oddanost nějaké světské věci vynášeni nebo se snad o nich prohlašuje, že si zaslouží božské pocty a oslavení. Podle biblických měřítek však nemohou být počítáni za hodné získat místo v nebeském království Jehovy Boha, aby panovali s Kristem.

17. Co vyžaduje Boží království od těch, kteří jej hledají na prvním místě? Co jim při tom pomáhá?

¹⁷ Boží království nemá nic společného s tímto světem a s lidmi, kteří jsou mu oddáni. Oproti ohromnému nezdaru světa, v němž satan nedokázal sjednotit své přívržence, vyžaduje Boží království s Kristem jednotný postup v jednání a službě oddaných pokřtěných křesťanů. Ti hledají na prvním místě toto království, které je výsledkem Boží lásky. Vůdčím duchem této nebeské vlády je láska, především láska k Bohu, a nenávist k jeho hlavnímu nepříteli satanovi a ke světu, jehož je „bohem“. Navzdory všem rozvratným snahám ze strany satana působí tato láska, která vyzařuje z Jehovy Boha, nebeského Otce, dále jako „dokonalé pouto jednoty“ mezi všemi, kteří se drží Boží viditelné pozemské organizace, ba v celé Boží rodině v nebi i na zemi.

Láska jako „pouto jednoty“ je ‚dokonalá‘

1. V jakém smyslu může být Jehova přirovnán ke kováři? Jak mu každá rodina vděčí za své jméno?

NEJVĚTŠÍ Kovář ve vesmíru, Jehova Bůh, Všemohoucí, může ukovat „pouto jednoty“, které zůstane pevné navždy. Rodinné svazky, i ty pozemské, mohou být velmi silné; a o Jehovovi Bohu se mluví jako o Otci, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Ef. 3:14, 15) Od světové potopy za dnů patriarchy Noema pochází každá lidská rodina od tohoto věrného muže. Bůh jej uznal za hodného, aby byl se svou rodinou zachráněn během záplavy, jež pohltila svět. Vzhledem k tomu vděčí nyní každá lidská rodina na zemi za své „jméno“ Noemovi; vděčí mu za to, že žije a může se nějak jmenovat. V minulosti byl Jehova Bůh odpovědný za jistá jména, kterých se dostalo jednotlivcům na zemi, ale nedal přímo jména lidským rodinám. Přesto vděčí za své jméno jemu, protože by nikdy nevznikly jako rodiny se jménem, kdyby nebylo jeho, univerzálního dárce života. — 1. Mojž. 5:1, 2, 32.

2. Jak se buřič, který se postavil proti Boží rodině, sám stal otcem rodiny? Jakou otázku je vhodné si položit?

² Lidé se odpoutali od rodiny nebeského Otce. Vyvolal to nadlidský buřič, který se postavil proti Boží andělské rodině v nebesích, buřič, který dostal jméno satan ďábel. Tím, že si v nebi shromáždil přívržence, stal se jakýmsi otcem, ale členy jeho rodiny nespojuje láska. Při jedné příležitosti řekl Ježíš Kristus, vynikající věrný člen Jehovovy univerzální rodiny, svým odpůrcům židovského původu. „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mne, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. . . Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:42, 44) Každý se dnes tedy může v tomto ohledu ptát sám sebe: Kdo je podle tohoto měřítka mým „otcem“?

3. Jak se od doby 1. světové války liší satanovo postavení od toho, které měl předtím? Vyslyšení které modlitby je nutné ve prospěch všech stoupenců Boží organizace?

³ Po své vzpouře byl satan ďábel vyvržen z univerzální rodiny Jehovy Boha a později se tak stalo démonům, jimž byl otcem. V zahradě Edenu se lidstvu představil jako pokušitel, a dokonce i pak mu bylo dovoleno procházet po zemi ve svém ničemném tažení a odporu proti pravdě. (Job 1:7; 2:2) Ale nyní jsou satan ďábel a jeho démoni vyvrženi z nebe dolů k zemi a nemají bezprostřední styk s nebeskými anděly. Stalo se tak od předpovězené „války“ po zrození Božího království v nebesích, která následovala po skončení „ustanovených časů národů“ v roce 1914. Už nikdy nezískají přístup do andělských nebes. Tak můžeme dobře rozumět vztahu, který má satan k Jehovově univerzální organizaci a jejím věrným členům. (Zjev. 17:1–12; Luk. 21:24) Dnes je tedy ten pravý čas, aby byla ve prospěch věrných přívrženců Jehovovy organizace, kteří jsou na zemi, vyslyšena láskyplná modlitba apoštola Pavla zaznamenaná v Kolosanům 1:2: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce.“ Tato modlitba o pokoj mezi nimi nemůže být vyslyšena, není-li v jejich řadách jednota. Pokoj vyžaduje vnitřní soulad uvnitř viditelné organizace Boha, který dává pokoj, ano, vyžaduje, aby členové organizace byli soudržní.

4. Za co děkují Bohu sjednocení svědkové Jehovovi? V čem mají dále chodit?

⁴ Pro organizační jednotu, z níž vyplývá pokoj, kterým se dnes po celém světě vyznačuje organizace svědků Jehovových, mohou svědkové činit to, co měli činit členové sboru v Kolosech. Totiž děkovat „Otci, který vás učinil způsobilými k účasti na dědictví svatých ve světle“. (Kol. 1:12) Je třeba, abychom stále chodili v rostoucím světle. V těchto „posledních dnech“ starého systému věcí je nutno vyvíjet mimořádné úsilí, abychom zůstali „způsobilými“ pro další osvícení a pro cokoli, co bude v novém systému naším dědictvím. — 2. Tim. 3:1.

SJEDNOCENI JAKO „JEDNO STÁDO“

5. Odkud jsou přiváděni dnešní Jehovovi svědkové bez ohledu na možné rozdělující rysy? Proč však „jedno stádo“ „jednoho pastýře“ drží pohromadě?

⁵ Dnes jsou svědkové Jehovovi přivádění z více lidských rodin, nežli tomu bylo u křesťanů v prvním století. Jsou přiváděni ze všech lidských ras, všech barev pleti a všech životních cest. Tyto vnější znaky by mohly mezi nimi působit jako rozdělující činitel. Ale nic takového se nestalo! Svědkové uznávají, že bez ohledu na rasu, barvu, jazyk, národnost a společenskou úroveň mají všichni jeden společný zdroj existence i světla pravdy. V této pokročilé době je mezi svědky Jehovovými ostatek duchem zplozených křesťanů, kteří mají nebeské vyhlídky, a „velký zástup“ těch, které znamenitý pastýř Ježíš Kristus označil jako své „jiné ovce“. (Jan 10:16; Zjev. 7:9–17; Mat. 25:31–46) Dlouhodobá předpověď Ježíše Krista však neselhala, když říkala: „Stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Znamenitý pastýř ukázal, že dovede udržet všechny své mírumilovné následovníky, kteří jsou podobní ovcím, jako „jedno stádo“, přestože mají rozdílnou naději. Všichni milují „jednoho pastýře“, který za ně všechny láskyplně obětoval svůj lidský život, a jsou mu věčně oddáni.

6. Proč se ostatek s nebeskou nadějí nezdržel, aby nezveřejňoval biblické pravdy, které se týkají „jiných ovcí“?

⁶ Biblická „pravda“, kterou všechny dnešní ovce tak milují, říká mnoho o rajské naději pro stále rostoucí „velký zástup“ Pastýřových „jiných ovcí“. Duchovní ostatek, který miluje celou „pravdu“ Božího slova, proto není závistivý a nezadržuje nic prospěšného před „jinými ovcemi“, ale s láskou oznamuje po celém světě tuto velkolepou pozemskou naději, a to zejména od roku 1935. Ostatek ví, že dnes žije v časech „obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. (Sk. 3:21) Pro ostatek je zjevení této pravdy