DÁLE JSOU VĚCI, JEŽ SOUVISEJÍ S NAŠIMI POTŘEBAMI

DEJ NÁM DNES NÁŠ CHLÉB PRO TENTO DEN;

Naše žádosti o životní potřeby by měly být skromné. Prosme jen o pokrm na „tento den“. Jak Ježíš pravdivě řekl, „i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní“. Jestliže mu věříme, nevěnujeme svůj život v první řadě získávání hmotného majetku. „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ Když Ježíš řekl: „Dej nám“, učil nás tím také, abychom pamatovali na potřeby jiných. — Luk. 12:15; 1. Tim. 6:8.

A ODPUSŤ NÁM NAŠE DLUHY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME SVÝM DLUŽNÍKŮM.

Potřebujeme Boží odpuštění. „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a pravda není v nás. Když vyznáváme své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ „Máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého“ — máme-li ovšem pravou víru v opatření, které Bůh učinil pro odpuštění prostřednictvím Ježíše Krista. Také my sami musíme odpouštět. — 1. Jana 1:8, 9; 2:1, 2.

A NEUVEĎ NÁS DO POKUŠENÍ, ALE OSVOBOĎ NÁS OD TOHO ZLÉHO.

„Celý svět leží v moci toho zlého“, satana ďábla. Bůh nikoho nepokouší, aby se dopustil něčeho zlého, ale mohou nás lákat naše žádosti. Bůh poskytuje zdravé biblické zásady a budující křesťanské společenství a tak nám pomáhá odvracet se od pokušení a chrání nás před špatností. Proto musíme jednat v souladu se svou modlitbou. „Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti, co je zlé. . . Z ruky zlých. . . vysvobozuje“ ty, kteří jsou mu věrně oddáni. — 1. Jana 5 :19; Žalm 97:10.

Naslouchá Bůh tvým modlitbám?

OD doby, kdy Ježíš dal svým učedníkům vzorovou modlitbu, bylo k Bohu vzneseno mnoho miliónů modliteb. Mnozí tuto modlitbu opakují doslova. Všeobecně však mají lidé pocit, že mnoho modliteb zůstává nevyslyšeno. Naslouchá Bůh přece našim modlitbám? Jak se modlitba může stát pro něj přijatelnou?

V první řadě musíme věřit, že Bůh naše modlitby vyslyší. „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Žid. 11:6.

Naše modlitby musí být také skutečně upřímně adresovány Bohu. Zní to podivně? Ježíš přece varoval: „Nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagógách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Mat. 6:5) A tak dlouhé, zvučné modlitby přednášené na veřejnosti, aby zapůsobily na posluchače, nepůsobí žádným dojmem na Boha. Takové modlitby neslyší.

Neměli bychom se také přibližovat k Bohu s tím, že bychom vyžadovali schválení. Bůh slyší modlitby pokorných lidí, kteří chtějí konat to, co je správné, a kteří uznávají, že jsou hříšní. — Luk. 18:9–14; 1. Petra 3:12.

Musíme při modlitbě zaujímat nějaký zvláštní postoj? Podle biblické zprávy Boží služebníci se modlili v různých pozicích, a přece byly jejich modlitby vyslyšeny. Někteří klečeli, jiní stáli. Nehemiáš se modlil, když stál před perským králem. Jonáš volal z břicha velké ryby, a bylo by obtížné říci, jakou tehdy zaujímal pozici. (Dan. 6:10;