Jakým jménem nazýváš Boha?

Víš, jaké jméno používá Bible častěji než kterékoli jiné? Řekl bys David, Abrahám, nebo Ježíš?

Jestliže tě napadlo některé z těchto jmen, pak tě bude velmi zajímat tato série článků, protože to nejdůležitější jméno v Bibli je použito častěji než všechna tato jména dohromady.

V JEDNÉ náboženské publikaci bylo toto: Když někomu říkáš, že ho miluješ, nazýváš ho přitom jménem. Nikdo přece neřekne: „Muži, miluji tě.“ Nebo: „Ženo, miluji tě.“ Ale spíše: „Jane, miluji tě.“ Nebo: „Markéto, miluji tě.“ Pak se zmíněná publikace ptá: „Jaké jméno můžeš dát Bohu, aby byl pro tebe více osobní a bližší?“

Tuto otázku rozebírá na celé stránce, ale ani jednou se nezmiňuje o jménu, které si dal sám Bůh. A na závěr říká: „Jaké jméno si vybereš pro svůj důvěrný vztah k Bohu, to by mělo záviset na tobě.“ Nebylo by však lepší používat jména, které si Bůh zvolil sám a které je mnohotisíckrát v Bibli použito?

MÁ BŮH OPRAVDU JMÉNO?

Ano, má. V hebrejštině a řečtině, v nichž byla Bible původně napsána, se slovo „bůh“ vždycky nevztahovalo na pravého Boha. Dalo se použít, stejně jako v češtině, pro falešné bohy a modly. Jak se dá tedy pravý Bůh a stvořitel odlišit od bohů vytvořených lidmi? Tím, že používáme jeho osobní jméno. Jen málo lidí však zná Boží jméno a ještě mnohem méně je těch, kteří je dnes používají.

Ve skutečnosti jsi Boží jméno ve své Bibli nikde neviděl. Proč ne? Protože lidé, kteří tvé vydání Bible překládali do češtiny, je změnili. Možná, že nesouhlasili s pisateli Bible, které Bůh inspiroval, aby jeho jméno v Hebrejských písmech mnohotisíckrát použili.

Například v „Kralické bibli“, kterou už dlouho používají česky mluvící čtenáři, se Boží jméno vůbec nevyskytuje, zatímco původní hebrejský text je používá téměř sedmtisíckrát. Totéž lze říci o „Ekumenickém překladu“. Vypustil jméno Boha z jeho vlastní knihy. Jsou ale ještě jiné české překlady, které Boží jméno používají, například překlad Hegerův.

Toto JMÉNO bylo samozřejmě důležitější než slova, kterými je překladatelé nahradili, a tak české překlady povětšině používají slovo „Hospodin“. Jeden uznávaný biblický slovník vysvětluje: „Hospodin . . . ‚líbezný pán‘ [stejný kořen jako ‚hospodář‘], hebr. Jahve [JHVH].“ Vidíš-li tedy v Bibli slovo „Hospodin“, překladatel ti říká, že v původním jazyce se na tom místě používá Boží vlastní jméno Jehova. — „Biblický slovník“ od A. Novotného, 1956, str. 217.

Bez ohledu na to, zda jsi to jméno viděl ve své Bibli nebo ne, v původním hebrejském textu bylo. Němečtí učenci Keil a Delitzsch poukazují, že výraz „Jehova Elohim“ (Jehova Bůh) se v necelých padesáti verších 2. a 3. kapitoly 1. Mojžíšovy vyskytuje dvacetkrát. Říkají, že „je používáno se zvláštním důrazem, aby vynikla skutečnost, že Jehova je opravdu Elohim“ neboli Bůh. — „Commentary on the Old Testament“ od Keila a Delitzsche, 1973, sv. 1, str. 72, 73, angl.

Ježíšovo jméno vlastně znamená „Záchrana od Jah [Jehovy]“. A kdykoli říkáš „Halelujah“, vyslovuješ zkrácenou básnickou formu Jehovova jména. Najdi si Halelujah ve slovníku a uvidíš sám, že to znamená ‚Chvalte Jah‘ neboli ‚Chvalte Jehovu‘.

Pamatuj: Jehova je Boží vlastní jméno. Je to jméno, které si ON vybral, aby jím byl označován. Chtěl bys vědět, jak může používání tohoto jména zvětšit tvé ocenění pro Boha a pro jeho předsevzetí? O tom pojednávají následující články.

Mělo by se toto jméno používat?

MNOZÍ lidé pociťují zábrany, mají-li vyslovit Boží jméno. Zbožní Židé je vidí ve svých Biblích, ale domnívají se, že se nemá vyslovovat. I mnoho jiných nábožných lidí váhá používat toto jméno.

Jednou však celý izraelský národ slyšel, jak Bůh vyslovuje své jméno. Slyšeli je se správnou výslovností osmkrát u hory Sinaj v deseti výrocích neboli v Deseti přikázáních, jež zazněla z nebe. — 2. Mojžíšova 20:2–17.

Pokud překladatel tvého vydání Bible použil Boží jméno tam, kde se v hebrejském originálu vyskytuje, uvidíš, že přikázání začínají prohlášením: „Jsem Jehova, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroků. Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji.“ „The Living Bible“ to překládá: „Jsem Jehova, tvůj Bůh . . . Nesmíš uctívat žádného jiného boha než mne.“ (2. Mojž. 20:2, 3) Jestliže nepoužívali překladatelé tvé Bible Boží jméno, zřejmě je nahradili slovem „PÁN“ nebo „Hospodin“, aby ukázali, že je v originálu na tom místě jméno.

Písma nikde neříkají, že by se toto jméno nemělo používat. Bůh prohlásil, abychom jeho jméno nebrali „nadarmo“ neboli „nevhodným způsobem“. To ale neznamená, že bychom neměli to jméno používat. Znamená to spíš, že služebníci Jehovy by neměli dělat věci, které jeho jméno znevažují. — 2. Mojž. 20:7.

Mojžíš, jehož prostřednictvím byl tento příkaz zaznamenán do Bible, ho nepochopil tak, že by se Boží jméno používat nemělo. vždyť to jméno napsal mnohosetkrát v Pentateuchu, prvních pěti knihách Bible. Nevyhnul se použití jména, naopak řekl: „Slyš, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ — 5. Mojž. 6:4, 5.

Z Bible nevyplývá, že toto jméno zůstávalo skryto nebo že se nevyslovovalo. Naopak ukazuje, že se po mnoho staletí běžně používalo. Bible cituje, jak je používala Eva. (1. Mojž. 4:1) Mojžíš říká, že je používal spravedlivý Abrahám, že Abrahám vzýval „jméno Jehovy, Boha trvajícího na neurčitý čas“, přestože v mnoha moderních překladech Bible je tato skutečnost zatajena. — 1. Mojž. 21:33.

Abrahám použil Jehovovo jméno, když mluvil se sodomským králem. Sára je použila v rozhovoru s Abrahámem. Pravidelně je používal Abrahámův sluha. Jákob, jeho manželka Ráchel a její otec Lában, ti všichni užívali Božího jména. — 1. Mojž. 14:22; 16:2; 24:35, 42, 44; 28:16; 30:24, 27, 30.

Mojžíš dostal přímo příkaz, aby používal Boží jméno. Mojžíš a Áron je použili, když mluvili k nevěřícímu faraónovi, a farao je použil v odpovědi. Řekl: „Kdo je Jehova, abych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izraele pryč?“ — 2. Mojž. 5:1–3; 3:15.

Ani o staletí později nepovažovali lidé Jehovovo jméno za nevyslovitelné. Používali je, když mluvili se Samuelem, a on je použil v odpovědi. (1. Sam. 12:19, 20) Spravedlivý král David je veřejně opěvoval: „Chci oznamovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed sboru tě budu chválit. Vy. kteří se bojíte Jehovy, chvalte ho!“ — Žalm 22:22, 23; (22:23, 24, „KB“).

Velký prorok Izaiáš se nedomníval, že by se to jméno mělo přehlížet. V biblické knize, která nese jeho jméno, je použil více než čtyřistakrát!

Izaiáš svým židovským čtenářům neříkal, aby Boží jméno nepoužívali. Naopak řekl: „Poděkujte Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Oznamujte mezi národy, jak jednal. Zmiňujte se, že jeho jméno má být vyvýšeno. Hrajte melodie Jehovovi, protože jednal nepřekonatelně. Je to oznámeno po celé zemi.“ — Iz 12:4, 5.

Vyvolává něco z toho, co bylo uvedeno, dojem, že by se toto mocné jméno mělo tajit, nepoužívat nebo nahrazovat nějakým jiným slovem? Je zřejmé, že překladatelé, kteří vypouštějí jméno Boha z jeho vlastní knihy, nemají pro toto jméno takové ocenění, jaké měli bohabojní lidé jako Abrahám, Sára, Jákob, Mojžíš, Áron, Samuel, David a Izaiáš.

Ani pozdější proroci toto jméno netajili; nepokládali je za příliš posvátné, než aby je mohli používat, ani se nedomnívali, že ranější bibličtí pisatelé se mýlili, a nemysleli si, že by se toto jméno mělo nahrazovat jiným slovem. Jejich poselství byla plná výroků, jako jsou tyto: „Slyšte Jehovovo slovo.“ „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele.“ „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova.“ — Jer. 2:4; 19:15; Ezech. 21:28.

Používání tohoto jména se rovněž neomezovalo jen na náboženské záležitosti. Používali je nejen učitelé, ale i prostí lidé vyslovovali Boží jméno v běžném hovoru. Bible říká, že Boaz oslovil dělníky na svém poli: „Ať je Jehova s vámi.“ A oni odpovídali: „Ať ti Jehova požehná.“ — Rút 2:4.

Archeologové našli potvrzení biblických prohlášení, že lidé toto jméno používali. Ve třicátých létech 20. století objevili dopisy z Lachiše, hliněné úlomky, o kterých se věří, že pocházejí z doby babylónského válečného tažení v sedmém století př. n. l. Opakovaně používají výrazy jako např. „Ať JHVH [Jahve neboli Jehova] dá mému pánu, aby ještě dnes slyšel dobré zprávy!“

Boží jméno znali a používali i Neizraelité. Gabaonité řekli Jozuovi: „Přišli tvoji sluhové s ohledem na jméno Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu a o všem, co učinil v Egyptě.“ (Joz. 9:9) V desátém století před naším letopočtem dal nepřítel Izraele, moábský král Mesa, toto jméno zapsat na tzv. Moábský kámen, objevený roku 1868 a nyní vystavený v pařížském Louvru.

Tyto skutečnosti by neměly překvapovat. Mojžíš nenaznačil lidu, že je to soukromé, tajné jméno, které by se nemělo používat, ale naopak řekl: „A všechny národy země budou muset vidět, že nad tebou bylo vzýváno Jehovovo jméno.“ (5. Mojž. 28:10) Jak by to bylo možné, kdyby Boží jméno nepoužívali jeho ctitelé?

Jméno nebylo nevyslovitelné, ale bylo naopak v úctě, v lásce a ve vážnosti. Používalo se při pojmenování míst, a dokonce i lidí. Abrahám nazval místo, kam šel obětovat Izáka, „Jehova-jireh“.(1. Mojž. 22:14) A mezi známá biblická jména, v jejichž významu je obsažen Jehova nebo Jah, zkrácená básnická forma Jehovova jména, patří: Ezechiáš, Izaiáš, Joziáš, Nehemiáš, Abdiáš, Zachariáš a Sofoniáš. Dokonce i dnes lidé používají Boží jméno, když dávají jména dětem. Boží podivuhodné jméno může být ve skutečnosti obsaženo ve tvém vlastním jménu! Znáš někoho, kdo se jmenuje Joel? Jeho jméno znamená „Jehova je Bůh“. A co Jonatan? To znamená „Jehova dal“. Jozue znamená „Jehova je záchrana“. A každý, kdo má běžné jméno Jan, má jméno, které znamená „Jehova byl milostivý“.

A tak navzdory domněnkám některých lidí, že Boží jméno je příliš posvátné, než aby se mohlo vyslovovat, nebo jak si jiní myslí, že se má přehlížet, ukazuje Bible jeho používání a uznávání. Je obsaženo v mnoha biblických jménech, která se dávala během těch mnoha staletí, kdy lidé Boží svaté jméno JEHOVA nejen znali, ale používali v modlitbě, uctívání a běžném hovoru.

Co však Křesťanská písma, často nazývaná Nový zákon? Jehovovo jméno je obsaženo ve jménech Ježíš a Jan a ve slově „Halelujah“, ale proč se nevyskytuje častěji? Tuto důležitou otázku rozebírá následující článek.

[Rámeček na straně 5]

Jak se to jméno vyslovuje?

Jelikož se přestalo hebrejské slovo JHVH v náboženství používat, jeho původní výslovnost je neznámá. Někteří učenci dávají přednost výslovnosti „Jahve“.

V různých jazycích se ovšem jména často vyslovují různě. V češtině říkáme prvnímu křesťanovi, který zemřel pro svou víru, Štěpán, ale Francouzi mu říkají Étienne. Ježíš se hebrejsky nazýval Ješua nebo Jehošua, řecky Iesus.

Skutečnost, že Ježíšovo jméno — nebo jméno kterékoli jiné osoby — nevyslovujeme přesně tak, jak se vyslovovalo v původním jazyce, nás nepřiměje, abychom to jméno přestali používat. Prostě je říkáme, tak, jak se vyslovuje v našem jazyce.

Kniha „Pomůcka k porozumění Bible“ říká: „Protože dnes není možno s jistotou určit výslovnost, zdá se, že není důvod zříkat se známé anglické formy ‚Jehova‘ ve prospěch nějaké jiné navrhované výslovnosti . . . V angličtině označuje jméno ‚Jehova‘ pravého Boha a tuto skutečnost dnes zprostředkovává uspokojivěji než kterákoli z navrhovaných náhrad.“ — Str. 885, angl.

Boží jméno v Křesťanských písmech

KDYŽ Ježíš nazval Boha svým Otcem, věděli jeho židovští posluchači, o kom mluví. Viděli Boží jméno napsané v hebrejských biblických svitcích, které měli k dispozici v synagógách. Takový svitek podali Ježíšovi v synagóze jeho domovského města Nazaretu. Přečetl úryvek z Izaiáše, který dvakrát obsahoval Jehovovo jméno. — Luk. 4:16–21.

Ježíšovi raní učedníci viděli napsané Boží jméno také v „Septuagintě“ — v překladu Bible do řečtiny, který raní křesťané používali při vyučování a psaní. Je pravda, že v určité době byl názor, že se v „Septuagintě“ Boží jméno nevyskytovalo, ale nyní se s konečnou platností ví, že toto jméno bylo natolik v úctě, že se tetragrammaton (výraz pro čtyři písmena, jimiž se v hebrejštině zapisuje Boží jméno) opisoval do řeckého textu přímo hebrejskými písmeny.

Ještě ve druhém století psal Aquila Boží jméno hebrejskými písmeny do svého řeckého textu. Ve třetím století napsal Origenes, že „v nejvěrnějších rukopisech se JMÉNO píše hebrejskými znaky“. Ve čtvrtém století napsal překladatel Bible Jeroným: „Až dodnes nacházíme v určitých řeckých svazcích čtyřpísmenné Boží jméno, totiž vyjádřené starobylým písmem.“

Dr. Paul E. Kahle píše: „Nyní víme, že v řeckém textu Bible [„Septuagintě“], pokud jej psali Židé pro Židy, se božské jméno nepřekládalo kyrios [Pán], ale v takových rkp [rukopisech] se zachovával tetragrammaton psaný hebrejskými nebo řeckými znaky.“ — „The Cairo Geniza“, str. 222, 224.

Co to znamená? To znamená, že Ježíšovi posluchači viděli Boží jméno napsané v Písmech, která četli, ať už mluvili hebrejsky nebo řecky. Když tedy citovali z těchto textů, bylo jedině rozumné, že se drželi ustáleného zvyku a do textu svých křesťanských řeckých Písem vkládali čtyři hebrejská písmena Jehovova jména.

George Howard, docent náboženství na Georgijské univerzitě, napsal v časopise „Journal of Biblical Literature“: „Protože v kopiích řecké Bible, které tvořily Písma rané církve, se dosud psal tetragram, je rozumné věřit, že pisatelé N[ového] z[ákona] zachovávali tetragram v biblickém textu, když citovali z Písma.“ — 1977, sv. 96, č. 1, str. 77.

NAHRAZOVÁNÍ BOŽÍHO JMÉNA

Zdá se, že božské jméno bylo později vypuštěno jak ze „Septuaginty“, tak z „Nového zákona“, když již nežidovští křesťané nerozuměli hebrejským písmům. Dr. Kahle tedy píše: „To křesťané sami nahradili tetragrammaton slovem kyrios [Pán], když se již nerozumělo božskému jménu psanému hebrejskými písmeny.“ — „The Cairo Geniza“, str. 224.

Jak závažná ztráta to byla? Profesor Howard říká: „Domnívám se, že odstranění tetragramu zaneslo do myslí raných nežidovských křesťanů zmatek, pokud šlo o vztah mezi ‚Pánem Bohem‘ a ‚Pánem Kristem‘.“ — Str. 63 dříve citovaného článku.

Například Žalm 110:1 říká: „Jehovův výrok k mému Pánu je.“ To je citováno u Matouše 22:44. Později, když bylo vypuštěno Jehovovo jméno, většina novodobých překladů zní: „Řekl Pán Pánu mému.“ Tak se pro členy církví křesťanstva ztratilo zřetelné rozlišení mezi Jehovou („Pán“) a Ježíšem („Pán můj“).

Řídit se příkladem Bible v používání Božího jména má velké výhody: 1. Pomáhá nám to pohlížet na Boha jako na osobu, a ne jen jako na sílu. 2. Pomáhá nám to, abychom se k němu přiblížili. 3. Odstraňuje to zmatek, zostřuje to naše přemýšlení o něm a přibližuje nás to k tomu, co Bible skutečně učí.

To nejvznešenější jméno

„To musíš říci Izraelitům, že tě k nim poslal JEHOVA, Bůh jejich předků, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův. To je mé jméno navždy; to je můj titul v každé generaci.“ — 2. Mojžíšova 3:15, „The New English Bible“.

1. Jakou hodnotu má jméno ve srovnání s jinými slovy, která se dají použít pro určení něčí totožnosti?

KAŽDÝ z nás má jméno. Naše jméno určuje naši osobní totožnost. Když slyšíš jméno někoho, kdo tě silně odpuzuje, vzbudí to v tobě negativní pocity, zatímco jméno toho, koho máš velmi rád, vyvolává příjemné, šťastné myšlenky. Vedle tvého jména mohou stát také jiná slova, která popisují některé zvláštní stránky tvého života. Téže osobě se dá říkat profesor, vedoucí, tatínek nebo dědeček — podle okolností. Každé z těchto slov vyvolá jiné představy o té osobě a poukáže na jinou stránku jejího života. Ale její jméno nám vybaví osobu celou — všechny její rysy, všechno, co o ní víme.

2, 3. Jak mohou slova, která používáme pro označení Boha, ovlivnit naše přemýšlení o něm?

² Platí stejná zásada, když přemýšlíme o Bohu? Je tvůj pohled na stvořitele nějak ovlivněn tím, jak ho nazýváš?

³ Slova „stvořitel“ a „všemohoucí“ upozorňují na určité stránky jeho činnosti. „Hospodin“ poukazuje na jeho autoritu. „Bůh“ ho popisuje jako toho, který má nadlidské vlastnosti a nadlidskou moc. Čtenář francouzských překladů od Segonda a Darbyho, který vidí božské jméno zaměněné slovem l’Éternel (Věčný), bude mít možná trochu jinou představu Boha než čtenář českých Biblí, jejichž překladatelé změnili jméno na „Hospodin“. Jeden náboženský pisatel proto řekl: „Kdybychom zavedli Boží osobní jméno v křesťanském uctívání a teologii, mohlo by to mít překvapující a tvůrčí výsledky.“