jeho tělu. Proto žalmista opakuje otázku, proč je v takových těžkostech. Ve své víře však nekolísá, neboť dochází k závěru: „Čekej na Boha, neboť já jej přece budu chválit jako velkolepou záchranu své osoby a jako svého Boha.“ — Žalm 42:11b; 42:12b, „KB“.

Bez ohledu na to, co se nám může stát, hledejme stále — jako žalmista — pomoc u Jehovy Boha. Stejně si také velmi važme duchovního společenství s ostatními, z něhož se dnes můžeme těšit.

Otázky čtenářů

● Na mém pracovišti dostávají všichni zaměstnanci vánoční prémie. Jelikož vánoce neslavím, mám prémie odmítnout?

To záleží na tom, co ve skutečnosti prémie představují a jak by bylo hodnoceno, kdybys je přijal. Jak jsme již často ukázali, vánoce a mnohé jiné svátky křesťanstva nejsou založeny na Bibli. Jsou převzaty z nekřesťanského uctívání. (Viz knihu „Pravda“, 16. kap.) Bible přikazuje křesťanům, aby zachovávali jen jeden náboženský svátek, výročí Kristovy smrti. — Luk. 22:19, 20.

Znamenalo by přijetí „vánočních prémií“, že se podílíme na těchto svátcích? Pravděpodobně neznamenalo. Snad se tomu vůbec nerozumí tak, že každý příjemce oslavuje vánoce. Zaměstnavatel se pouze rozhodne, že dá všem svým zaměstnancům podíl z výdělku na konci roku, kdy mnozí z nich ocení určitou peněžní částku a použijí ji podle svého přání. Prémie může být důkazem vděčnosti za celoroční služby, stejně jako pobídkou k pokračování v dobré práci, a zlepšuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnavatel je dává všem zaměstnancům, bez ohledu na to, že někteří, jako např. Židé, muslimové a jiní, nevěří ve vánoce. A tak pouhé období, kdy se dar dává, nebo název, který se pro něj používá, nerozhodují nutně o tom, má-li jej svědek Jehovův přijmout.

A dále, i když dárce má náboženskou víru, která ho vede k tomu, aby dar věnoval v určitý čas, neznamená to, že příjemce má mít stejný náboženský názor. Často řekne spolupracovník nebo příbuzný svědku Jehovovu: ‚Vím, že neslavíš vánoce (nebo jiné svátky), ale chci, abys to měl ode mne jako dárek.‘ Jestliže to schválí křesťanovo svědomí, aby přijal dar, může jej vzít a vyslovit díky bez zmínky o svátcích. (Sk. 23:1) Podobně jednali mnozí křesťané, když dostali dar od někoho, kdo nevěděl o jejich víře. Možná, že někdy jindy, až nebude taková pravděpodobnost způsobit urážku, může se křesťan taktně zmínit, že neslaví tyto náboženské svátky, a může laskavě, mírně vysvětlit, proč on sám nedává sváteční dárky. — 1. Petra 3:15.

Avšak je-li dar dáván s jasným úmyslem dokázat, že křesťan není pevný ve své víře nebo že učiní pro nějaký zisk kompromis, pak je nejlepší odmítnout. Křesťan musí uctívat Jehovu Boha. Pouze jemu přinášet svatou službu. — Mat. 4:8–10.