Stížnost neměla vůbec žádný základ a Nejvyšší řekl Áronovi a Miriam: „Slyšte, prosím, má slova. Kdyby se vyskytl nějaký váš prorok pro Jehovu, dal bych se mu poznat ve vidění. Mluvil bych s ním ve snu. Ne tak můj služebník Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům. Od úst k ústům k němu mluvím, tak mu ukazuji, a ne v hádankách; a spatřuje Jehovův zjev. Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému služebníku, Mojžíšovi?“ (4. Mojž. 12:6–8) Ano, Mojžíš neuchvátil nějaké postavení Áronovi či jinému členu izraelského národa. Byl přímo ustanoven Jehovou. Proto se oba, Aron i Miriam, provinili tím, že mluvili proti Nejvyššímu.

V případě Miriam mohlo být její reptání způsobeno její žárlivostí ze strachu o své postavení prorokyně. Snad se obávala, že by mohla její švagrová získat větší význačnost v národě. Pýcha Miriam zřejmě způsobila, že neviděla to hlavní — důležitost pokorného podřízení se Jehovovu uspořádání.

Protože porušila Bohem přidělené úlohy a neoprávněně si stěžovala na svého bratra, byla Miriam stižena malomocenstvím. Jaký to byl zřejmý důkaz božské nelibosti! Áron prosil o milosrdenství a Mojžíš vážně u Jehovy zasáhl ve prospěch své sestry, když řekl: „Ó Bože, prosím! Uzdrav ji, prosím!“ Miriam byla uzdravena, ale musela nést ponížení sedmidenní karantény mimo izraelský tábor. (4. Mojž. 12:9–15) Avšak v roce, kdy Izraelité vstoupili do Kanaánu, Miriam zemřela v Boží přízni. — 4. Mojž. 20:1.

Všichni služebníci Nejvyššího si mohou vzít ze zkušenosti Miriam důležité poučení. Ačkoli člověk se snad raduje z mnoha požehnání, to vše jej ještě nemusí učinit odolným vůči vážnému pádu. Je nutné, abychom se snažili zůstat pokorní před naším Bohem a nedovolili, aby vznikla pýcha, která by nad námi vládla. Ať máme vždy před očima inspirovaná slova: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — Jak. 4:6.

Zmrzlé svědectví mamutů

Po desetiletí udivovalo vědce, kolik tisíc velkých mamutů zamrzlo v sibiřském ledu. V úvaze o nové teorii poznamenal britský časopis „New Scientist“, že zmrzlí mamuti „jsou důkazem, že poslední ledová doba přišla na zemi zcela náhle“. Profesor Fred Hoyle z univerzity v Cardiffu a Elizabeth Butlerová z oxfordské univerzity „se domnívají, že jestliže by poslední ledová doba trvala na Zemi tisíce let, mamuti by měli dost času, aby se přestěhovali na jih do teplejšího podnebí. Jejich výborně zachovaný stav je také důkazem toho, že po smrti rychle zmrzli — jinak by se byli začali rozkládat.“

K vysvětlení, jak mohl nastat tak náhlý mráz, si Hoyle a jeho kolega „myslí, že velké množství. . . prachu z komet vstoupilo do horních vrstev atmosféry Země“ a odráželo sluneční světlo, takže Země vychladla „v několika letech“.

Proč však takové násilné a nepravděpodobné vysvětlení? Biblická zpráva v 1. Mojžíšově nabízí jednoduchou a jasnou odpověď, která souhlasí se skutečnostmi. Naznačuje existenci „vod. . . nad prostorem“ „nebe“ před potopou, které mohly působit jednotné teplé podnebí na celé Zemi a dovolovalo mamutům a jiným životním formám, aby se jim dařilo v severních oblastech. ‚Otevření stavidel nebes‘ v době potopy mohlo být provázeno velkými změnami teploty, které uvrhly tyto oblasti do stavu hlubokého zmrazení a zachovaly mamuty a jiné životní formy neporušené až do doby nálezu. — 1. Mojž. 1:7, 8; 7:11, 12.