Bezpečí nyní a navždy

NÁŠ stvořitel, který zná hodnotu všeho, inspiroval jisté muže, aby dali tyto rady: „Kdo doufá ve své bohatství, padne.“ „Král se nezachrání velkým vojskem, rek se nevyprostí velkou zmužilostí. Selže kůň, k záchraně nepostačí, velkou silou svou k úniku nepomůže.“ (Přísl. 11:28; Žalm 33:16, 17, „EP“) Ježíš Kristus pravdivě řekl, že „i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“. (Luk. 12:15, „EP“)

V zhoršujícím se ovzduší zločinnosti bude možná třeba učinit jisté praktické kroky pro zabezpečení svého života a majetku. Musíme si však uvědomovat, že tyto kroky jsou přinejlepším dočasné a bezpečí nám nijak nezaručují. To, po čem skutečně toužíme, je ujištění, že žádné vnější okolnosti nás nemohou trvale poškodit. Je možné žít s takovou spolehlivou důvěrou? Existuje nějaký zdroj síly a svrchované moci, který může zabezpečit náš život nyní, a dokonce navždy? Můžeme žít v bezpečí, i když nám hrozí násilí, nedostatek potravin nebo hospodářský úpadek?

JAK ROZEZNAT SKUTEČNÉ BEZPEČÍ

Uvažujme o těchto otázkách: Proč mohly ve starověkém Izraeli rodiny zanechat své domovy a své vesnice nechráněné a cestovat do Jeruzaléma na náboženské svátky, ačkoli byly obklopeny nepřátelskými národy? Jak se mohlo stát, když mocné asyrské vojsko hrozilo Jeruzalému obležením, že nebyla prolita ani kapka izraelské krve, a přesto padlo za jedinou noc 185 000 nepřátelských vojáků? (2. Král. 19:32–35) Jak mohl národ, který měl asi tři milióny mužů, žen a dětí, žít čtyřicet let ve ‚veliké a hrozné poušti, kde jsou ohniví hadi a štíři, v žíznivém kraji bez vody‘? — 5. Mojž. 8:15, „EP“

Jehova, jejich Bůh, stvořitel všech věcí, zabezpečoval jejich život. Potvrdilo se přesně to, co napsal inspirovaný žalmista David: „V pokoji si lehnu a budu spát, protože ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ — Žalm 4:8; 4:9, „KB“.

Pochybuješ, že se Jehova Bůh, náš nebeský Otec, o nás bude ve 20. století starat stejně jako tenkrát o Izraelity? Představ si, že by ti řekl prezident tvé banky: „Nechci, abyste si s něčím dělal starosti. Jen mi dejte vědět, co potřebujete, a já to zařídím.“ Nezmírnil by takový slib tvou úzkost o tvé bezpečí? Samozřejmě je nepravděpodobné, že by prezident banky mohl dát takové ujištění. Jehova Bůh však ujistil všechny své věrné služebníky, že se bude starat o všechny jejich potřeby. (Mat. 6:31–33). Můžeme v to mít plnou důvěru, protože Nejvyšší vždycky plní své slovo, jak ukazují příklady z minulosti i současnosti. — Jozue 21:45.

Moudrý král Šalomoun si uvědomoval omezenou hodnotu hmotných věcí a zároveň měl důvěrný vztah k Jehovovi Bohu, který mu umožňoval žít v bezpečí. Šalomoun napsal: „Cenné věci bohatého jsou jeho silným městem a jsou v jeho představě jako ochranná zeď.“ (Přísl. 18:11) Jak je to pravdivé — ano, v „jeho představě“! Bohatý člověk si představuje, že ho tyto věci ochrání, až ho zasáhne neštěstí. Jak často však zkušenosti ukázaly, že taková „ochranná zeď “ je neskutečná a neposkytuje žádné bezpečí v časech hospodářského úpadku, rostoucí inflace, politických zvratů nebo smrtelné nemoci!

V Příslovích 18:10 předkládá Šalomoun toto přirovnání: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je zachráněn.“ Neexistuje žádná sebevětší krize, žádný sběh okolností, ze kterých by Bůh nemohl svému služebníku pomoci. Zde tedy spočívá zdroj skutečného bezpečí v našem osobním vztahu k našemu milujícímu Otci. — Žalm 59:16, 17; 59:17, 18, „KB“; 62:5–8; 62:6–9, „KB“.

JAK SI MŮŽEME BÝT JISTI OCHRANOU?

Tato pevná důvěra nevznikne přes noc. Jako strom sílí každým rokem, upevňuje se každou bouří, tak se posiluje naše víra v Jehovu, když vidíme, jak působí v našem životě jeho spravedlivé cesty k našemu dobru. Když denně studujeme jeho Slovo, když trávíme čas kázáním „dobrého poselství“, když ho pravidelně hledáme v modlitbě — to vše přispívá k tomuto osobnímu poutu.

Izaiáš popsal bezpečí, po jakém toužíme: „To on bude přebývat na samotných výšinách, jeho bezpečnou výšinou budou skalnatá, těžko přístupná místa. Jistě mu bude dán jeho vlastní chléb; jeho zásoba vody bude nevyčerpatelná.“ (Iz. 33:16) Toto bezpečí je však určeno pouze těm, kteří si přejí vést život, jenž by přispíval k blahu druhých. Izaiáš také napsal: „Jen ten, kdo chodí v ustavičné spravedlnosti a mluví, co je přímé, kdo zavrhuje nepoctivý zisk z podvodů, kdo odtahuje ruce, aby se nechopil úplatku, kdo si zacpává uši, aby nenaslouchal krveprolévání, a kdo zavírá oči, aby neviděl, co je špatné.“ (Iz. 33:15) Jak se mohou projevit takové vlastnosti u těch, kteří usilují o Boží ochranu v naší moderní době?

„Chodit v ustavičné spravedlnosti“ znamená každodenní snahu dodržovat Jehovova měřítka spravedlnosti a poctivosti. Slova „zavrhuje nepoctivý zisk“ nám připomínají, že bychom neměli napodobovat způsoby dnešního světa a rychle se obohacovat. Kdo si přeje mít Jehovovo schválení, nejenže nepřijímá úplatky a nikdy nedovolí, aby jeho úsudek byl ovlivněn přízní nebo hmotným ziskem, ale musí také ‚zacpávat uši, aby nenaslouchal krveprolévání, a zavírat oči, aby neviděl, co je špatné‘. Prorok neměl možnost sledovat filmy, knihy a časopisy dvacátého století, ale ten, kdo touží po důvěrném přátelství s Jehovou, se dnes bude vyhýbat soudobým násilnickým a nemravným zábavám.

Držíme-li se správných zásad, přispívá to k našemu bezpečí. Moudrý král Šalomoun shrnul celou věc v několika slovech: „Kdo chodí v ryzosti, bude chodit v bezpečí.“ — Přísl. 10:9.

Někteří svědkové Jehovovi skutečně prožili zkušenosti, které považovali za projev božské ochrany. Vezměme například bratra Z. Četl si ve svém autě „Strážnou věž“, a tu ho někdo nečekaně uchopil za hrdlo. Vroucně se modlil k Jehovovi. Útočník znehybněl a jeho stisk povolil. Bratr Z. nastartoval auto, rozloučil se a nechal muže stát jako sochu uprostřed silnice.

Nebo příklad jedné misionářky z Keni. Její rodiče kladli rozhořčený odpor, když začala sloužit Jehovovi. Otec jí vyhrožoval smrtí, jestliže se nerozejde s těmi „bílými opicemi“, jak říkal svědkům. Najal hrdlořezy, aby jí ublížili. Ona však říká: „Jehova mě ochránil, takže jsem jim nikdy nepadla do rukou.“

Tyto příklady ukazují, že se křesťané musejí vyrovnávat s kritickými situacemi. S plnou důvěrou v Jehovu se však můžeme spolehnout, že naprosto nic nám nemůže uškodit natrvalo. Náš nebeský Otec slíbil: „Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.“ Můžeme tedy s pevnou důvěrou reagovat na každé ohrožení svého bezpečí slovy: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát. Co mi může učinit člověk?“ Žid. 13:5, 6.

Velmi záhy již celá lidská rodina zažije krizi, která zboří zdánlivé ochranné zdi, jež nabízí bohatství, vojenská nebo politická moc. Jen ti, kdo důvěřovali v neviditelnou, ale mocnou ruku Jehovovu, přežijí a budou se navždy radovat z bezpečí pod spravedlivou vládou Božího království. (Zjev. 21:1, 4) Ať je to tvým šťastným údělem za to, že sis vypěstoval úzké osobní pouto k Nejvyššímu.

Biblická pravda ukazuje cestu k bezpečí

Zpráva z Dominikánské republiky

ASI 960 kilometrů na východ od Floridy leží mezi ostrovy Kubou a Portorikem karibský ostrov Hispaniola. Východní dvě třetiny ostrova zaujímá Dominikánská republika. Je to země s dostatkem vody, a to prospívá zemědělství. Pěstuje se tu cukrová třtina, káva a kakao, a také ovoce jako papayas, banány, mango a ananasy.

Lidé Dominikánské republiky jsou přátelští a rádi se pouštějí do živých rozhovorů. Gestikulují rukama, obličejem, ba celým tělem. Mnozí Dominikánci jsou protestanté, ale většinou jsou římští katolíci, jako byli evropští osadníci, kteří během 15. století přišli na Hispaniolu ze Španělska.

Jak asi budou srdeční a pokorní lidé z této karibské země reagovat na biblickou pravdu? 1. dubna 1945 to začali zjišťovat misionáři z Biblické školy galád Společnosti Strážná věž. Nastěhovali se do hotelu v centru Santo Dominga a ještě téhož dne se vydali hledat lékaře, který projevil zájem o biblické studium a jehož adresu dostali ještě v New Yorku. Lékaře našli, a ten začal studovat Písmo. K těmto rozhovorům se připojil jeho soused. Výsledkem studia bylo, že se Juan Pedro Green a Moisés Rollins stali prvními dominikánskými svědky Jehovovými.

Sdílení biblické pravdy s Dominikánci se neomezilo na Santo Domingo, ale brzy se rozšířilo na vnitrozemí. Misionáři se propracovali na sever do Santiaga, druhého největšího města v republice. Pak postupovali dál na sever do Puerto Plata, města na mořském pobřeží. Mnoho lidí se v těchto místech zaradovalo, když naslouchalo biblickým pravdám, které nikdy neslyšeli v kostele.

Nedlouho po tom, kdy začala jejich kazatelská činnost, navštívili svědky Jehovovy v Dominikánské republice N. H. Knorr a F. W. Franz, tehdejší prezident a viceprezident Společnosti Strážná věž. Po této návštěvě byli do země vysláni další misionáři. Posléze byly v Santiagu, Puerto Platě, San Francisku de Macorís, La Romaně a San Pedru de Macorís zřízeny misionářské domovy.

Na konci roku 1946 bylo již v republice 28 svědků. Protože většina místních obyvatel neznala ani nejzákladnější biblické nauky, znělo jim poselství oznamované touto malou skupinou nezvykle. Počet svědků zprvu rostl jen zvolna. Krátce po započetí díla narazila jejich práce dokonce na vážný odpor. Ale ‚v dobách tísně se jim stal Jehova bezpečnou výšinou‘, právě tak, jak to řekl žalmista David. — Žalm 9:9; 9:10, „KB“.

Následovníci Ježíše Krista zaujímali neutrální postoj k politickým záležitostem a bojům. Proto očekávají, že se na některých místech střetnou s pronásledováním. (Jan 15:18–20) Odpor proti svědkům Jehovovým v Dominikánské republice začal v roce 1948. Tehdy vládl v zemi diktátor Rafael Trujillo. Během roku 1948 význačný člen Trujillova Partido Dominicano (Dominikánské strany) přijal biblické poselství hlásané svědky Jehovovými a učinil důležité změny ve svém životě. Ve svém rodném městě San Cristobalu začal odvážně hlásat biblické poselství jiným. Vládní úředníky mrzela znamenitá reakce lidí na toto poselství. Jeden katolický kněz a místní dopisovatelé pozvedli hlasy na odpor proti činnosti svědků Jehovových. V červnu 1950 byli svědkové oficiálně zakázáni. Zákaz byl zrušen v roce 1956, ale o rok později byl obnoven. Zrušen byl až v roce 1960.

SLUŽBA POD ZÁKAZEM

Přestali svědkové po zákazu činnosti hlásat biblickou pravdu? Naopak, tato činnost vzkvétala. Jak již bylo poznamenáno, v roce 1946 bylo v Dominikánské republice 28 svědků. Když byl v roce 1960 zákaz zrušen, počet vzrostl na 460.

Roky 1961 a 1962 byly obdobím reorganizace. Společnost Strážná věž zařídila, aby cestující zástupci navštívili a posilnili sbory. V roce 1961 bylo do dosud nedotčených oblastí vysláno 17 kazatelů plným časem. Toto úsilí přineslo plody a v roce 1963 již více než 1 000 Dominikánců projevovalo aktivní ocenění žalmistových slov: „Ty sám, Jehovo, působíš, abych bydlel v bezpečí.“ — Žalm 4:8; 4:9, „KB“.

VÝPRAVY NA VENKOV

V roce 1973 již probíhala biblická vzdělávací činnost ve všech větších i menších městech této země. V prosinci toho roku učinila Společnost opatření, aby se pečovalo i o duchovní potřeby lidí žijících v odlehlých zemědělských oblastech. Sbory dostaly dopisy, které vyzývaly dobrovolníky, aby šli na dva měsíce kázat do takových zemědělských oblastí. Devatenáct „pravidelných průkopníků“ (kazatelů plným časem) se ujalo této zvláštní služby. Od prosince 1973 do ledna 1977 bylo organizováno šest skupin a vysláno na místa, kde dříve svědkové Jehovovi nekázali, nebo tam vyvíjeli jen malou činnost. Jak si počínali tito dobrovolníci? Jeden z nich vypráví:

„Nejprve jsme se nastěhovali do středu oblasti, kde jsme měli kázat. Najali jsme si starou ‚kuchyni‘ (malou doškovou chatrč postavenou vně domu). Tam jsme se usídlili s postelí, stolním vařičem, tlakovým hrncem a podobným náčiním. Denně jsme časně vstávali, pořádně se nasnídali a vybavili se hojně literaturou, která vysvětluje základní biblické nauky. Ta nám však nadlouho nevystačila. Lidé s potěšením naslouchali Božímu slovu. Jak jsme kázali, krabice s publikacemi byly stále lehčí.

Po dni, kdy jsme oznamovali biblické poselství a nechávali lidem literaturu, jsme strávili další den dodatečnými návštěvami u těch, kdo projevili zájem. Protože venkované měli málo peněz, vyměňovali jsme biblické publikace za kuřata, vajíčka a ovoce. Díky Jehovovi jsme nikdy nehladověli.“

Reakce obyvatel těchto odlehlých oblastí byla pozoruhodná. Mnozí slyšeli poprvé v životě čtení z Bible. Dříve náboženští vůdcové říkali některým lidem, že Jehova je ďábel. Jak teď tito lidé žasli, když jim byly z Bible přečteny texty jako: „Ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ „Jah Jehova je má síla a moc a stal se mou záchranou.“ (Žalm 83:18; 83:19, „KB“; Iz. 12:2) Místy byl zájem tak velký, že byla organizována veřejná shromáždění. Jedné z těchto schůzek se zúčastnilo 68 osob. Tak toužili poučit se z Božího slova, že nabídli, že najmou dům a „zřídí kostel“. Opravdu dychtili po duchovním bezpečí. „Někteří při našem odchodu plakali,“ vypráví jeden průkopník. Plánuje se zde další kazatelská činnost.

Při jedné příležitosti řekl Ježíš svým posluchačům: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (Mat. 11:28) Mnozí lidé v Dominikánské republice nalézají občerstvení a s ním duchovní bezpečí, když svědkové Jehovovi pokračují v kázání „dobrého poselství“ v této zemi. — Mat. 24:14.