když jim píše: „Buď požehnán Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tato jejich naděje je dnes stále „živá“. Nezemřela, přestože se pro ostatek, který je dosud na zemi, její uskutečnění zdánlivě zdrželo. Pomazaní očekávají, že se tato naděje zakrátko splní, a to ve stanovený čas jejich Boha a Otce, Jehovy. Apoštol Pavel nám připomíná 1. Mojžíšovu 3:15, když píše duchem zplozenému sboru v Římě: „Neboť Bůh, který dává pokoj, zakrátko rozdrtí satana pod vašima nohama.“ — Řím. 16:20.

24. Kdo dychtivě očekává zjevení těchto „Božích synů“ a po jaké události k němu dojde?

²⁴ „Zjevení“ těchto „Božích synů“ spolu s hlavním Božím Synem, Ježíšem Kristem, je to, co „dychtivé očekávání [lidského] stvoření“ toužebně vyhlíží. Nicméně krátce před touto událostí očekáváme „velké soužení“, jež nebeský Otec, Jehova Bůh, dopustí na protivníky a pronásledovatele, kteří působí utrpení jeho duchovním synům a jejich věrným společníkům. — Zjev. 7:14, 15; 2. Tess. 1:6–10.

Proč se naše naděje zcela jistě uskuteční

„Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha.“ — Římanům 8:28

1. O čem se v našem 20. století dozvídá stále více jednotlivců sténajícího stvoření? Jaký je stav jejich naděje po všech těch desetiletích a proč?

V NAŠEM 20. století se stále více jednotlivců lidského stvoření dozvídá o blížícím se „zjevení synů Božích“, a nyní vědí, co mají záhy očekávat. Přes všechno ‚sténání a bolesti‘, jimž bylo až dosud podrobeno lidské stvoření, se tyto informované čekající osoby radují v naději. Přestože uplynula už desetiletí od chvíle, kdy se tento „velký zástup“ začal utvářet, jejich naděje je také živá. Jako „strom života“ žije v jejich srdcích, protože je založena na Božím slibu, který je zapsán na stránkách Bible. — Přísl. 13:12; Zjev. 7:9; 21:5; Řím. 8:19–22.

2. a) V kterém právoplatném postavení se „velký zástup“ modlí za ospravedlnění Jehovy Boha? b) Když se modlí „Buď posvěceno tvé jméno“, za jaký čin se modlí a kdy se to splní?

² Především doufají v brzké ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy, Stvořitele. Oceňují, že je spravedlivý, když uplatňuje svou svrchovanost nad celým jím stvořeným vesmírem. Proto neochvějně odporují „prahadovi“, satanu ďáblovi, který nesprávně posuzuje a představuje Jehovovu svrchovanost a který obrátil většinu lidského stvoření proti ní. Modlí se Pánovu modlitbou k Jehovovi a říkají: „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9, 10) Tak se modlí, aby Jehova sám posvětil své jméno, a on vyslyší tuto modlitbu během nadcházejícího „velkého soužení“, které vyvrcholí „válkou velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu a po němž bude následovat spoutání „prahada“ a jeho démonského „semene“ a jejich uvržení do propasti. — Ezech. 36:23; 38:16, 23; Zjev. 16:14, 16; 20:1, 2.

3. Jakých událostí bude podle Zjevení 7:9, 10 „velký zástup“ doufajících svědkem?

³ „Velký zástup“ doufajících přežije, aby byl svědkem ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti a posvěcení jeho jména. Zcela vhodně je tedy Zjevení 7:9, 10 prorocky zobrazuje, jak stojí před trůnem ospravedlněného Boha a před jeho obětovaným Synem Ježíšem Kristem a vděčně říkají: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“

4. Protože „velký zástup“ nesdílí obavy světských lidí, co dělá s mírností a hlubokou úctou před světskými autoritami?

⁴ V dnešní situaci před vypuknutím „velkého soužení“, kdy svět je ochromen strachem, se „velký zástup“ nebojí toho, čeho se bojí světští lidé. Odvážně poslouchá to, co napsal apoštol Petr: „Ve svých srdcích však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás žádá důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ — 1. Petra 3:15.

5. Jak se podílejí na splňování Ježíšova proroctví u Matouše 24:14 a jaký je jejich postoj k Ježíšovu příkazu u Matouše 28:19, 20?

⁵ Nesobecky sdílejí svou slavnou naději s každým ve svém okolí. Tak se účastní splňování Ježíšova proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ Je pro ně dnes naléhavější než kdy jindy uposlechnout Ježíšova příkazu: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je. . . a učte je“. — Mat. 24:14; 28:19, 20.

6. Proč budeme mít větší přednost než dřívější křesťané, kteří měli stejnou naději v minulých stoletích?

⁶ Nikdo jiný kromě nás nemá naději založenou na Bibli. Je to ta nejkrásnější věc, kterou můžeme sdílet s jinými. Naše naděje je poklad, z něhož se máme radovat. „Radujte se v naději,“ je nám řečeno. (Řím. 12:12) Můžeme s důvěrou očekávat její splnění. Ne nadarmo očekáváme vytrvale její uskutečnění. Dřívější křesťané se pouze těšili na to, co my brzy uvidíme ve skutečnosti. Budeme mít velkou přednost, že skutečně prožijeme její veliké splnění.

BOŽÍ DÍLA SPOLUPŮSOBÍ K DOBRÉMU

7, 8. a) Proč nedoufáme přehnaně, že se věci splní? b) Co víme v tomto ohledu stejně jako apoštol Pavel, jak je uvedeno v Římanům 8:28–30?

⁷ Nedoufáme přehnaně v to, co se má uskutečnit, jestliže je to zapsáno v Božím slově. Nic zapsaného nebude Bohu nemožné splnit! Nemůže nesplnit svůj slavný slib, protože je všemohoucí Bůh. Jestliže ho milujeme a dokazujeme to poslušností, bez pochyby slavně uskuteční všecky své dobré sliby. Víme to stejně jako apoštol Pavel v prvním století n. l. V dopise Římanům 8:28–30, napsaném kolem roku 56 n. l. , prohlásil:

⁸ „Víme pak, že Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha,a těch, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí, protože ty, jimž dal své první uznání, ty také předem určil, aby byli utvořeni podle obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozeným mezi mnoha bratry. Nadto ty, které předem určil, ty také povolal; a ty, které povolal, ty také prohlásil za spravedlivé. Konečně ty, které prohlásil za spravedlivé, ty také oslavil.“