zjistit, můžeme si přečíst Jehovova slova, jak je zaznamenal Izaiáš. K dobru těch, kteří cítí, že potřebují duchovní zotavení, nebo kteří chtějí zlepšit svůj vztah k Bohu Svaté bible, říká: „Není snad půst, který volím já, takový: abyste uvolnili pouta špatnosti, rozvázali řemeny jha a zbité poslali pryč svobodné a abyste roztrhli každé jho vedví? Neznamená to, abyste rozdělovali svůj chléb hladovému a abyste vzali do svého domu sklíčené lidi bez domova? Že pokud bys snad viděl někoho nahého, přikryješ ho a nebudeš se skrývat před svým vlastním tělem?“ — Iz. 58:6, 7.

17. Jaká situace v Izraeli je naznačena slovy u Izaiáše 58:6, 7? Zotavení od čeho bylo tedy nutné?

¹⁷ Tato Jehovova popisná slova nepřímo ukazují, že Izraelité byli uváděni do pout zlým způsobem, neprávem. Jiní byli nuceni nést jho, jako by byli tažnými zvířaty. Ještě další byli deptáni nákladem práce, kterou byli zatěžováni. Nešťastní Izraelité mohli zůstat hladoví a bez dobrého přístřeší. Ti, kteří měli prostředky, aby někomu poskytli úlevu, se tvářili, jako by o ubohém stavu svých spoluizraelitů nevěděli. Ano, svědomitě sice plnili formální národní půst, ale neměli dost bratrské lásky, aby své vlastní tělo a krev zbavili nespravedlností a útlaku. Pouhé dodržování půstu neodstranilo takové bezcitné způsoby a neodpovídalo to ani Božímu přikázání: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18) Pokud tito Izraelité něco potřebovali, bylo to zotavení z jejich duchovního neduhu, který znamenal, že jejich vztah k Bohu zcela jistě odumře!

18. Proč lze bez nadsázky říci, že kdyby se nepodnikly žádné kroky proti náboženskému onemocnění Izraele, znamenalo by to, že by odumřel jejich vztah k Jehovovi?

¹⁸ To není žádné zveličování, protože v následujícím století po pronesení Izaiášova proroctví ztratil izraelský národ svou vlast a od roku 607 do roku 537 př. n. l. zmizel z dohledu v Babylónii. (Ezech. 37:1–11) Ačkoli je Jehova ve své nezasloužené laskavosti opět uvedl do jejich vlasti, tento národ ztratil o 569 let později, v roce 33 n. l. svůj smluvní vztah k Jehovovi Bohu. V roce 70 n. l. , zničili Římané pod vedením generála Tita vzpurný Jeruzalém a židovský lid byl rozptýlen po celém světě a stal se terčem pohany. To vše je výstrahou smrtelně nemocnému křesťanstvu.

TI, KTEŘÍ SE DALI CESTOU ZOTAVENÍ

19. Byl Izaiáš sám nemocen duchovním onemocněním svých spoluizraelitů? Co naznačují jeho slova citovaná v knize Židům?

¹⁹ Ať si nikdo nepředstavuje, že prorok Izaiáš byl duchovně nemocný náboženským pokrytectvím, které postihlo jeho národ. Tento muž, kterého Jehova Bůh používal k odhalování takového pokrytectví, potřeboval mít k Jehovovi zdravý vztah. Izaiáš naznačil, že on sám a jeho rodina se těší duchovnímu zdraví, když řekl: „Hle! Já a děti, které mi Jehova dal, jsme jako znamení a zázraky v Izraeli od Jehovy vojsk, který přebývá na hoře Siónu.“ (Iz. 8:18) Křesťanský apoštol Pavel cituje tato slova ve svém dopise Židům a uplatňuje je na Ježíše Krista a jeho pomazané, duchem zplozené učedníky: „Říká: ‚Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům; budu tě chválit písní uprostřed sboru.‘ A opět: ‚Budu v něj důvěřovat.‘ A opět: ‚Podívej se, já a malé děti, které mi dal Jehova.‘ “ — Žid. 2:12, 13.

20. Kdo byly první „děti“, které dal Jehova většímu Izaiášovi, Ježíši Kristu?

²⁰ „Malé děti“ Jehovy Boha, které dal Ježíši Kristu o letnicích roku 33 n. l., byli muži a ženy, kteří patřili k židovské organizaci, jež měla jako své hlavní sídlo Jeruzalém. Předtím, než byli o letnicích pomazáni Božím duchem, byli tedy spojeni s oním duchovně nemocným systémem věcí, v němž byli ti, které Ježíš Kristus označil jako „ztracené ovce izraelského domu“. (Mat. 10:6; 15:24) Od letnic však již nepatřili k náboženské organizaci, které měl prorok Izaiáš oznámit Jehovova kritická slova. Pod vedením Ježíše Krista se dali na cestu zotavení, kterou Jehova slíbil u Izaiáše 58:8. Opustili organizaci, mezi jejímiž členy byli samospravedliví Izraelité, kteří při modlitbách v chrámu chlubivě říkali: „Postím se dvakrát týdně.“ — Luk. 18:11, 12.

21. Jaké dobrodiní bylo prorocky slíbeno Kristovým učedníkům u Izaiáše 58:8 za to, že se odloučili od moderního protějšku nevěrného Izraele?

²¹ Podobně i Bohu oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi v dnešní době vyšli většinou ze sekt a denominací křesťanstva, novodobého protějšku izraelského národa z doby Izaiášovy a Kristovy. Odměnou za to, že vyšli z duchovně nemocného, zatemněného křesťanstva, splnil se na nich prorocký slib z Izaiáše 58:8, který říká: „V tom případě by se tvé světlo rozbřesklo právě tak jako úsvit; a náhle by ti vypučelo zotavení. A tvá spravedlnost by jistě šla před tebou; zezadu by tě chránila samotná Jehovova sláva.“

22. Kdy se začalo na učednících, kteří se oddělili, projevovat slíbené „zotavení“?

²² V poválečném roce 1919 n. l. se toto proroctví začalo ihned splňovat pro křesťanské svědky Jehovovy, kteří se tehdy zcela oddělili od křesťanstva, jež bylo spoutáno svými náboženskými vyznáními a tradicemi a ovládáno duchovenstvem. Těmto lidem, kteří byli osvobozeni, se začala objasňovat biblická pravda a biblická proroctví, jako když se rozbřeskne „úsvit“. Rychle postupovalo jejich „zotavení“ k dobrému duchovnímu zdraví ve vztahu k Jehovovi Bohu prostřednictvím Krista. Byli očištěni, podobně jako Izaiáš v chrámě, aby sloužili jako Jehovovi svědkové. — Iz. 6:1–10; 43:10–12.

23. Jaký druh ochrany před sebou i za sebou měli i během druhé světové války?

²³ Nikoli pokřivenost křesťanstva, ale „spravedlnost“ šla před nimi a vedla je po cestách, které jsou správné v Jehovových očích. K jejich ochraně je Jehova až dodnes za nimi jako ‚ochrana zezadu‘. Proto mají dále jeho schválení a byli uchráněni před vyhlazením, kterým jim hrozili jejich nepřátelé za druhé světové války v letech 1939–1945. — Mat. 24:9–14.

Jaký mohl být zdravotní stav lidstva

1. Proč potřebuje svět lékaře? Které pravidlo, jež citoval Ježíš, platí pro lékařské povolání a pro zdravotnická zařízení?

ZDRAVOTNÍ stav lidstva je ubohý. Svět potřebuje nějakého lékaře více než kdy dříve, protože se stále objevují nové neduhy, které si vyžadují oběti. Medicína jako obor se nestala lékařem světa a selhala v tom směru i všechna zdravotnická zařízení, protože nejsou schopna vyléčit všechny choroby země. Nemůžeme ani nic jiného očekávat, protože platí pravidlo: „Lékaři, uzdrav se sám.“ Kdo to citoval? Muž, který léčil všechny druhy neduhů, a dokonce vzkřísil člověka k životu čtyři dny po jeho smrti. Muž s takovými lékařskými výsledky byl Ježíš Kristus. (Luk. 4:23; Mar. 6:4–6) K jeho vlastní smrti v roce 33 n. l. nedošlo z přirozených příčin. Zemřel rukou vrahů. (Sk. 7:52) Jaký mohl být dnes zdravotní stav lidstva, kdyby jej byli tehdy přijali?

2, 3. a) Jakou otázku si klademe ohledně Jehovy, který uzdravuje? b) Co uvedl Jehova na starověký Egypt, aby byl osvobozen jeho lid? Co by podle jeho výstrahy postihlo Izraelity, kdyby nenaslouchali jeho hlasu?

² Posuneme-li tuto otázku ještě dále do minulosti, můžeme se zeptat: Jaká by byla situace, kdyby byli lidé přijali služby toho, který za dnů proroka Mojžíše řekl svému vyvolenému lidu: „Já jsem Jehova, který tě uzdravuje“? — 2. Mojž. 15:26.

³ Jehova měl v úmyslu vysvobodit svůj vyvolený lid z otroctví ve starověkém Egyptě, a proto postihl Egypt pohromami nadpřirozeného původu. Později devět předběžných pohrom odstranil. Uvedl svůj osvobozený lid do národní smlouvy, která měla působit k jejich tělesnému, duševnímu i duchovnímu blahu. Prostřednictvím Mojžíše varoval tyto Izraelity před tím, co by se stalo, kdyby stále porušovali zákon této smlouvy. Řekl: „Také jakoukoli nemoc a jakoukoli pohromu, která není zapsána v knize tohoto zákona, Jehova je na tebe přivede, dokud nebudeš zničen. A jistě z vás zůstane velmi malý počet, ačkoli vás bylo co do množství jako nebeských hvězd, protože jste nenaslouchali hlasu Jehovy, svého Boha.“ — 5. Mojž. 28:61, 62.

4, 5. a) Jestliže se dnes žijícím Židům daří tak špatně, jakou otázku si můžeme položit ohledně novodobého protějšku Izraele? b) Kdyby napravili své cesty, co by se s nimi stalo podle Izaiáše 58:9–12?

⁴ Nejen milióny dnes žijících Židů, ale také celé lidstvo nyní trpí tělesnými chorobami, nemluvě ani o duševních, náboženských, sociálních a ekonomických zmatcích. V těchto směrech nemá ani křesťanstvo žádnou výhodu před přirozenými Židy. Křesťanstvo má ve skutečnosti před Bohem větší odpovědnost. Jestliže se starověkému Izraeli dařilo tak špatně, protože nenapravil své cesty podle toho, co jim Jehova řekl prostřednictvím Izaiáše, jak se může nakonec, a to zanedlouho, dařit křesťanstvu? Jaký mohl být jejich stav, to vyjadřuje prorok Izaiáš slovy:

⁵ „V tom případě bys volal, a Jehova sám by odpověděl; křičel bys o pomoc, a on by řekl: ‚Zde jsem!‘ Odstraníš-li ze svého středu tyč jha, vztažený prst [jako projev opovržení nebo odsouzení] a mluvení toho, co škodí, a uděláš-li hladovému to, po čem sám z duše toužíš, a nasytíš-li duši, která je skličována, pak i tvé světlo jistě zazáří dokonce ve tmě a tvá temnota bude jako poledne. A Jehova tě zcela jistě neustále povede a nasytí tvou duši i v sežehnuté zemi a posílí dokonce i tvé kosti; a staneš se podobným dobře zavlažené zahradě a pramenem vody, jehož vody nelžou. A na tvůj podnět lidé jistě vybudují místa dlouho zpustošená; postavíš i základy nepřetržitých generací. A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil trhlinu, kdo obnovil vozové cesty, podél nichž lze bydlet.“ — Iz. 58:9–12.

6. Vzhledem k tomu, jaké měli možnosti Izraelité v době Izaiášově, jakou otázku si můžeme klást ohledně novodobého protějšku Izraele?

⁶ Jaký jen mohl být národní stav starověkého Izraele, kdyby se byli řídili Jehovovou zřetelnou radou. Vzhledem k tomu, že je všemohoucí, mohl snadno vytvořit podmínky, které by byly podle jeho slov následovaly, kdyby byl Izrael odstranil ze svého středu nesprávné věci, které poškozovaly je samotné i jejich smluvní vztah k Bohu. Izrael to neučinil, a proto se jeho situace stále zhoršovala. Trest, který Izrael prožil ve století po Izaiášově proroctví, byl hrozný. V světle všech těchto událostí, které sloužily jako znázornění, nám vzniká otázka: A co novodobý protějšek Izraele, křesťanstvo? Jaký mohl být jeho zdravotní stav, pokud jde o sociální, ekonomické, mravní a náboženské poměry, kdyby bylo užilo léku od božského lékaře Jehovy, a přijalo poselství o království, které jeho křesťanští svědkové oznamují nyní již přes sto let?

7. Co nám dnes poskytuje živé znázornění situace, v jaké mohlo být křesťanstvo?

⁷ Jaký mohl být zdravotní stav křesťanstva, to je znázorněno. Jak? Dnešní situací těch, kteří byli předstíněni Izaiášovými syny, „dětmi“, které mu Jehova dal a jichž použil jako předobrazu duchem pomazaných učedníků Ježíše Krista. (Iz. 8:18; Žid. 2:13) Již déle než 65 let oznamují světu, že Jehovovo mesiášské království nyní spočívá na ramenou na trůn dosazeného Božího Syna, Ježíše Krista, jako Knížete pokoje. (Iz. 9:6, 7) Tak zbavili statisíce sklíčených lidí chmurné temnoty, která zahaluje celý svět. Podle Ježíšovy předpovědi u Matouše 24:14 sytí prostřednictvím poselství o království duchovně hladové lidi něčím, co podporuje život daleko více než hmotný pokrm. Tito lidé se pak duchovně zotavili.

8. Kterých dalších Jehovových slov ohledně sabatu dbají ti, kteří se duchovně zotavili? Jaké sliby byly dány v té souvislosti?

⁸ Všichni, kteří se duchovně zotavili, dbají nyní Jehovových dalších slov, která starověký Izrael nepřijal jako vodítko: „Jestliže se zřetelem na sabat odvrátíš svou nohu, abys v mém svatém dnu nejednal pro své vlastní potěšení, a nazveš-li skutečně sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, dnem, který je oslavován, a budeš-li jej skutečně oslavovat, místo abys sledoval své vlastní cesty a nacházel, co tě potěšuje, a mluvil slovo; potom najdeš své největší potěšení v Jehovovi a způsobím, že přijdeš na vysoká místa země; a způsobím, že budeš jíst z dědičného vlastnictví svého předka Jákoba, neboť ústa samotného Jehovy to řekla.“ — Iz. 58:13, 14.

9. Platí pro Bohu oddané, pokřtěné křesťany v dnešní době uspořádání týdenního sabatu? Které sabatní období se jim rychle blíží?

⁹ Bohu oddaní, pokřtění křesťané, jako jsou dnes svědkové Jehovovi, nejsou povinni zachovávat týdenní sabat, který začíná v pátek při západu slunce a končí při západu slunce v sobotu. Nejsou totiž vázáni sbírkou zákonů, která byla dána skrze Mojžíše jako prostředníka. (2. Mojž. 20:1–11) Ježíš Kristus, prostředník nové smlouvy, ani nepřikázal svým učedníkům, aby zachovávali neděli jako sabatní den. Vědí, že žijí v sedmém dnu stvořitelského týdne Jehovy Boha, ve dnu, v němž odpočívá od přímé stvořitelské činnosti vzhledem k naší Zemi. (1. Mojž. 1:1 až 2:4) Světové události i biblická chronologie ukazují, že se nyní rychle blížíme k době, kdy má začít tisíciletá vláda Ježíše Krista. Jeho tisíciletá vláda, jež přinese všemu lidstvu požehnání, vyplní posledních tisíc let Jehovova dne odpočinku neboli sabatního dne, který trvá sedm tisíc let. Kristova vláda bude pro celé lidstvo sabatním dnem, z něhož budou mít nesmírné potěšení.

10. Je týdenní „sabat“ křesťanstva biblický? Jak je dnes hlavně využíván?

¹⁰ Již více než 1 500 let zachovává křesťanstvo formálně neděli jako určitý druh křesťanského sabatu. Neděle však není ani křesťanská ani židovská. Jak je patrné z jejího jména například v angličtině nebo v němčině, je to ve skutečnosti pohanský svátek na oslavu boha slunce. Dnešní křesťanstvo rozhodně nedodržuje ani svou vlastní neděli jako den odpočinku k Jehovově cti a pro tělesné dobro člověka. Lidé většinou využívají tohoto dne pro sporty, výlety, návštěvu divadel a k jiným nenáboženským činnostem a sobeckým potěšením, nemluvě ani o hazardních hrách a o nejrůznějších nemravných činnostech.

11. Jak křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají pravý „sabat“ a tak se přizpůsobují Jehovovu vlastnímu příkladu?

¹¹ Křesťanští svědkové Jehovovi zachovávají trvalý „sabat“ Jehovovi Bohu. Jak? Tím, že odpočívají neboli upouštějí od svých vlastních skutků ve snaze ospravedlnit se před Bohem a tak si získat věčnou