jsou Kristovými učedníky. Jako všechny pomazané křesťanské „ratolesti“ musí také oni ‚neustále přinášet mnoho ovoce‘. Činí to tím, že vytvářejí vlastnosti nové osobnosti, vlastnosti podobné Kristovým, k nimž patří „ovoce ducha“. (Gal. 5:22, 23; Mat. 28:19, 20; Kol. 3:5–14) Aby však byli skutečně plodní, projevují aktivně tyto vlastnosti svou účastí na kázání „tohoto dobrého poselství“. (Mat. 24:14) Stejně jako pomazané „ratolesti“ „pravé révy“ musí zůstat ve spojení s Kristem, tak musí i „jiné ovce“ zůstat v těsném spojení s „věrným a rozvážným otrokem“, Kristovými pomazanými „bratry“. Jedině tak mohou doufat, že zdědí ‚království připravené pro ně od založení světa‘. — Mat. 25:31–40.

„NÁRODY ZEMĚ“ SI JIŽ ŽEHNAJÍ

15. Jaký další význam nabývají slova v Římanům 11:12, když abrahámská smlouva již přestává vytvářet slíbené „semeno“?

¹⁵ Olivovník abrahámské smlouvy, se svou svatou „tučností kořene“ (Jehovou) a se svým pevným kmenem (Kristem) končí s vytvářením plného počtu židovských a pohanských „ratolestí“ a bohatá požehnání již tryskají „lidem z národů“, kteří nejsou duchovními izraelity. Pavel to předvídal a napsal: „Jestliže pak jejich [přirozených Židů] chybný krok znamená bohatství pro svět a jejich úbytek znamená bohatství pro lidi z národů, oč mnohem více to bude znamenat jejich [židovských pomazaných křesťanů] plný počet!“ — Řím. 11:12.

16. a) Jak znamenal „chybný krok“ ze strany Židů „bohatství pro lidi z národů“? b) V jaké fázi je nyní dílo roubování?

¹⁶ Již jsme viděli, že „chybný krok“ židovského národa jako celku znamená velké duchovní bohatství pro pohany. Ale to, že se ratolesti planého olivovníku staly členy duchovního semene Abrahámova, nevyloučilo ze symbolického olivovníku přirozené ratolesti — věrné židovské křesťany — kteří buď byli na stromu ponecháni, nebo byli ‚opět naroubováni‘ po roce 36 n. l. A tak počet těchto 144 000 ratolestí zahrnuje „plný počet Židů“ a „plný počet“ Nežidů. (Řím. 11:12, 25) Skutečnosti ukazují, že toto roubování probíhalo až do poloviny třicátých let dvacátého století. Dnes, v této pokročilé době, máme důvody k víře, že již byl naroubován „plný počet“ jak židovských, tak i pohanských ratolestí. Všechny ratolesti naroubované od roku 1935 by logicky byly náhradou za židovské nebo nežidovské ratolesti odťaté proto, že byly neplodné.

17. V jakém směru znamená dovršení počtu členů semene další bohatství pro „lidi z národů“?

¹⁷ Pavel nyní říká, že dosažení plného počtu členů Abrahámova semene „znamená bohatství pro lidi z národů“. Oč více to platí proto, že takové duchovní bohatství a požehnání se dotýká nejen několika desítek tisíc nežidovskýoh pomazaných křesťanů (ve splnění první části Římanům 11:12), ale doslova miliónů „lidí z národů“, kteří nejsou symbolickým olivovníkem.

18. Co lze říci o slibu abrahámské smlouvy a která její část se již určitě začala splňovat?

¹⁸ To nás přivádí zpět k abrahámské smlouvě. Prvotní Semeno, Kristus Ježíš, je nyní dosazen na trůn v nebesích. Shromáždil členy druhotného semene do rodiny abrahámské smlouvy. Je připraven ‚ujmout se brány svých nepřátel‘ tím, že zničí světovou říši falešného náboženství, Veliký Babylón, a zbytek satanovy viditelné organizace. (1. Mojž. 22:17, 18) Nepřekvapuje tedy, že se již začíná splňovat závěrečná část abrahámského slibu: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“

19. a) Jak si začínají žehnat lidé ze ‚všech národů země‘? b) Jakou mají naději?

¹⁹ Ano, „velký zástup . . . ze všech národů“, včetně nemalého počtu přirozených Židů, si již žehná. S plnou vírou ve většího Abraháma, Jehovu Boha, se připojili k ostatku duchovního izraele a „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“ s vyhlídkou na věčný život na zemi. (Zjev. 7:4, 9–17) Kéž na sebe stále prostřednictvím semene uvádějí požehnání, až do nového systému věcí.

Jaké modlitby vyslýchá Bůh?

ZNÁŠ možná tu scénu, kdy se Ježíš modlí v Getsemanské zahradě. Nedaleko spí jeho apoštolové Petr, Jakub a Jan. Ježíš ví z biblických proroctví, že bude usmrcen spolu se zločinci. A přece se modlí: „Otče, jestliže si přeješ, odejmi tento kalich [Boží vůle, aby Ježíš utrpěl pohanu a zemřel] ode mne. Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ — Luk. 22:42; Iz. 53:12.

Pro Ježíše to byla velmi těžká noc. Bible říká: „Když se dostal do smrtelné úzkosti, modlil se ještě vážněji; a jeho pot se stal jako kapky krve, které padaly na zem.“ (Luk. 22:44) Byly modlitby vyslyšeny?

Bezpochyby na tuto situaci myslel apoštol Pavel, když napsal: „Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ — Žid. 5:7.

Ano, Bůh slyšel Ježíšovy modlitby. Povšimni si, proč: ‚Pro jeho zbožnou bázeň.‘ Ježíš měl pravou bázeň neboli strach, aby se neznelíbil Bohu. Řekl: „Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:29) Ano, Ježíš miloval svého nebeského Otce a vždy činil jeho vůli. Jak říká Bible: „Slyší [nás], ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ — 1. Jana 5:14.

Jak Bůh vyslyšel Ježíšovu modlitbu? Ježíše z této situace nevyvedl. Ježíš byl zatčen, zacházeli s ním jako s bídným zločincem a byl hrozným způsobem usmrcen. Ale Ježíš byl posílen, aby v této situaci obstál. Bible říká, že když se modlil, „tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho“. — Luk. 22:43; 1. Kor. 10:13.

Z této biblické zprávy můžeme vytěžit důležité poučení: přejeme-li si, aby Bůh slyšel naše modlitby, musíme činit jeho vůli; musíme poslouchat jeho zákony. Bible to říká jasně: „O cokoli prosíme, od něho dostáváme, protože zachováváme jeho přikázání a děláme věci, které se líbí jeho očím.“ (1. Jana 3:22) To znamená, že musíme pracovat na tom, oč prosíme. Musíme ukazovat Bohu svými činy, že svá slova myslíme vážně. Jednáme tak?