Okovy pověr

JSI pověrčivý? Jestliže ano, nejsi sám. Jeden badatel objevil ve všech částech světa více než čtyři sta tisíc různých pověr. To, že mnohé hotely nemají třinácté poschodí nebo že se lidé bojí projít pod žebříkem a střeží, aby jim přes cestu nepřeběhla černá kočka, dokazuje existenci pověr v západním světě. Jak ukazuje následující zkušenost, stejně nezdravý vliv pověr se vyskytuje i v Africe.

Asi před dvaceti lety zemřel po dlouhé nemoci Wawin manžel. Tři dny po jeho smrti proležela Wawa na zemi u jeho smrtelného lože s pláčem a nářkem, zatímco tucty plačících, naříkajících, tančících a pijících lidí okolo ní bdělo za mrtvého. Mnoho truchlících ve své zápalu vynechávalo práci i spánek. Proč? Chtěli dokázat duchu zemřelého a jeho rodině, že jsou jeho přáteli.

ŽIVOT VE STRACHU PŘED MRTVÝMI

Třetího dne za účasti všech bylo tělo odneseno na hřbitov. Truhlu spustili do země a házeli na ni drobné kamínky a hrudky hlíny. Proč? „Na rozloučenou s duchem mého manžela,“ říká Wawa. Potom, než byl hrob zaházen, odpřisáhla Wawa přede všemi, že byla manželovi vždycky věrná. „Jestliže to není pravda,“ prohlásila, „ať mě jeho duch usmrtí“. Od té doby měl být Wawin život ovládán strachem před duchem jejího mrtvého manžela.

Rodina jejího manžela jí ustavičně říkala: „Jestli uděláš něco kirikiri [nerozumného, v jazyce sango], jeho duch se vrátí a zabije tě.“ Aby ukázala, že svého manžela skutečně milovala, tři měsíce se nekoupala, nosila prostý kus látky okolo těla a spala na slaměné rohoži na hliněné podlaze. Wawa věřila, že její mrtvý manžel pozoruje každý její pohyb. Zdálo se, že muž, kterého milovala, se stal jejím nejhorším nepřítelem.

Některé kmeny požadují, aby truchlící vdova nosila nůž na obranu před útokem ducha mrtvého manžela. Nesmí se dívat do ohně, když jej zapaluje, ze strachu, aby jej tam nespatřila. Každé ráno se budí ve tři nebo ve čtyři, pláče a naříká, aby ukázala, že ho stále miluje. A obětuje mu z každého jídla tak, že trochu jídla hodí na zem.

Na konci tří měsíců vzala manželova rodina Wawu na břeh nejbližší řeky a tam ji hodili do vody. To bylo znamení, že uspokojivě ukončila truchlení, a proto je čistá od všech zlých duchů. Někteří říkají, že to také naznačuje, že neměla podíl na manželově smrti.

PROČ VŠAK ZEMŘEL?

V myslích mnoha lidí v této části světa tkví představa, že nikdo neumírá jen tak. Mrtvý člověk musel být zabit buď lidskou nebo nadpřirozenou záští. Proto Wawě její příbuzní z manželovy strany trápení nijak neulehčovali. Hned po manželově smrti na ni jeho mladší bratr křikl: „Dala jsi mu medicínu, aby tě miloval, ale udělala jsi ji moc silnou, a ta ho zabila!“ Jiní ji obviňovali: „Učarovala jsi mu, takže zemřel.“

Po „umytí dočista“ ve třetím měsíci jejich nátlak vzrostl. Byla stále nucena dávat jim peníze, jídlo nebo alkoholické nápoje. Ubohá Wawa si v duchu stěžovala: „V nouzi jsem přece já, tak proč musím pořád nosit ty věci rodině mého manžela?“ Neodvažovala se však odmítnout ze strachu před manželovým duchem.

Po dvou letech plných strachu skončilo konečně Wawino období smutku. Dostala možnost vdát se za manželova nejstaršího bratra a pak za jeho mladší bratry. Když však všechny nabídky odmítla, byla svobodná a mohla se vrátit k vlastní rodině. Ale i potom Wawa věřila, že její mrtvý manžel hledá příležitosti, jak jí uškodit.

Ale Wawiny obavy neměly skutečný podklad. Neexistují žádní „duchové mrtvých“, kteří by škodili živým. Bible nám říká, že mrtví ‚sestupují do mlčení‘. Ve skutečnosti mrtví „si nejsou vědomi naprosto ničeho. . . Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist a jejich žárlivost.“ — Žalm 115:17; Kaz. 9:5, 6.

Wawa se to naštěstí později dozvěděla. Teď ví, že její hrozný strach byl nerozumný, pověrečný a neopodstatněný. Ale mnoho miliónů lidí má takový strach dosud. Proč? Co svazuje lidi okovy pověr? Dají se tyto okovy zlomit?

[Praporek na straně 4]

Po smrti Wawina manžela jeho mladší bratr na Wawu křikl: „Dala jsi mu medicínu, aby tě miloval, ale udělala jsi ji moc silnou, a ta ho zabila!“

Zlomení okovů

TÉMĚŘ ve všech částech světa ovládají pověry život mnoha lidí. Mnoho lidí na Západě věří, že je bude chránit podkova nebo zaječí tlapka, kdežto mnoho Afričanů nosí kolem krku gris–gris, aby je chránilo před zlými duchy. Z téhož důvodu ovazují novorozeněti kolem zápěstí ochrannou šňůrku. Některé kmeny věří, že dítě vyroste veliké a silné, jestliže k této šňůrce přivážou úlomek gorilí kosti.

V poříčních oblastech věří ve vodní žínky, kterým se v Středoafrické republice říká Mami Wata. Představují si, že mají dlouhé plavé vlasy, a věří, že lákají lidi k vodě, aby je mohly utopit. Někteří na základě této víry přinášejí do řeky oběti, aby Mami Wata podnítili k tomu, až jejich nepřítel přijde na břeh, aby ho polapily.

V afrických pověrách je důležitý fetišista a medicinman. Místní fetišista hází nzeke (mořské mušličky), aby viděl do budoucnosti. Medicinman opatřuje nápoj lásky, aby oživil skomírající lásku manželského druha. Jestliže v blízkosti udeří blesk, pokládá se za pravděpodobné, že někdo, s kým ses pohádal, si najal čarodějnického doktora, aby mu dopomohl k pomstě. Někteří věří, že čarodějnický doktor může proměnit muže v ženy, ženy v muže, ba dokonce lidi ve zvířata.

Pro pověrčivé nabývají náhodné události zlověstného významu. Zkříží-li ti cestu plaz nebo chameleon, rychle jdi domů, než se stane něco špatného. Vlétne-li ti do domu pták, někdo v domě umře. Dělají-li psi v noci neobvyklý hluk, někdo umírá nebo právě umřel.

Vzdělaným lidem v Africe a v jiných částech světa se snad takové pověry zdají nerozumné. Ale co říci o vzdělaných lidech, kteří se bedlivě varují, aby neprošli pod žebříkem, ruší nepotřebnou cestu v pátek třináctého, zvou hosta na poslední chvíli, aby jich u stolu nesedělo třináct, nebo v ranních novinách sledují svůj horoskop? Nejsou i oni spoutáni pověrami?

Co však je pověra? A odkud se bere její schopnost ovládat lidi?

STRACH Z NEZNÁMA

Pověra se definuje jako „víra nebo jednání vyplývající z nevědomosti, strachu z neznáma, důvěry v magii nebo náhodu“. Svírá lidi