tyto věci naznačil, že významná autorita a moc bude přebývat v kmeni Juda až do příchodu Síla. Tento Judův potomek je Ježíš Kristus, ten, komu Jehova poskytl nebeské vladařství. Kristus zaujímá královskou autoritu a má moc rozkazovat. — Žalm 2:8, 9; Iz. 55:4; Dan. 7:13, 14.

ZÁKLAD PRO VÍRU, NADĚJI A ODVAHU

Genesis nám zřetelně poskytuje základ pro víru, naději a odvahu. Vdechuje víru v Jehovu a naději ve slíbené „semeno“ přinášející požehnání. (1. Mojž. 3:15; 22:18) Tato kniha nám také pomáhá hledět do budoucnosti s odvahou tak, jako to dělali Jehovovi raní svědkové.

Tito Boží služebníci „stále hledali lepší místo. . . to, které patří k nebi“, a Jehova „pro ně připravil město“. (Žid. 11:15, 16) Tak jako oni hleděli vstříc uspořádání království, můžeme i my v ně vložit svou důvěru. Kéž máme tak jako tito Jehovovi svědkové pravou víru, naději a odvahu.

Zprávy a jejich hlubší význam

Církve v Africe selhávají

V pařížském týdeníku „Jeune Afrique“ vypráví profesor historie Ibrahima Baba Kaké z Quine, proč se tolik Afričanů odvrací od církví křesťanstva. Jako jedné věci si povšiml odporu, který v Africe narůstal během devatenáctého století, kdy církevní misionáři kráčeli ve stopách dobyvačných koloniálních vojsk. Dodal: „Sloučení církve a kolonizátorů nebylo jedinou překážkou pro křesťanství, ale v prvé řadě opovržení jejich misionářů vůči předkoloniální víře. Pod rouškou Kristova učení chtěli zcela smést existujicí africké kultury. Tento postoj způsobil, že mnoho společenství uzavřelo svou mysl před křesťanstvím.“ Profesor předvídá návrat mnoha Afričanů k animismu a poznamenává: „Importovaná náboženství nesplnila očekávání a lidé se vrátili ke svým dávným bohům.“

Věda a Bůh

V článku o vnitřní organizaci dobře známých Bellových laboratoří popisuje list „New York Times“ profil matematika a elektronika Mishy Burice, který je specialistou v oboru mikroobvodů, jichž se používá při vývoji nových typů počítačů.

„Jak mám zorganizovat 17 000 tranzistorů [v čipu, který měří asi šest milimetrů], aby konaly užitečnou práci?“ ptá se Buric. Mohl se něčemu naučit studiem mozku? Říká: „Je to prostě úžasné. Člověk si uvědomuje, jak je složitý a že mu vůbec nerozumíme. . . Neměli bychom se snažit sestavit nějaký mozek, protože to neumíme.“ To nebylo všechno. „Objevil něco, o čem jiní vědci vědí, ale zřídkakdy o tom mluví,“ říká článek. Co to je? Buric, který o sobě neříká, že je nábožný, poznamenává: „Člověk si jaksi uvědomuje, že je nesprávný náš názor, že můžeme udělat téměř všechno. Jsou některé věci, jež nemůžeme vytvořit tak krásně, jak je vytvořila příroda nebo Bůh.“ Co z toho vyplývá? „Když si uvědomíme, že existuje něco mocnějšího než jsme my,“ připouští, „jaksi se naučíte pokojně s tím žít.“

Můžeme v tom vycítit velmi nedokonalou ozvěnu toho, co před tisíciletími napsal žalmista: „Budu tě chválit, protože jsem podivuhodně vytvořen, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak to má duše velmi dobře ví.“ — Žalm 139:14.