kysličníku uhelnatého na 100 dílů v miliónu, tedy daleko přes míru povolenou federálním standardem kvality vzduchu ve Spojených státech. „Na typickém večírku vysokoškoláků,“ píší newyorské „Times“, „je hladina částeček cigaretového kouře ve vzduchu čtyřicetkrát větší, než je standard kvality vzduchu ve Spojených státech.“ A jak již bylo řečeno, škoda způsobená těm, kdo jsou pravidelně nuceni vdechovat takový kouř, je dobře prokázaná.

JE TO SLUČITELNÉ S LÁSKOU K BLIŽNÍMU?

Bible říká, že „Miluj svého bližního jako sebe sama“ je „královský zákon“, a tak zdůrazňuje důležitost tohoto zákona. (Jak. 2:8) Projevoval bys svému bližnímu lásku, kdybys mu svévolně házel odpadky na jeho pozemek nebo mu vždy plivl do obličeje? „Ovšem že ne!“ řekneš asi. Byl by to hřích, dělat takové věci svému bližnímu?

Definice hříchu pomáhá zodpovědět tuto otázku. „Hřích je porušení zákona“ — Božího zákona — říká Bible. (1. Jana 3:4, „Today’s English Version“) Svévolně způsobit svému bližnímu něco tak ošklivého, jako plivat mu do obličeje nebo házet mu odpadky na pozemek, by tedy bylo hříchem. Bylo by to porušení „královského zákona“, který říká „Miluj svého bližního jako sebe sama“.

Jak se to však vztahuje ke kouření? Dr. Isaac Asimov v úvodníku „Cancer News“ velmi důrazně ukázal jak. „Když někdo kouří v mé přítomnosti,“ řekl, „jeho neřest není soukromá. Jeho nečisté zplodiny mi pronikají do plic a do krevního oběhu. Jeho zápach se stává mým zápachem a ulpívá na mně. A zvyšuje pro mne pravděpodobnost, že dostanu srdeční chorobu a rakovinu plic.“

Kuřákům, kteří by se dožadovali svobody kouřit v přítomnosti ostatních, dr. Asimov řekl: „Když si někdo myslí, že musí kouřit a že ho svými námitkami připravuji o jeho svobodu, snášel by tedy ode mne, kdybych si myslil, že ho musím kopnout do podbřišku a že mě námitkami připravuje o mou svobodu? Řekněme to tak: Tvá svoboda kouření končí tam, kde začínají mé plíce.“

Není sporu o tom, že kopnout někoho do podbřišku, plivnout mu do obličeje nebo mu házet odpadky na pozemek není slučitelné s láskou k bližnímu. Kouření také ne. Je to omezování práv druhých — ubližuješ jim, místo abys je miloval. Ano, kouření je hřích.

Kuřák ovšem může vysvětlovat: „Uvědomuji si, že kouření může být škodlivé. Proto nikdy nekouřím v blízkosti lidí.“ Kouří-li tedy někdo v soukromí, je to hřích? Nikomu jinému tím přece neubližuje!

JE HŘÍCH KOUŘIT V SOUKROMÍ?

Uvaž však: nepříznivými účinky trpí kuřákův vlastní život. A kdo je skutečným zdrojem našeho života? „U tebe [Jehovo Bože] je zdroj života,“ odpovídá Bible. „Sám dává všem lidem život a dech.“ (Žalm 36:9; 36:10, „KB“, Sk. 17:25) Ano, náš život je skutečně zázračný dar od Boha.

Jak projevujeme ocenění pro Boží dar života? Tím, že děláme to, co jej může zničit? Ovšem že ne! Dělat to svévolně by bylo očividně nesprávné. Zkoumejme v tomto světle prohlášení Josepha Califana, bývalého ministra zdravotnictví, školství a sociálních věcí USA: „Dnes nemůže být pochyb, že kouření je opravdu zpomalená sebevražda.“

Úmyslně zničit lidský život je nesprávné — je to hřích. Bible přikazuje křesťanům, aby dokonce ani neznečišťovali svá těla. „Očišťujme se od každého poskvrnění těla,“ vybízí nás. (2. Kor. 7:1) Aby kuřák uposlechl tohoto příkazu, musí se zbavit návyku na tabák, protože ten skutečně znečišťuje. Znečišťuje kuřákovy prsty, chrup, dech, šatstvo — prakticky vše, s čím přijde do styku.

Co když ale kuřák chce přestat, a přece je návyku tak propadlý, že nemůže? Bude tomu Bůh milosrdně rozumět, když Ježíš Kristus řekl, že ‚duch je ochoten, ale tělo je slabé‘? — Mat. 26:41.

JE SLABOST OMLUVOU?

Přestat kouřit může být nesporně velice obtížné. „Mnohem snažší bylo přestat s heroinem než s cigaretami,“ říkají narkomani. Příznaky odnětí trvají z tabáku mnohem déle. „U většiny přetrvává žádost nejméně měsíc,“ píše časopis „Science 80“, „a asi u pětiny trvá pět až devět let po tom, co přestali.“

To pomáhá vysvětlit, proč mnozí na čas přestanou kouřit, ale pak opět začnou. Devět z deseti kuřáků si přeje přestat. Zdržovat se tabáku však představuje každodenní bitvu, jež někdy trvá roky. Milióny v té bitvě zvítězily. Desítky miliónů bojovaly a prohrály. Pokud se někdo pokusil přestat a nedokázal to, je moudré předpokládat, že Bůh tento nedostatek pochopí a odpustí?

Zdrojem problému může být, že někomu kouření chutná. To ovšem takové jednání neomlouvá, jestliže je Bůh zavrhuje. Bible říká, že Mojžíš si moudře zvolil službu Bohu, „spíše než aby měl dočasný požitek z hříchu“. (Žid. 11:24–26) Bůh očekává, že jeho služebníci budou bojovat proti zvykům, které se protiví jeho zákonům, a s jeho pomocí je překonají.

Vezměme jako příklad smilstvo. Je to jednání, které se může zdát načas příjemné. A když se provozuje, touha po pohlavním styku s různými partnery může být stejně silná jako žádost po cigaretě. Přesto je smilstvo porušením Božího zákona a svévolní, nekající smilníci nedostanou od Boha dar věčného života. Ani ti, kdo dále kouří, jej nedostanou. — Žid. 13:4; Řím. 6:23.

Poslouchat Boží zákony vyžaduje skutečné úsilí. To platilo i pro Božího Syna, Ježíše Krista. Podstoupil nejkrajnější utrpení a nakonec zemřel strašnou smrtí. Přesto zůstal věrný Bohu. Někomu mohou připadat bolesti, které zakouší ve snaze vzdát se kouření, stejně neúnosné jako utrpení, jež podstoupil Kristus. Přesto lze návyk na tabák překonat. Jak?

Jak zanechat kouření

ZAPRVÉ musí mít kuřák skutečné přání přestat s kouřením. Potřebuje silnou pohnutku. Jacquelyn Rogersová, zakladatelka organizace „Konec kouření“, jež pomáhá kuřákům přestat, říká, že pracuje v oblasti pohnutek. „Musíme lidi přimět, aby uvěřili, že s tím mohou skoncovat,“ říká. Mnozí kuřáci nedokážou přestat, protože pochybují — pochybují, že mohou uspět.

Mohou pomoci různé programy a chemické přípravky proti kouření? Některým zřejmě pomohly. „Bez pomoci bych byl nedokázal přestat,“ řekl jeden těžký kuřák. Dr. Neil Solomon, který tomuto kuřáku dával injekce vitamínů, nerostných látek a novokainu, však o léčení přiznal: „Není v tom žádné kouzlo. Když nechcete přestat, nebude to účinkovat.“

VŮLE SKONCOVAT S KOUŘENÍM

Ano, úspěch závisí téměř zcela na kuřákově odhodlání a vůli přestat. Bez tohoto odhodlání neuspěje žádný lék proti kouření. S ním však člověk může přestat, aniž platí za drahé léky proti kouření. Devadesát procent bývalých kuřáků s kouřením skoncovalo bez