Proč nesmíme být částí tohoto světa

„Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — JAN 17:16.

1. Jaké zacházení mohou očekávat Ježíšovi následovníci podle jeho slov?

JEŽÍŠE KRISTA tento svět odmítal, nenáviděl a dokonce pronásledoval. Co tedy mohou očekávat jeho následovníci? Ano, řekl jim: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí. Mějte na mysli slovo, které jsem vám řekl: Otrok není větší než jeho pán. Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás; jestliže si všímali mého slova, budou si všímat i vašeho.“ — Jan 15:18–20.

2. a) Co je „svět“, od něhož se Ježíšovi následovníci velmi liší? b) Co činí Jehova pro Kristovy učedníky, místo aby je vzal ze světa?

² Ano, Ježíšovi praví následovníci se velice liší od tohoto světa — od hříšné lidské společnosti odcizené Bohu. Jde to až tak daleko, že jsou Kristovi učedníci tímto světem nenáviděni a pronásledováni. Ale protože Ježíšovi následovníci nejsou částí světa, řídí se jeho nesrovnatelným příkladem a Jehova Bůh nad nimi bdí v souladu s Kristovou modlitbou: „Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ — Jan 17:15–17.

3. Jaké otázky ohledně tohoto světa vyžadují odpověď?

³ Co to znamená nebýt „částí světa“? Naznačuje to, že se mají Ježíšovi následovníci vyvarovat každého styku s nekřesťany?

Křesťané se nemohou izolovat

4. Jakou práci určil Ježíš pro své následovníky, a proč je tedy nemožné, aby se izolovali?

⁴ Ježíš jistě neočekával, že se budou jeho následovníci izolovat do výlučně náboženských obcí. Dal jim naopak práci, která se měla konat po celém světě. Řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a v Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Také jim přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20) Učedníky se tedy měli stát ‚lidé všech národů‘, ovšem nemělo se očekávat, že by přijaly učení Ježíše Krista celé národy.

5. Jakými biblicky schválenými prostředky jsou lidé obraceni ke křesťanství?

⁵ Někdo však může říci: ‚Což nebyly obráceny na křesťanství celé národy? A netvoří snad to, co je známo jako křesťanstvo?‘ Je pravda, že někteří panovníci rozhodli, jakého náboženství budou jejich poddaní, a neváhali prosazovat toto rozhodnutí krutými a barbarskými metodami. A také strach z mučení v mýtickém pekelném ohni byl silným činitelem, když se lidé takzvaně obraceli k formálnímu křesťanství. (Srovnej Kazatele 9:5, 10.) Ale jak vzdálené je to všechno od jediného způsobu rozšiřování pravé křesťanské víry, který je schválen Biblí! Tato vznešená činnost se má vykonávat aktivním vydáváním svědectví, vyučováním a činěním učedníků. Poustevníci nebo mniši a jeptišky v klášterech by nemohli nikdy vykonat tuto práci a nemohli by ani plnit Kristův příkaz: „Tak ať září vaše světlo před lidmi.“ (Mat. 5:14–16) A vynucené „obrácení“ nemá nic společného s vydáváním svědectví, kázáním a vyučováním, jež pomáhá čestně smýšlejícím lidem ze všech národů s plným uvědoměním a ze srdce se oddat Jehovovi Bohu.

Proč nemají být „částí světa“

6. Proč je možné říci, že svědkové Jehovovi odpovídají Ježíšovu popisu jeho následovníků u Jana 13:35?

⁶ Jméno „křesťan“ je často falešnou nálepkou. Jakými chamtivými, dobyvačnými skutky, jakým pobíjením ve válkách a hromadným útlakem se jen provinili takzvaní křesťané a křesťanské národy! Jak odlišně však jednají praví Kristovi následovníci! „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci,“ řekl Ježíš, „budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Opravdu existují lidé, kteří dnes odpovídají tomuto popisu — svědkové Jehovovi. Láska, kterou mají mezi sebou, znamená, že mezi nimi není žádná nemilosrdná konkurence, žádné provokace, že nikdo sobecky nevyužívá druhého. Znamená to naopak, že mluví souhlasně, nejsou mezi nimi rozkoly a že jsou „pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Kor. 1:10; 13:4–8) Svědkové Jehovovi se poučili o tom, jak smýšlí Bůh a Kristus, a řídí se tím. (Řím. 12:1, 2; 1. Kor. 2:16) Velmi důležitou součástí tohoto smýšlení je, že křesťané nesmějí být „částí světa“. — Srovnej Jakuba 1:27.

7. Jak ukazují Pavlova slova ve Skutcích 17:30, 31, že je nevhodné, aby byli křesťané částí tohoto světa?

⁷ Ježíšovi následovníci mají velmi dobré důvody, proč nejsou ‚částí tohoto světa‘. Asi po 4 000 let neměla většina lidstva ‚žádnou naději a byli bez Boha ve světě‘. (Ef. 2:12) Ale to dlouhé období odcizení od Jehovy následkem lidského hříchu nebude pokračovat neomezeně. Před devatenácti stoletími řekl apoštol Pavel, že Bůh „říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání“, protože „stanovil. . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“, Ježíšem Kristem. Pavel dodal, že Bůh „opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých“. (Sk. 17:30, 31) To je spolehlivý podklad, aby mohl být tento nespravedlivý svět, včetně odpadlého křesťanstva, souzen, odsouzen a navždy vyhlazen. Jak nevhodné tedy je, aby ti, kteří tvrdí, že jsou křesťané, byli částí tohoto světa!

8. Jaké dílo ukazuje, že je „konec“ blízko, což poskytuje Jehovovu lidu další důvod, aby nebyl „částí světa“?

⁸ Od Ježíšova vzkříšení uplynulo více než 1 900 let, a vykonání božského soudu nad odpadlým křesťanstvem a zbytkem satanova světa je nesporně velmi blízko. (2. Petra 3:10; 1. Jana 5:19) Svědkové Jehovovi mezitím oznamují Boží poselství po celé zemi a lidé, kteří činí pokání a projevují ocenění, se nyní těší z „období osvěžení“. (Sk. 3:19–21) V souladu s Ježíšovými prorockými slovy, jež se vztahují na naši dobu, káže nyní „toto dobré poselství o království“ více než 2 650 000 svědků ve 205 zemích. Až dosáhne toto dílo „svědectví všem národům“ rozsahu, který si Bůh přeje, pak „přijde konec“. (Mat. 24:14) Poněvadž je tedy konec tohoto zlého systému tak blízko, jistě má Jehovův lid všechny důvody, aby nebyl „částí světa“.

9. a) Protože má satanův svět brzy skončit, jak bychom se měli dívat na zájmy a požadavky království? b) Které otázky si nyní zaslouží naši úvahu?

⁹ Jestliže má satanův svět brzy skončit, je opravdu důležité, abychom se ujistili, že skutečně hledáme na prvním místě Boží království. (Mat. 6:33) Ať jsme jakéhokoli věku, vzdělání nebo postavení v životě, „všichni budeme stát před Boží soudcovskou stolicí“. (Řím. 14:10) Uvedli jsme tedy uplatňování požadavků království do svého života? Nebo se ve skutečnosti stále ještě snažíme být v souladu s tímto světem, který nenávidí pravé křesťany? Máme nějaké světské ambice a naděje? Napodobujeme nebiblické, světské, pomíjivé záliby tohoto světa? Obdivujeme jeho modly? Pamatuj, že „přátelství se světem je nepřátelství s Bohem“. (Jak. 4:4) Nechceme-li se stát Božími nepřáteli, jak se tedy můžeme vyvarovat znečištění od světa? Co patří k věcem světa, jichž se musíme vystříhat?

Vystříhej se lásky ke světu

10. O kterých třech věcech ve světě je v 1. Janově 2:15, 16 řečeno, že je Jehovův lid nesmí milovat?

¹⁰ Apoštol Jan napsal: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa.“ (1. Jana 2:15, 16) Jan zde citoval tři základní věci v tomto světě, které Jehovův lid nesmí milovat.

11. Proč se křesťané nesmějí poddávat ‚žádosti těla‘?

¹¹ „Žádost těla“ by nás mohla vést k mnoha škodlivým a smrtonosným způsobům, které jsou běžné v tomto zlém světě pod satanovou nadvládou. Patří k nim „skutky“ hříšného těla — „smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství, provádění spiritismu, nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozděleni, sekty, závist, pitky, hýření a podobné věci“. Nemůžeme prostě beztrestně přehlížet výstrahu apoštola Pavla, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Gal. 5:19–21) Ti, kteří nečiní pokání a dále pěstují „skutky těla“, jsou částí světa a nebudou mít podíl na zaslíbeném království, jež ospravedlní Jehovovo jméno a přetvoří zem v ráj. (Luk. 23:43) Je tedy zřejmé, že se křesťané nesmějí poddávat ‚žádosti těla‘.

12. a) Co je „žádost očí“ a jak může duchovně zapůsobit na náš postoj? b) Jakou otázku si můžeme právem položit ohledně „žádosti očí“?

¹² „Žádost očí“ je dalším charakteristickým rysem těch, kteří jsou částí tohoto světa. Hromadí sice bohatství a majetek, ale zdá se, že nikdy nejsou uspokojeni. A dokonce i mnozí, kteří věnovali do jisté míry pozornost biblické pravdě, jak ji rozšiřují svědkové Jehovovi, se nakonec poddali ‚žádosti očí‘, a nečiní proto žádný duchovní pokrok. Jejich žádost po nových oděvech, autech, domech, zařízeních a mnoha jiných věcech, které se líbí oku, se stává tak silnou, že, jak řekl Ježíš, „podvodná moc bohatství a žádosti po ostatních věcech vnikají dovnitř, dusí slovo a to se stává neplodným“. (Mar. 4:18, 19) Je zajímavé, že satan pokoušel Evu tím, že v ní vyvolal žádost po něčem zakázaném, co mohla vidět očima. Neměl však naprosto žádný úspěch ve své snaze svést Ježíše, aby zhřešil tím, že by sáhl po věcech, které lze vidět očima. (1. Mojž. 3:1–6; Luk. 4:5–8) Ale co ty? Řídíš se Ježíšovým ryzím příkladem? Nebo pohltilo uspokojování ‚žádosti očí‘ tvůj čas, tvou pozornost a tvou energii, takže jsou zanedbávány zájmy království? Jestliže duchovní zájmy ustupují do pozadí, jednej rychle, abys takovou situaci napravil!

13. Co ukázal Pavel a co říkají některá přísloví o tom, kam vede chtivá „žádost očí“?

¹³ Chtivá „žádost očí“ může vést k nepoctivosti, závisti, chamtivosti a k jiným hříchům, které Bůh neschvaluje. Jak řekl Pavel, „chamtivci“ jsou mezi těmi, kteří „nezdědí Boží království“. (1. Kor. 6:9, 10) Vhodně proto varují moudrá přísloví: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání, ale ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný. Muž se závistivým okem pospíchá za hodnotnými věcmi, ale neví, že na něho přijde nouze.“ (Přísl. 28:20, 22) I když na některé chtivé a závistivé osoby nepřijde chudoba okamžitě, buď zemřou bez Boží přízně nebo smutně skončí v závěru tohoto systému věcí. — Mat. 24:3; Luk. 12:13–21.

14. a) Jak se může projevit „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“? b) Co je u kořene takového „okázalého vystavování“, chlubení a dychtění po postavení? c) Proč máme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali a čeho jsme podle svého názoru dosáhli?

¹⁴ Jehovovi služebníci se také musí vyvarovat „okázalého vystavování prostředků, které má někdo k životu“. Může být skutečně lákavé chlubit se nákladnými věcmi, které člověk získal. Taková nesprávná žádost vede často nejen k tomu, že se lidé snaží držet krok s druhými, ale také k tomu, že se snaží hmotně je daleko předstihnout. Podobně jedná i ten, kdo se chlubí tím, co podle svého mínění dokázal. Doufá, že dosáhne společenského postavení, a proto snad dokonce i pěstuje přátelství s význačnými osobami a projevuje jim podporu. Ale ti, kteří se dávají takovým způsobem k dispozici, jsou pošetilí. Mimořádně ctižádostivý člověk se může nakonec začít podobat oněm ‚bezbožným lidem‘ z doby Judovy, jejichž „ústa mluví nabubřelosti, zatímco pro svůj prospěch obdivují osobnosti“. (Juda 4, 16) U kořene veškeré takové touhy po postavení a takového okázalého vystavování je hříšná pýcha. (Přísl. 8:13; 16:18; 21:4) Jistě tedy musíme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali, a tím, čeho jsme domněle dosáhli. Vhodné je zde přísloví: „Jíst příliš mnoho medu není dobré; a je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?“ (Přísl. 25:27) Mnoho lidí jde širokou cestou, která vede ke zničení. Jak časová jsou proto Ježíšova slova: „Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře!“ — Luk. 6:26.

„Svět pomíjí“

15. a) Jaký základní důvod poskytuje apoštol Jan k tomu, že nemáme být „částí světa“? b) K čemu by měli zaměřovat věrní a oddaní křesťané své hlavní úsilí?

¹⁵ Jan nám poskytuje základní důvod, proč nemáme být „částí světa“, když dodává: „Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) „Svět“, nespravedlivá lidská společnost, spěje ke svému konci v rychle se přibližujícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) V tom časovém období bude zničena každá stopa politických, obchodních a falešných náboženských prvků tohoto světa. Jak by tedy mohli praví Jehovovi svědkové věnovat všechen svůj čas, energii a hmotné statky těmto prvkům, které brzy zmizí? Věrní a oddaní křesťané budou naopak zaměřovat své hlavní úsilí k tomu, aby podporovali zájmy království a hodnoty, které jsou trvalé, věčné. A takovou věrnou oddaností a vírou kromě toho Jehovův lid ‚zvítězí nad světem‘ nespravedlivé lidské společnosti, stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 16:33) Ano, a až tento svět božským zničením pomine, přežijí stejně, jako přežil potopu Noe se svou rodinou. — 2. Petra 2:5.

16. O kterých otázkách ještě musíme uvažovat?

¹⁶ Jestliže tento svět pomíjí, jak by se tedy měli dívat křesťané na svou účast v jeho společenských záležitostech? Jaký by měli mít postoj ke vzdělání, k obchodním záležitostem a k rekreaci? O těchto věcech ještě musíme pečlivě uvažovat.

Zůstaň „bez poskvrny od světa“

„Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — JAKUB 1:27.

1, 2. Co patří k požadavkům čistého uctívání?

JEHOVA vyžaduje čisté uctívání. (Jan 4:23, 24) Neposkvrněné náboženství mezi jiným podporuje aktivní, milující zájem o potřebné. (Gal. 2:10) Vyzývá nás také, abychom se zachovávali neposkvrněnými od světa, totiž od nespravedlivé lidské společnosti, která je odcizená Bohu a „leží v moci toho ničemného“, satana ďábla. — 1. Jana 5:19.

² „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový,“ napsal učedník Jakub, „starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ Jiné podání zní: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“ — Jak. 1:27, „EP“.

3. O kterých otázkách budeme nyní uvažovat?

³ Ale jak se můžeme jako Jehovovi služebníci „chránit před poskvrnou světa“? Jaký je biblický názor na takové věci, jako jsou světské společenské záležitosti, vzdělávací programy, obchodní záležitosti a rekreační činnost?

‚Chránit se před poskvrnou světa‘

4. Co je patrné z Jana 17:14 a Izaiáše 2:2–4 ohledně našeho vztahu k tomuto světu?

⁴ Jako svědkové Jehovovi nejsme „částí světa“, a proto se musíme lišit od nespravedlivé lidské společnosti. (Jan 17:14) Mimo jiné to vyžaduje, abychom zůstávali neutrální, pokud jde o světské politické záležitosti. Nesmíme se také vměšovat do jeho násilností a musíme usilovat o pokoj jako ti, kteří ‚překovali své meče v radlice‘. — Iz. 2:2–4.

5. Chceme-li zůstat neposkvrněnými tímto světem, co musíme podniknout, jak je to naznačeno v a) 1. Korinťanům 6:9–11? b) Efezanům 5:3–5?

⁵ Jako lidé, kteří touží zůstat neposkvrnění tímto světem, se musíme vyvarovat řeči, chování a postojů, jež jsou tak obvyklé mezi světskými osobami, ale neodpovídají Božímu slovu. V našem životě nemá například místo nenávist, chtivost, hanebné chování a oplzlé vtipy. (1. Kor. 6:9–11; Ef. 5:3–5) Nevyvolává žádné překvapení, že naše skutky a postoje se liší od skutků a postojů světských lidí, protože ti nesdílejí naši křesťanskou naději.

Tomuto světovému pořádku zbývá krátký čas

6. Jak by se měli svědkové Jehovovi dívat ve světle 1. Korinťanům 7:29–31 na manželství, vlastnictví nebo jiné pozemské věci?

⁶ Apoštol Pavel napsal: „Čas se krátí. Od této chvíle ať se ti, kteří mají manželky, chovají, jako kdyby neměli žádné, a ti, kteří truchlí, jako kdyby netruchlili, a ti, kteří se radují, jako kdyby se neradovali; ti, kteří kupují, jako kdyby nebyli vlastníky, a ti, kteří užívali světa, jako kdyby pro něj neměli použití, protože přítomný světový pořádek pomíjí.“ (1. Kor. 7:29–31, „Bible v moderním jazyce“) To naznačuje, že křesťanští manželé sice musí plnit manželské povinnosti, ale manželství by pro ně nemělo být celým jejich životem. Duchem zplození křesťané opustí při smrti navždy všechny své pozemské příbuzenské svazky, radosti, zármutek i majetek. A konečně i dnes mohou křesťané ztratit manželku nebo hmotný majetek, ať již mají naději nebeskou nebo pozemskou! Ostatně ve „velkém soužení“ bude zachráněn život, a ne hmotný majetek. (Mat. 24:21; Kaz. 9:11) Dnes by tedy neměl žádný ze svědků Jehovových stavět na první místo ve svém životě manželství, majetek nebo nějaké jiné pozemské věci. Pro všechny křesťany by se naopak měl stát nejdůležitější věcí dobrý vztah k Jehovovi Bohu. To platí zejména proto, že žijeme v „posledních dnech“ a „přítomný světový pořádek pomíjí“. — 2. Tim. 3:1.

7. Co podle slov jednoho ekonoma vzrostlo spolu s růstem vzdělanosti, příjmů a tak dále?

⁷ Mnozí lidé mají starost o budoucnost ‚přítomného světového pořádku‘. Například žurnalistka Nancy Brownová citovala ekonoma Ezru Mishama, který se vyjádřil o růstu vzdělání a příjmů: „Nepřineslo [to] sociální zlepšení. Současně s růstem vědy, vzdělanosti a materiálních statků je společnost svědkem rostoucího násilí, zločinnosti, drobných zločinů, vandalismu, vražd a sebevražd, vulgárnosti a oplzlosti.“ Opravdu zajímavý byl úvodní výrok tohoto novinového článku: „Jen božský zásah může zachránit svět před sebezničením.“ — „Times–Colonist“, Victoria, Britská Kolumbie, 25. března 1982.

8. Proč nemáme získávat z tohoto světa všechno, co můžeme?

⁸ Jehova ovšem stvořil Zemi k tomu, aby byla obývána nikoli nespravedlivou lidskou společností, ale spravedlivými, dokonalými lidmi. (Iz. 45:18; Žalm 37:29, 38) Bůh tedy nepřipustí, aby se lidstvo zničilo. Nelze však pochybovat o tom, že tento starý světový pořádek brzy zcela pomine. Proto by neměli oddaní služebníci Jehovovi užívat světa „plně“. Jak to vyjadřuje jeden překlad: „Když užíváte světa, nesnažte se z něj získat všechno, co můžete, protože tento svět ve své nynější podobě pomíjí.“ — 1. Kor. 7:31, „Nový zákon v dnešním jazyce“, angl., od Williama F. Beoka.

Máme vůbec užívat tohoto světa?

9. a) Do jaké míry může Jehovův lid správně užívat tohoto světa? b) Jaký postoj bychom měli mít ke hmotným věcem ve světle Matouše 6:31–33 a 1. Timoteovi 6:7, 8?

⁹ Je tedy správné, abychom jako Jehovovi oddaní svědkové získávali něco z tohoto světa? Ano, Pavel naznačil, že můžeme užívat světa, ale ne plně. Můžeme tedy využívat zákonných světských opatření, když plníme své biblické povinnosti a staráme se, aby se kázalo poselství o království. (1. Tim. 5:8; 6:17–19) Protože však chceme zůstat „bez poskvrny od světa“, není možné ani správné, abychom se vměšovali do jeho rozporů, protestních pochodů, studených a horkých válek nebo podobných záležitostí. Ani ve skrytu bychom neměli nadržovat jedné straně proti druhé. Neměli bychom si také dělat nepatřičné starosti o své živobytí a hmotné blaho, protože Ježíš řekl: „Nikdy. . . nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ Nebo ‚Co budeme pít?‘ Nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ A Ježíš uplatňoval v životě to, co kázal, protože lišky sice mají doupata a ptáci hnízda, ale on neměl kam složit hlavu. Buďme proto spokojeni s tím, že máme co jíst a co na sebe, a přitom ‚hledejme nejprve království‘. — Mat. 6:31–33; Luk. 9:58; 1. Tim. 6:7, 8.

10. O kterých otázkách ohledně vzdělání bychom měli uvažovat na modlitbách a jak bys na ně odpověděl?

¹⁰ A co říci o světské kariéře? Nuže, tento svět pomine v naší době, bylo by tedy rozumné plánovat si, že zasvětíme svůj život světské vzestupné životní dráze? (Mat. 24:34) Sotva! A tato vyhlídka jistě zapůsobí na náš postoj ke světskému vzdělání, že? Základní vzdělání je sice nutné, ale ve školách vyššího typu je téměř nemožné vyhnout se převládajícímu přílivu světského smýšlení, které by nás mohlo strhnout. V otázce vzdělání je ovšem nutno učinit osobní rozhodnutí. (Gal. 6:5) Ale stojí za to na modlitbách uvažovat o některých otázkách, například: Jsou studenti během let, která tráví na univerzitě, také schopni ‚hledat nejprve království a Jehovovu spravedlnost‘? Jsou zcela nedotčeni vlivem teorií a filozofií, které podkopávají pravou víru? (Kol. 2:8) Má na ně dobrý vliv společnost světských lidí, nebo je duchovně ohrožuje? (1. Kor. 15:33) A zůstali mnozí vysoce vzdělaní lidé opravdu pokorní? — Fil. 2:2, 3.

11. Bez ohledu na to, jaké má kdo vzdělání, v jakém směru nám pomůže zkoumání pohnutek?

¹¹ A také někteří z žáků odborných škol se mohou tak pohroužit do určitého oboru, že jim už nezbývá mnoho času, který by strávili ve službě Jehovovi. A proto bez ohledu na povahu vzdělání, záleží mnoho na tom, jaké má člověk pohnutky. Je prvořadým činitelem touha po nezávislosti a po bohatství? Povede vzdělávání k výraznému poklesu ve službě Jehovovi, nebo ti pomůže, abys mohl zůstat ve svaté službě? Ačkoli jsi křesťanem, který by měl zůstat světem neposkvrněný, snažíš se přece najít si pro sebe v tomto systému věcí nějaké místečko? Nebo opravdu věnuješ plnou pozornost tomu, abys zachovával zájmy království ve svém životě na prvním místě?

12. Co přimělo některé osoby s vysokým vzděláním, aby přijaly pravdu o království?

¹² Máme radost, že někteří lidé s vysokým vzděláním přijali pravdu o království. Ale neučinili to následkem svého vysokého vzdělání. Naopak, uvědomili si, že i přes jejich vysoké vzdělání postrádal jejich život smysl, protože byli bez Boha a neměli spolehlivou naději. Nyní vědí, že ‚nemnoho moudrých‘, ‚nemnoho mocných, nemnoho urozených‘ má Boží schválení. (1. Kor. 1:26–31) Ale oni sami mají radost z toho, že konečně našli skutečný smysl života jako svědkové Jehovovi.

„Obchodní záležitosti života“

13. Co naznačuje 2. Timoteovi 2:3, 4 ohledně obchodních zájmů oddaných křesťanů?

¹³ Protože chceme zůstat neposkvrnění tímto světem, jaký bychom měli mít postoj k jeho obchodním zájmům? Apoštol Pavel řekl Timoteovi: „Jako znamenitý voják Krista Ježíše se podílej na snášení zla. Žádný, kdo slouží jako voják, se nezaplétá do obchodních záležitostí života, aby získal schválení toho, který ho najal jako vojáka.“ (2. Tim. 2:3, 4) Křesťané musí pracovat a musí se poctivě starat o sebe i o své rodiny. Ale nebylo by to podivné, kdyby se o některém Bohu oddaném křesťanovi mělo mluvit v první řadě jako o obchodním vedoucím, a ne jako o služebníkovi? Neměl by být především známý jako zvěstovatel království a jako „znamenitý voják Krista Ježíše“?

14. Jak je možno uplatnit Židům 13:18 na naše obchodní záležitosti?

¹⁴ V situacích obchodního života je tedy nutné sebezkoumání v mnoha ohledech. Mimo jiné, to, že snad jednáme se sobeckými světskými lidmi, není žádnou omluvou, abychom přijali jejich ostré, nepoctivé metody a špatný způsob vyjadřování. Musíme se naopak „chovat ve všem poctivě“. (Žid. 13:18) Je pravda, že tvrdí lidé v tomto světě, kteří se zabývají obchodem, s námi nebudou jednat tak, jako my jednáme s nimi. Ale můžeme si být jisti, že nám Jehova požehná za náš poctivý způsob života, kterým můžeme ‚zdobit učení našeho zachránce, Boha‘. — Tit. 2:9, 10.

15. Jaká biblická rada je dána ohledně osobního obchodního podnikání?

¹⁵ Jako lidé, kteří touží zůstat neposkvrnění tímto světem, měli bychom ‚činit dobře všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře‘. (Gal. 6:10) Ale to bychom nedělali, kdybychom sobecky podporovali nějaké vlastní obchodní podnikání tím, že bychom ze známosti s Božím lidem chtěli vytěžit nějaký zisk. Ano, křesťané by měli ‚chodit jako moudří‘. (Ef. 5:15) Jestliže někdo, komu se říká bratr, k nám přijde s nějakým plánem, jak rychle zbohatnout, neměli bychom se dát snadno přemluvit k tomu, abychom se na věci podíleli svými penězi. Boží organizace má dobré důvody, proč příležitostně varuje před takovými lidmi, kteří tvrdí, že jsou našimi duchovními bratry, ale snaží se Jehovovy „ovce“ nepatřičně využívat.

V žádném směru nebuďme světští

16. Jak můžeme mimo jiné dokázat, že zůstáváme „bez poskvrny od světa“?

¹⁶ Nemůžeme zde zřejmě uvést všechny způsoby, jimiž svědkové Jehovovi dokazují, že zůstávají „bez poskvrny od světa“. Je však jisté, že nemírné užívání alkoholických nápojů, zápolení ve vysoce soupeřivých nebo násilných sportech, trávení hodin sledováním filmů nebo televizních programů, které předvádějí gangstery, vrahy a jiné nemravné postavy, čtení knih prosáklých sexem a hraní násilných videoher, to nejsou způsoby, jak zůstat bez poskvrny od tohoto světa. (1. Kor. 6:9, 10; 15:33; Gal. 5:19–26; 1. Petra 4:3) Jehova očekává, že se budou jeho svědkové vyhýbat výstřednostem, nemravnosti a násilnosti tohoto světa. Neměli bychom se tedy snažit poznat nebo zakusit světskou špatnost, ale měli bychom být nevinnými „nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“. — 1. Kor. 14:20; srovnej 1. Jana 3:2, 3.

17. Jak by mělo zapůsobit na naše vztahy k druhým to, že zůstáváme neposkvrnění světem?

¹⁷ Být neposkvrněnými tímto světem se vztahuje na každou oblast našeho života, a jistě se to týká i našeho vztahu k druhým. V tomto světě jsou sice běžné takové vlastnosti, jako je hořká žárlivost, svárlivost, chvástání a lhaní, a tyto věci nemají místo mezi námi. Jakub totiž napsal: „Kdo je moudrý a kdo má porozumění mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti. Máte-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá podlost.“ (Jak. 3:13–16) Jak důležité je projevovat ‚mírnost, jež patří k moudrosti‘ a ‚usilovat o pokoj se všemi lidmi‘! (Žid. 12:14) Jako věrní a oddaní svědkové Jehovovi rozhodně nemůžeme připustit, aby pouhé osobní odlišnosti zničily náš vztah k našim bratrům a sestrám ve víře. Musíme ‚se naopak snášet navzájem a vzájemně si odpouštět, stejně jako Jehova ochotně odpustil nám‘. (Kol. 3:13) Ve světě to sice není běžný způsob jednání s druhými, ale je to zbožný způsob.

18. Při které naší činnosti je především patrné, že jsme odděleni od světa?

¹⁸ Usilovat o pokoj s lidmi uvnitř i vně křesťanského sboru je jeden z významných způsobů, jak můžeme dokázat, že nejsme poskvrněni tímto světem. Ale naše oddělenost od světa je především patrná, když zachováváme svůj postoj jako stateční vojáci Ježíše Krista, plně oblečeni duchovní výzbrojí od Boha a máme ‚nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘. (Ef. 6:11–18) Množství lidí dosud hladoví a žízní po životodárném poselství o království. Proto nesobecky užívejme svého majetku, svých schopností a síly ve vznešeném díle, při němž je oznamováno „dobré poselství“ v tom krátkém čase, který ještě zbývá, než skončí tento systém. — Mat. 24:14.

19. Jaké satanovo jednání můžeme očekávat v těchto rychle ubíhajících posledních dnech, ale co se nám s božskou pomocí podaří?

¹⁹ V těchto rychle ubíhajících posledních dnech podnikne satan, bůh tohoto světa, ještě další útoky proti nám jako Jehovovým věrným a oddaným svědkům. Ďábel vynaloží své poslední úsilí na to, aby nás odvrátil od svaté služby našemu Bohu a bude stavět na odiv hmotné bohatství světa, jeho nápadná lákadla, jeho vyšší vzdělání a mnoho jiných věcí. Ale s božskou neselhávající pomocí se nám podaří zůstat „bez poskvrny od světa“ ke chvále našeho svatého Boha, Jehovy.

Jak bys odpověděl?

◆ Co patří podle Jakuba 1 :27 k požadavkům pro pravé uctívání?

◆ Co patří ke způsobům, jak se zachovávat neposkvrněnými od světa?

◆ Jak může zapůsobit na náš názor na vyšší vzdělání skutečnost, že tento svět pomíjí?

◆ V jakém ohledu je nutné sebezkoumání v souvislosti s obchodními záležitostmi?

◆ Jak mohou svědkové Jehovovi ukázat, že jsou „bez poskvrny od světa“, pokud jde o jejich chování a vztah k druhým?

Zprávy a jejich hlubší význam

Satanismus se šíří

„Vzestup satanských rituálů a fascinující vliv hudebních skupin hrajících hlasitý ‚řinčivý rock‘ (heavy metal) vedou k tomu, že se mezi mládeží šíří vlna uctívání ďábla.“ Tak se vyjadřuje list „The Press Democrat“ v Santa Rose v Kalifornii. K věcem, které odpovědní činitelé spojují s uctíváním satana, patří závažné loupeže, mrzačení zvířat, a dokonce i řada vražd. Satanská poselství a symboly, včetně čísla 666, začaly vynikat na obálkách alb gramofonových desek a