniknutelný, to záleží z větší části na nás. Potřebnou ochranu budeme mít do té míry, jak dalece vykupujeme příhodný čas k osobnímu studiu Bible, uvažování o Božím slovu a ke společenstvím se spolusvědky Jehovovými. Musíme ovšem uplatňovat, co se učíme, protože ‚víra bez skutků je mrtvá‘. (Jak. 2:26) A tak jedním z nejlepších způsobů, jak zvětšit a zesílit svou víru a tak být schopni stát pevně, je vynakládat upřímné úsilí v tom směru, abychom vštěpovali víru druhým.

12. Co je naše duchovní přilba a jakou má pro nás cenu?

¹² Pavel pokračuje slovy: „Přijměte také přilbu záchrany.“ (Ef. 6:17) Ve starých dobách se některé přilby vyráběly z rákosu, jiné z prošívaného plátna nebo z kůže a ještě další z kovu. (1. Sam. 17:38) Z čeho je však vyrobena duchovní přilba? Pavel řekl tesalonickým křesťanům: „Buďme střízliví a oblečme si. . . jako přilbu naději na záchranu.“ (1. Tes. 5:8) Ano, naděje nás může opravdu chránit před ranami a údery satana a jeho zástupců. Pevná, na Bibli založená „naděje nevede ke zklamání“. (Řím. 5:5) Taková naděje nás bude chránit před hmotařskou propagandou, protože nás bude podněcovat, abychom hledali nejprve Boží království. — Mat. 6:33; Luk. 12:31.

13. Co je „meč ducha“ a jakou má cenu?

¹³ Nakonec přicházíme k našemu jedinému kusu útočné výzbroje, jímž je „meč ducha, to je Boží slovo“. (Ef. 6:17) Zde přeložené řecké slovo „meč“ se vztahuje na krátký meč, který se podobá dýce a vyvolává představu boje zblízka. S přesným poznáním Božího slova můžeme probodnout a podetnout falešná učení, ukázat, jak jsou nelogická a především jak odporují svatému Písmu. (2. Kor. 10:4) Nečiníme to z pýchy, ale na základě pokory a lásky k Bohu, k pravdě a k lidem ve svém okolí. Jsme šťastní, že můžeme s pomocí pravých křesťanských publikací ‚pevným sevřením držet slovo života‘. — Fil. 2:16.

Křesťanské vlastnosti jako pomoc

14. a) Proč nemáme žádný důvod k pýše? b) Proč musíme být pokorní, abychom mohli stát pevně proti satanovi?

¹⁴ Vedle naší duchovní výzbroje nám pomohou i křesťanské vlastnosti, abychom mohli pevně stát proti ďáblovi. Satan se dovolává pýchy, a proto nám pokora a duch zdravé mysli pomůže bojovat proti němu. Opravdu, žádný křesťan by si neměl ‚o sobě myslet více, než je třeba‘. Když jsme vykonali všechno, co nám bylo určeno, měli bychom být schopni říci: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ K tomu, abychom mohli pevně stát proti satanovi, potřebujeme také Boží nezaslouženou laskavost, a abychom ji měli, musíme být pokorní, protože „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost“. — Řím. 12:3; Luk. 17:10; Jak. 4:6.

¹⁵ Jakou hodnotu má sebeovládání, chceme-li stát pevně?

¹⁵ Sebeovládání je další křesťanská vlastnost, která nám pomůže stát pevně proti satanovi. Neovládáme-li své city, jako je hněv, přílišná záliba v jídle, pití nebo sexu, vydáváme se ďáblovým útokům a manipulacím. Když jsme se „chovali v souladu se žádostmi svého těla“, chodili jsme vlastně „podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka [satana ďábla] s autoritou nad vzduchem, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:1–3) Připustíme-li, aby nás ovládly sobecké, nečisté myšlenky a pocity, jsme v nebezpečí, že nás ďábel polapí do léčky, abychom konali jeho vůli. (2. Tim. 2:26) Abychom proti němu stáli pevně, musíme pevně ovládat své myšlenky a city a také svá slova a skutky. Musíme ukázňovat svou mysl, abychom mysleli na věci ctnostné, spravedlivé, cudné a hodné milování. — Fil. 4:8.

16. Proč nám může nesobecká láska pomoci, abychom stáli pevně?

¹⁶ K tomu, abychom stáli pevně proti satanovi ďáblu, nám pomůže především nesobecká láska. Satan rychle zapůsobí na jakýkoli sobecký rys, který u nás odhalí. Nakolik nás nesobecká láska udržuje činnými ve službě a uctívání Jehovy, natolik budeme odolní vůči satanovým útokům. Jakou má vzhledem k nám vyhlídku, jestliže milujeme Jehovu celým srdcem, duší, myslí a silou? Láska nás také vede k tomu, že se zajímáme o záchranu druhých, a to nám pomůže, abychom si zajistili svou vlastní záchranu. (Mar. 12:30, 31; 1. Tim. 4:16) Pokud dáváme najevo lásku ve všech jejích rozmanitých projevech, nebude moci satan ani žádný z jeho nástrojů, viditelných nebo neviditelných, oslabit náš postoj proti nim. — 1. Kor. 13:4–8.

17. Proč je modlitba tak důležitá, chceme-li stát pevně?

¹⁷ Máme-li být schopni stát pevně proti satanovým nástrojům, musíme také plně využívat modlitby. Proč? Protože prostě nemůžeme vyjít vítězně na základě své vlastní síly. Potřebujeme pomoc shora. Když Pavel popsal duchovní výzbroj, nabádal spoluvěřící, aby využili „každého druhu modlitby a úpěnlivé prosby“ a aby se ‚při každé příležitosti v duchu stále modlili‘. Proto měli ‚zůstat bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou za všechny svaté‘, včetně tohoto apoštola. — Ef. 6:18, 19.

18, 19. a) Jak nám může pomoci chvála a děkování? b) Jakou cenu má prosebná žádost a úpěnlivá prosba?

¹⁸ Co všechno patří ke „každému druhu modlitby“? Jednou formou modlitby je chvála. Vzhledem k tomu, kdo je Jehova, jaké jsou jeho vlastnosti a jaké má postavení ve vesmíru, jistě si zaslouží naši chválu. (Žalm 33:1) Jinou formou modlitby je díkůvzdání. A máme opravdu zač děkovat dárci „každého dokonalého daru“! (Jak. 1:17) Je velmi vhodné, že dostáváme radu, abychom ‚vzdávali díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodná díla vůči lidským synům‘. (Žalm 107:31) Budeme-li mít srdce a mysl plné ocenění, rozhodně nám to pomůže stát pevně proti satanovi.

¹⁹ Prosebná žádost je další formou modlitby. Je vhodné, abychom prosili o takové věci, jako je moudrost (Jak. 1:5), svatý duch (Luk. 11:13), odpuštění hříchů (1. Jana 1:9; 2:1, 2) a Boží požehnání pro naše úsilí (Žalm 90:17). Existuje také úpěnlivá prosba. Je to úpěnlivá a vroucí žádost vyjádřená Jehovovi Bohu, například v dobách velké tísně nebo nebezpečí. Když byl například Pavel ve vězení, prosil, aby za něj byly vznášeny úpěnlivé prosby. (Ef. 6:18–20) Tyto formy modlitby nám jistě pomohou stát pevně proti satanovi.

Buď rozhodnut stát pevně

20, 21. Jak můžeme vyjít naprosto vítězně?

²⁰ Jehovův lid jako skupina se dnes opravdu těší z požehnání duchovního ráje. Chceme-li se však podílet na tomto požehnaném stavu jako jednotlivci, nesmíme jej považovat za samozřejmý. Musíme být stále na stráži a stát pevně proti svému protivníkovi, satanovi ďáblu. — 1. Petra 5:8, 9.

²¹ Jak jsme viděli, má ďábel mnoho nástrojů a jeho plánem je porušit naši ryzost a způsobit, abychom přestali sloužit Jehovovi Bohu. Satan nás však nepřemůže, budeme-li mít stále na sobě duchovní výzbroj od Boha, budeme-li dále pěstovat takové ovoce jeho ducha, jako je láska a sebeovládání, a budeme-li vytrvávat v modlitbě. Tak budeme s laskavou pomocí našeho Boha, Jehovy, plně vyzbrojeni, abychom stáli pevně proti satanovým plánům.

Vzpomínáš si?

◆ Proč satan zuří proti Jehovovým služebníkům?

◆ Z čeho se skládá křesťanova duchovní výzbroj?

◆ Co patří k satanovým „ohnivým střelám“, ale jakou máme proti nim ochranu?

◆ Proč musíme být pokorní, abychom mohli pevně stát proti ďáblovi?

◆ Proč je modlitba tak důležitá, chceme-li stát pevně?

Boží slovo je živé

Boháč a Lazar — o čem je to poučení?

JEŽÍŠ KRISTUS dával často poučení na základě nějakého příběhu. Jeden dobře známý příběh začal Ježíš slovy: „Byl. . . nějaký bohatý člověk a zdobíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval. Ale nějaký žebrák jménem Lazar, plný vředů, býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy.“

Ježíš tedy prostě řekl, že nějaký muž byl bohatý, nákladně se oblékal a dobře jedl, zatímco Lazar byl chudý, pokrytý vředy, a olizovali jej psi. Mluví tento příběh o skutečných lidech? Ne. Katolická „Jeruzalémská bible“ vysvětluje v poznámce pod čarou, že to je „podobenství v podobě příběhu a nevztahuje se na žádnou historickou osobnost“. Proč, toho si povšimni v dalších Ježíšových slovech:

„Časem žebrák zemřel a andělé ho odnesli na místo k Abrahámovým prsům. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože