Projevovat zájem o „Boží stádo“

„Dávejte na sebe pozor a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ — Skutky 20:28.

1. Jak projevil Ježíš velký zájem o ty, které připodobnil ovcím?

NIKDO na zemi nikdy neprojevil větší zájem o členy lidské rodiny než Ježíš Kristus, velký Učitel. O těch, kdo naslouchali jeho hlasu, mluvil jako o svých „ovcích“. A jako „znamenitý pastýř“ se vzdal své duše neboli položil svůj život v jejich prospěch. (Jan 10:11, 27) Po svém vzkříšení připomněl Ježíš důrazně svému apoštolu Šimonu Petrovi, že je třeba věnovat těmto „ovcím“ zvláštní pozornost. Jak to Ježíš učinil? Způsobem, který na Petra učinil hluboký dojem pro celý zbytek jeho pozemského života.

2. a) Jak reagoval podle Jana 21:15–17 Petr na otázky svého Mistra? b) Co zdůraznil Ježíš v tomto případě? Jak?

² Ježíš položil Petrovi třikrát podobnou otázku. Dvakrát se zeptal: „Šimone, miluješ mne?“ Nakonec se Ježíš otázal: „Šimone, synu Janův, máš ke mně náklonnost?“ Když mu byla položena prakticky táž otázka, potřetí, zarmoutil se Petr a důrazně ujistil svého Pána: „Ty víš všechno; víš, že mám k tobě náklonnost.“ Ano, Ježíš si byl plně vědom Petrovy lásky a náklonnosti. Důležité však bylo, že apoštol bude muset tuto lásku a náklonnost prokazovat dlouhý čas. Jak? Tím, že bude projevovat zájem o „ovce“. Pokaždé, když Petr kladně odpověděl na položenou otázku, zdůraznil Ježíš klíčovou myšlenku slovy: 1. „Syť mé beránky“; 2. „Pas mé ovečky“; 3. „Syť mé ovečky“. (Jan 21:15–17) Tak Ježíš velmi silně podtrhl nejen svůj vlastní zájem o „ovce“, ale také budoucí Petrovu těžkou odpovědnost starat se o ně tak, jak to důrazně ukázal jeho Pán.

3. a) Jak podal Petr důkaz své lásky k „znamenitému pastýři“? b) Co ukazuje, že Petr nebyl sám v projevování zájmu o „stádo“?

³ To byl pro Petra nezapomenutelný zážitek. Ježíš nepochybně hluboce zasáhl apoštolovo srdce. Na důkaz své lásky k „znamenitému pastýři“ Ježíši Kristu nezanedbával Petr nikdy sycení „ovcí“. S láskou a svědomitě se snažil pást „stádo“. Asi o 30 let později psal Petr „dočasným usedlíkům, kteří jsou rozptýleni“, totiž těm, kteří se stali učedníky Ježíše Krista. Jako části „Božího stáda“ jim připomněl, že byli osvobozeni od svého předchozího neplodného způsobu chování. Jak se to stalo? Ne koupí založenou na obyčejných věcech, jako je zlato a stříbro, ale „drahocennou krví, jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Krista.“ (1. Petra 1:1, 18, 19) Petr věděl, že to byla velká cena. Jehovu Boha to stálo obětování jeho jednozplozeného Syna, kterého poslal na zem, aby opatřil výkupné pro mnohé. (Mat. 20:28; Jan 3:16) Do doby, kdy Petr psal svůj první dopis, se vykoupení členové „stáda“ rozrostli do tisíců. Bylo tedy víc „ovcí“, než o kolik by se Petr mohl starat sám. S Petrem však byli vzbuzeni i jiní způsobilí muži, kteří projevovali zájem o „stádo“ tím, že je sytili, vedli a chránili. I oni si byli vědomi toho, že „stádo“ patří Jehovovi. A v naší době si tuto věc plně uvědomují desetitisíce nižších duchovních pastýřů, jimž byla dána odpovědnost pást svěřené „Boží stádo“.

4. Jakou vhodnou radu o pastýřské činnosti dal Petr v dopise starším mužům křesťanského sboru?

⁴ Když byl Petr inspirován, aby napsal svůj první dopis, nepochybně si vzpomínal, co mu Ježíš vtiskl do mysli a do srdce ohledně pasení „ovcí“. Je to zřejmé z apoštolovy výzvy, která neplatila pouze nižším pastýřům z prvního století, ale také duchovně starším mužům v dnešním Božím lidu. Petr napsal: „Proto vybízím starší muže mezi vámi, neboť jsem také starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena: Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu. A až bude hlavní pastýř učiněn zjevným, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ — 1. Petra 5:1–4.

LÁSKYPLNĚ PEČOVAT O „BOŽÍ STÁDO“

5. a) Jaký postoj by měl mít křesťanský dozorce, jestliže chce účinně plnit svou odpovědnost vůči „stádu“? b) Proč se dnes může dozorce dívat na věci stejně jako Petr?

⁵ Jako očitý svědek Kristova utrpení zdůraznil Petr, jak je důležité projevovat zájem o „Boží stádo“. Stejně jako byl hlavní pastýř Ježíš Kristus příkladem takového zájmu, mělo by tomu být u všech, kdo pasou „stádo“. Křesťanský dozorce by to však jistě nemohl dělat, kdyby cítil, že pracuje z donucení. Žádný jmenovaný starší by dnes neměl cítit, že musí sloužit, protože je pod nátlakem. Vzít na sebe tuto odpovědnou přednost znamená sice mnoho práce, ale milující nižší pastýř bude projevovat touhu pomáhat a sloužit. Takového ducha však bude projevovat jen tehdy, má-li stejný myšlenkový postoj, jako měl Ježíš Kristus, který projevoval pokoru a ochotu snášet utrpení. (Fil. 2:5–8; 1. Petra 4:1) Jestliže starší cítí, že je částí „stáda“ pod péčí „Velkého pastýře“ Jehovy Boha a že se má zodpovídat jemu a „znamenitému pastýři“ Ježíši Kristu, a ne nějakému člověku, bude sloužit dychtivě, bez stížností. (1. Petra 2:25) Přestože nebyli očitými svědky Ježíšova utrpení jako Petr, mají dnes dozorci podrobné biblické zprávy o Kristově životě a službě. Tak se mohou na věci dívat stejně jako Petr a mít stejného ducha jako apoštol, pokud jde o pasení „stáda“.

6. Co by měli mít dozorci na paměti, když jednají se „stádem“?

⁶ Křesťanský nižší pastýř, který má být příkladný, nesmí mít zájem o nepoctivý nebo sobecký zisk ani o nepatřičnou úctu. Jediná ‚velikost‘, které může dosáhnout, je dát se k dispozici svým bratrům, být přístupný a sloužit jejich duchovním potřebám. Příkladní starší muži vědí, že „stádo“ patří Jehovovi, který je vyplatil krví svého Syna, a proto ‚nepanují nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘. Tito nižší pastýři spíše zacházejí se „stádem“ něžně a ochraňují je. Tím se drží rady a vzoru, které dal „znamenitý pastýř“. — Mat. 20:25–27; Titovi 1:7; na rozdíl od Ezechiela 34:2–4; Judy 16.

7. Jakými způsoby ukazují mnozí dozorci skutečný zájem o stádo?

⁷ Je třeba opravdu uznat, že velká většina dnešních křesťanských dozorců projevuje nejrůznějšími způsoby správný zájem o „stádo“. Čas a úsilí vynaložené na pasení „ovcí“, totiž osobní pozornost jednotlivcům a předsedání na sborových shromážděních, jsou znamenitým příkladem pro spoluvěřící. (1. Tim. 5:17) Uvažuj také o znamenitém vedení, které poskytují svědomití nižší pastýři v díle vyhledávání osob podobných jiným ovcím a v činění učedníků. (Mat. 28:19, 20; 2. Tim. 4:5) A co zájem, který se projevuje ochranou „stáda“ před světskými prvky a před těmi, kteří by chtěli ze „stáda“ kořistit? (Ef. 4:11–14; Kol. 2:8; Juda 22, 23) Tím a mnoha jinými způsoby má „Boží stádo“ prospěch z těch, kdo je pasou z láskyplného zájmu o jejich duchovní blaho.

CENNÁ POUČENÍ PRO NÁŠ DNEŠNÍ ŽIVOT

8. Co udělal Pavel pro starší muže z Efezu, aby je duchovně povzbudil?

⁸ Při čtení biblických záznamů o tom, co dokázali dozorci z prvního století v zájmu „stáda“, mocně na nás zapůsobí znamenitý příklad apoštola Pavla. I on povzbuzoval starší muže, stejně jako Petr. Když putoval do Jeruzaléma, svolal Pavel schůzku starších mužů z Efezu. Nepochybně si velmi vážili příležitosti strávit nějaký čas s Pavlem, tak jako se dnes dozorci pravidelně scházejí, aby si vyměnili užitečné zkušenosti, vzájemně se budovali ve víře a přijímali biblické rady.

9. Jak ukazuje záznam ve Skutcích 20:18–21, že byl Pavel obětavý Boží muž?

⁹ Z Pavlova rozhovoru s efezskými dozorci můžeme získat cenná poučení. Zpráva ve Skutcích 20:17–38 nám pomáhá hlouběji pochopit, jaký příklad dal apoštol svým bratrům, a to včetně starších mužů z Efezu. Byl Pavel služebníkem, který se šetří a jen tak pro zábavu putuje po různých místech Malé Asie? Vůbec ne. Byl to obětavý Boží muž, který „sloužil. . . jako otrok pro Pána s největší pokorou mysli, se slzami a zkouškami“, po celý čas, který tam strávil. (Skutky 20:18, 19) Nezdržel se, aby „neučil veřejně a dům od domu“, ač přitom čelil mnohému nebezpečí. Nebál se ani toho, co si o něm myslí někteří usedlíci v obci, ani výhrůžek odpůrců. Pavel vydal v této oblasti důkladné svědectví. — Sk. 20:20, 21; srovnej Sk. 19:1 až 20:1; 2. Korintským 1:8–11.

PASENÍ V DOBÁCH PRONÁSLEDOVÁNÍ

10. Jak mnozí dnešní dozorci napodobili Pavla ve snaze pomáhat „stádu“ bez ohledu na vlastní utrpení?

¹⁰ Nyní směřoval apoštol k Jeruzalému a nedal se zastrašit vyhlídkou na „pouta a soužení“, která tam na něho čekají. Byl připraven položit život, bude-li to třeba, aby věrně dokončil svůj běh a naplnil službu, kterou obdržel od Pána Ježíše. (Sk. 20:22–24) Jak znamenitý příklad to byl pro efezské dozorce! Pavel neměl zájem pouze o ty, kdo potřebovali slyšet „dobré poselství“, ale i jednotlivce, kteří nesli odpovědnost za šíření poselství mezi lidmi. Neměli by mít všichni dnešní křesťanští starší stejný zájem? Naštěstí máme muže, kteří jsou ochotni nasadit vlastní životy pro „dobré poselství“ a chránit své bratry. Skutečně, v zemích, kde křesťané trpí silným pronásledováním, zůstalo mnoho věrných nižších pastýřů se „stádem“, přestože se snad těmto odpovědným mužům otvírala cesta do zemí, kde by se zřejmě mohli vyhnout takovému utrpení. Nedávno například navštívil Spojené státy jeden starší, který již podstoupil roky vězení a kruté bití, a zúčastnil se tam školení pro členy odboček Společnosti Strážná věž. Otevřela se mu příležitost odejít do země, kde právě není žádné pronásledování. Zvolil si však návrat do země, v níž sloužil, přestože se zdálo jisté, že ho tam čeká vězení a tvrdé pronásledování. Jako mnoho jiných křesťanských nižších pastýřů pokládá péči o „stádo“ za přednost drahocennější než osobní svobodu. Takoví dozorci opravdu zasluhují pochvalu. Jak znamenité je, že dále poskytují péči ‚ovcím v tísni‘! — Srovnej Izaiáše 32:1, 2.

11. a) V jaké situaci byl podle Skutků 20:25–27 Pavel, pokud jde o vinu krve, a jak si mohou dozorci dnes udržet podobné postavení? b) Jaký vztah mají dozorci k osobám, kterým na začátku pomohli, aby se staly učedníky?

¹¹ Právě mezi těmi, kteří sloužili jako dozorci v Efezu, kdysi Pavel „kázal království“. Oni sami slyšeli poselství z jeho vlastních úst. Vylil své srdce jim i ostatním, když oznamoval „celou Boží radu“, a ne své vlastní myšlenky. Proto měl čisté svědomí. Nebude mu možno připsat žádnou vinu krve proto, že by byl zanedbal vydávání svědectví. (Sk. 20:25–27) Stejně by tomu mělo být i s dozorci v dnešním čase zkoušek, obtíží a strádání, kdy se dokončuje dílo vydávání světaširého svědectví o království. Dozorci dnes vědí, že velmi záleží na jejich příkladné horlivosti, s níž se ujímají vedení v díle. Proto se snaží mít co největší podíl na oznamování „dobrého poselství“. Tak se i oni udržují čistí a nejsou poskvrněni vinou krve. Ostatní ve sboru pozorují, že se tito starší ujímají vedení, když varují zlé a vyhledávají lidi upřímného srdce. Tím jsou spoluvěřící povzbuzeni, aby následovali jejich znamenitého příkladu. Stejně jako v případě těch, kterým pomohl Pavel, se mnozí, kteří dnes tvoří „stádo“, nejprve setkali s dozorci, kteří vydávali svědectví v jejich obvodě. Dnes, když jsou takoví jednotlivci ve sboru, dozorci projevují o ně ještě větší zájem. — 1. Tes. 1:5, 6; 2:7, 8.

12. Jak máme chápat Pavlovo prohlášení ve Skutcích 20:28?

¹² Pavlův velký zájem o starší muže z Efezu, stejně jako o „stádo“ v jejich péči, naznačují jeho slova: „Dávejte na sebe pozor a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28) Každý z těchto mužů jistě pocítil nutnost zkoumat sám sebe vzhledem k vážné odpovědnosti spojené s pasením „stáda“. Bylo také třeba, aby dozorci uplatnili Pavlovu radu na sebe jako na skupinu starších mužů. Museli si pomáhat a spolupracovat při péči o stádo. K dosažení nejlepších výsledků bylo třeba, aby byli v myšlení i skutcích jednotní. To mělo samo o sobě ukazovat, že mají hluboký zájem o „stádo“.

13. Co se dá říci o dnešním uplatnění Skutků 20:28?

¹³ Jak je vhodné použít Pavlovy rady k dobru dnešních křesťanských starších mužů! Když se cestující dozorci sejdou se staršími sboru, často se slova ze Skutků 20:28 stanou základem pro zdravé nabádání. Všimněme si, že to, co je tam řečeno, neznamená věnovat pozornost jen sobě. Celá rada starších v každém sboru má spíše odpovědnost, aby se starala o zvláštní potřeby „stáda“. To platí, i když každý starší snad má určité přidělení, jež přispívá tomuto celkovému záměru. Dozorci musí plnit své pastýřské povinnosti svědomitě a s láskyplným zájmem a musí si uvědomovat, že „stádo“ je Jehovovi drahocenné pro cenu, která za ně byla zaplacena. — Ef. 1:7.

OCHRANA PROTI ODPADLÝM „VLKŮM“

14. a) Jaká varování najdeme ve Skutcích 20:29, 30? b) Proč bylo na čase, aby Pavel varoval efezské dozorce?

¹⁴ Pavel věděl, co nastane po smrti jeho a ostatních apoštolů, a dal tedy toto varování: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem. Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30) Později varoval apoštol Petr, že se vyskytnou oportunisté a sektáři, kteří budou lapat neobezřetné, nepoučené a nestálé. (2. Petra 2:1–3; 3:15, 16) Dokud byli apoštolové přítomni, brzdili podobné tendence. Písmo však jasně předpovědělo velké odpadnutí, a to skutečně nastalo. Dosud pokračuje v podobě křesťanstva. — 2. Tes. 2:6–10.

15. a) Proč by měli být ti, kteří dnes pasou „stádo“, bdělí? b) Proč je někdy nutné, aby starší jednali podle vedení poskytnutého v Římanům 16:17–19?

¹⁵ V tomto „čase konce“ jsou křesťanští svědkové Jehovovi důtklivě varováni před apostazí neboli odpadnutím. (Dan. 12:4; Mat. 24:9–13) Věrní křesťanští nižší pastýři tedy musí ukazovat zájem o „stádo“ tím, že jsou bdělí. Měli by být pozorní a chránit členy „stáda“, aby se nepohybovali ve špatné společnosti. (1. Kor. 15:33) Není snadné udržet si zdravý duchovní názor a postoj při stálém tlaku nečistého světa. Proto by měl každý ve sboru věnovat pozornost radě: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Žid. 13:7) Někdy možná starší muži zjistí, že je třeba udělit biblickou radu a upozornit spoluvěřící, aby se nedali ovlivnit těmi, kdo hledají své vlastní sobecké zájmy a potěšení spíš než duchovní prospěch celého „stáda“. V takových případech je užitečné pevné vedení, které poskytl Pavel v Římanům 16:17–19: „Nyní vás, bratři, vybízím, abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali. Neboť lidé toho druhu jsou otroky ne našeho Pána, Krista, ale svého vlastního břicha; a hladkým mluvením a lichotivou řečí svádějí srdce nevinných. Vždyť vaší poslušnosti si povšimli všichni. Proto se z vás raduji. Chci však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, ale nevinní v tom, co je zlé.“

NAMÁHAVÁ PRÁCE PRO „STÁDO“

16. a) Co naznačuje skutečnost, že Pavel někdy nabádal i se slzami? b) O co se dnes pilně snaží dozorci v zájmu „stáda“?

¹⁶ Protože Pavel hodně cestoval, měl velký přehled o tom, co se právě děje ve sborech. Věděl, že existují různé problémy a nebezpečí. Proto je pochopitelné, že nabádal starší muže z Efezu, aby zůstávali duchovně bdělí. Během tří let projevoval Pavel svou lásku a zájem stálým nabádáním, dokonce i se slzami. (Sk. 20:31) Taková pastýřská činnost byla zřejmě citově vyčerpávající. Bdělá a láskyplná pozornost vyžadovala od Pavla mnoho. Nepřekvapuje tedy, že i dnes dozorci občas procházejí podobnými zkušenostmi, zejména když musí řešit nějaký vážný problém. (Srovnej 2. Korintským 2:4.) V takových situacích platí jejich přednostní zájem „stádu“. Pilně pracují, aby je udrželi duchovně čisté a zdravé, nenakažené kvasem. — 1. Kor. 5:6; Gal. 5:7–10; Tit. 2:1.

17. a) Jaké důležité poučení si odnášíme z Pavlových slov ve Skutcích 20:32? b) Jaký výsledek očekáváme, když svěříme lidi a jejich zájmy Jehovovi?

¹⁷ Když svěřil efezské dozorce „Bohu a jeho nezasloužené laskavosti“, mohl se Pavel spolehnout, že jsou v nejlepších rukách. (Sk. 20:32) Podobně i dnes dozorci, když udělají, co je v jejich silách, aby poskytli radu a pomoc, nebo když přijmou nějaké biblicky doporučené kázeňské opatření, mohou ponechat záležitosti v Božích rukou. Když se naši drazí bratři a drahé sestry dostávají do vážných problémů, je vždycky útěchou vědět, že je i s jejich zájmy můžeme v modlitbě svěřit Jehovovi, aby poskytl potřebné vedení prostřednictvím svého Slova, ducha a organizace, a že výsledek bude podle Boží vůle. Cokoli se za těchto okolností stane, bude z Božího připuštění. (Srovnej 1. Petra 2:23.) I to ukazuje zájem o „stádo“, protože je tím obrácena pozornost k tomu, jenž může v každé situaci udělat nejvíce dobrého.

18. a) Jak se díval Pavel na své hmotné zabezpečení? b) Když dozorci napodobují tento Pavlův příklad, jak tím projevují zájem o „stádo“?

¹⁸ Pavel mohl s čistým svědomím poukázat na důkaz, že se nesnažil obohatit se na úkor svých bratrů: pracoval vlastníma rukama, a tak měl zadostiučinění, že se vždy postaral o vlastní potřeby. (Sk. 20:33, 34) Pravda, v nouzi přijal něco od křesťanů z Filipp. Nevyhledával však takové dary, ale spíše ovoce spojené s takovým dáváním. (Fil. 4:14–17) Jako byl Pavel pracovitý a nesloužil pro nepoctivý zisk, tak mohou i dnešní dozorci dát znamenitý příklad tím, že nezahálejí a nesnaží se vyhýbat tvrdé práci. Jejich zájem o „stádo“ brání, aby se nestali břemenem pro sbor. — 2. Tes. 3:6–10.

19. Jaký účinek má na dozorce a sbor jednání v souladu se zásadou vyslovenou ve Skutcích 20:35?

¹⁹ Když si efezští dozorci všímali toho, jak se Pavel projevoval ve vlastním životě a službě, měli vodítko, podle něhož se mohli řídit, když se snažili pomáhat slabým a vydávat se při budování sboru. Jestliže dnešní křesťanští dozorci jednají v souladu se zásadou „více štěstí je v dávání než v přijímání“, slouží jako znamenitý příklad pro ostatní. (Sk. 20:35) Skutečně, nejenže dávají mnoho, ale dávají štědře. Jestliže tak stále jednají, přispívá to ke štěstí celého sboru svědků Jehovových.

„ÚZKOSTLIVÁ STAROST O VŠECHNY SBORY“

20. Do jaké míry měli Petr a Pavel zájem o stádo?

²⁰ Znamenité příklady věrných apoštolů, jako byli Petr a Pavel, jsou samozřejmě vynikající. Vydávali se ve prospěch ostatních křesťanů a projevovali hluboký zájem nejen o jeden sbor, ale o celé společenství svých bratrů. (1. Petra 2:17) Bez ohledu na nepohodlí, problémy a zkoušky kladli apoštolové ve své mysli na první místo duchovní prospěch „stáda“.

21. a) Jmenuj některé „věci vnějšího druhu“, které podle 2. Korintským 11:23–28 Pavel zakusil. b) Jak projevoval Pavel svůj hluboký zájem o druhé?

²¹ Když psal spoluvěřícím v Korintě, vzpomínal Pavel na bití, věznění, bolestné zkušenosti a různá nebezpečí, s nimiž se střetl při své službě. Pak apoštol dodal: „Kromě těchto věcí vnějšího druhu, to, co na mne útočí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ (2. Kor. 11:23–28) Můžeme si jen představit, jakému tlaku musel Pavel čelit a jaký zájem měl o „všechny sbory“, protože udržoval styky s řadou svých křesťanských druhů. (2. Tim. 4:9–13) Hodně cestoval během svých misionářských výprav a konal mnoho opětovných návštěv u sborů. (Sk. 15:36) Jeho činnost pro druhé skutečně vyžadovala námahu. Vedl dlouhé rozpravy a pravidelně svědčil v synagogách, na veřejných místech a dům od domu. (Sk. 17:2; 19:9, 10; 20:20) Aby si zajistil vlastní hmotné potřeby a aby nezatěžoval sbor, musel se Pavel věnovat světské práci. (Sk. 18:1–3; 2. Tes. 3:8, 9) Apoštol samozřejmě trávil hodně času také studiem Božího slova, a takto získané poznání mu bezpochyby dobře posloužilo, když byl Bohem inspirován, aby napsal 14 z 27 knih, z nichž se skládají Křesťanská řecká písma. Pavel byl opravdu velmi zaměstnaný člověk, ale neúnavně pokračoval ve své práci a stále projevoval velký zájem o „stádo“.

22, 23. a) Jmenuj některá opatření, jimiž se v dnešní době pečuje o „Boží stádo“. b) Co dosvědčují všechna tato opatření a jak by na nás měla působit?

²² Dnes se pro „Boží stádo“ dělá ohromné množství práce. Představ si, kolik pozornosti vyžadují potřeby více než 42 000 sborů Jehovova lidu. „Věrný a rozvážný otrok“ opatřuje pravidelný přísun duchovní potravy. (Mat. 24:45–47) Připravují se pravidelné programy pro sborová shromáždění, oblastní a krajské sjezdy, aby se křesťané mohli scházet k duchovně budujícímu studiu, uctívání a společenství. (Žid. 10:23–35) Jsou vysíláni cestující dozorci, aby navštěvovali sbory a pečovali o jejich zvláštní potřeby. (Srovnej Skutky 16:4, 5.) Sborům a radám starších jsou zasílány dopisy s radami a povzbuzeními. (Srovnej Filipenským 1:1; 1. Petra 5:12; Juda 3.) Činí se i mnohá jiná opatření, o kterých se ani nemůžeme zmiňovat, z nichž má „Boží stádo“ duchovní a jiný prospěch.

²³ Tato práce vyžaduje obrovské množství času, úsilí a velká vydání. O čem to však svědčí? Ukazuje to, že Jehova se stará o svůj lid. Skrze svého Syna, „znamenitého pastýře“, projevuje Bůh svou nesrovnatelnou pastýřskou schopnost. (Iz. 40:10, 11) Desetitisíce nižších pastýřů byly jmenovány svatým duchem, a ti se podílejí na pasení „Božího stáda“. To vše ukazuje láskyplný zájem o „stádo“ i o jedince, kteří „stádo“ tvoří. Projevujme tedy upřímné ocenění pro lásku, kterou nám prokazují Velký pastýř Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš Kristus celou svou něžnou péčí o nás.

Dozorci, buďte znamenitým příkladem „stádu“

„Staň se. . . pro věrné příkladem v mluvení, chování, v lásce, ve víře, v cudnosti.“ — 1. Timoteovi 4:12.

1. Proč můžeme od křesťanských dozorců očekávat, že budou znamenitým příkladem?

SLUŽBA dozorce v křesťanském sboru zahrnuje mnoho. Tuto skutečnost si uvědomují tisíce oddaných duchovně smýšlejících mužů, kterým je dnes svěřena tato přednost. Protože všichni jednotlivci ve sboru jsou křesťanskými bratry a sestrami, jmenovaní starší vědí, že jejich odpovědnost je nečiní lepšími, než jsou ostatní Jehovovi ctitelé. (Mat. 23:8–12) Přesto se od nich očekává více vzhledem k jejich odpovědnostem a biblickým požadavkům, které musejí splňovat. Jako to řekl Ježíš: „Vskutku, od každého, komu bylo mnoho dáno, bude mnoho požadováno; a komu lidé mnoho svěřili, od toho budou požadovat více, než je obvyklé.“ (Luk. 12:48) „Stádo“ je velmi ovlivňováno tím, co říkají a dělají tito nižší pastýři. Proto se očekává, že tito muži se stanou znamenitým příkladem pro ostatní.

2. Zejména jakými způsoby povzbuzoval Pavel Timotea, aby se stal příkladem?

² Je třeba stále zdůrazňovat tuto otázku dobrého příkladu. Je to jedna z výslovných rad, které dal Pavel ve svém prvním dopise dozorci Timoteovi. Pavel nepokládal nic za samozřejmé a chtěl, aby stejně jednal i Timoteus. Timoteus byl ještě mladý, a proto snad na něho mohli někteří pohlížet svrchu. To měl nepochybně Pavel na mysli, když psal: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí. Staň se naopak pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti. Než přijdu, věnuj se dále veřejnému čtení, napomínání, učení. Nezanedbávej v sobě dar, který ti byl dán prostřednictvím předpovědi a tím, že rada starších mužů na tebe vložila ruce.“ (1. Tim. 4:12–14) Jestliže bude Timoteus stále žít příkladným křesťanským životem, nebude mít nikdo právo na něho hledět svrchu.

3. Co by měli dozorci zkoumat a proč?

³ Dnešní dozorci v Jehovově lidu by měli zkoumat svůj způsob života stejně jako Timoteus. Naše úvaha se sice týká zejména dozorců, služebních pomocníků a lidí, kteří usilují o větší odpovědnost ve sboru, ale všichni křesťané by měli pečlivě uvažovat o tom, co všechno znamená být příkladem „stádu“. (2. Kor. 13:5) Teď se však ptáme: „Starší, dáváte skutečně znamenitý příklad?“ Vaši spoluvěřící vás pozorují a přitom mají na mysli slova zaznamenaná v Židům 13:7: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ Ano, starší, vaši křesťanští druhové chtějí prokazovat věrnost Jehovovi. K tomu potřebují nejen biblické rady a útěšná slova, ale i váš povzbudivý příklad. Budou napodobovat vaši víru, když budou pozorovat vaše správné chování a výsledky, k nimž vaše chování vede.

4. a) Jak zdůrazňují 1. Timoteovi 3:1 a Matouš 20:26, 27, co je zahrnuto ve službě křesťanského dozorce? b) Co se požaduje od staršího při plnění jeho odpovědností? c) Koho by si podle 1. Tesalonicenským 5:12, 13 měli bratři vážit a jak by to měli projevovat?

⁴ To neznamená, že jako jmenovaný starší jsi nenahraditelný. Vůbec ne. Máš však „znamenitou práci“, když sloužíš svým duchovním bratrům a sestrám. (1. Tim. 3:1) To není nějaká ‚velikost‘, která by vyplynula z tvého úsilí. (Mat. 20:26, 27) Ano, máš některé zvláštní přednosti a odpovědnosti. Abys je však opravdu plnil, je třeba, abys jako otrok pokorně sloužil Jehovovi, Ježíši Kristu a svým spoluvěřícím. (Řím. 12:11; Gal. 5:13; Kol. 3:23, 24) Musíš skutečně tvrdě pracovat, předsedat, napomínat a dělat jiné věci pro své bratry a sestry ve víře. Uznávají, že jsi byl jmenován; k činné podpoře tvého úsilí je však vede právě tvá tvrdá práce a tvůj příklad. Taková úcta je správná a ve shodě se slovy apoštola Pavla: „Bratři, prosíme vás, abyste si vážili těch, kteří mezi vámi tvrdě pracují a kteří vám předsedají v Pánu a napomínají vás, a abyste jim pro jejich práci projevovali mimořádnou úctu lásce.“ — 1. Tes. 5:12, 13.

ZNAMENITÝ PŘÍKLAD V „MLUVENÍ“

5. Za jakých různých okolností by měli být dozorci znamenitým příkladem „v mluvení“? Proč je to nutné?

⁵ Je nesporně zapotřebí, aby byli dozorci znamenitým příkladem „v mluvení“. To jistě musí platit v jejich vlastní domácnosti. Musí to být také zjevné, když mluví k jednotlivým členům sboru nebo z pódia, stejně jako když svědčí dům od domu. Komentáře dozorce mohou ovlivnit druhé víc, než si uvědomuje. To, co říká, musí tedy být vždycky založeno na zásadách Božího slova a musí být Božím slovem řízeno.

6. Proč se musí starší střežit před nesprávnými myšlenkami a proč musí mluvit dobré věci?

⁶ Aby byla řeč budující, musí být srdce naplněno dobrými věcmi z Božího slova. Pak budou ústa „mluvit dobré věci“, pronášet slova, která jsou duchovně přiléhavá a budující. (Mat. 12:34) Dozorce se musí střežit toho, aby si nechal v mysli nebo v srdci zakořenit nesprávné myšlenky, protože to by se nakonec projevilo v jeho řeči a uškodilo by to druhým. Bible ukazuje, čemu se vyhýbat a jakým výrokům naslouchat, a radí: „Ať z vašich úst nevychází žádné ošklivé slovo, ale jen dobré k potřebnému budování, aby posluchačům způsobilo milost.“ — Ef. 4:29, „Žilka“.

7. Proč by se měli křesťanští dozorci zdržovat šíření pouhých osobních názorů nebo myšlenek?.

⁷ Aby byli křesťanští nižší pastýři příkladem v mluvení, nesmějí jít „nad to, co je psáno“. (1. Kor. 4:6) V otázkách učení, mravnosti i křesťanské organizace by měl dozorce „kázat slovo“. (2. Tim. 4:2) Kdyby začal prosazovat pouhé osobní názory nebo šířit myšlenky, jež jsou v rozporu s učením, které přijal skrze „věrného a rozvážného otroka“, způsobilo by to zmatek. Proč raději nečekat na Jehovu a jeho organizaci, než se opovážlivě prosazovat způsobem, který může vést k zahanbení? (Přísl. 11:12) Možná, že věc bude později více vysvětlena nebo objasněna. Anebo snad prostřednictvím modlitby a pilného studia Božího slova s pomocí publikací Společnosti Strážná věž starší pozná, že se mýlil, a bude rád, že své mylné názory nerozšiřoval.

8. a) Proč bychom se neměli hádat o slovíčka a zaplétat se do debat? (2. Tim. 2:14–19) b) Jak se dá pomoci tomu, kdo vznese otázku a potřebuje duchovní pomoc?

⁸ Pavel řekl Timoteovi, aby ostatní vybízel, „aby se nehádali o slova, což vůbec není užitečné, protože to vede k pádu těch, kteří naslouchají“. Pak apoštol upozornil na nezdravé účinky výroků mužů, kteří se odchýlili od pravdy. Když se budeme hádat o slovíčka nebo se zaplétat do debat s těmi, kdo odmítají zdravé učení, nic duchovně nezískáme, ale můžeme naopak mnoho ztratit. (2. Tim. 2:14–19; Titovi 1:7–9) To neznamená, že člověk nemůže upřímně vznést otázku o něčem, čemu nerozumí. Trvání na nějakém názoru ovšem může vést ke zbytečným rozbrojům. Jestli že však někteří jednotlivci potřebují duchovní pomoc, existuje správný způsob, jak je poučit, a to „s mírností“. — 2. Tim. 2:23–26.

9. Co se požaduje od dozorců, aby jejich vyučování bylo účinné?

⁹ Je dobré, když dozorci „tvrdě pracují slovy a učením“ nejen tím, že přinášejí pravdu lidem vně, ale když také duchovně budují sbor. (1. Tim. 5:17) Příprava biblických proslovů a částí shromáždění tak, aby byly duchovně osvěžující, poučné a praktické, vyžaduje čas a úsilí. Když pravidelně studují Písmo a používají publikace Společnosti Strážná věž, osnovy proslovů a jiný materiál od „věrného a rozvážného otroka“, mohou řečníci a učitelé rozvinout mnohé body, které jim umožní předávat zdravé učení. Když se dozorci stanou příkladem v slově, ukazují, že vynakládají své úsilí správným směrem.

VŽDY SI UDRŽET „ZNAMENITÉ CHOVÁNÍ“

10, 11. a) Jaký je vztah mezi chováním a nebeskou moudrostí? b) Co se stane, když se projevuje moudrost shora, ve srovnání s projevy bezbožných rysů?

¹⁰ Sboroví dozorci se musí stát příkladem i „v chování“. Aby si udrželi znamenité chování, potřebují nebeskou moudrost a porozumění. Učedník Jakub zdůraznil tento bod slovy: „Kdo je moudrý a kdo má porozumění mezi vámi? Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti. Máte-li však ve svém srdci hořkou žárlivost a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. To není moudrost, která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská. Vždyť kde je žárlivost a svárlivost, tam je nepořádek a každá hanebnost.“ — Jak. 3:13–16; 1. Petra 2:12.

¹¹ Znamenitým chováním, které zrcadlí nebeskou moudrost, se posilují vztahy s druhými staršími i s ostatními členy sboru. (Jak. 3:17, 18) Na druhé straně svárlivost, žárlivost, vychloubání a jiné světské živočišné a démonské rysy a skutky takové vztahy ničí. V řadách Božího lidu takové špatné rysy nemají místo. Když jsme zaměřeni sami na sebe, popíráme tím jakékoli prohlášení, že máme lásku jako Kristus. Znamenité chování tedy od nás vyžaduje: „Neuděláte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokorou mysli budete považovat ostatní za vyšší než sami sebe.“ (Fil. 2:3) Takové chování je skutečně příkladné, protože zrcadlí podobný duševní postoj, jako projevoval Kristus Ježíš. — Fil. 2:5–8.

12. a) Jak by se mělo pohlížet na ženy ve sboru a jak by se s nimi mělo jednat? b) Jak mají dozorci jednat, jsou-li porušena Boží mravní měřítka? c) Jakou odpovědnost klade na starší požadavek důvěrného vyřizování právních záležitostí?

¹² Aby dávali znamenitý příklad, musí se dozorci a ostatní odpovědní bratři vždycky chovat velmi obezřetně k druhému pohlaví. Mají snažně prosit „starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností“. (1. Tim. 5:1, 2) Je třeba ustavičné bdělosti, abychom se uchránili před ‚uvolněním‘ vzhledem k Božím vysokým mravním měřítkům. Pokud se vyskytne spolehlivé svědectví, že se někdo snaží mravně narušit jiné, musí dozorci rychle jednat, aby zachovali organizaci čistou, protože vědí, že Jehova ‚za to vše trestá‘. (1. Tes. 4:3–8) Zároveň nesmějí jmenovaní nižší pastýři mluvit s jinými o právních případech těch, kdo porušili Boží spravedlivé zásady. Musí být zachována důvěrnost. Plnou důvěru sboru může očekávat jen ten starší, který správně dozírá a jehož osobnímu chování nelze nikdy nic vytknout.

PŘÍKLADEM „V LÁSCE“

13. Jakého ducha potřebují mít dozorci, aby mohli být úspěšným příkladem, a proč?

¹³ Dozorci se nemohou stát opravdu úspěšným „příkladem věrným“, jestliže neprojevují ducha lásky. Když Pavel připomněl Timoteovi, aby ‚rozněcoval Boží dar, který je v něm‘, řekl: „Vždyť Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale moci a lásky a zdravé mysli.“ (2. Tim. 1:6, 7) Známe zdravé účinky, které v našem životě vyvolávají projevy Boží lásky. Když jsou dozorci znamenitým příkladem v přinášení duchovního ovoce lásky, ukazují tím, více než čímkoli jiným, jaké city pěstují ke svým spoluctitelům. Láska má přitažlivou moc, pobízí nás, abychom hledali radu a pomoc u milujících nižších pastýřů. Oceňujeme jejich vřelý zájem a jejich upřímnou snahu pomáhat nám, abychom činili duchovní pokroky.

14. Jaké příležitosti mají ženatí dozorci, aby ukázali, že ‚milují své manželky jako svá těla‘? Co to umožňuje jejich manželkám?

¹⁴ Aby byli opravdu duchovními muži, snaží se dozorci, aby se ‚všechny jejich záležitosti děly v lásce‘. (1. Kor. 16:13, 14) Jsou-li ženatí, budou „milovat své manželky jako svá těla“, která živí a něžně chovají. (Ef. 5:18, 29) Dozorci vědí, kolik každodenní péče vyžaduje jejich vlastní tělo. Tak i jejich manželky potřebují pozornost a pravidelnou duchovní péči, která jim umožní plnit jejich podpůrnou úlohu manželky způsobem, „jak se to sluší v Pánu“. (Kol. 3:18, 19) Rozebírání denního textu z „Ročenky svědků Jehovových“, opakování látky z publikací Společnosti, příprava na křesťanské shromáždění a využívání vhodných příležitostí ke společné modlitbě — to vše jsou projevy takové lásky. Podle možnosti a příležitosti by měli dozorci pomáhat manželkám i jinými způsoby. Spolu se správnou výchovou dětí to dosvědčuje, že muž dobře vede svou vlastní domácnost, a tak splňuje jeden z biblických požadavků pro dozorce. — 1. Tim. 3:4, 5; 5:8.

15. Jak může dozorce ukázat, že dovede „pečovat o Boží sbor“ a že má lásku?

¹⁵ Dozorce, který vede znamenitým způsobem svou rodinu, ukazuje, že dovede „pečovat o Boží sbor“. (1. Tim. 3:5) Při plnění odpovědností ve sboru se starší živě zajímá o ty, kteří jsou nám příbuzní ve víře. (Gal. 6:9, 10) Dozorci se připravují na shromáždění sboru a vedou je, navštěvují nemocné a jiné potřebné a pravidelně se účastní veřejného oznamování „dobrého poselství“. To vše jsou příklady lásky k Bohu, ke všem svěřeným „ovcím“ a k těm, komu tito starší káží poselství o království.

16. Co pohánělo Pavla, aby jednal v nejlepším zájmu korintského sboru? Najdeme stejný postoj u dnešních křesťanských dozorců?

¹⁶ Někdy dozorci zjistí, že je třeba poskytnout přímou radu nebo podniknout kázeňské opatření. Jejich snahou je pomáhat jednotlivcům a chránit sbor. V tom starší napodobují apoštola Pavla. Poháněn láskou jednal apoštol v nejlepším zájmu korintského sboru, ačkoli to pro něho bylo velmi vyčerpávající. Říká: „Psal jsem vám totiž z mnohého soužení a úzkosti srdce, a s mnohými slzami, ne snad proto, abyste se zarmoutili, ale abyste znali lásku, kterou máme zcela obzvláště k vám.“ (2. Kor. 2:4) Zatímco některé osoby v onom sboru neoceňovaly Pavlovo neúnavné a nesobecké úsilí, on byl ochoten se ještě více vydávat v jejich prospěch. Napsal: „Já sám se chci velmi rád vydávat a úplně se vydat pro vaše duše. Jestliže vás tedy hojněji miluji, měl bych být méně milován?“ (2. Kor. 12:15) Podobně jako Pavel se mnozí dozorci snaží z celého srdce. Dělají to z lásky ke svým bratrům, a tak dávají chvályhodný příklad.

17. Jaký účinek na organizaci Božího lidu mají znamenité příklady mnoha dozorců? Jaké vyjádření nižších pastýřů je potom případné?

¹⁷ Můžeme poukázat na mnohé dozorce, kteří se celé roky doslova vydávali ve službě Jehovovi a v péči o potřeby svých duchovních bratrů a sester. Příklady těchto lidí roznítily ducha lásky v celé organizaci Božího lidu. Naše důvěra se posílila, když jsme sledovali takové příklady pasení „stáda“ v době zkoušek. Protože mají opravdovou lásku a zájem o „stádo“, mají tito nižší pastýři důvod vyjádřit se stejně jako Pavel, který napsal: „Ať vám dá Pán nadto vzrůst, ano, ať vás rozhojní v lásce jednoho k druhému a ke všem, jako jsme i my k vám, aby upevnil vaše srdce, bezúhonná v svatosti před naším Bohem a Otcem v přítomnosti našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými.“ — 1. Tes. 3:12, 13.

PROJEVENÁ VÍRA JE POSILOU PRO SPOLUVĚŘÍCÍ

18. Jakými skutky by měli dozorci ukazovat opravdovost své víry?

¹⁸ Bez ohledu na hlasitá náboženská prohlášení mnoha dnešních lidí, „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tes. 3:2) Máme-li být Bohu přijatelní, musí ovšem být naším vlastnictvím. (Žid. 11:6) I zde musí být křesťanští dozorci příkladem všem — „ve víře“. Kromě toho musejí konat činy neboli skutky, aby dokázali, že mají opravdovou víru. (Jak. 2:14–16) Mezi tyto skutky patří také utěšovat nemocné spoluvěřící, podporovat potřebné a pravidelně se podílet na oznamování „dobrého poselství o království“. — Mat. 24:14; srovnej Matouše 25:34–40.

19. Proč je víra nezbytná a k čemu dává mnohým lidem sílu?

¹⁹ Je významné, že Pavel opakovaně zdůrazňoval, že „spravedlivý bude žít z víry“. (Řím. 1:17; Gal. 3:11; Žid. 10:38) Víra nám nejen pomáhá vidět, co leží před námi, ale vede nás k jednání. Je například třeba víry, aby se člověk přihlásil jako pomocný nebo pravidelný průkopník a pak sloužil jako kazatel „dobrého poselství“ plným časem. (Mar. 13:10) Přes rodinné a jiné povinnosti nacházejí mnozí dozorci a služební pomocníci možnost podílet se na této činnosti. Mnozí si upraví své světské zaměstnání a ostatní záležitosti tak, aby mohli věnovat větší pozornost svým odpovědnostem ve sboru. Opravdová víra je také nutná, když se přímo podílejí na kázání „dobrého poselství“, plní úkoly na křesťanských sjezdech, stavějí sály království nebo se zabývají různými každodenními teokratickými činnostmi. Skutečně, je třeba víry, aby dozorci a celý Jehovův lid věřili, žili, pracovali a uctívali v souladu s Božím slovem.

20. a) Jakou úlohu hraje víra v tom, abychom zaujali pevný postoj vůči ďáblu? b) Jak mohou zvláště dozorci pomáhat spoluvěřícím překonávat zkoušky víry?

²⁰ Víra je nutná i pro překonávání těžkostí a zkoušek. Když Petr nejdříve nabádal starší muže, aby se stali příkladem „stádu“, potom je varoval: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů ve světě.“ (1. Petra 5:8, 9) Dozorci musí být stále bdělí vzhledem k taktice a úskokům, kterých používá ďábel, aby svedl z cesty, polapil nebo pohltil Boží služebníky. Křesťané by se nikdy neměli dát ukolébat do sebeuspokojení vzhledem k situaci, které čelí, a jmenovaní nižší pastýři „stáda“ by měli být zvláště bdělí. Zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že dozorci stojí vždy v prvních řadách bitvy, když Jehovovy svědky postihnou těžkosti a zkoušky. Tito starší spoléhají na Boha a stále svým spoluvěřícím různými způsoby pomáhají, vzdorují odpůrci, úpěnlivě se modlí, a používají velikého štítu víry a ostatní duchovní výzbroje. — Ef. 6:10–18.

21. Jak pomáhají dozorci „stádu“ k upevnění víry a naděje tím, že jsou sami příkladní ve víře?

²¹ Dozorci by měli pomáhat „stádu“, aby chodilo ve víře a radovalo se z naděje, která je před ním. Jehova Bůh a jeho Syn jsou neviditelní v nebeské říši, a proto je nemůžeme spatřit. Přesto je jejich jednání s námi skutečné. — (Žid. 11:27) To, co se děje pod jejich vedením, je splňováním biblických předpovědí. Dozorci by měli horlivě pomáhat svým duchovním bratrům a sestrám, aby oceňovali tuto skutečnost, a hledět, aby byl „velký zástup“ shromažďován v co nejhojnějším počtu. Na takové práci spočívá Jehovovo požehnání. (Iz. 60:22; Zjev. 7:9) Těšíme se z duchovního bezpečí, které nám slíbil. (Žalm 91:1, 2) Mezi Božím lidem se dnes skutečně hojně projevuje ovoce Jehovova svatého ducha, včetně víry. (Gal. 5:22, 23; srovnej Římanům 1:8.) Očima víry vidíme, jak se blíží vykonání Jehovova rozsudku. (Zjev. 11:16–18; 16:14, 16) Po „velkém soužení“ začne nový pořádek a země bude uvedena do rajského stavu. (Mat. 24:21; Luk. 23:43; 2. Petra 3:11–13) Proběhne vzkříšení. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Lidská rodina bude opět uvedena do pokojného vztahu s Bohem a věčný život bude údělem těch, kdo prokáží poslušnost během konečné zkoušky. (Zjev. 20:7–10) Když tak hledíme budoucnosti vstříc, vážíme si desetitisíců dozorců, kteří dnes slouží jako příklady ve víře, oceňujeme věrné nižší pastýře, kteří tolik pracují, aby pomáhali „stádu“ radovat se z předložené naděje. — Řím. 12:12.

BÝT CENNÝM PŘÍKLADEM „V CUDNOSTI“

22. a) Jak pomůže úvaha o Filipenským 4:8 a Jakubovi 3:17 dozorcům, aby byli příkladní v cudnosti? b) Když jsou doporučováni bratři pro odpovědná postavení ve sboru, jak se mají dozorci snažit, aby zůstali cudní?

²² Konečně jsou dozorci nabádáni, aby se stali „pro věrné příkladem. . . v cudnosti“. To znamená víc, než být čistý v myšlení a mravném chování. Musíme si samozřejmě dávat pozor, aby to, nač myslíme, bylo cudné. (Fil. 4:8; Jak. 3:17) Aby však zůstali dozorci cudní, musí také projevovat dobrý úsudek, když uvažují o některých bratrech vzhledem k sborovým odpovědnostem. Způsobilost takových bratrů musí být pečlivě zvážena ve světle biblických požadavků. Nikdy by neměla být dávána přednost osobním přátelům nebo příbuzným. Jestliže jsou nějaké pochybnosti o mravném chování některého z bratrů, umožněte, aby čas a okolnosti takové pochybnosti rozptýlily. To bude v souladu se zdravou radou, kterou nalézáme v 1. Timoteovi 5:22: „Nikdy na žádného nevkládej ruce ukvapeně; ani se nepodílej na hříších jiných, zachovej se cudný.“

23. Co pomůže dozorcům, aby si zachovali cudnost při projednávání právních záležitostí?

²³ Dozorci se vyhýbají podílu na hříších jiných i tím, že správně vyřizují právní záležitosti. Když řeší případy nesprávného jednání, měli by být starší milosrdní, jestliže okolnosti vyžadují milosrdenství, ale nesmějí trpět hřích nebo jej brát na lehkou váhu. (Přísl. 28:13; Jak. 2:13; srovnej Judu 3–15, 22, 23.) Jmenovaní starší si musí dát dobrý pozor, aby se nedali zviklat stranickostí, sentimentalitou nebo návalem citů, když naslouchají prohlášením provinilců nebo svědectvím druhých. Když se v rozhodování takových případů dají věrní nižší pastýři vést biblickými zásadami, zachovají si cudnost.

24. Co dozorcům umožní, aby se vyjádřili jako Pavel v 1. Kor. 11:1?

²⁴ Stanou-li se příkladem v uvedených věcech, mohou všichni věrní křesťanští dozorci říci s dobrým svědomím jako Pavel: „Staňte se mými napodobiteli, jako já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Přestože si apoštol byl vědom svých lidských slabostí, mohl s důvěrou říci, že následuje Krista. A to je pravdivé i o dnešních dozorcích, kteří se snaží přizpůsobit se Božím požadavkům.

POVZBUZENÍ SBORU, ABY SMĚLE MLUVIL SLOVO

25. Jaká Boží požehnání se projeví ve sboru, který napodobuje dobrý příklad křesťanských dozorců?

²⁵ Jaké výsledky můžeme očekávat, když budeme napodobovat vzor věrných nižších pastýřů „Božího stáda“? Jistě bude celý sbor povzbuzen, aby dál mluvil Boží slovo se smělostí a zachovával si přitom znamenité chování. (Sk. 4:29–31; 1. Petra 2:12) Ovoce lásky nepochybně označí sbor jako společenství pravých Kristových učedníků, a to přitrhne další k Božímu lidu. (Zach. 8:23; Jan 13:34, 35) Činná víra se projeví v takových znamenitých dílech, jako je kázání „dobrého poselství“, činění učedníků a sledování Božích cest. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Když bude cudnost ovládat životy všech, kdo hledají Boží schválení, zachová si celý sbor čistotu. Služme proto Jehovovi společně ve věrnosti a oceňujme požehnání, která dostáváme jako Boží lid. A kéž náš milující nebeský Otec dále žehná našim společným snahám, když spolupracujeme s křesťanskými dozorci, kteří jsou znamenitým příkladem „stádu“.

Žalmy

„Služte Jehovovi s jásáním“

NÁŠ tvůrce, Jehova, je „šťastný Bůh“ a přeje si, aby jeho služebníci pociťovali potěšení, když věrně plní jeho příkazy. (1. Tim. 1:11; Jak. 1:25; Zjev. 1:3) Kořenem těchto příkazů je láska, protože „láska nezpůsobí našemu bližnímu nic zlého“. (Řím. 13:8–10) Proto poslušnost vůči stvořiteli přispívá ke štěstí druhých a také nám zajišťuje šťastný a spokojený život.

Neměli by tedy lidé ze všech národů jásat v Jehovovi? Právě k tomu povzbuzoval inspirovaný žalmista: „Vítězoslavně provolávejte Jehovovi, všichni lidé země. Služte Jehovovi s jásáním, přicházejte před něj s radostným voláním.“ (Žalm 100:1, 2) Máme-li jednat podle tohoto napomenutí, neměly by naše projevy chvály být slabé, ale silné a mocné, srovnatelné s ‚vítězoslavným voláním‘ vojska, které získalo rozhodné vítězství. Postavení Božích služebníků není postavení bojácných, podlézavých sluhů. Služba Bohu není břemenem a není tyranská; nevyvolává u nikoho zbytečně vážnou a pochmurnou náladu.