První lež — kdo ji vyřkl?

V JEDNOM městě v Jižní Africe projížděli dva muži v autě křižovatkou. Dopravní světla svítila zeleně, ale strážník je zastavil a zeptal se: „Proč jste projížděli na červenou?“ Oba muži to popřeli. Strážník však řekl: „Chcete mi snad říci, že nevidím?“ A začal vypisovat pokutový blok. Řidič tiše odpověděl: „Nahoře existuje Někdo, jenž ví, co děláte.“ Strážník zaváhal. . . a odešel.

Ano, policista lhal. Je to překvapivé? Stěží. Lhaní je hluboce zakořeněno v lidské společnosti. Vždyť se přece říkává: „Opakuj lež dost často a lidé jí uvěří.“ S tím zřejmě se ztotožňují politikové, a v myslích mnohých je proto politika úzce spojena se lhaním.

Lidé lžou z nejrůznějších důvodů. Jeden upřímný křesťan, který byl již nějaký čas bez zaměstnání, hledal práci u jedné obchodní firmy. Ředitel ho však varoval: „Abyste prodal mé zboží, budete muset umět lhát líp než ti ostatní.“ Křesťan zaměstnání odmítl.

Jestliže se věřící nedrží božských měřítek, uchylují se také ke lhaní. Vzpomínáš si na reakci židovských náboženských vůdců, když slyšeli, že popravený Ježíš Nazaretský byl vzkříšen? Podplatili vojáky střežící Ježíšův hrob, aby řekli: „Jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jsme spali.“ — Mat. 28:12–15.

Přesto se ukazuje, že lhaní není lidem přirozené. Dr. Lexis Thomas napsal: „Jak tomu rozumím, lidská bytost nemůže říci lež, ani malou, aniž se odkudsi hluboko z mozkového laloku nevyšle jakýsi kouřový poplašný signál, který vede k okamžitému vyslání nervových impulsů nebo k náhlému vylití nějakého druhu neurohormonů. . . Lhaní tedy vyvolává stres, i když to děláme na obranu, pro úlevu, únik nebo pro zisk.“ („Discover“, prosinec 1980) Tyto tělesné reakce uvádějí v činnost detektor lži.

Vede-li lhaní k takovému stresu, jak začalo?

KDO VYŘKL PRVNÍ LEŽ?

Ježíš Kristus označil prvního lháře a ukázal, že to nebyl člověk. Řekl: „Když [satan] mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Prvním lhářem byl tedy satan ďábel. Kdy začal lhát? Podle Bible to bylo krátce po vzniku lidského rodu.

Tato událost je zaznamenána v biblické knize Genesis. Satanova lež je pro lidstvo spojena s otázkou života a smrti. Bůh naznačil prvnímu muži Adamovi, že délka jeho života závisí na poslušnosti. Dal Adamovi prostý zákon a řekl, že ‚určitě zemře‘, nedodrží-li jej. Ale satan zlomyslně zalhal a řekl: „Určitě nezemřete.“ To byla první z miliard lží, které od té doby zazněly na této planetě Zemi. — 1. Mojž. 2:17; 3:4.

Mnozí dnes tomuto vyprávění Bible nevěří. Ale Ježíš, nejpravdomluvnější člověk, který kdy žil, potvrdil, že záznam v 1. Mojžíšově není mýtus, ale pravdivá historie. (Mat. 19:4, 5) Důsledky této lži jsou s námi stále. První lež tedy znamenala pro lidský rod pohromu.

První lež — jak tě ovlivnila

V ROCE 1981 se v Indii blížil k mostu vlak, když tu strojvůdce náhle uviděl na kolejích krávu. Prudce zabrzdil. Vlak vykolejil a sedm přeplněných vagónů se zřítilo do řeky. Stálo to přes 800 životů. Tak malá událost — kráva na kolejích — a k jak velké vedla tragédii! Něco podobného se událo v Boží zahradě Eden.

Eden musel být překrásné místo. Byly v něm nejrozmanitější stromy, květiny, zvířata a ptáci. Vládl tam soulad a klid. Byl to opravdu ráj. Adam a Eva se jistě těšili z díla Božích rukou. A navíc měli vzrušující vyhlídku. Bůh jim řekl: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ (1. Mojž. 1:28) K tomu měli vznešeně prosté náboženství: činit Boží vůli.

Dokonce i andělé se živě zajímali o tento šťastný počátek lidského rodu. Ale jeden anděl byl jiný. Jeho zájem byl veden sobectvím. Dychtil po tom, aby člověk uctíval jej, a tak osnoval plán, jak se stát „bohem“ čili vládcem světa. Tak se stal satanem; to jméno znamená „odpůrce“. — Viz Lukáše 4:5–8; 2. Korintským 4:4.

Jehova Bůh řekl Adamovi, aby nejedl ovoce jistého stromu. Byla to jednoduchá zkouška. Kdyby v ní obstáli, Adam a jeho manželka mohli dokázat, že skutečně chtějí sloužit Bohu. Navíc dal Jehova varování: „V den, kdy z něho [zapovězeného ovoce] pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojž. 2:17) Dar věčného života nebyl pro neposlušné buřiče.

Zde viděl satan svou příležitost. Prostřednictvím hada pokoušel Evu, aby si vzala zakázané ovoce. Řekl: „Určitě nezemřete.“ Pak řekl o stromu: „Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.“ (1. Mojž. 3:4, 5) Jak oslnivá nabídka — být jako Bůh! Satan však lhal. Eva nicméně uvěřila tomu, co řekl, a neposlušně pojedla zakázané ovoce. Později je nabídla Adamovi a ten se k ní v hříchu připojil. K čemu to vedlo?

Tento klíčový skutek „vykolejil“ celý lidský rod a vedl k tragédii. První dvojice okamžitě ztratila ráj. Časem ztratili i životy a vrátili se do prachu, z něhož byli utvořeni. (1. Mojž. 3:19) Je smutné, že se tak všechny jejich děti — lidský rod — narodily vně ráje a do hříchu a smrti. — Řím. 5:12.

Zdálo se, že satan zvítězil. Byl nyní „bohem“ a lidský rod šel za ním místo za stvořitelem. Nezvítězil však doopravdy. Zasadil pouze první úder v konfliktu, který pokračuje ještě dnes. Jehova okamžitě začal jednat proti následkům satanovy lži. Řekl satanovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ — 1. Mojž. 3:15.

V tomto prvním biblickém proroctví je satanovi předpovězena konečná porážka, která přijde skrze jisté „semeno“. Kdo je tím semenem? To zůstalo dlouho tajemstvím.

BŮH TOHOTO SVĚTA

Až na málo výjimek si potomci Adama a Evy zvolili napodobovat své rodiče a neposlouchat Boha. Dali přednost nezávislosti nabízené satanem. Odpor vůči Bohu se nakonec soustředil do oblasti známé jako Mezopotámie, mezi řeky Tigris a Eufrat.

Lidským vůdcem toho odporu se stal muž jménem Nimrod. V Bibli je označen jako první král a budovatel říše. Všechna jeho činnost byla v odporu proti Bohu; proto Bible říká: „Projevil se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi.“ Počátkem jeho říše byl Bábel, pozdější středisko města Babylón. — 1. Mojž. 10:9, 10.

Politický útlak a krutost se tedy rozšířily z Bábelu. Byly tam prosazovány i nové náboženské teorie. První lež — že hříšná Eva nezemře — byla odhalena, protože Eva zemřela. Nyní se začalo vyučovat vylepšené lži. Říkalo se, že po smrti přežívá nesmrtelná součást člověka, která dál žije v neviditelném světě. Toto učení vedlo k víře v pekelný oheň, spiritismus, uctívání předků a k mnoha jiným nepravdivým naukám.

Náboženské teorie pocházející ze starověkého Bábelu čili Babylóna se rozšířily do celého světa. Na základě rozšířených podobností mezi většinou světových náboženství usoudil jeden znalec, že „všechna musela odvodit své náboženské myšlenky ze společného zdroje“. („Uctívání mrtvých“ od plukovníka J. Garniera) Tímto zdrojem byl starověký Babylón. Celosvětový náboženský systém odvozený z Babylóna je proto v Bibli označován jako „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. — Zjev. 17:5.

Satanova první lež tedy vedla k rozšíření politického útlaku a falešného náboženství. Co se však dělo vzhledem k „semeni“, které má podle Božího proroctví zničit satana a ukončit jeho pletichy?

První lež — odstranění jejích účinků

NE KAŽDÝ následoval satana nebo přijal jeho náboženské novoty. Například Abrahám uctíval dál pravého Boha. Věřil, že život nakonec závisí na poslušnosti Boha. Proto mu Jehova požehnal a řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Co to znamenalo? Zřejmě to, že „semeno“, zaslíbené dávno předtím v Edenu, se objeví mezi dětmi Abraháma. — Gal. 3:16.

Později byly věrným lidem zjeveny další podrobnosti o „semeni“. Mělo se narodit v kmeni Juda a být potomkem krále Davida. Narodí se z panny v městě Betlémě. (1. Mojž. 49:10; 2. Sam. 7:16; Iz. 7:14; Mich. 5:2) Když přišel pravý čas, narodilo se zaslíbené „semeno“ na správném místě a ve správné rodině. Byl to Ježíš, později nazývaný Kristus. — Luk. 2:8–11.

Satanův svět byl v čase Ježíšova narození v hluboké duchovní temnotě. Pod vládou Říma, dosud nejmocnější světové říše, bujelo mnoho odrůd babylónského náboženství. Mnoho věrných Abrahámových potomků, Izraelitů, zbloudilo od pravého uctívání. Jejich náboženští vůdci byli samospravedliví a pyšní. Někteří podlehli babylónským naukám. Podle židovského historika Josepha věřili farizeové (přední náboženská sekta), že „duše mají v sobě nesmrtelnou životnost“ a že „duše špatných lidí podléhají věčnému trestu“.

Ježíš dokázal mnohé jednotlivce navrátit k čistému uctívání. Učil své následovníky, aby ‚nebyli částí‘ satanova systému věcí, nábožensky ani politicky. (Jan 15:19) Uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a projevoval velký soucit pokorným. Ti Ježíše milovali, ale mnozí kněží ho nenáviděli, protože odhaloval jejich utiskující cesty a falešné nauky. Proto ho nakonec dali zabít.

Ježíšova smrt musela satanovi připadat jako triumf, ale ve skutečnosti to byl triumf velmi krátký. Bůh Ježíše brzy vzbudil z mrtvých k duchovnímu životu. A Ježíšovou smrtí a vzkříšením učinil Bůh veliký krok směrem k odstranění nejhorších následků satanovy lži.

Těm, kteří si přáli následovat cestu pravdy, umožnil, aby znovu získali život, který Adam svou neposlušností ztratil. „Jako totiž v Adamovi všichni umírají,“ řekl apoštol Pavel, „tak i v Kristu budou všichni oživeni“. — 1. Kor. 15:22–26.

KŘESŤANSTVÍ A ODPADNUTÍ

Nyní bylo možné, aby člověk dosáhl záchrany od hříchu a smrti. Prostřednictvím Božího království, jehož vládcem bude vzkříšený Ježíš Kristus, bude obnoven ráj. Někteří lidé budou mít dokonce přednost podílet se na vládě království. Toto dynamické poselství zvěstované v prvním století našeho letopočtu pohnulo srdcem mnoha lidí.